Antikultovní hnutí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Termínem antikultovní hnutí se označuje nejednotný proud organizací i jednotlivců, kteří se snaží upozornit na možné nebezpečí nových náboženských hnutí (NNH).[1]

Vzájemný vztah mezi novými náboženskými hnutími a antikultovním hnutím zkoumá sociologie náboženství.

Za první organizace, které je možné označit za antikultovní hnutí patřily ve Spojených Státech působící organizace FREECOG (z anglického Freedom for Children of God) a CAN (Cult Awareness Network). V České republice působí od roku 1993 Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která je religionisty považována za antikultovní hnutí.[2][3][4]

Podle religionisty Dušana Lužného antikultovní hnutí mediálně upozorňují na nebezpečí nových náboženských hnutí a mnohé skupiny antikultovního hnutí se soustředí také na možnost „vysvobození“ členů z negativního vlivu náboženské skupiny. Dále uvádí: „Některé tyto metody, zejména tzv. deprogramování, však hraničí se základními lidskými právy a o jejich oprávněnosti a adekvátnosti lze s velkým úspěchem polemizovat“.[5]

Historie antikultovních hnutí[editovat | editovat zdroj]

První organizace, které by se daly označit za antikultovní, se začaly objevovat v 70. letech 20. století mezi evangelikálními skupinami. Mezi nejvýznamnější patřily FREECOG založené Tedem Patrickem a později CAN[2] založené Rickem Rossem.

Problematický a protiprávní postoj k NNH se projevil u činnosti organizace CAN, která v případu násilného „deprogramování“ Jasona Scotta utratila většinu prostředků svých dárců za právní pomoc a vyhlásila bankrot. Případ dovedl k osobnímu bankrotu i Ricka Rosse.[6] V říjnu 1996 zakoupili veškerá práva na provozování obchodního jména CAN Scientologové[7]. Rick Ross později založil webovou stránku s názvem Rick Ross Institute, který čelil další žalobě.[8]

Projevy antikultovních hnutí[editovat | editovat zdroj]

Jedna z prvních vědeckých prací, která se zabývá problematikou antikultovních hnutí, je dílo The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions od Davida G. Bromleyho a Ansona Shupeho, kteří rozlišují dva možné způsoby přístupů antikultovních hnutí k novým náboženským hnutím. Ty se samozřejmě mohou prolínat a vzájemně doplňovat, jsou to:

  1. Náboženský, který pohlíží na nová náboženská hnutí jako na dílo Satana (např. věroučný omyl, který může člověka vést ke zlému).
  2. Sekulárně-racionalistický, který zdůrazňuje psychickou manipulaci a újmu, kterou nová náboženská hnutí navozují svým členům.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZBÍRAL, David. Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí [online]. [cit. 2007-12-08]. Dostupné online.  
  2. a b LUŽNÝ, Dušan; VÁCLAVÍK, David. Nová náboženská hnutí - přehled a stručný popis jednotlivých hnutí: Antikultovní hnutí [online]. [cit. 2007-12-08]. Dostupné online.  
  3. FUJDA, Milan, Náboženské menšiny jsou také menšiny, 21 bulletin pro moderní zelenou politiku, ISSN 1801-2426, 2005, roč. 1, č. 2, s. 6
  4. Mgr. Andrea Beláňová, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Analýza její diskurzivity., 26. 5. 2009, bakalářská práce, vedoucí David Zbíral.
  5. CD Nová náboženská hnutí (http://www.oleweb.net/nnh/hnuti.htm)
  6. Kaplan, Jeffrey, Nova Religio, 1.10.1997, s. 139–149
  7. Demise CAN - http://www.cultawarenessnetwork.org/dbase/clippings/demise.html
  8. Toutant, Charles, Suits Against Anti-Cult Blogger Provide Test for Online Speech, New Jersey Law Journal, 10. ledna 2006.
  9. LUŽNÝ, Dušan. Antikultovní hnutí. Otázka nebezpečnosti nových náboženských hnutí a metody akademického studia náboženství [PDF formát]. [cit. 2007-12-08]. Celé číslo časopisu Religio 1/1996. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1645-0.  
  • BROMLEY, D. G.; SHUPE, A. The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions. Beverly Hills: SAGE 1980

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]