Hypnóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hypnóza je psychický stav.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • zvýšená sugestibilita, což znamená, že hypnotizovaná osoba je připravena přebírat tvrzení hypnotizéra a přeměňovat je bez kritického uvažování v příslušné prožitky, přesvědčení nebo automatické jednání
  • změněný stav vědomí, který umožňuje pohlcení sugerovanými zážitky a prožívání změn vnímání, emocí a paměti jako reálných
  • selektivní vztah k hypnotizérovi, neboli „raport“

Hypnóza je změněný stav vědomí, který je možné terapeuticky využít. Používá se převážně k léčení neuróz, poruch spánku, závislostí a řešení dalších psychosomatických obtíží. Není pravda, že: si člověk z hypnózy nikdy nic nepamatuje, že neslyší hlas hypnotizéra, že je zcela v jeho vlivu a může být donucen k čemukoli. Taktéž není možno zůstat "zaseknut v hypnóze".

Hypnabilita[editovat | editovat zdroj]

Předpokladem pro navození stavu hypnózy je individuální schopnost jedince pohroužit se do hypnózy, zvaná hypnabilita. Hypnabilita se vyskytuje v různém stupni a v závislosti na ní může mít navozená hypnóza různou hloubku. Většinou se chápe jako vlastnost, kterou lze měřit psychometrickými škálami. Základní hypnabilita je určena maximální hloubkou hypnózy, do které se může subjekt pohroužit za normálních podmínek. K posouzení hloubky hypnózy se využívá též subjektivního odhadu hloubky hypnózy samotnou hypnotizovanou osobou. Hypnabilita se v dětství vyvíjí; vrcholí mezi 9. a 12. rokem a pak jí ubývá. Děti na rozdíl od dospělých reagují více na hypnotizaci senzoricko-halucinatorního typu než na uspávací techniku se zavíráním očí. V dospělosti je hypnabilita značně stabilním samostatným osobnostním rysem. Koreluje významně s bdělou sugestibilitou a do jisté míry souvisí s prožitkovými schopnostmi, jako je představivost a tvořivost. Výzkumy potvrzují významný, ale malý vliv postojů, motivace a očekávání na výsledné skóre ve škálách hypnability. Rušivý vliv záporných postojů je větší než podpůrný vliv příznivých postojů a očekávání. Osoba hypnotizéra, metody hypnotizace a prostředí při hypnóze mají na průměrnou hypnabilitu vliv většinou nevýznamný. Účinky systematického nácviku hypnotického reagování jsou významné, ale také poměrně malé. Výzkumy svědčí pro podstatnou roli převážně vrozených vlastností. Hypnabilita je v populaci rozložena jako jakákoli jiná vlastnost - nejvíce lidí je středně hypnabilních a směrem k oběma krajnostem jich ubývá. Nehypnabilních je cca 10% osob, 1-2% jsou tzv, hypnotičtí talenti, kteří jsou schopni i amnézie a dalších speciálních úkonů.

Činnosti mozku[editovat | editovat zdroj]

Jako každá duševní činnost, má i duševní činnost v hypnóze svůj neurofyziologický podklad v činnosti mozku. Nepodařilo se však prokázat nějaké zvláštnosti této činnosti, která by byla specifická pouze pro hypnózu, stejně jako se nezjistily specifické průvodní fyziologické projevy hypnózy v oblasti motorické či vegetativní (nedávno bylo objeveno zajímavé změny gangliální podoby, které se jinak nepodařilo navodit). Vymezení hypnózy se proto opírá o charakteristické subjektivní prožitky hypnotizované osoby.

Při navozování hypnózy se často využívá relaxace, která se pak projevuje jako průvodní znak hypnotického stavu, není však znakem nutným ani podstatným.

Hypnotické jevy, zahrnující psychické i fyziologické procesy, jsou výsledkem sugescí, které jsou v hypnóze zvýšeně účinné. Vsugerované pohyby se dějí automaticky, bez vědomé volné účasti subjektu, nebo i proti ní. Sugesce mohou zvýšit svalovou výkonnost, ale ne příliš podstatně (cca 20 %). V hypnóze lze ovlivnit sugescemi vnímání subjektu do té míry, že se sugerované smyslové jevy neodpovídající skutečnosti stávají pro něj subjektivně skutečnými.

Hypnóza rozšiřuje možnosti sugestivního ovlivnění fyziologických reakcí i některých fyziologických funkcí, které běžně nepodléhají vůli. Sugesce mohou u hypnabilních osob odstranit nebo podstatně snížit vnímání bolesti, přičemž však vegetativní reakce i nadále odpovídají působení bolestivého podnětu.

Mezi charakteristické projevy hluboké hypnózy patří amnézie, neboli reverzibilní neschopnost vybavit si vzpomínky na události z hypnózy, ale to pouze u hlubších hypnotických stavů. Lze zde také uvést výsledky pokusů hypnotizéra Břetislava Kafky, které shrnul ve své publikaci „Nové základy experimentální psychologie“.[1] Břetislav Kafka používal hluboký hypnotický trans zejména ke zkoumání jevů z oblasti parapsychologie. Zároveň se také pomocí hypnózy pokoušel diagnostikovat u nemocných příčiny jejich obtíží.[2]

Literatura pojednávající o hypnóze v českém jazyce[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BretislavKafka.cz - Životopis
  2. BretislavKafka.cz - Hypnóza