Severní Korea

Korejská lidově demokratická republika 조선민주주의인민공화국 朝鮮民主主義人民共和國 Chosŏn Minjujuŭi Inmin Konghwaguk Čóson Mindžudžui Inmin Konghwaguk
vlajka znak
Hymna: Aegukka
Motto: 강성대국 (korejsky Silný a prosperující národ)
Geografie
Hlavní město:	Pchjongjang
Rozloha:	120 540 km² (97. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Pektusan (2744 m n. m.)
Časové pásmo:	+9
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	22 912 177 (47. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění:	190 ob. / km² (59. na světě)
Jazyk:	korejština
Náboženství	tradiční buddhisté a konfuciáni, křesťané (náboženství jsou oficiálně zakázána)
Státní útvar
Státní zřízení	lidová republika
Vznik	15. srpna 1945 (nezávislost na Japonsku)
Hlava státu	Kim Ir-sen (věčný prezident, nežije) Kim Čong-un (předseda Rady, od prosince 2011)
Hlava vlády	premiér Choe Yong-rim
Měna	1 won = 100 čonů ()
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	408 PRK KP
MPZ	KP
Telefonní předvolba	850
Národní TLD	.kp

Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika (zkracováno jako KLDR) je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také 11,8 km s Ruskem. Na jihu poté vede nejpřísněji střežená hranice světa, podle 38.rovnoběžky, s Jižní Koreou. Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů. Hlavním městem je Pchjongjang. V KLDR vládne komunistická Korejská strana práce, státní ideologií je Čučche. Severní Korea má třetí největší armádu na světě (cca 1,3 miliónů) a rozvinutý jaderný program.

Historie

Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje.

Korejská válka

Korejský voják ukazuje na mapu s demarkační linií

Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu).

27. května 2009 Severní Korea oznámila, že se příměřím již necítí vázána.

23. listopadu 2010 zaútočila KLDR na jihokorejský ostrov Jon-pchjong.

Ekonomický vývoj

Po válce dosahovala státně řízená ekonomika KLDR vysokého růstu. Země byla považována za druhou nejindustrializovanější v Asii po Japonsku^[zdroj?]. Doba růstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickým potížím přidaly povodně a sucha, což vedlo k severokorejskému hladomoru v 2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla v zemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálně zakázána.

Geografie

Orientační mapka Severní Koreje

Země se nachází na severu Korejského poloostrova. Na severozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu země je krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměř nepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omývají vody Žlutého moře, na východě se rozlévá Japonské moře.

Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkými a hlubokými údolími. Nejvyšší horou je Pektusan, vyhaslá sopka měřící 2 774 m n. m., která se nachází na severní hranici země.

Administrativní členění země

Země má tříúrovňovou administrativní hierarchii. Na jejím vrcholu stojí 9 provincií, dvě přímo řízená města a tři speciální administrativní oblasti. Na druhé úrovni stojí města, okresy a distrikty, na třetí úrovni jsou městské části, obce, vesnice a dělnické distrikty.

Provincie

• Čagang-do (자강도; 慈江道)
• Hamgjong-pukto (함경북도; 咸鏡北道)
• Hamgjong-namdo (함경남도; 咸鏡南道)
• Hwanghe-pukto (황해북도; 黃海北道)
• Hwanghe-namdo (황해남도; 黃海南道)
• Kangwon-do (강원도; 江原道)
• Pchjongan-pukto (평안북도; 平安北道)
• Pchjongan-namdo (평안남도; 平安南道)
• Rjanggang-do (량강도; 兩江道)

Přímo řízená města

• Pchjongjang (평양 직할시; 平壤直轄市; Pchjongjang čikalši)
• Rason (Radžin-Sonbong) (라선 (라진-선봉) 직할시; 羅先 (羅津-先鋒) 直轄市; Rason (Radžin-Sonbong) čikalši)

Speciální administrativní oblasti

• Průmyslová oblast Kesong (개성 공업 지구; 開城工業地區; Kesong kong-op čigu)
• Turistická oblast Kumgangsan (금강산 관광 지구; 金剛山觀光地區; Kumgangsan kwangwang čigu)
• Speciální administrativní oblast Sinidžu (신의주 특별 행정구; 新義州特別行政區; Sinidžu tchukpjol hengdžonggu)

Školství

Severokorejská školačka

Povinná školní docházka trvá jedenáct let a je celé zdarma. Zahrnuje jeden rok předškolní výchovy, čtyři roky základní školy (lidové školy pro děti od 6 do 9let) a šest let středoškolského studia (děti od 10 do 16 let), buď v řádných nebo speciálních středních školách. Vysokoškolské vzdělání je nepovinné a dělí se na dva typy: akademické a celoživotní vzdělávání. Nejvýznamnější vysokou školou je Univerzita Kim Ir-sena a Univerzita vědy a technologie v Pchjongjangu.

Ekonomika

Země je ekonomicky velmi slabá a vyčerpaná.

Velkou podporu měla od SSSR a dalších lidově demokratických zemí, avšak po kolapsu Východního bloku na přelomu 80. a 90. let se stala jednou z mála zemí, kde se režim nezhroutil a staré vazby tak byly přetrhány. To vedlo k ohromné krizi, jejímž následkem byl jak hladomor, tak hospodářský úpadek. Přestože hospodářská výkonnost klesá, země vynakládá stále v poměru se svými sousedy enormní náklady na zbrojení. Veškerá technika, včetně té vojenské je však vzhledem k izolaci státu považována za velmi zastaralou (ve skutečnosti je mnoho kusů vojenské techniky na velmi vysoké úrovni).^[zdroj?] Země trpí nedostatkem elektrické energie; díky tomu tak musí být radikálně omezena spotřeba domácností – povolen je jen určitý počet spotřebičů, během noci pak bývá energie odpojená. Ochromena je též i doprava; soukromé vlastnictví automobilů téměř neexistuje a obyvatelé tak cestují většinou na kolech. Velkým problémem je taktéž zdravotnictví. Podle poslední zprávy Amnesty International z roku 2010 je v Severní Koreji akutní nedostatek lékařů, a pokud jsou vůbec nějací k dispozici, často jim chybí patřičné vzdělání a svou práci vykonávají zdarma. Uvádí se také, že operace jsou velmi často prováděny bez anestetik a to za pomocí přivázání pacienta řemeny k operačnímu stolu. V nemocnicích nejsou dodržována ani ta nejzákladnější hygienická pravidla, injekční jehly jsou používány vícekrát jsou tedy nesterilní, nástroje určené k operacím se rovněž nesterilizují a operace se dosti často provádějí pouze při svíčkách, jelikož zde chybí připojení k elektrické síti.

Lidská práva

Severní Korea je jednou ze zemí, která je velmi izolovaná od okolního světa a kde jsou soustavně porušována lidská práva. Zprávy mnoha organizací za lidská práva a zahraničních vlád obviňují severokorejskou vládu z jejich omezování; nejvíce kritizováno je omezování práva Severokorejců na svobodné opuštění své země.

Severní Korea je obviňována ze zřizování koncentračních táborů. Amnesty International odhaduje, že v koncentračním táboře Čotok je v roce 2011 zadržováno asi 200 000 lidí. Do tábora jsou spolu s „třídními nepříteli“ zavírány i jejich děti a další příbuzní . Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, že v jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězních chemické zbraně v plynové komoře.

Všechna média jsou státní a jsou cenzurována. Reklama se do této země dostala poprvé až v roce 2008. Na běžné obyvatele to ovšem nemá vliv, protože často nevědí ani jak taková televize, nebo radiostanice vypadá. Fastfood byl dlouho zakázán jako západní zhýčkanost. Kolem roku 2009 bylo však v jednom obchodě v hlavním městě povoleno koupit si párek v rohlíku, nebo hamburger (takový název je však přísně zakázán).

Odkazy

Související články

• Korejská válka
• Čučche
• Severní Korea a zbraně hromadného ničení
• Kim Čong-il
• Kim Ir-sen
• Kim Čong-un

Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku North Korea na anglické Wikipedii.

Literatura

• ECKERT, J, a kol. Dějiny Koreje. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-580-7.  
• KRYZÁNEK, Ladislav. Vězni gulagů v KLDR se modlí, aby zemřeli. Mladá fronta DNES, 17. leden 2003, s. A12. ISSN 1210-1168.  
• KRYZÁNEK, Ladislav. Severní Korea: jedno gigantické vězení. Mladá fronta DNES, 25. květen 2004, s. A11. ISSN 1210-1168.  

Externí odkazy

• Článek o kanibalizmu v Severní Koreji (německy)
• Amnesty International o Severní Koreji (anglicky)
• Amnesty International o Severní Koreji (německy)
• North Korea - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• North Korea (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — North Korea Country Report [online]. Gütersloh : Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: North Korea [online]. U.S. Department of State, 2011-04-29, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Korea, North [online]. REV. 2011-07-08, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: North Korea [online]. 2007-08-15, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Pchjongjangu. Souhrnná teritoriální informace: Korea (Severní - KLDR) [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-22, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
• HAHN, Bae-ho, a kol. North Korea [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Souřadnice: 40 S, 128 V