Mladá fronta DNES

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mladá fronta DNES
Druh Denní tisk
Formát Leták
Majitel MAFRA, a. s.
Šéfredaktor Jaroslav Plesl
Manažer redakce Jan Josef Kubíček
Založení 1990
Vlastnictví Soukromé
Politické uspořádání pravicový konzervatismus [1], neoliberalismus
Jazyk čeština
Sídlo společnosti Karla Engliše 519/11,
150 00 Praha 5
Náklad 260 000 ks[zdroj?]
Oficiální web
http://www.mfdnes.cz
Anděl Media Centrum – sídlo MF Dnes a Lidových novin u Andělu v Praze na Smíchově
Vnitroblok sídla MF Dnes a LN
Objekt MF Dnes v Praze-Malešicích.
Brněnská redakce MF DNES a Lidových novin na České ulici

Mladá fronta DNES (někdy psaná také Mladá fronta Dnes, zkráceně MF DNES, MF Dnes nebo MfD) je jeden z nejprodávanějších českých deníků. Noviny jsou registrované pod kódem ISSN 1210-1168. Začaly vycházet 1. září 1990, zvolením podobného názvu navázaly na list Mladá fronta, který před sametovou revolucí byl orgánem Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, a převzaly i jeho redaktory, know how a čtenářskou základnu, avšak z právního hlediska jde o zcela jiný deník.

Týž vydavatel provozuje také internetový portál iDNES.cz.

Mladá fronta DNES vznikla revoltou kolektivu redaktorů v roce 1990, kteří k jejímu vydávání založili společnost M a F a.s. Ta v roce 1991 vytvořila společně s francouzskou firmou Socpresse společnost MaFra a.s., pod kterou deník, který měl být původně vyvlastněn jako majetek SSM, přešel a která byla od roku 1995 plně vlastněna německým koncernem Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft, mbH (RBDV). V roce 2013 koupil vydavatelství Andrej Babiš, resp. jeho firma Agrofert.

Redakci tvoří centrální redakce v Praze a 14 regionálních redakcí. Šéfredaktorem deníku je Jaroslav Plesl [2]. Komentátory MF DNES jsou např. Jana Bendová, Miroslav Korecký, Teodor Marjanovič a další. Bývalý komentátor Martin Komárek odešel v roce 2013 do vrcholné politiky.

Noviny MF DNES jsou vydávané denně s výjimkou neděle ve formátu 310× 230 mm s přílohami ve stejném formátu nebo ve formátu časopisu A4. Vydání obsahuje regionální přílohu příslušného kraje nebo srovnatelné oblasti. Zaměřují se převážně na komentované zpravodajství a tematické přílohy. Prohlašují se za politicky neutrální, ale de facto mají spíše pravicové nebo konzervativní zaměření.

Denně je (7/2014) prodáno průměrně 174 tisíc výtisků (dle auditu ABC ČR).

Mladá fronta DNES[editovat | editovat zdroj]

Redaktoři Mladé fronty si vymohli, že již od pondělí 20. listopadu 1989 poskytovali relativně pravdivé informace o událostech, zatímco některá jiná média situaci stále ignorovala nebo bagatelizovala. Přesto stále ještě mnoho materiálů šéfredaktorka Miloslava Moučková a její zástupci zcenzurovali. V revoluční atmosféře se 20. listopadu 1989 stal neformálně šéfredaktorem Libor Ševčík a podtitul listu se změnil na „deník Československé mládeže“. Vydávání deníku Mladá fronta bylo rozhodnutím vlastníka od 1. ledna 1990 převedeno z ÚV SSM na vydavatelství Mladá fronta. Na jaře 1990 ještě existovaly představy o tom, že vývoj směřuje k „socialismu s lidskou tváří“, a v rámci této představy nakladatelství usilovalo například o svoji změnu na státní podnik. SSM přejmenovaný na Svaz mladých však usiloval o udržení tohoto majetku. Deník byl v té době ziskový i vlivný.

Později se šéfredaktorem stal Petr Šabata. Karel Hvížďala, od května 1990 vedoucí zpravodajského oddělení, přišel s myšlenkou, že alespoň jedny noviny musí být nezávislé na státu, k čemuž je nezbytný zahraniční kapitál a privatizace. Redakce v té době vlastnila jen jeden fax a téměř žádné počítače. Nejprve se uvažovalo o společném projektu s inzertními novinami Annonce a Josefem Kudláčkem. Annonce skutečně jednou nebo dvakrát jako příloha Mladé fronty vyšla.

18. května 1990 předsednictvo Federálního shromáždění ČSFR přijalo zákonné opatření, podle něhož byla zakázána manipulace s majetkem KSČ a SSM. Ústavní zákon č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky, s účinností od 1. ledna 1991 veškeré vlastnictví SSM, včetně deníku Mladé Fronty, převedl do správy státu. Stát měl dohlédnout na to, aby majetek SSM byl navrácen mládežnickým organizacím. V březnu 1993 byl Poslaneckou sněmovnou za účelem využívání majetku ve prospěch dětí a mládeže založen Fond dětí a mládeže. Část bývalého majetku SSM však tomuto fondu dlouho nebyla předána. Činnost fondu vzbuzovala pochybnosti a byla několikrát prošetřována Nejvyšším kontrolním úřadem. Teprve v roce 1998, po přijetí novelizujícího zákona č. 307/1997 Sb., byl majetek SSM vypořádán.

Vznik Mladé fronty DNES[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. července 1990 byla zřízena společnost M a F a.s. se základním jměním 195.000 Kčs. M a F založilo 64 píšících redaktorů a jedna sekretářka redakce, z nichž každý vložil jmění 3 000 Kčs (to tehdy odpovídalo průměrnému měsíčnímu platu). Vlastnické podíly místo honoráře dostali i právníci z poradních firem. Akcionáři zažádali o zápis společnosti k 1. září 1990. Dne 2. srpna 1990 oznámili ředitelce vydavatelství Mladá fronta Koškové, že od 1. září začnou vydávat nový deník a od 1. října nový týdeník s odlišnými názvy, že všichni pracovníci požádají o rozvázaní pracovního poměru dohodou a že nová společnost má zájem využívat všechny služby stávajícího nakladatelství. Tento postup byl nutný proto, že převedení stávajících tiskovin SSM do soukromého vlastnictví bylo blokované zákonem. Distributorovi, Poštovní novinové službě (PNS), redaktoři oznámili, že pravděpodobně přestane vycházet Mladá fronta a že mohou předplatitelům nabídnout nové noviny Mladá fronta Dnes. Podobně probíhala i jednání s tiskárnami. Současně si privatizátoři zajistili právní ochranu názvů a značek.

V následujících týdnech však nebylo jasné, zda se Svazu mládeže nepodaří sehnat novou redakci a ve vydávání původních novin a časopisu pokračovat. Předseda SM Martin Ulčák nabízel až trojnásobné platy oproti obvyklým. Šéfredaktoři Mladé fronty a Mladého světa byli oprávněni přijímat výpovědi, takže v polovině srpna 1990 uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru se všemi podřízenými redaktory a sami podali výpovědi paní Koškové, která je nakonec přijala. 22. srpna 1990 byla společnost M a F a.s. zapsána do obchodního rejstříku a tentýž den Ministerstvo kultury zaregistrovalo nový deník Mladá fronta Dnes. Jednání mezi SM, nakladatelstvím a novou a.s. však byla dramatická, předseda SM Ulčák naposledy odmítl předat nové redakci oprávnění k vydávání tiskovin pod původními názvy. Koncem srpna, kdy se redaktoři obávali násilného obsazení redakce Svazem mládeže, si sjednali soukromě ochranu prostřednictvím příslušníků Útvaru rychlého nasazení (URNA), kteří v kritických dnech ve svém osobním volnu v redakci i přespávali. Ulčák nakonec 29. srpna s převodem práv k vydávání souhlasil, ale souhlas ho donutilo zrušit zamítavé stanovisko Národní rady mládeže a Majetko-právní unie ČSFR. Dne 29. srpna ještě SM psalo vydavatelství dopis, že redaktoři, kteří podali výpověď, musí vrátit klíče. 30. srpna se však rozhodli řešit vše smírnou cestou. 31. srpna proběhlo jednání čtyř stran (Svaz mládeže, nakladatelství, nová akciová společnost a zástupci původní redakce z roku 1945) u předsedy vlády Petra Pitharta. Pithart podpořil privatizující redaktory a v 16 hodin večer před vydáním první Mladé fronty Dnes byla podepsána oboustranně výhodná hospodářská smlouva mezi M a F a.s. a vydavatelstvím Mladá fronta. Autorem názvu Mladá fronta Dnes je pravděpodobně Martin Komárek.

Někteří kritici této formy privatizace tvrdí, že hodnoty, v té době již podle zákona státní, které si kolektiv redaktorů přisvojil (pozice na trhu, seznam předplatitelů, renomé listu) mohly mít hodnotu až kolem 2 miliard Kčs a že toto „vytunelování“ se stalo vzorem i pro mnohé další podniky. Vlastníkem kmene předplatitelů však původně byla Poštovní novinová služba, nikoliv vydavatelství Mladá fronta.

Seznam privatizátorů[editovat | editovat zdroj]

Karel Hvížďala, Petr Zempliner, Petr Šabata, Martin Komárek, Ondřej Neff, Alexandr Ferra, Marcela Pecháčková, Libor Ševčík, Vojtěch Trapl, Pavel Beránek, Vladimír Matějovský, Bořek Hanuš, Bohumil Židek, Karel Pacner, Tomáš Marek, Viliam Buchert, Jiří Leschtina, Jan Čech, Jindřich Štěpánek

Převzetí M a F zahraničním kapitálem[editovat | editovat zdroj]

Do října 1992 bylo základní jmění M a F a.s. navýšeno přibližně na padesátinásobek. Dne 11. prosince 1991 se spojilo vydavatelství M a F a.s. se Socpresse, patřící do francouzské tiskové skupiny Hersant, a vznikla nová a.s. MaFra, ve které M a F vlastnil 52 % akcií a Socpresse 48 %. V roce 1994 Francouzi zvýšili svůj podíl na 52 % akcií a ten prodali v roce 1995 německému koncernu Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft (RBVG), který koupil i menšinové podíly českých majitelů. RBVG byla vlastníkem společnosti MaFra až do 26. června 2013, kdy ji (stejně jako konkurenční, ale stejným vlastníkem vlastněné Lidové noviny) koupil majitel společnosti Agrofert a z tehdejšího pohledu potenciální politik Andrej Babiš. V důsledku toho podalo několik pracovníků obou deníků výpověď (z MF například její šéfredaktor Robert Čásenský nebo investigativní reportér Jaroslav Kmenta, který Babiše označil jako kmotra, z LN například jejich šéfredaktor Dalibor Balšínek).[3]

Policejní šetření privatizace[editovat | editovat zdroj]

6. 5. 1998 podal Ladislav Froněk, vydavatel Deníku Špígl, trestní oznámení Nejvyšší státní zástupkyni. Ta návrh zaslala Obvodnímu státnímu zastupitelství v Praze 1, které spis zaslalo policejnímu oddělení v Praze 1. Řešením případu byla pověřena začínající policistka místního oddělení v Hybernské ulici, pprap. Pavlína Vaňková, policejní inspektorka. Ladislavu Froňkovi byla zaslána kopie usnesení o odložení oznámení, které podepsal kpt. Jan Pavlík, vedoucí oddělení Policie ČR, MO Hybernská ul. 2, Praha 1. Froněk se odvolal a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 stížnost vyhodnotilo jako oprávněnou a 6. listopadu 1998 uložilo Policii případ znovu otevřít.

JUDr. Gisela Vojtěchová, státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro Prahu 1, došla k závěru, že celou záležitost nelze posoudit a učinit závěr, dokud se nezajistí listinný důkaz, kterým bylo povoleno vynětí movitého majetku bývalého ÚV SSM z celku a jeho převedení na 65 redaktorů (mělo by to být povolení Federálního ministerstva financí) a dokud se nezjistí, kdo rozhodl o oddělení Mladé Fronty do privátních rukou a o tom, že nakladatelství a vydavatelství poskytne veškerou pomoc na základě hospodářských smluv M a F a.s. Proti rozhodnutí nebyla žádná stížnost přípustná, takže vyšetřování skončilo.

Trestní oznámení bylo podáno i na Marii Koškovou, která jednala jménem vydavatelství Mladá fronta. Vzhledem k tomu, že nedošlo k převodu vlastnictví na M a F a.s., ale jen k časově omezenému pronájmu, k němuž nebylo nutné svolení Federálního ministerstva financí, případ byl odložen.

Kontrolní skupina Federálního ministerstva kontroly v roce 1991 a 1992 a skupina finančního ředitelství Magistrátu hl. m. Prahy v roce 1991 se zabývaly hospodářskými smlouvami mezi M a F a.s. a podnikem Mladá fronta. Závěrečné zprávy žádné porušení zákona nekonstatovaly.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Český klub skeptiků Sisyfos udělil v roce 2004 příloze deníku MF Dnes Zdraví a životní styl spolu s deníkem ROVNOST anticenu zlatý Bludný balvan v kategorii družstev za „nekritickou propagaci alternativní medicíny a za šíření neověřených zpráv a dezinformací“.[4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) [1]
  2. Slonková končí na pozici šéfredaktorky MF DNES, deník povede Plesl
  3. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/53048/novinar-kmenta-utika-z-mf-dnes-pred-babisem-kteremu-rekl-ze-je-kmotr.html, 27. listopadu 2013.
  4. Zlatý Bludný balvan za rok 2003 - deník MF DNES a deník ROVNOST [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2006-08-02, [cit. 2011-07-31]. Dostupné online.  
  5. BUKOVSKÁ, Zuzana. Bludné balvany. Akademický bulletin [online]. 2008-06-25 [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. ISSN 1210-9525.  
  • Zbyněk Zeman (oxfordský historik): Vznik Mladé fronty Dnes, 1999

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]