Manipulace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o psychologii a sociologii. Další významy jsou uvedeny v článku Manipulace (rozcestník).

Manipulace (z latinských výrazů ruka a uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení druhé osoby či více osob.

Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit.

Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí.

Klasifikace manipulací podle Jeronýma Klimeše[editovat | editovat zdroj]

Základní dělení podle obcházené mohutnosti:

1) Přímé (nátlakové) – manipulátor obchází vůli manipulovaného. Ten si zřetelně uvědomuje, že musí udělat něco, co nechce. Typické pro jednání z pozice moci či autority – rodič vůči dítěti, učitel vůči žákovi, policista vůči občanovi, monopol vůči zákazníkovi.

2) Nepřímé (taktizující) – manipulátor obchází vědomí manipulovaného, ten si není vědom, že se momentálně děje něco, co je pro něj nevýhodné. Typické pro jednání z pozice podřízené – dítě obchází zákaz rodiče, žák opisuje při zkoušce, občan hraje blbečka při dopravní kontrole, uživatel porušuje licenční podmínky počítačového monopolu.

V praxi tedy proti sobě obvykle stojí dva manipulátoři – přímý versus nepřímý a jeden spouští řetěz manipulací.

Dělení z hlediska zisku:

1) Altruistické – manipulace ve prospěch manipulovaného, například rodičovské manipulace s dětmi.

2) Egocentrické – manipulace ve prospěch manipulátora, například obchodnické manipulace.

Dělení z hlediska pořadí:

1) Spouštěcí manipulace – první v řadě.

2) Obranné antimanipulace – obranná reakce na předchozí manipulaci, která má ovšem též charakter manipulace.

Dělení podle manipulovaného objektu:

1) Manipulace reálnými lidmi – běžný význam

2) Manipulace fantazijními postavami – například po rozchodu se dívka není schopna zbavit vize partnera, který ji opustil. Má dvě tendence tuto vizi k sobě přitahovat, nebo ji proklínat a od sebe odhánět. Toto není manipulace reálným partnerem, ale pouze fantazijní postavou. Problém je, že pokusy o manipulování fantazijní postavou zhoršují psychickou pohodu.

Pozitivní chápání manipulace[editovat | editovat zdroj]

Manipulaci můžeme chápat i pozitivně, jako působení na ostatní s využitím autority a zkušeností. Příklady pozitivní manipulace jsou:

  • Některé zdravotnické obory – psychologie, psychiatrie, atd.
  • Záchranné sbory – vyjednávání, uklidňování zachraňovaných, atd.
  • Mezilidská diplomacie – řešení situací nekonfliktní cestou, pomoc při řešení problémů, atd.

Politická a marketingová manipulace[editovat | editovat zdroj]

Některé techniky manipulace běžně používají také profesionálové v reklamě s cílem prodat zboží a v politice s cílem získat přízeň voličů. V těchto případech se zpravidla neuplatňují vyšší city, které jsou naopak hlavním nástrojem manipulátora v mezilidských vztazích.

Propaganda slouží k ovládání davu a je založena právě na manipulaci s lidským myšlením. Režim jejím prostřednictvím útočí i na základní lidské potřeby a city, cílevědomě přesměrovává přirozené emoce, nutí lidi vzdát se svých práv.

Manipulace v mezilidských vztazích[editovat | editovat zdroj]

Manipulátor může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny). Dokáže zcela rozvrátit rodinu.

Manipulace sekt[editovat | editovat zdroj]

Sekty jsou při vstupu otevřené, ale stávají se uzavřenými pro ty, kteří by chtěli ze sekty vystoupit. Kurt Lewis popisuje tři etapy, kterými si projde člověk, který do sekty vstoupí, stane se jejím členem a nakonec z ní vystoupí.

Vstup do sekty

"Rozmrazení"
Je izolace člověka od původního světa, opuštění starého já. Před změnou jsou lidé často vystaveni spánkovému deficitu či dostanou málo stravy, chudé na bílkoviny, lehce se tak dostanou do hypnózy. Sekta jim také může zakázat chodit do práce či nakáže vybírat peníze po ulicích, aby člověka odřízli od jeho současného světa a postupně jej začali manipulovat. Člověk uvedené věci dělá pod tlakem. Náhlý zmatek též vytvoří závislost na autoritě, lidé si sami neodvodí, co je to správné jednání. Lidé jsou postaveni před pocit viny díky tomu, že podle sekty nebyli dosud dostatečně ctnostní a žili v sebeklamu.

"Změna"
V sektě často existuje základní kniha s hlavními tezemi a lidé nad nimi debatují. Celým textem prochází například tři hlavní teze, které se neustále opakují, tedy člověk si je osvojí. Lidé v této fázi přestávají plně fungovat v reálném světě nebo pobývají pouze v sektě. Čím víc uvnitř jsou, tím jsou k němu v sektě tvrdší. Z člověka se stává bezduchý robot. I když má charismatický vůdce chyby, jsou vysvětleny. Člověk už ani nereaguje na upozornění lidí kolem sebe, protože vše má od sekty vysvětlené a zpracované. V této fázi si lidé změní i identitu, své jméno.

"Zmražení"
Lidé již sami propagují sektu, mohou mít pod sebou nováčky. Zastávají v sektě určitou pozici.

Výstup ze sekty
Steven Hassan ve své knize Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů rozpracoval proces deprogramování lidí ze sekty.

"Nenásilné deprogramování"
Lidé, kteří chtějí osobu dostat z vlivu sekty se snaží projevit zájem o člověka v sektě. Vyptávání se na jeho pocity a názory, snaží se komunikovat podle jeho způsobu, netlačí na něj. Je zde potřeba fáze, kdy se nehodnotí jeho život, ale přibližuje se mu. Lidé se musí pokusit dostat jej mimo prostředí sekty (například při rodinné oslavě), snažit se zprostředkovat mu kontakt s bývalými nejbližšími a vysvětlit manipulativní postupy sekty. Důležitá je zde svobodná vůle.

"Násilné deprogramování"
Probíhá tak, že jedinec je násilně odtržen z vlivu sekty.

Manipulátor dle Isabelle Nazare-Aga[editovat | editovat zdroj]

Psycholožka Isabelle Nazare-Aga uvádí ve stati Jak poznat manipulátora třicet znaků, podle nichž identifikuje osobnost s manipulativními rysy. Za manipulátora považuje takovou osobnost, která vyhovuje aspoň deseti znakům.

  1. Je egocentrický.
  2. Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé.
  3. Navozuje u oběti pocit viny.
  4. Nesděluje jasně své požadavky, potřeby.
  5. Odpovídá většinou neurčitě.
  6. Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě komunikuje.
  7. Své potřeby zakrývá logickými důvody.
  8. Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod.
  9. Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
  10. Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod.
  11. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat.
  12. Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali.
  13. Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak.
  14. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb.
  15. Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně.
  16. Často mění téma uprostřed hovoru.
  17. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám.
  18. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“.
  19. Lže.
  20. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých.
  21. Závidí třeba i osobám velmi blízkým.
  22. Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
  23. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
  24. Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
  25. Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
  26. Dává dary, snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje drobné úsluhy.
  27. V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně.
  28. Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých.
  29. Přiměje oběť k jednání, které by o vlastní vůli nedopustila.
  30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.

Obrana proti manipulaci[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpoznat manipulaci a hrozící nebezpečí.
  • Pěstovat si vlastní sebevědomí. Nemyslet si, že manipulátor je dokonalejší.
  • Mít jasnou představu o svých právech.
  • Umět odmítnout manipulátorovu žádost, nemít vůči němu zábrany a závazky.
  • Naučit se postupům, jak konkrétní manipulační techniky zneškodnit.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

KLIMEŠ, Jeroným. Partneři a rozchody. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-045-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]