Mongolsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stát Mongolsko
Монгол улс
(Mongol uls)
Vlajka Mongolska
vlajka
Znak Mongolska
znak
Hymna: Монгол улсын төрийн дуулал
Geografie

Poloha Mongolska

Hlavní město: Ulánbátar
Rozloha: 1 564 116 km² (18. na světě)
z toho 0,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Chüjtun (4 374 m n. m.)
Časové pásmo: +7 (letní čas UTC +8)
Poloha: 47°0′ s. š., 104°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 2 650 952 (134. na světě, 2000)
Hustota zalidnění: 1,8 obyv. ob. / km² (227. na světě)
HDI: 0,720 (střední) (112. na světě, 2007)
Jazyk: mongolština
Náboženství: buddhismus
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 11. července 1921 (nezávislost na Čínské republice)
Prezident: Cachjagín Elbegdordž
Předseda vlády: Norovyn Altankhuyag
Měna: tugrik (MNT)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 496 MNG MN
MPZ: MGL
Telefonní předvolba: +976
Národní TLD: .mn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Země zaujímá plochu 1 566 500 km² (dvacetkrát více než ČR), ale vzhledem ke svým pouze 2,7 milionům obyvatel je Mongolsko státem s nejnižší hustotou zalidnění na světě.

Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Pro hospodářství země a její vývoz jsou důležité výrobky z vlny, například látky a další výrobky z kašmíru, a výrobky z kůže. V současné době se velkým tempem rozvíjí těžba nerostných surovin, která byla hlavním zdrojem příjmů státu již před rokem 1990.

Hlavním městem je Ulánbátar, jehož 1 221 000 obyvatel představuje jednu třetinu populace země. Dalšími městy jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území Státu Mongolsko se rozkládá na části území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je dnes jako autonomní oblast součástí Čínské lidové republiky.

Poloha a přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Orientační mapka Mongolska
Topografická mapa

Po vzniku Kazachstánu přestalo být Mongolsko největším vnitrozemským státem světa (zaujímá druhou pozici). Patří mezi státy nejvíce vzdálené od moře (700 km). V západovýchodním směru měří 2 392 km, od severu k jihu 1 259 km. Délka hranic činí 8 161 km, z toho 3 485 km připadá na hranici s Ruskem a 4 676 km představuje pomezí s Čínskou lidovou republikou.

Velká část země má charakter náhorní plošiny s průměrnou nadmořskou výškou přesahující 1 500 m; pouze 19 % rozlohy země se nachází pod úrovní 1 000 m. Nejnižším bodem je hladina jezera Choch núr (532 m) v nejseverovýchodnějším cípu země. Zatímco jihovýchod a jih Mongolska je jen mírně zvlněný a zbrázděný stržemi, na severu a zejména na západě se zvedají vysoká pohoří Východní Sajan, Changaj a Mongolský Altaj (s nejvyšší horou země Chüjtun vysokou 4 374 m), rozčleněná hlubokými údolími. Na jihu Mongolska pak daleko k východu vybíhá o něco nižší pásmo Gobijského Altaje. Celý jih a jihovýchod Mongolska zaujímá nejsušší a nejnehostinější část země - poušť Gobi.

Mezi horami na západě se nachází celá řada velkých bezodtokých jezer; tato oblast bývá proto nazývána Jezerní pánev. Zde se prostírá největší mongolské jezero Uvs núr (3 350 km²), dále Char Us núr, Chjargas núr, Ačit núr aj. Další velké jezero, Chövsgöl núr (2 620 km²), leží na severu země. V kontrastu s jihem, postrádajícím stálé vodní toky, v severní části země existuje poměrně hustá říční síť. Největšími řekami jsou Orchon a Selenga, které odvádějí vodu do ruského jezera Bajkal, patří tedy k úmoří Severního ledového oceánu. Selenga je na dolejším toku při ruských hranicích dokonce využívána pro lodní dopravu. Východ země odvodňuje do čínského jezera Chu-lun a dále přes Amur do Tichého oceánu řeka Cherlen.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše, největší říše všech dob. (Roku 1241 táhla mongolská vojska Moravou a vyplenila klášter Hradisko.) Po více než sto letech nadvlády se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček, který vydláždil cestu k dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching ovládající Čínu v roce 1636. Tím došlo k rozdělení země na tzv. Vnitřní (Čchingy ovládané) a Vnější Mongolsko. Ale i Vnější Mongolsko bylo v roce 1691 podmaněno.

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní a Vnější Mongolsko vyhlásilo nezávislost na Číně v roce 1911, avšak alespoň vnitřní nezávislosti na Číně dosáhlo pouze Vnější Mongolsko, a to za podpory Ruska. Roku 1919 bylo Vnější Mongolsko opět obsazeno Čínou, po rozšíření ruské občanské války na východ a díky hnutí pod vedením Dogsomyna Bodooa nebo Horloogiyna Dandzana se čínské jednotky stáhly zpět. Nezávislé Mongolsko bylo znovuvyhlášeno 11. července 1921.

Komunistická éra[editovat | editovat zdroj]

Džugderdemidin Gurragčá, mongolský kosmonaut, 2. asijský kosmonaut vůbec

V roce 1924 byla za podpory Sovětského svazu vytvořena Mongolská lidová republika, která zůstala pod vlivem SSSR po dalších sedmdesát let. V roce 1928 se do čela státu postavil Chorlogín Čojbalsan a začal přetvářet Mongolsko po vzoru Sovětského svazu. Došlo k násilné kolektivizaci, zavírání a bourání buddhistických chrámů a mnoho lidí, především mnichů, se stalo obětí hledání domnělých nepřátel státu. Během stalinistických čistek přišlo o život více než 30 000 lidí.

V roce 1931 obsadila armáda Japonského císařství sousední Mandžusko a vytvořila z něj loutkový stát Mandžukuo. Japonská hrozba dolehla až k hranicím Mongolska. Během krátkého sovětsko-japonského pohraničního konfliktu v roce 1939 byl japonský útok na Mongolsko společnými sovětsko-mongolskými silami odražen. Na konci druhé světové války se vojska Mongolska podílela na sovětském útoku do Mandžukua při Sovětsko-japonské válce. Přímá hrozba ztráty kontroly nad územím Vnitřního Mongolska vedla Čínu k uznání Vnějšího Mongolska jako nezávislého státu. Čínská lidová republika uznala nezávislost této části Mongolska 6. října 1949, po referendu. Toto referendum se konalo na žádost Čínské lidové republiky a Mongolové se v něm jednoznačně vyslovili pro nezávislost na Číně. Čínská republika (nacházející se na Tchaj-wanu) nezávislost Mongolska de iure doposud neuznala.

V roce 1952 se do čela státu dostal Jumdžágín Cedenbal. Vytvořil kult osobnosti, který trval až do jeho odvolání. Celá jeho vláda se vyznačovala úzkou spolupráci s SSSR, a to i po výrazném ochlazením vztahů mezi SSSR a Čínou. V roce 1984 byl Jumdžágín Cedenbal nuceně poslán do důchodu z důvodů špatného duševního stavu[1] a na jeho místo byl dosazen Jambyn Batmönkh, který se marně pokoušel o ekonomické reformy.

Pád komunismu[editovat | editovat zdroj]

Zavedení programů perestrojky a glastnosti v SSSR Michailem Gorbačovem vedlo v Mongolsku k poklidné Demokratické revoluci v roce 1990. Revoluce by se dala svým klidným průběhem přirovnat k Sametové revoluci v Československu. Od začátku roku 1990 se zvyšoval počet demonstrací, které požadovaly po vzoru perestrojky a glastnosti reformy jak hospodářské, tak politické. Dne 7. března 1990 zahájilo deset disidentů protestní hladovku. Tisíce jejich příznivců se k nim přidalo. Pod tíhou neudržitelnosti situace komunistická vláda o dva dny později rezignovala. Nová vláda vyhlásila demokratické volby na červenec 1990. Opoziční síly ale nedokázaly shromáždit dostatek sil, aby ovládly parlament. Komunistická strana měla v nové vládě, která vzešla z voleb 1990, většinu. I tak ale začala spolupracovat s opozicí a začala zavádět ekonomické reformy. Prvním volebním úspěchem opozice tak byly prezidentské volby v roce 1993, kdy vyhrál opoziční kandidát Punsalmágín Očirbat.

Země je podle ústavy parlamentní republikou. Parlament je volen lidem a následně parlament zvolí vládu. V zemi dominují dvě politické strany. Bývalá komunistická Mongolská lidová revoluční strana (MLRS) v roce 2011 přejmenovaná na Mongolskou lidovou stranu (MLS), u níž je výraznější příklon spíše k sociální demokracii se střídá ve vládě s Demokratickou stranou (DS). DS poprvé zvítězila ve volbách v roce 1996. V roce 2000 obhájila pouze jeden mandát, poté se síly obou stran téměř vyrovnaly. Volby v roce 2004 skončily vítězstvím pro MLRS poměrem 48,23 % ku 44,27 % DS. MLRS však získala pouze 36 ze 74 obsazených mandátů a tak vytvořila velkou koalici právě s DS. Při volbách v roce 2008 získala MLRS více jak 52 %, přestože v průběhu voleb bylo ústředí komunistické strany zcela vypáleno protestujícími[2]. DS získala necelých 40,5 %. Ve volbách z roku 2012 podruhé ve své historii zvítězila DS se ziskem 35,32 % hlasů, MLS skončila druhá s 31,31 % hlasů. Na třetím místě se umístila s 22,31 % Mongolská lidová revoluční strana (MLRS), která vznikla odštěpením od MLS a prosazuje návrat od sociální demokracie ke komunismu. Premiérem se stal Norovyn Altankhuyag, zástupce DS, která překvapivě utvořila koalici s radikálnější MLRS.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obytná část Ulánbátaru

Obyvatelé země jsou z 95 % Mongolové. Největší menšinou v Mongolsku jsou Kazaši, jejichž podíl dosahuje 4,5 % všeho obyvatelstva. Dále jsou v Mongolsku zastoupeni Rusové, Číňané, Korejci a mnoho jiných národností. Mongolové nejsou etnicky zcela jednotný národ, na území jejich vlastního státu jsou zastoupeny národnostní skupiny Chalchové (86 %), Ojratové a Burjati. Jejich náboženstvím je převážně buddhismus. Až do 20. let 20. století bylo v zemi používáno vlastní písmo, dnes je však úředním písmem upravená cyrilice.

Značná část mongolského obyvatelstva donedávna žila kočovným způsobem života. Pokračující urbanizace vede k soustřeďování populace v hlavním městě Ulánbátaru a několika mnohem menších městech. Ulánbátar se svou rozvíjející se civilizační strukturou přitahuje bývalé kočovné pastýře dobytka, jejichž stáda uhynula v tvrdých zimách. V důsledku toho vzniklo na okraji Ulánbátaru několik sídlišť sestávajících z jurt.

Úředním jazykem je mongolština. Dalším nejpoužívanějším jazykem je ruština, dá se domluvit i anglicky. Podle českých zdrojů až 1 % obyvatel má znalosti češtiny.[3]

Největším městem je s vysokým náskokem hlavní město Ulánbátar, který má 1 144 tis. obyvatel, žije v něm tedy více než třetina mongolské populace. S velkým odstupem následují Erdenet (83 tis. obyvatel), Darchan (75 tis.), Čojbalsan (39 tis.) a Mörön (36 tis.). Další města mají již méně než 30 tis. obyvatel.[4]

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mongolské ajmagy.

Mongolsko je rozděleno do 21 ajmagů, které se dále dělí na 329 somonů. Hlavní město je spravováno samostatně, není součástí žádného ajmagu.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Železnorudný důl Oyu Tolgoi v Jihogobijském ajmagu. Po svém dokončení v roce 2013 má vytvářet až třetinu mongolského HDP.[5]
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Mongolska.

Ekonomika Mongolska se v současné době rychle rozvíjí. Skladba hrubého domácího produktu (HDP) je ovšem ještě ovlivněna tradičním velkým významem kočovného pastevectví pro značnou část obyvatelstva. Zemědělství včetně pastevectví mělo v roce 2011 podíl 15,8 % na HDP, průmysl však již vytvářel 32,6 % a služby včetně státní administrativy, školství a kultury 51,6 %. HDP v paritě kupní síly byl v roce 2011 odhadován na 13,4 miliardy dolarů, zhruba 4800 dolarů na jednoho obyvatele. Mongolsko je tedy doposud relativně chudá země, pod hranicí chudoby se nachází kolem 39,2 % obyvatel (2010). Míra nezaměstnanosti je relativně nízká, v roce 2010 se pohybovala kolem 9,9 %.[6]

Velmi důležitou složkou hospodářství je těžba nerostných surovin. V Mongolsku se nacházejí významná ložiska hnědého a černého uhlí, železné rudy, wolframu, mědizlata. Průmyslové státy se také zajímají o potenciál těžby kovů vzácných zemin v Mongolsku. Země má k dispozici rovněž naleziště ropy.

Mongolskou měnou je tugrik (MNT). Tato peněžní jednotka se dělí na 100 mungů. Směnný kurs mongolské měny se začátkem března 2009 pohyboval okolo 100 tugriků = 1,30 až 1,50 Kč.[7]

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Současný president Cachjagín Elbegdordž

Od roku 1990 je Mongolsko parlamentní republikou. Mongolský parlament se jmenuje Velký lidový chural. Dvě nejsilnější politické strany nesou názvy Mongolská lidově revoluční strana a Mongolská demokratická strana.

V roce 1991 došlo ke změně oficiálního názvu státu z „Mongolská lidová republika“ na „Mongolská republika“. V lednu 1992 byla přijata nová ústava, kterou se Mongolsko vzdalo socialismu. Zároveň obdržela země nový název Stát Mongolsko. Tato ústava vytvořila základ dalšího demokratického vývoje. Mongolsko však zůstalo mezinárodně-politicky neutrální.

Hlavou státu je prezident volený na dobu 4 let. V roce 1997 byl zvolen prezidentem Natsagyn Bagabandi. Současným prezidentem (od roku 2009) je Cachjagín Elbegdordž a předsedou vlády je Süchbátaryn Batbold.

V roce 2004 byla vytvořena v zemi velká koalice. Vládní akční program byl schválen Velkým Churalem v listopadu 2004. Program zdůrazňoval potřebu konsolidace demokratického zřízení státu a obsahoval také usnesení o potřebě rychlého ekonomického růstu.

Česko-mongolské vztahy[editovat | editovat zdroj]

Mongolsko je jednou z prioritních zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. České projekty se zde zaměřují na pět oblastí: ekonomický rozvoj včetně předávání zkušeností z transformace na tržní hospodářství, životní prostředí, zemědělství, sociální otázky a snižování nezaměstnanosti. Jistou důležitost má také prevence obchodu s lidmi.[8] V oblasti mimo to působí i české nevládní organizace, zejména Člověk v tísni[9], Charita a ADRA. V České republice žije zhruba 5000 Mongolů.[zdroj?]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mongolia na anglické Wikipedii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://en.academic.ru/dic.nsf/enwiki/229736/index.php
  2. http://www.mongolia-web.com/index.php
  3. http://www.eurocentrum.cz/index.php?page=cilove-destinace-info&id=mongolsko
  4. CityPopulation: Mongolia
  5. mining-technology.com: Oyu Tolgoi, Mongolia
  6. CIA Factbook: Mongolia
  7. Kurzovní lístek ČNB
  8. http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/mongolsko/rozvojova-spoluprace-cr-mongol-06-10-pok/1001377/45765/#b8
  9. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/mongolsko

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mongolia ve Wikimedia Commons