Propaganda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Americká propaganda. Plakát z druhé světové války představuje Německo a Japonsko jako monstrum, které lze zastavit pouze pomocí zvýšení průmyslové výroby

Propaganda (lat. propagare = rozhlašovat, rozšiřovat, rozmnožovat) je rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření žádoucího společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín nebo ideologií. Součástí propagandy je tendenční vysvětlování a modifikace postojů podle aktuální situace a přesvědčování o správnosti propagované myšlenky.

Propagandu je třeba odlišovat od jiných forem prezentace, ovlivňování nebo manipulace s veřejným míněním např. propagace, agitace, reklama, osvěta a public relations.


Obsah

[editovat] Vznik propagandy

V původním významu označuje víru, která má být rozšiřována. Slovo vzniko s názvu úřadu Sacra congregatio de propaganda fide (tj. Svatá kongregace pro šíření víry), což bylo kolegium kardinálů zodpovědných za misijní činnost katolické církve, které bylo založené roku 1622 papežem Řehořem XV.).

[editovat] Metody

Přestože propagandisté mohou různým způsobem zkreslovat fakta, často se snaží prezentovat jako objektivní pozorovatelé skutečnosti. I vzdělávání, přestože je podstatou objektivní, může být použito jako nástroj propagandy.

Cílem nebo zdrojem propagandy mohou být jednotlivci, církve, různá zájmová sdružení a organizace, politické strany nebo vláda. S propagandou se setkáváme na každém kroku – boj proti jaderným elektrárnám i boj pro jaderné elektrárny, ochránci zvířat i ti, kdo na zvířatech nějakým způsobem parazitují, bezpečnost silničního provozu i jeho uvolněnost, bezplatné i platbové zdravotnictví apod.

Bez ohledu na cíl propaganda přesvědčuje s použitím vybraných racionálních argumentů, nebo důrazem na emoce (např. Myslím to upřímně).

Propaganda se projevuje ve dvou základních formách. Jako „oslavná“, kdy jejím cílem je vytvořit příznivý dojem na nějakou organizaci nebo vládu. Příkladem je například propaganda nacistického Německa ve 30. letech 20. století nebo propaganda oslavující úspěchy socialismu a KSČ v ČSSR. Druhou formou je propaganda „očerňující“. Příkladem je její působení během studené války (1946–1990), kdy veškeré sdělovací prostředky v socialistických státech používaly tuto formu propagandy. USA jako protiváhu vytvořily stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.

[editovat] Druhy propagandy

Jedním ze způsobů typologizace propagandy je dělení podle francouzského filosofa Jacquese Ellula:

  • Bílá propaganda – pochází z identifikovatelného zdroje (např. ministerstvo propagandy), je charakterizována jemnějšími metodami přesvědčování, funguje zároveň jako zástěrka pro použití skryté propagandy.
  • Šedá propaganda – cíleně a záměrně šíří nepřesné a mylné informace za účelem zmást nepřítele a způsobit mu (materiální, vojenské, …) ztráty. Na rozdíl od černé propagandy není známo, z jakého zdroje pochází.
  • Černá propaganda – vytváří dojem, že pochází ze známého zdroje, ale to je ve skutečnosti pouze zástěrka (a snaha podvést je i jedním z jejích účelů); nese silnější sdělení, snaží se ale skrýt své záměry. Manipulovaní si ani nemají uvědomit, že se je někdo snaží ovlivnit. Černá propaganda využívá polopravdy, dezinformací, skandalizaci, fámu apod.

Spolu s rozvojem techniky se mění i způsoby šíření propagandy a možnosti zasáhnout co nejširší spektrum obyvatelstva. V dnešním světě získává stále větší význam satelitní televize nebo internet.

[editovat] Literatura

  • Victor Klemperer: Jazyk Třetí říše: poznámky filologovy. Jinočany: H&H, 2003, ISBN 80-7319-019-2.
  • Petr Fidelius: Řeč komunistické moci. Praha: Triáda, 1998, ISBN 80-86138-03-8.

[editovat] Související odkazy

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Propaganda

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Propaganda“