Džugderdemidin Gurragčá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Džugderdemidin Gurragčá
Džugderdemidin Gurragčá
Kosmonaut Interkosmos
St. příslušnost Mongolsko Mongolsko
Datum narození 5. prosince 1947 (67 let)
Rašang v somonu Curvan – Bulak Mongolsko
Čas ve vesmíru 7d 20h 42m
Kosmonaut od 1978
Mise Sojuz 39
Znaky
misí
Soyuz39 patch.png
Kosmonaut do 1981

Džugderdemidin Gurragčá (* 5. prosince 1947 na samotě Rašang[1] v somonu Curvan – Bulak v Bulganském ajmaku), kosmonaut z Mongolska z programu Interkosmos, letěl v roce 1981 na lodi Sojuz 39.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodina po generace byli pastýři ovcí a koní, s jurtou kočující v dolině Bulganského ajmaku. Od svých tří let jej otec učil jezdit na koni a v sedmi letech vyhrál poprvé dostihy. V maličké vesničce, která nebyla na mapách, dokončil čtyři třídy základní školy a pak pokračoval na desetiletce města Gulgab. Pak si podal žádost na vysokou zemědělskou školu do hlavního města Mongolska Ulánbátaru a v roce 1966 zde zahájil studium. Po dvou letech jej přerušil, byl povolán do armády kvůli napětí na čínsko-mongolských hranicích jako radista. Po třech letech dostal nabídku dokončit studia v Sovětském svazu. Po návratu s titulem inženýra pracoval jako elektromechanik vrtulníků. Roku 1973 pokračoval ve studiu v SSSR na Vojenské letecké inženýrské akademii Žukovského v Moskvě, úspěšně ji ukončil roku 1977. Oženil se. V roce 1978 se přestěhoval do Hvězdného městečka a podrobil se nejdříve výběru, pak i výcviku. Spolu s ním i mongolský náhradník, inženýr energetik Majdaržavin Ganzorig.[2]

Let do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Letěl pouze jednou, ve dvoučlenné posádce spolu s velitelem lodě Sojuz 39 Vladimírem Džanibekovem. Spojili se s orbitální stanicí Saljut 6, kde strávili několik dní připravenými úkoly včetně přínosných pro Mongolsko, například experiment Biosféra k podrobnému snímkování Mongolska. Po 188 hodinách ve vesmíru v pořádku přistáli na území Kazašské SSR. Stal se 101 kosmonautem Země. Po svém letu ze střediska kosmonautů odešel, v armádě zůstal a stal se z něj generálmajor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Interkosmonauti, s. 364.  
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Osmá mezinárodní, s. 148.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]