Antikultovní hnutí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Termínem antikultovní hnutí se označuje nejednotný proud organizací i jednotlivců, kteří se snaží upozornit na možné nebezpečí nových náboženských hnutí (NNH).[1]

Vzájemný vztah mezi novými náboženskými hnutími a antikultovním hnutím zkoumá sociologie náboženství.

Za první organizace, které je možné označit za antikultovní hnutí patřily ve Spojených Státech působící organizace FREECOG (z anglického Freedom for Children of God) a CAN (Cult Awareness Network). V České republice působí obdobně Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů od roku 1993.

Podle religionisty Dušana Lužného antikultovní hnutí mediálně upozorňují na nebezpečí nových náboženských hnutí a mnohé skupiny antikultovního hnutí se soustředí také na možnost „vysvobození“ členů z negativního vlivu náboženské skupiny. Dále uvádí: „Některé tyto metody, zejména tzv. deprogramování, však hraničí se základními lidskými právy a o jejich oprávněnosti a adekvátnosti lze s velkým úspěchem polemizovat“.[2]

Historie antikultovních hnutí[editovat | editovat zdroj]

První organizace, které by se daly označit za antikultovní, se začaly objevovat v 70. letech 20. století mezi evangelikálními skupinami. Mezi nejvýznamnější patřily FREECOG založené Tedem Patrickem a později CAN[3] založené Rickem Rossem.

Problematický a protiprávní postoj k NNH se projevil u činnosti organizace CAN, která v případu násilného „deprogramování“ Jasona Scotta utratila většinu prostředků svých dárců za právní pomoc a vyhlásila bankrot. Případ dovedl k osobnímu bankrotu i Ricka Rosse.[4] V říjnu 1996 zakoupili veškerá práva na provozování obchodního jména CAN Scientologové[5]. Rick Ross později založil webovou stránku s názvem Rick Ross Institute, který čelil další žalobě.[6]

Antikultovní hnutí v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice působí od roku 1993 Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která je religionisty považována za antikultovní hnutí.[3][7][8][9]

Antikultovní hnutí v Evropě[editovat | editovat zdroj]

V Evropské unii působí od roku 1994 organizace FECRIS (francouzsky: Fédération Européenne des Centres de Recherche et d'Information sur le Sectarisme, anglicky: European Federation of Centres of Research and Information on Sectarianism), která vznikla na popud francouzské antikultovní organizace UNDAFI (anglicky: National Union of Associations for the Defence of Family and the Individual)[10] jako zastřešující pro evropské organizace zkoumající činnost skupin považovaných za kulty.[11] Od roku 2003 je financována francouzskou vládou.[12] a v roce 2009 získala dokonce zvláštní konzultativní status ECOSOC (Economic and Social Council) při OSN.[13] Mezi antikultovní hnutí je organizace FECRIS řazena např. Eileen Barkerovou podle které je založena s účelem zastřešení většího počtu antikultovních skupin[14], nebo Paulem A. Marshallem, který napsal, že mnoho cult-awareness groups (CAGs) které zkoumají nová náboženská hnutí patří do FECRIS.[15] Organizace European Coordination for Freedom of Conscience, která je účastnickou organizací Platformy základních práv EU (anglicky: EU Fundamental Rights Platform) vydala v roce 2014 report ohledně FECRIS, popisující rozdíly mezi tím, jak organizace popisuje sama sebe, a co ve skutečnosti dělají a říkají její klíčové osobnosti. Shrnula, že „činnost FECRIS představuje porušení principů respektu a tolerance vůči víře či přesvědčení ... a je v přímém protikladu k principům Evropské úmluvy o lidských právech a dalším mezinárodním nástrojům v oblasti lidských práv“.[16]

Projevy antikultovních hnutí[editovat | editovat zdroj]

Jedna z prvních vědeckých prací, která se zabývá problematikou antikultovních hnutí, je dílo The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions od Davida G. Bromleyho a Ansona Shupeho, kteří rozlišují dva možné způsoby přístupů antikultovních hnutí k novým náboženským hnutím. Ty se samozřejmě mohou prolínat a vzájemně doplňovat, jsou to:

  1. Náboženský, který pohlíží na nová náboženská hnutí jako na dílo Satana (např. věroučný omyl, který může člověka vést ke zlému).
  2. Sekulárně-racionalistický, který zdůrazňuje psychickou manipulaci a újmu, kterou nová náboženská hnutí navozují svým členům.[17]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZBÍRAL, David. Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí [online]. [cit. 2007-12-08]. Dostupné online.  
  2. CD Nová náboženská hnutí (http://www.oleweb.net/nnh/hnuti.htm)
  3. a b LUŽNÝ, Dušan; VÁCLAVÍK, David. Nová náboženská hnutí - přehled a stručný popis jednotlivých hnutí: Antikultovní hnutí [online]. [cit. 2007-12-08]. Dostupné online.  
  4. Kaplan, Jeffrey, Nova Religio, 1.10.1997, s. 139–149
  5. Demise CAN - http://www.cultawarenessnetwork.org/dbase/clippings/demise.html
  6. Toutant, Charles, Suits Against Anti-Cult Blogger Provide Test for Online Speech, New Jersey Law Journal, 10. ledna 2006.
  7. FUJDA, Milan, Náboženské menšiny jsou také menšiny, 21 bulletin pro moderní zelenou politiku, ISSN 1801-2426, 2005, roč. 1, č. 2, s. 6
  8. Mgr. Andrea Beláňová, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Analýza její diskurzivity., 26. 5. 2009, bakalářská práce, vedoucí David Zbíral.
  9. Zbíral David, Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí, Sociologie nových náboženských hnutí, jaro 2001
  10. Regis Dericquebourg, A Case Study: FECRIS, Journal for the Study of Beliefs and Worldviews, 2012/2, p.183–189, ISBN 978-3-643-99894-1
  11. Kirby, Terry."Family's plea for cult awareness week after student died in a state of terror", The Independent, March 27, 2004. Ověřeno k 2009-06-18. 
  12. Bruce, Steve(2003). Politics and ReligionPolity, 198. ISBN 0-7456-2820-6. 
  13. Department of Economic and Social Affairs - NGO Branch: Výsledky pro hledání 'FECRIS' zobrazí profil
  14. Lehmann, Hartmut(2003). Multireligiosität im vereinten Europa: historische und juristische Aspekte. Wallstein Verlag, 227. OCLC 52308515. 
  15. Marshall, Paul A.(2007). Religious Freedom in the WorldRowman & Littlefield Publishers, Inc., 31. ISBN 978-0-7425-6213-4. 
  16. European Coordination of Associations and Individuals for Freedom of Conscience, Questions about FECRIS
  17. LUŽNÝ, Dušan. Antikultovní hnutí. Otázka nebezpečnosti nových náboženských hnutí a metody akademického studia náboženství [PDF formát]. [cit. 2007-12-08]. Celé číslo časopisu Religio 1/1996. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1645-0.  
  • BROMLEY, D. G.; SHUPE, A. The New Vigilantes: Deprogrammers, Anti-Cultists and the New Religions. Beverly Hills: SAGE 1980

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]