Mongolsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stát Mongolsko
Монгол улс
(Mongol uls)
Vlajka Mongolska
vlajka		 Znak Mongolska
znak
Hymna: Монгол улсын төрийн дуулал
Geografie

Poloha Mongolska
Hlavní město: Ulánbátar
Rozloha: 1 564 116 km² (18. na světě)
z toho 0,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Chüjtun (4 374 m n. m.)
Časové pásmo: +7 (letní čas UTC +8)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 2 650 952 (134. na světě, 2000)
Hustota zalidnění: 1,8 obyv. ob. / km² (227. na světě)
HDI: ▲ 0,720 (střední) (112. na světě, 2007)
Jazyk: mongolština
Náboženství buddhismus
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 11. července 1921 (nezávislost na Čínské republice)
Prezident Tsakhiagiin Elbegdorj
Předseda vlády Sükhbaataryn Batbold
Měna tugrik (MNT)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 496 MNG MN
MPZ MGL
Telefonní předvolba +976
Národní TLD .mn
Orientační mapka Mongolska
Mapa Vnějšího Mongolska v roce 1932
Džugderdemidin Gurragčá, mongolský kosmonaut

Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Země zaujímá plochu 1 566 500 km² (dvacetkrát více než ČR), ale vzhledem k pouhým 2,7 milionům obyvatel je Mongolsko státem s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Kromě vývozu vlněných tkanin (například kašmíru) a výrobků z kůže je důležitou složkou hospodářství těžba nerostných surovin (wolfram, hnědé a černé uhlí, měď, ropa).

Hlavním městem je Ulánbátar, jehož 844 tisíc obyvatel představuje jednu třetinu populace země. Dalšími městy jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území Státu Mongolsko se rozkládá na části území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je dnes jako autonomní oblast součástí Čínské lidové repubiky.

Obsah

[editovat] Administrativní rozdělení

Hlavní článek Ajmag

Mongolsko je rozděleno do 21 regionů (18 ajmagů a 3 města). Ajmagy jsou dále členěny na menší jednotky. Hlavní město je zároveň distriktem a subdistriktem.

[editovat] Poloha a přírodní podmínky

Po vzniku Kazachstánu přestalo být Mongolsko největším vnitrozemským státem světa (zaujímá druhou pozici). Patří mezi státy nejvíce vzdálené od moře (700 km). V západovýchodním směru měří 2 392 km, od severu k jihu 1 259 km. Délka hranic činí 8 161 km, z toho 3 485 km připadá na hranici s Ruskem a 4 676 km představuje pomezí s Čínskou lidovou republikou.

Velká část země má charakter náhorní plošiny s průměrnou nadmořskou výškou přesahující 1 500 m; pouze 19 % rozlohy země se nachází pod úrovní 1 000 m. Nejnižším bodem je hladina jezera Choch núr (532 m) v nejseverovýchodnějším cípu země. Zatímco jihovýchod a jih Mongolska je jen mírně zvlněný a zbrázděný stržemi, na severu a zejména na západě se zvedají vysoká pohoří Východní Sajan, Changaj a Mongolský Altaj (s nejvyšší horou země Chüjtun vysokou 4 374 m), rozčleněná hlubokými údolími. Na jihu Mongolska pak daleko k východu vybíhá o něco nižší pásmo Gobijského Altaje. Celý jih a jihovýchod Mongolska zaujímá nejsušší a nejnehostinější část země - poušť Gobi.

Mezi horami na západě se nachází celá řada velkých bezodtokých jezer; tato oblast bývá proto nazývána Jezerní pánev. Zde se prostírá největší mongolské jezero Uvs núr (3 350 km²), dále Char Us núr, Chjargas núr, Ačit núr aj. Další velké jezero, Chövsgöl núr (2 620 km²), leží na severu země. V kontrastu s jihem, postrádajícím stálé vodní toky, v severní části země existuje poměrně hustá říční síť. Největšími řekami jsou Orchon a Selenga, které odvádějí vodu do ruského jezera Bajkal, patří tedy k úmoří Severního ledového oceánu. Selenga je na dolejším toku při ruských hranicích dokonce využívána pro lodní dopravu. Východ země odvodňuje do čínského jezera Chu-lun a dále přes Amur do Tichého oceánu řeka Cherlen.

[editovat] Historie

Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše, největší říše všech dob. (Roku 1241 táhla mongolská vojska Moravou a vyplenila klášter Hradisko.) Po více než sto letech nadvlády se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček, který vydláždil cestu k dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching ovládající Čínu v roce 1636. Tím došlo k rozdělení země na tzv. Vnitřní (Čchingy ovládané) a Vnější Mongolsko. Ale i Vnější Mongolsko bylo v roce 1691 podmaněno.

[editovat] Nezávislost

Vnitřní a Vnější Mongolsko vyhlásilo nezávislost na Číně v roce 1911, avšak alespoň vnitřní nezávislosti na Číně dosáhlo pouze Vnější Mongolsko, a to za podpory Ruska. Roku 1919 bylo Vnější Mongolsko opět obsazeno Čínou, po rozšíření ruské občanské války na východ a díky hnutí pod vedením Dogsomyna Bodooa nebo Horloogiyna Dandzana se čínské jednotky stáhly zpět. Nezávislé Mongolsko bylo znovuvyhlášeno 11. července 1921.

[editovat] Komunistická éra

V roce 1924 byla za podpory Sovětského svazu vytvořena Mongolská lidová republika, která zůstala pod vlivem SSSR po dalších sedmdesát let. V roce 1928 se do čela státu postavil Chorlogín Čojbalsan a začal přetvářet Mongolsko po vzoru Sovětského svazu. Došlo k násilné kolektivizaci, zavírání a bourání buddhistických chrámů a mnoho lidí, především mnichů, se stalo obětí hledání domnělých nepřátel státu. Během stalinistických čistek přišlo o život více než 30 000 lidí.

V roce 1931 obsadila armáda Japonského císařství sousední Mandžusko a vytvořila z něj loutkový stát Mandžukuo. Japonská hrozba dolehla až k hranicím Mongolska. Během krátkého sovětsko-japonského pohraničního konfliktu v roce 1939 byl japonský útok na Mongolsko společnými sovětsko-mongolskými silami odražen. Na konci druhé světové války se vojska Mongolska podílela na sovětském útoku do Mandžukua při Sovětsko-japonské válce. Přímá hrozba ztráty kontroly nad územím Vnitřního Mongolska vedla Čínu k uznání Vnějšího Mongolska jako nezávislého státu. Čínská lidová republika uznala nezávislost této části Mongolska 6. října 1949, po referendu. Toto referendum se konalo na žádost Čínské lidové republiky a Mongolové se v něm jednoznačně vyslovili pro nezávislost na Číně. Čínská republika (nacházející se na Tchaj-wanu) nezávislost Mongolska de iure doposud neuznala.

V roce 1952 se do čela státu dostal Jumdžágín Cedenbal. Vytvořil kult osobnosti, který trval až do jeho odvolání. Celá jeho vláda se vyznačovala úzkou spolupráci s SSSR, a to i po výrazném ochlazením vztahů mezi SSSR a Čínou. V roce 1984 byl Jumdžágín Cedenbal nuceně poslán do důchodu z důvodů špatného duševního stavu[1] a na jeho místo byl dosazen Jambyn Batmönkh, který se marně pokoušel o ekonomické reformy.

[editovat] Pád komunismu

Zavedení programů perestrojky a glastnosti v SSSR Michailem Gorbačovem vedlo v Mongolsku k poklidné Demokratické revoluci v roce 1990. Revoluce by se dala svým klidným průběhem přirovnat k Sametové revoluci v Československu. Od začátku roku 1990 se zvyšoval počet demonstrací, které požadovaly po vzoru perestrojky a glastnosti reformy jak hospodářské, tak politické. Dne 7. března 1990 zahájilo deset disidentů protestní hladovku. Tisíce jejich příznivců se k nim přidalo. Pod tíhou neudržitelnosti situace komunistická vláda o dva dny později rezignovala. Nová vláda vyhlásila demokratické volby na červenec 1990. Bohužel opoziční síly nedokázaly shromáždit dostatek sil, aby ovládly parlament. Komunistická strana měla v nové vládě , která vzešla z voleb 1990, většinu. I tak ale začala spolupracovat s opozicí a začala zavádět ekonomické reformy. Prvním volebním úspěchem opozice tak byly prezidentské volby v roce 1993, kdy vyhrál opoziční kandidát Punsalmaagiin Ochirbat.

Země je podle ústavy parlamentní republikou. Parlament je volen lidem a následně parlament zvolí vládu. V zemi dominují dvě politické strany. Bývalá komunistická Mongolská lidová revoluční strana (MLRS) se pravidelně střídá ve vládě s Demokratickou stranou (DS), nebo s ní dokonce tvoří koalice. Při volbách v roce 2008 získala MLRS více jak 52%, přestože v průběhu voleb bylo ústředí komunistické strany zcela vypáleno protestujícími[2]. DS získala necelých 40,5%.

[editovat] Obyvatelstvo

Obyvatelé jsou Mongolové, v menšině jsou Kazaši. Obyvatelé vyznávají většinou buddhismus a až do 20. let 20. století psali vlastním písmem (dnes používají cyrilici) a žili kočovným způsobem života. Mongolskou peněžní jednotkou je 1 tugrik (MNT), který se dělí na 100 mungů. Kurs se začátkem března 2009 pohyboval okolo 100 tugriků = 1,30 až 1,50 Kč.[3] Úředním jazykem je mongolština. Dalším nejpoužívanějším jazykem je ruština, dá se domluvit i anglicky. Až 1% obyvatel mluví nebo rozumí češtině.[4]

[editovat] Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Mongolska.

Ekonomika Mongolska je z velké části tvořena zemědělstvím a pastevectvím. Zemědělství tvořilo 18,8% HDP, průmysl 38,5% a služby 42,7% (2008). Mongolsko je chudá země, pod hranicí chudoby se nachází kolem 35% obyvatel (2004). HDP v paritě kupní síly bylo odhadováno na 9,5 miliardy dolarů (151. místo na světě). Míra nezaměstnanosti se pohybovala na 2,8% (2008). Mongolská měna je tugrik.

[editovat] Politický systém

Od roku 1990 je Mongolsko parlamentní republikou, Místní parlament se jmenuje Velký lidový chural. Dvě nejsilnější politické strany nesou názvy Mongolská lidově revoluční strana a Mongolská demokratická strana. V roce 1991 došlo k přejmenování oficiálního názvu státu z „Mongolská lidová republika“ na „Mongolská republika“.

V lednu 1992 byla přijata nová ústava vzdávající se socialismu a měnící název státu na Stát Mongolsko a vytvořila tak základ demokratickému vývoji. Mongolsko zůstalo neutrální ve věci mezinárodních událostí a otázek.

V roce 2004 byla vytvořena v zemi velká koalice. Vládní program akce byl schválený Velkým Churalem v listopadu 2004. Program zdůrazňoval potřebu konsolidace demokracie a rapidně krátký ekonomický tlak na úkor ekonomického oživení. Hlavou státu byl jmenován prezident volený na dobu 4 let. Prezident Natsagyn Bagabandi byl zvolen v roce 1997. Současným prezidentem je Cachjagín Elbegdordž (2009 - dosud) a předsedou vlády Sukhbaataryn Batbold.

[editovat] Česko-mongolské vztahy

Mongolsko je jednou z prioritních zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. České projekty se zde zaměřují na pět sektorů: ekonomický rozvoj (především předávání zkušeností z transformace ekonomiky), životní prostředí, zemědělství, sociální otázky a snižování nezaměstnanosti a prevence obchodu s lidmi[5]. V České republice žije zhruba 5000 Mongolů.[zdroj?]

V tomto článku je použit překlad textu z článku Mongolia na anglické Wikipedii.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ http://en.academic.ru/dic.nsf/enwiki/229736/index.php
  2. ↑ http://www.mongolia-web.com/index.php
  3. ↑ Kurzovní lístek ČNB
  4. ↑ http://www.eurocentrum.cz/index.php?page=cilove-destinace-info&id=mongolsko
  5. ↑ http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/mongolsko/rozvojova-spoluprace-cr-mongol-06-10-pok/1001377/45765/#b8

[editovat] Literatura

[editovat] Související články

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

multimediální obsah na Commons
slovníková definice na Wikislovníku
dokument na Wikiknihách
původní text na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
zprávy na Wikizprávách
projekt na Wikiverzitě

[editovat] Externí odkazy

z • d • e
Mongolsko – Монгол улс (Mongol uls) – (MGL)
Ajmagy Mongolska a jejich správní centra
Samosprávné město: Ulánbátar
z • d • e
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie
a zámořská území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mongolsko&oldid=8154710“
Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích