Judo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Judo

Judo (japonsky: 柔道, džúdó; doslova jemná cesta) je styl japonského bojového umění a velmi rozšířený úpolový sport.

Judo, celý název Kodokan Judo, vzniklo z několika škol džiu-džitsu (angl. trans. jiu-jitsu), které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka v tehdejším pojetí. Sebeobrana řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži. Jestliže jeden z bojovníků přišel v boji o svou zbraň, nastala situace, kdy musel bojovat o svůj život. Úspěšné provedení technik pak končilo smrtí útočníka nebo jeho destruktivním poškozením tj. zlomeniny, vykloubeniny atd. Cílem juda je mít možnost volby, zda při úspěšně provedené obraně útočníka poraním, nebo nad ním pouze získám kontrolu a vysvětlím mu marnost jeho počínání. Tomuto cíli odpovídá i skladba technik waza. Kolébkou juda je Japonsko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kodokan Judo založil profesor Džigoró Kanó (angl. trans. Jigoro Kano) v roce 1882. Motivem ke studiu džiu-džitsu a jiných bojových technik byl úsek jeho života na střední škole, kde musel snášet mnohé fyzické násilí od silnějších spolužáků. Jeho poznání při studiu různých forem bojových umění u uznávaných mistrů pak přepracoval ve vlastní styl bojového umění (tehdy také nazývaného Kano-rjú-džiu-džitsu), který nazval Kodokan Judo, aby se odlišil od již existující školy džiu-džitsu, která se také jmenovala džúdó.

Uznání nového stylu ostatními školami došlo po tzv. utkání pravdy (dóžó džaburi, angl. trans. dojo yaburi) mezi školami Kodokan a Tocuka, ve kterém Kanovi bojovníci vyhráli všech jedenáct utkání. Toto rozhodné a přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu prvenství před všemi starými školami džiu-džitsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení nového systému, nýbrž i pokud jde o jeho praktickou cenu v boji.

V pozdějších letech prosadil Džigoró Kanó jako ministr školství výuku juda na školách v Japonsku a rozšířil ji na tělovýchovný systém. V současné době mají studenti možnost výběru mezi kendó a judo. Judo se také začali učit japonští policisté v rámci profesního výcviku.

V roce 1964 se stalo judo olympijským sportem. V České republice se vznik juda datuje k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy, a na ně navázala armáda s kurzy sebeobrany. Dnes se dá říci, že české judo má ve světě dobrý zvuk.

Hmotnostní kategorie na LOH[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Muži Ženy
Superlehká Superlehká váha Superlehká váha
Pololehká Pololehká váha Pololehká váha
Lehká Lehká váha Lehká váha
Polostřední Polostřední váha Polostřední váha
Střední Střední váha Střední váha
Polotěžká Polotěžká váha Polotěžká váha
Těžká Těžká váha Těžká váha
Bez rozdílu hmotnosti Bez rozdílu hmotnosti
(není již na programu LOH)

Principy juda[editovat | editovat zdroj]

Kodokan Judo je tzv. měkká škola, kde proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou (na rozdíl od např. karate, kde jde síla obrany proti síle útoku). Dvě základní hesla juda jsou: Minimální úsilí – maximální účinnost Seirjoku zenjó (angl. trans. Seiryoku-zenyo) a vzájemný prospěch Džita kjoei (angl. trans. Jita-kyoei). První princip znamená využívat co nejúčinněji svou sílu a umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip učí vzájemnému respektu mezi lidmi.

Technický systém[editovat | editovat zdroj]

Kodokan judo obsahuje řadu průpravných cvičení především pády ukemi. Dále obsahuje tři hlavní skupiny technik waza:

  • techniky hodů nage-waza, 67 technik
  • techniky znehybnění katame-waza, 29 technik
  • techniky úderů atemi-waza, 19 technik

Techniky hodů jsou vyučovány podle schématu Gokyo waza od nejlehčích po složitější. Aplikace technik je učena dvěma způsoby. První je způsob cvičného boje randori. Rozlišujte od závodu shiai. Randori způsob nácviku, kde nezáleží na vítězi, neboť se z něho učí oba dva. Shiai je závod, kde jde o bodované vítězství. Druhý způsob nácviku technik jsou sestavy katy. Kata je sestava s přesně danou formou mimo jiné také proto, aby bylo možné nacvičovat i úderové techniky a obranu proti zbraním. Oficiální systém obsahuje osm základních kat:

  • Nage no kata, sestava hodů
  • Katame no kata, sestava znehybnění
  • Kime no kata, sestava staré sebeobrany
  • Gošin džucu no kata (angl. trans. Goshin jutsu no kata), sestava moderní sebeobrany
  • Džu no kata (angl. trans. Ju no kata), sestava pružnosti
  • Icucu no kata, sestava pěti základních principů
  • Košiki no kata (angl. trans. Koshiki no kata), sestava starých forem
  • Seirjoku zenjo kokumin taiku angl. trans. Sei ryoku zenyo kokumin taiiku, sestava maximálně účinného fyzického cvičení

Technické stupně[editovat | editovat zdroj]

Dvojice cvičenců provádějící chvat Ó soto gari což znamená Velký Vnější Podmet

Spolu s novým stylem zavedl Kanó i systém technických stupňů, který později využily i další školy. Technické stupně se dělí na žákovské kjú (級, někdy pomocí angl. přepisu kyu) a mistrovské dany (段, dan). Stupně se odlišují podle barvy pásku (obi). Kodokan rozlišuje pět žákovských stupňů (5.-1. kjú), které nosí bílé obi, a deset mistrovských stupňů (1.-10. dan), které pro 1. až 5. dan nosí černé obi, 6. až 8. dan mohou nosit červené obi s bílým pruhem a 9. a 10. dan mohou nosit čistě červené obi. Danové stupně nosí běžně černé obi a červeno-bílé a červené nosí pouze na slavnostní příležitosti.

V Evropě se ve sportovním judu používá více žákovských stupňů (1.-6. kjú), které jsou navíc více barevně rozlišeny (viz tabulka níže). Značení i počet stupňů se liší podle jednotlivých zemí. U dětí se navíc používá i různé barvení konců a proužků.

Barevné rozlišení technických stupňů
stupeň název pás barva  
6. kyu roko-kjú bílý Ceinture blanche.png
5. kyu go-kjú žlutý Ceinture jaune.png
4. kyu ši-kjú oranžový Ceinture orange.png
3. kyu san-kjú zelený Ceinture verte.png
2. kyu ni-kjú modrý Ceinture bleue.png
1. kyu ik-kjú hnědý Ceinture marron.png
1. dan šo-dan černý Ceinture noire.png
2. dan ni-dan černý Ceinture noire.png
3. dan san-dan černý Ceinture noire.png
4. dan jon-dan černý Ceinture noire.png
5. dan go-dan černý Ceinture noire.png
6. dan roku-dan černý nebo červeno-bílý Ceinture noire.png Ceinture blanc rouge.png
7. dan šiči-dan černý nebo červeno-bílý Ceinture noire.png Ceinture blanc rouge.png
8. dan hači-dan černý nebo červeno-bílý Ceinture noire.png Ceinture blanc rouge.png
9. dan ku-dan černý nebo červený Ceinture noire.png Ceinture rouge.png
10. dan džú-dan černý nebo červený Ceinture noire.png Ceinture rouge.png

Sportovní judo[editovat | editovat zdroj]

Judo, které divák sleduje například na olympijských hrách, se v mnoha případech liší od juda, se kterým se může setkat při návštěvě oddílu (doja) ve svém okolí. Sportovní judo (šiai) též označované jako japonský zápas vzniklo v 60. letech vstupem juda na olympijské hry. Dříve mezi sebou bojovali judisté podle technických stupňů, které zaručovalo, že dotyčný judista zvládá širokou škálu technik, které se učí po příchodu do dojo. Zavedením soubojů ve váhových kategoriích, které si dal mezinárodní olympijský výbor jako podmínku vstupu juda na olympijské hry, vznikl odlišný způsob chápaní tohoto bojového umění. Současné moto judistů "Judo more than sport" na tuto věc nepřímo poukazuje.

To co odlišuje sportovní judo od amatérského zápasu je především judistické kimono zvané judogi. Judokovo judogi je hlavní slabinou, kterou používá jeho soupeř k aplikování svých technik. Judogi má přísně definované rozměry a jeho komerční využití je tak především pro ženy problematické. Na rozdíl od jiných sportů (plážový volejbal, atletika, basketbal, tenis apod.) nemůžou nosit upjaté na tělo přiléhající úbory, kterými by zvýraznily své přednosti a přilákaly tak více diváků. Použití soupeřova judogi a jeho energie ve svůj prospěch je jednou z nejtěžších věcí k naučení. Řada judistů k tomuto nikdy nedospěje a je nucena používat jiných způsobů.

Nedílnou výbavou každého judisty (judoky) by měla být znalost souborů technik, které poprvé definoval zakladatel juda Džigoró Kanó v 19. století. Kanó jako student jiu-jitsu shromáždil všechny známé, často používané techniky jiu-jitsu a udělal v tomto chaotickém systému řád. Nebyl jediný, kdo se o toto pokusil, ale on svůj systém (Judo) dokázal prodat. V dnešní době je judo pro svoji finanční nenáročnost (judogi, žíněnka, tělocvična a sensei) celosvětově rozšířeným sportem a prakticky každý profesionální bojovník MMA má základy boje na zemi z jiu-jitsu (judo, brazilské jiu-jitsu, sambo).

Způsob boje[editovat | editovat zdroj]

Primární dělení zápasu v judu je na boj v postoji (nage-waza) a boj na zemi (ne-waza). Termín nage-waza se na rozdíl od ne-waza prakticky nepoužívá. Jedním z důvodů je fakt, že judisté začínají bojovat v postoji. Souboj nikdy nezačíná na zemi. Použití slova ne-waza je v judu problematické, učitelé (senseiové) ho v dojo neradi slyší. Při zápase sportovním (šiai) či cvičném (randori) však v řadě případů dochází pouze k ne-waza, často bez úspěšného vyžití bodované techniky.

  • Ne-waza (boj na zemi)
    • Katame-waza (techniky znehybnění)
      • Osaekomi-waza (techniky držení) – Lukáš Krpálek
      • Kansecu-waza (technikypáčení)
      • Šime-waza (techniky škrcení)

Boj v postoji (nage-waza) je na rozdíl od boje na zemi techničtější a pro řadu bojovníku limitujícím prvkem v souboji. K úspěšnému zvládnutí technik v postoji je potřeba kvalitního úchopu soupeřova judogi. Boj o úchop a jeho následný způsob (kumikata) je první fází k nástupu do techniky. Ten rozlišuje technicky výborného judistu od průměrného nebo judisty vyznávající zápasnické (silové) judo. Techniky v postoji se dělí na techniky tači-waza. Do tači-waza patří techniky jejichž provedení se dále popisuje třemi místy na těle kde je vedena hlavní energie hodu. Těmito třemi části těla jsou ruce (te-waza), boky (goši-waza) a nohy (aši-waza). Specifickým balíčkem technik jsou techniky strhů (sutemi-waza), které se řadí do nage-waza, ale v převážné většině slouží k přechodu z nage-waza (boj v postoji) do ne-waza (boj na zemi). V tomto směru je nutno podotknout, že některé techniky spadající do technik boje na zemi (katame-waza) se dají provádět z postoje (například páčení).

Ve sportovním judu jsou zakázány atemi-waza (techniky úderů).

Ve sportovním judu jsou zakázány techniky (kinši-waza), které přímo vedou k vážnému zranění soupeře.

Základní myšlenky duelu[editovat | editovat zdroj]

Duel začínají oba aktéři úklonem (rei). Rozhodčí duel zahájí slovem hadžime a přerušuje slovem mate. Základní ideou juda je otevřený duel s cílem soupeře dostat na lopatky některou z povolených technik. Provedení techniky rozhodčí boduje třemi stupni:

  • ippon - provedení techniky je dostatečně razantní a soupeř dopadne lopatkami na zem (od roku 2013 může dopadnout do mostu)
  • wazari - jeden z výše uvedených faktorů není splněn, například soupeř spadne na lopatky, ale technika není provedená dostatečně razantně
  • juko - soupeř spadne na bok

do roku 2009 byl v platnosti čtvrtý stupeň koka (soupeř spadl na zadek nebo jen upadl), ale v rámci usnadnění úlohy rozhodčím byl zrušen.

Realita ovšem se základními myšlenkami má jen málo společného. Každý zápas je časově omezen a většina judistů (Evropané především) po skórování nižším stupněm hodnocení jeví maximální zájem skóre udržet až do konce časové doby. Jako nástroje používají bezdůvodné padání na zem, falešné útoky, hluboký předklon, aby se k nim soupeř nemohl dostat nebo brání v úchopu. Proti tomuto způsobu se zavedlo napomínání (šido). Pokud judista dostane čtyři šida následuje hansoku-make (dq) (oficiálně každý stupeň napomínání má svůj japonský výraz). Našli se i tací judisté (těžké váhy především), kteří se naučili skórovat pouze na základě napomínání soupeře. Jde o takticky vyzrálý výkon, ale divácky neatraktivní. Mezinárodní judistická federace jako každá organizace bojuje o sponzory a tak se změnou pravidel snaží podobnému způsobu boje bránit. Od roku 2013 se již za napomínání soupeře neudělují body.

Každý judista by si měl vést poznámky o svých soupeřích. O jejich silných a slabých stránkách. V případě jeho silných stránek mít proti jeho dominantní technice natrénovaný kontrachvat (kaeši-waza) a v případě jeho slabých stránek umět té situace využít ve svůj prospěch.

Velice důležité je umět zkombinovat více technik dohromady (ranreku-waza) k poslání soupeře na lopatky (ippon). Toto však obnáší již hluboké studium juda.

Judisté z ČR[editovat | editovat zdroj]

Čeští judisté na vrcholných sportovních akcích

Muži[editovat | editovat zdroj]

  • Československo

od zavedení váhových kategorií od roku 1964:

Ženy[editovat | editovat zdroj]

od zavedení váhových kategorií

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]