Severní Korea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Korejská lidově demokratická republika

조선민주주의인민공화국
Chosŏn Minjujuŭi Inmin Konghwaguk
Čóson Mindžudžui Inmin Konghwaguk
Vlajka Severní Koreje
vlajka
Znak Severní Koreje
znak
Hymna: Aegukka
Motto: 강성대국
(korejsky Silný a prosperující národ)
Geografie

Poloha Severní Koreje

Hlavní město: Pchjongjang
Rozloha: 120 540 km² (97. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pektusan (2744 m n. m.)
Časové pásmo: +9
Poloha: 40°0′ s. š., 127°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 22 912 177 (47. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 190 ob. / km² (59. na světě)
Jazyk: korejština
Náboženství: bez vyznání, korejský šamanismus, čeondoismus, buddhisté, křesťané (podléhají regulaci)
Státní útvar
Státní zřízení: lidově demokratická republika ovládaná ideologií čučche
Vznik: 15. srpna 1945 (nezávislost na Japonsku)
Hlava státu: Kim Ir-sen (věčný prezident, nežije)
Kim Čong-un (předseda Rady, od prosince 2011)
Hlava vlády: premiér Pak Pong-ju
Měna: 1 won = 100 čonů ()
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 408 PRK KP
MPZ: KP
Telefonní předvolba: +850
Národní TLD: .kp
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika (zkracováno jako KLDR), je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také 11,8 km s Ruskem. Na jihu vede podle 38. rovnoběžky hranice s Jižní Koreou, která je jedním z nejmilitarizovanějších míst planety.[1][2] Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů.[3] Hlavním městem je Pchjongjang. Vládní stranou je komunistická Korejská strana práce, státní ideologií je Čučche. Severní Korea má třetí největší armádu na světě (cca 1,3 miliónů)[2] a rozvinutý jaderný program, ale co se týká hospodářství v oblasti průmyslového rozvoje či potravinové soběstačnosti, je země velmi zaostalá.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Severní Koreje.

Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje.

Korejská válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka.
Korejský voják ukazuje na mapu s demarkační linií

Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a částečně i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu). Současná demarkační linie je považována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanou zónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás. Ročně ji navštíví přes milion návštěvníků.[4] Pouhých 700 metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatím přerušeno.[5]

27. května 2009 KLDR oznámila, že se příměřím již necítí vázána.

23. listopadu 2010 zaútočila KLDR na jihokorejský ostrov Jon-pchjong.

Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Koreou jednostranně vypovězeny 8. března 2013, poté co Rada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.[6]

Ekonomický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po válce dosahovala státně řízená ekonomika KLDR vysokého růstu. Země byla považována za druhou nejindustrializovanější v Asii po Japonsku[zdroj?]. Doba růstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickým potížím přidaly povodně a sucha, což spolu s rozpadem východního bloku vedlo k severokorejskému hladomoru v 2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla v zemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálně zakázána.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Orientační mapka Severní Koreje
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Severní Koreje.

Země se nachází na severu Korejského poloostrova. Na severozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu země je krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměř nepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omývají vody Žlutého moře, na východě se rozlévá Japonské moře.

Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkými a hlubokými údolími. Nejvyšší horou je Pektusan, vyhaslá sopka měřící 2 774 m n. m., která se nachází na severní hranici země.

Administrativní členění země[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní členění Severní Koreje.

Země má tříúrovňovou administrativní hierarchii. Na jejím vrcholu stojí 9 provincií, dvě přímo řízená města a tři speciální administrativní oblasti. Na druhé úrovni stojí města, okresy a distrikty, na třetí úrovni jsou městské části, obce, vesnice a dělnické distrikty.

Provincie[editovat | editovat zdroj]

Administrativní členění Severní Koreje.      Provincie      Speciální administrativní oblasti      Samostatně řízená města

Přímo řízená města[editovat | editovat zdroj]

  • Pchjongjang (평양 직할시; 平壤直轄市; Pchjongjang čikalši)
  • Rason (Radžin-Sonbong) (라선 (라진-선봉) 직할시; 羅先 (羅津-先鋒) 直轄市; Rason (Radžin-Sonbong) čikalši)

Speciální administrativní oblasti[editovat | editovat zdroj]

  • Průmyslová oblast Kesong (개성 공업 지구; 開城工業地區; Kesong kong-op čigu)
  • Turistická oblast Kumgangsan (금강산 관광 지구; 金剛山觀光地區; Kumgangsan kwangwang čigu)
  • Speciální administrativní oblast Sinidžu (신의주 특별 행정구; 新義州特別行政區; Sinidžu tchukpjol hengdžonggu)

Školství[editovat | editovat zdroj]

Severokorejská školačka

Povinná školní docházka trvá jedenáct let a je celá zdarma. Nejen výuka a vzdělávací zařízení, ale i učebnice, uniformy, ubytování a stravování jsou poskytovány pro studenty bez poplatků. Zahrnuje jeden rok předškolní výchovy, čtyři roky základní školy (lidové školy pro děti od 6 do 9let) a šest let středoškolského studia (děti od 10 do 16 let), buď v řádných nebo speciálních středních školách. Vysokoškolské vzdělání je nepovinné a dělí se na dva typy: akademické a celoživotní vzdělávání. Nejvýznamnější vysokou školou je Univerzita Kim Ir-sena a Univerzita vědy a technologie v Pchjongjangu.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek Korejského poloostrova v noci - KLDR trvale trpí nedostatkem elektrické energie.
Na grafu je dobře vidět pokles v době občanské války (1950–1953), stagnace typická pro centrální plánování, propad po rozpadu SSSR (1993) a zlepšení po etablování speciální ekonomické zóny Kesong (2007)
Traktor v Severní Koreji

Země je ekonomicky velmi slabá a vyčerpaná.[7][8]

Velkou podporu měla od SSSR a dalších lidově demokratických zemí, avšak po kolapsu Východního bloku na začátku 90. let se stala jednou z mála zemí, kde se režim nezhroutil, a staré vazby tak byly přetrhány. To vedlo k ohromné krizi, jejímž následkem byl jak hladomor, tak hospodářský úpadek.[9] Přestože hospodářská výkonnost klesá, země vynakládá stále v poměru se svými sousedy enormní náklady na zbrojení. Veškerá technika včetně vojenské je však vzhledem k izolaci státu považována za velmi zastaralou, nicméně nepočetné elitní vojenské jednotky disponují kvalitními zbraněmi.[zdroj?] Země trpí nedostatkem elektrické energie; v důsledku toho musí být radikálně omezena spotřeba domácností – povolen je jen určitý počet spotřebičů, během noci pak bývá energie odpojená. Ochromena je též doprava; soukromé vlastnictví automobilů téměř neexistuje a obyvatelé cestují většinou na kolech nebo hromadnou dopravou.

Enormní ekonomické obtíže se Severní Korea snaží řešit vytvářením ekonomických zón jako je Kesong.[10]

Z plochy celé Severní Koreje zabírají 74,5 % lesy, 19,2 % pak orná půda. V zemědělství pracuje 33 % ekonomicky činného obyvatelstva (1989).

Import, export[editovat | editovat zdroj]

Těží se nerostné suroviny v různém stupni zpracování (uhlí, železná ruda, vápenec, magnezit, grafit, měď, zinek, olovo a drahé kovy). Na vývoz se vyrábí ocel, surové železo, cement, sůl, dusíkatá a fosforečná hnojiva fosfáty. Vyváží se továrenské výrobky (včetně zbraní), zemědělské a rybářské produkty (rýže, kukuřice, brambory, luštěniny, sójové boby, ryby, skot, prasata, vepřové maso a vejce).

Dováží se ropa, koksovatelné uhlí, textil, obilí, stroje a ostatní zařízení.

Největšími obchodními partnery jsou Čína a vzhledem ke špatným vztahům paradoxně Jižní Korea. Hodnota vývozu byla v roce 2010 2,5 miliardy dolarů, což Severní Koreu staví na úroveň Ugandy, Senegalu nebo San Marina.[11]

Daňové zatížení[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé KLDR neodvádějí státu daně. Všechny přímé daně byly v KLDR zrušeny v roce 1974. KLDR se tak stala první zemí na světě, která nemá přímé daňové zatížení obyvatel.[12]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Zubaři v severokorejské nemocnici

Podle poslední zprávy Amnesty International z roku 2010[13] je v Severní Koreji akutní nedostatek lékařů, pokud jsou vůbec nějací k dispozici, často jim chybí patřičné vzdělání[13] a svou práci vykonávají zdarma. Uvádí se také, že operace jsou velmi často prováděny bez anestetik,[13] a to za pomocí přivázání pacienta řemeny k operačnímu stolu. V nemocnicích nejsou dodržována ani ta nejzákladnější hygienická pravidla, injekční jehly jsou používány vícekrát,[13] jsou tedy nesterilní, nástroje určené k operacím se rovněž nesterilizují a operace se dosti často provádějí pouze při svíčkách, kvůli výpadkům dodávek proudu.[13]

Lidská práva[editovat | editovat zdroj]

Uniformovaný civilista na kole v Pchjongjangu

Severní Korea je jednou ze zemí, která je velmi izolovaná od okolního světa a kde jsou soustavně porušována lidská práva.[14] Zprávy mnoha organizací za lidská práva a zahraničních vlád obviňují severokorejskou vládu z jejich omezování; nejvíce kritizováno je omezování práva Severokorejců na svobodné opuštění své země.

Severní Korea je obviňována ze zřizování koncentračních táborů. Amnesty International odhaduje, že v koncentračním táboře Jodok je v roce 2011 zadržováno asi 200 000 lidí[15]. Do tábora jsou spolu s „třídními nepřáteli“ zavírány i jejich děti a další příbuzní[16]. Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, že v jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězních chemické zbraně v plynové komoře[17].

Všechna média jsou státní a jsou cenzurována. Internet je cenzurován a je zamezen vstup na stránky odporující režimu, jde vlastně o intranet. Reklama se do této země dostala poprvé až v roce 2008. Fastfood byl dlouho zakázán jako západní zhýčkanost. Kolem roku 2009 bylo však v jednom obchodě v hlavním městě povoleno koupit si párek v rohlíku nebo hamburger.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Korea na anglické Wikipedii.

  1. Ladislav Kryzánek, Nejstřeženější hranice světa. Reportáž ze Severní Koreje, idnes.cz, 18. května 2007
  2. a b Živě z Koreje: Bude se opakovat válka?, aktualne.cz, 14.10.2006
  3. The World Factbook
  4. Fotila jsem na nejstřeženější hranici světa (National Geographic Česko, 31. října 2011)
  5. Nejstřeženější hranice světa na vlastní oči. Severní Korea zblízka (iDNES, 17. října 2012)
  6. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=773418
  7. Živě: Jak vypadá konečná v Koreji, aktualne.cz, 21.10.2006
  8. The Guardian: Jak žijí obyčejní obyvatelé Pchjongjangu. ceskenoviny.cz [online]. 17.05.2014. Dostupné online.  
  9. Soo-Bin Park. The North Korean Economy: Current Issues and Prospects [online]. Carleton University, 2003-10-03, [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.  
  10. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/kn.html
  11. Severní Korea na CIA Factbook
  12. http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/korea-severni-kldr-financni-a-danovy-sektor-18368.html
  13. a b c d e The crumbling state of health care in North Korea [online]. Amnesty International, 2010-07-15, [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.  
  14. Kang Čchol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjogjangská akvária, Fra Praha, 2003, ISBN 80-86603-12-1
  15. Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíc lidí [online]. Amnesty International, 2011-05-04, [cit. 2011-05-05]. Dostupné online.  
  16. HAWK, David. The Hidden Gulag : Exposing North Korea's Prison Camps. Washington, DC : U.S. Commitee for Human Rights in North Korea, 2003. Dostupné online. S. 24. (anglicky) 
  17. Human guinea pigs [online]. BBC, 2004-07-28, [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]