Judo na Letních olympijských hrách 2012

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olympijské kruhy
Judo

Soutěže v judu na LOH v Londýně probíhaly v hale ExCel v období 28. července - 03. srpna 2012.

Hala ExCel Exhibition Centre

Průběh soutěží[editovat | editovat zdroj]

Turnaje se zúčastnilo 387 judistů z 134 zemí + ostrov Curaçao,[1] jehož zástupce startoval pod olympijskou vlajkou.

Muži[editovat | editovat zdroj]

V turnaji se ve výborném světle prezentovali zástupci Ruska a Jižní Koree. Naopak s jedním slovem nepodařený se vrátili domů reprezentanti Ukrajiny, Azerbajdžánu a Kazachstánu.
Předpokládanou zlatou medaili vyhráli Francouz Riner a Korejec Kim. Překvapivé zlaté medaile vyhráli Gruzínec Šavdatuašvili a Korejec Song, kteří však před turnajem patřili k černým koňům. Nejnečekanější medailistou byl Kanaďan Valois-Fortier, kterému se turnaj vysloveně podařil.

Ženy[editovat | editovat zdroj]

V turnaji ukázaly svojí sílu reprezentantky Francie, Brazílie, Rumunska a v dobré světle se předvedly zástupkyně Maďarska. Malou tragédii znamenal turnaj pro Japonky, které na rozdíl od svých mužských kolegů stále ženskému judu dominují. Na Olympijském turnaji však svoje prim postavení, až na jednu světlou výjimku, nepotvrzovaly. Z turnaje se určitě smutné vrátily reprezentantky Portugalska a Španělska.
Předpokládanou zlatou medaili vyhrály Japonka Macumoto a Francouzka Decossé. Se zlatem se nepočítalo u Severokorejky An a Slovinky Žolnir, které ovšem svojí vysokou kvalitu mají. Nejnečekanější medaili získaly Němka Thiele a Britka Gibbons.

Česká stopa[editovat | editovat zdroj]

Turnaje se účastnili tři čeští judisté:

  • Jaromír Ježek - prohrál ve druhém kole v kategorii do 73 kg. Obsadil konečné 8. místo pod diskvalifikaci Američana Delpopola[2].
  • Jaromír Musil - prohrál v prvním kole v kategorii do 81 kg. Obsadil konečné 17 místo.
  • Lukáš Krpálek - prohrál ve čtvrtfinále a následně i v opravách v kategorii do 100 kg. Obsadil konečné 7. místo.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Muži[editovat | editovat zdroj]

Muži Zlato Stříbro Bronz
- 60 kg
podrobně
 Arsen Galsťan
Rusko (RUS)
 Hiroaki Hiraoka
Japonsko (JPN)
 Felipe Kitadai
Brazílie (BRA)
 Rishad Sabirov
Uzbekistán (UZB)
- 66 kg  Laša Šavdatuašvili
Gruzie (GEO)
 Miklós Ungvári
Maďarsko (HUN)
 Masaši Ebinuma
Japonsko (JPN)
 Čo Čun-ho
Jižní Korea (KOR)
- 73 kg  Mansur Isajev
Rusko (RUS)
 Riki Nakaja
Japonsko (JPN)
 Ňam-Očir Sajnžargal
Mongolsko (MGL)
 Ugo Legrand
Francie (FRA)
- 81 kg  Kim Če-pom
Jižní Korea (KOR)
 Ole Bischof
Německo (GER)
 Ivan Nifontov
Rusko (RUS)
 Antoine Valois-Fortier
Kanada (CAN)
- 90 kg  Song Te-nam
Jižní Korea (KOR)
 Asley González
Kuba (CUB)
 Ilias Iliadis
Řecko (GRE)
 Masaši Nišijama
Japonsko (JPN)
- 100 kg  Tagir Chajbulajev
Rusko (RUS)
 Naidangín Tüvšinbajar
Mongolsko (MGL)
 Dmitrij Peters
Německo (GER)
 Henk Grol
Nizozemsko (NED)
+ 100 kg  Teddy Riner
Francie (FRA)
 Alexandr Michajlin
Rusko (RUS)
 Andreas Tölzer
Německo (GER)
 Rafael Silva
Brazílie (BRA)

Ženy[editovat | editovat zdroj]

Ženy Zlato Stříbro Bronz
- 48 kg  Sarah Menezesová
Brazílie (BRA)
 Alina Dumitruová
Rumunsko (ROU)
 Charline Van Snicková
Belgie (BEL)
 Éva Csernoviczkiová
Maďarsko (HUN)
- 52 kg  An Kum-ae
Severní Korea (PRK)
 Yanet Bermoyová
Kuba (CUB)
 Rosalba Forcinitiová
Itálie (ITA)
 Priscilla Gnetová
Francie (FRA)
- 57 kg  Kaori Macumotová
Japonsko (JPN)
 Corina Caprioriuová
Rumunsko (ROU)
 Marti Malloyová
Spojené státy americké (USA)
 Automne Paviaová
Francie (FRA)
- 63 kg  Urška Žolnirová
Slovinsko (SLO)
 Sü Li-Li
Čína (CHN)
 Jošie Uenová
Japonsko (JPN)
 Gévrise Émaneová
Francie (FRA)
- 70 kg  Lucie Décosseová
Francie (FRA)
 Kerstin Thieleová
Německo (GER)
 Yuri Alvearová
Kolumbie (COL)
 Edith Boschová
Nizozemsko (NED)
- 78 kg  Kayla Harrisonová
Spojené státy americké (USA)
 Gemma Gibbonsová
Velká Británie (GBR)
 Audrey Tcheuméová
Francie (FRA)
 Mayra Aguiarová
Brazílie (BRA)
+ 78 kg  Idalis Ortízová
Kuba (CUB)
 Mika Sugimotová
Japonsko (JPN)
 Karina Bryantová
Velká Británie (GBR)
 Tchung Wen
Čína (CHN)

Přehled medailí[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Země Zlatá olympijská medaile Zlato Stříbrná olympijská medaile Stříbro Bronzová olympijská medaile Bronz Celkově
1. Rusko 3 1 1 5
2. Francie 2 0 5 7
3. Jižní Korea 2 0 1 3
4. Japonsko 1 3 3 7
5. Kuba 1 2 0 3
6. Brazílie 1 0 3 4
7. Spojené státy americké 1 0 1 2
8. Gruzie 1 0 0 1
Severní Korea 1 0 0 1
Slovinsko 1 0 0 1
11. Německo 0 2 2 4
12. Rumunsko 0 2 0 2
13. Čína 0 1 1 2
Velká Británie 0 1 1 2
Maďarsko 0 1 1 2
Mongolsko 0 1 1 2
17. Nizozemsko 0 0 2 2
18. Belgie 0 0 1 1
Kanada 0 0 1 1
Kolumbie 0 0 1 1
Řecko 0 0 1 1
Itálie 0 0 1 1
Uzbekistán 0 0 1 1
Celkem 14 14 28 56


Důležité změny pravidel proti předchozím LOH v Pekingu 2008[editovat | editovat zdroj]

  • Změna systému kvalifikace na hry podle žebříčku vydávaném Mezinárodní Federací Juda (IJF).
  • Změna systému bodování. Snížení hodnocení na tři úrovně → zrušení Koky.
  • Změna systému napomínaní. První napomínání neznamená bodovou ztrátu.
  • Změna systému oprav. V rámci urychlení a přehlednějšího konečného pořadí do oprav postupují pouze poražení ze čtvrtfinále. Zanikl tak dřívější systém, ve kterém poražení v prvních kolech drželi palce svému přemožiteli aby došel co nejdále.
  • Zákaz úchopu soupeře za spodní část těla (pod pasem níže). Uchopení za nohu je povoleno pouze případě obrany kdy protivník jeví snahu o provedení techniky.
  • Změna délky časové doby v prodloužení z 5 minut na 3 minuty.
  • Zavedení tzv. čtvrtého videorozhodčího, který kontroluje a v případě potřeby opravuje ohodnocené techniky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ostrov Curaçao patřil do Nizozemských Antil, které formálně zanikly 10. října 2010. Od roku 2013 mohou zástupci ostrovů tvořících bývalé Nizozemské Antily (NA) startovat buď pod Nizozemským královstvím nebo Arubou, která byla součásti NA do roku 1986.
  2. http://oh.idnes.cz/olympiada-doping-marihuana-dd5-/oh-ostatni-sporty.aspx?c=A120806_162931_oh-ostatni-sporty_pes

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Judo at the 2012 Summer Olympics na anglické Wikipedii.