Sambo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sambo

Sambo (složenina počátečních písmen ruských slov, která znamenají „sebeobrana beze zbraně“, rusky: самооборона без оружия) je ruský úpolový sport, spojující zápasnické styly a Japonské úpolové umění. Sambo se dělí na sportovní a bojové. Ve sportovním sambu jsou povoleny mnohé chvaty, které jsou zakázány v džudu, například zámek nohy. Bojové sambo (Combat Sambo) připouští i údery včetně úderu hlavou, kopy a kopy do rozkroku.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie samba je úzce spjatá s judem. Vše začíná u Vasilije Oščepkova, rodáka z ostrova Sachalin, kterého v roce 1906 osud zavál do Tokya. V Tokyu se seznámil s judem a stal se v roce 1911 studentem kodokanu. V roce 1914 se vrátil do Vladivostoku s technických stupněm 2. danu. V roce 1921 se stal profesionálním vojákem rudé armády a v roce 1929 začal vyučovat judo (svoji verzi juda obohacenou) v Moskvě. V roce 1937 se stal obětí stalinových čistek. Obviněn byl ze špionáže pro Japonce. Stihl však předat cenné poznatky svým studentům. Oščepkův student Anatolij Charlampijev byl nucen v listopadu 1938 přejmenovat tento bojový styl na volný styl. Po druhé světové válce dostali sovětští sportovci zelenou ke startu na olympijských hrách. Protože jiný volný styl byl součástí olympijských her, byl (sovětský) volný styl přejmenován na sambo. Je třeba zdůraznit, že samotné slovo sambo existovalo již před druhou světovou válkou. Otcem tohoto výrazu je Viktor Spiridonov, který v 20. letech vytvořil vlastní bojový styl pro potřeby tajné policie. Zkombinoval evropské poznatky o ju-jutsu (knížky) s řecko-římským stylem a boxem. Původně se stylu říkalo samoz, potom sam a nakonec sambo (přelom 20. -30. let). Spiridonovo sambo bylo postupně vytlačeno Oščepkovým judem (sambo II).

Anatolij Charlampijev, který se považuje za otce samba, vycházel z poznatků Vasilije Oščepkova. Prvními bojový sporty, které ovlivnily Oščepkovo judo byl box a savate. V roce 1927 působil v Novosibirsku, kde publikoval v místních novinách poznatky o potřebách bojového umění pro armádu. Články si našly cestu k nejvyššímu velení a dostal zelenou předvést své umění před vojáky. V létě 1928 se konaly první exhibice na Spartakiádě. Oščepkův bojový styl si rychle získal přízeň armádní představitelů. V roce 1929 začal vyučovat mladé kadety v Moskvě. V roce 1931 publikoval první příručku svého bojového umění včetně technik boje se zbraněmi (bajonet). Ve spolupráci s trenéry šermu, řecko-římského zápasu a boxu vytvořil tréningový program zvaný GTO (Gotov k trudu i oborone SSSR). Koncem roku 1932 vznikla v Moskvě první vojenská akademie, kde vyučoval. Na akademii studovali jak vojáci, tak příslušníci tajných složek státu. Zde se poprvé dostal do konfrontace s bojovým stylem Viktor Spiridonova, určeného pro tajnou policii. Došlo k neoficiálnímu měření sil studentů Oščepkova juda a Spiridova samba s následnou potupnou porážkou sambistů. Spiridonov porážku neunesl a přerušil s Oščepkovem kontakty.

V roce 1934 začal Oščepkov školit první instruktory juda, mezi kterými byl i Anatolij Charlampijev a další významní sambisté poválečné doby. V judu se začali školit i děti včetně děvčat. Bojový systém měl jak bojovou variantu (armáda), tak zápasnickou (zábava). Oščepkov si byl zcela vědom toho, že nevyučuje judo podle principu Kodokanu. Svému bojovému stylu tak říkal judo podle sportovního institutu, kde vyučoval. Hlavní rozdíl byl především v tom, že jeho judo odráželo mimo technik volného stylu i techniky převzaté ze stylu řecko-římského. Jeho judo měl ke všemu bonus v podobě tradičních zápasnických stylů jednotlivých národů Sovětského svazu. Gruzínský, arménský zápas, tatarský kureš. Se studiem tradičních zápasnických stylů se v Sovětském svazu začalo v 20. letech. V roce 1928 se konala první exhibice v tradičních zápasnických stylech. Z nich se potom vybíraly bojové principy použitelné pro armádní výcvik.

V roce 1936 vznikl judistický svaz SSSR v čele s Oščepkovem a jeho žáky. Jeden z jeho studentů Žamkov se stal hlavní tréningovým instruktorem tajných složek státu. Propustil Spiridonova a tím se Oščepkovo judo stala hlavní výcvikovým aparátem tajné policie. Jenže přišel rok 1937, Japonsko napadlo Čínu a najednou se judo v Sovětském svazu stalo nežádoucí. Oščepkov byl zatknut za špionáž a za několik dní vyšla zpráva o jeho smrti na srdeční slabost. Po Oščepkově smrti si nikdo nedovolil jeho sofistikovaný systém zrušit. Musel se však přejmenovat. V roce 1938 došlo ke změně názvu na volný styl a začalo se tvrdit, že vychází z tradičních (hlavně kavkazských) zápasnických stylů a ne japonského juda. Anatolij Charlampijev se pod toto podepsal i když věděl jako Oščepkův student, že jde o lež.

V roce 1940 vyšla příručku napsána V. Volkovem, kde se poprvé objevilo označení Sambo. Volkov byl studentem Spiridonova a později i Oščepkova a jeho kniha "Kurz sebeobrany beze zbraně - Sambo" vycházel z poznatků obou mistrů. Spiridonov, který tehdy ještě žil označil příručku jako plagiát. Spiridonov byl zvláštní člověk, bývalý carský voják a řada Oščepkových žáků v něm viděla strůjce zatčení jejich učitele. Spiridonov za zatčení Oščepkova nemohl, ale doplatil na to. Jeho bojový styl sambo (původní) byl kompletně vytlačen Oščepkovým judem (volný styl). Zachoval v určitých formách pouze v odlehlých městech Sovětského svazu.

V roce 1944 se v Sovětském svazu začalo s tréningem volného stylu (olympijského). V roce 1946 se tak volný styl (sovětský) přejmenoval oficiálně na sambo. Charlampijev se ukázal jako velkou osobností v šíření samba. Napsal několik příruček o sambu. Jeho největším dílem je publikace z roku 1964. Veškerá jeho práce však vycházela z myšlenek a nápadů Oščepkova. Charlampijev nikdy o sobě netvrdil, že je zakladatelem samba. Tento přívlastek mu byl přidělen tehdejší dobou a on se tomu nebránil.

V 50. letech došlo k mezinárodnímu šíření samba do zemí východního bloku. V roce 1960 se judo stalo olympijským sportem a sovětští sambisté dostali zelenou ke startu v judistických soutěžích a do značné míry judo formovali. V 60. letech uznala mezinárodní zápasnická federace FILA sambo jako mezinárodní zápasnický sport. V roce 1984 se sambisté od FILA odtrhli a založili vlastní federaci FIAS.

Pravidla[editovat | editovat zdroj]

Zápasy v sambu se odehrávají na kruhovém prostoru uprostřed šestiúhelníkové nebo čtvercové žíněnky. Zahajují se uvnitř středové, bíle vyznačené kružnice o průměru 1 m. Kolem zápasiště je ochranný prostor označený bledě modrou barvou. Má měkký povrch, aby se předešlo zranění, kdyby byl jeden ze soupeřů hozen mimo hlavní zápasiště.

Zápasy v sambu obvykle trvají pět minut a na jejich průběh dohlíží ústřední rozhodčí, který gestem naznačí, že jeden ze soupeřů získal body, rozhodčí na žíněnce a předseda žíněnky. Body se udělují za držení soupeře na lopatkách: za deset vteřin jsou dva body a za dvacet vteřin čtyři body. Zápasník, který dosáhne vedení o 12 bodů, se stává vítězem.

Zápasník může zvítězit přímo, pokud se mu podaří hodit soupeře na záda a zůstane při tom stát, nebo když mu nasadí chvat, kterým ho donutí vzdát se. V druhém případě je nutné, aby soupeři nasadil na žíněnce zámek rukama nebo nohama. Škrcení rukama je zakázáno. Je-li sevření tak silné, že soupeř už nemůže vydržet bolest, vykřikne nebo udeří do žíněnky a naznačí rozhodčímu, aby ukončil zápas.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


  1. http://is.muni.cz/th/388545/fsps_b/BP_plny_text_prace.txt