Sachalin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sachalin
Сахалин
Sakhalin (detail).PNG
RuskoRusko Rusko
72 492[1] km²
zeměpisné souřadnice: 51°0′ s. š., 143°0′ v. d.
Lopatin (1 609 m n. m.)
Počet obyvatel
580 000 (rok 2005)
Největší město

Sachalin (rusky: Сахали́н; japonsky: 樺太, Karafuto; čínsky: tradiční znaky 庫頁島, zjednodušené znaky 库页岛, pinyin Kùyè Dǎo; korejsky: 사할린) je podlouhlý, velký ostrov v severním Pacifiku ležící mezi 45°50' a 54°24' severní šířky. Nachází se severně od Japonska. Je to největší ostrov patřící Rusku a administrativně spadá pod Sachalinskou oblast. Jižní část Sachalinu, Kurilské ostrovy a severní Japonsko jsou původní vlastí lidí národa Ainu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov má plochu 72 742[1] km², je 948 km dlouhý a jeho největší šířka je 160 km. Od asijské pevniny je oddělen Tatarským průlivem, širokým v nejužším místě 7 km. Od japonského ostrova Hokkaidó ho odděluje La Pérousův průliv. Ze severu a východu je omýván Ochotským mořem, ze západu Japonským mořem. U Sachalinu leží dva malé ostrovy Moneron a Tulení.

Ostrov je převážně hornatý a rozkládají se na něm dvě horská pásma, přičemž nejvyšší bod Lopatin leží ve východním z nich. Na východním pobřeží jsou veliké zálivy. Nejdelší řekou je Poronaj (350 km) tekoucí z jihu a sever a druhou nejdelší Tym (330 km), která je splavná 80 km od ústí.

Podnebí je chladné přímořské s nízkými teplotami v zimě (lednový průměr -24 °C na severu, -6 °C na jihu) a nevysokými v létě (srpnový průměr +10 °C na severu, +19 °C na jihu). Průměrná roční teplota je na severu -1,5 °C, na jihu +2,2 °C

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší období[editovat | editovat zdroj]

Původními obyvateli Sachalinu jsou Nivchové a Orokové, kteří obývají severní oblasti. Tradičně se živí lovem, rybolovem a Orokové také chovem sobů. Kromě nich zde také žili Ainuové kteří obývali jih a také Kurilské ostrovy.

Číňané v Mingské dynastii nazývali ostrov Kchu-ji (čínsky: 苦夷; Pchin-jin: Kǔyí), a později Kchu-je (čínsky: 庫頁; Pchin-jin: Kùyè). Podle knihy Šeng-mu (Čínsky: 聖武記; Pchin-jin: Shèngwǔjì), poslali Mingové na Sachalin v roce 1616 400 vojáků, ale později je stáhli, neboť čínská kontrola nad ostrovem nebyla ohrožena. Na ostrově stále ještě stojí pomník Mingů.

Dynastie Čching také vznášela nároky na ostrov, a tak byl Sachalin dál pod čínskou vládou čchingské dynastie. Nicméně, když Číňané nebyli vojensky přítomni, tak se lidé jak z Japonska, tak z Ruska pokoušeli ostrov kolonizovat. Japonské sídlo Ótomari bylo založeno v roce 1679. Kartografové z rodu Mastumae ostrov zamapovali a označili jako “Kita-Ezo” (Severní Ezo, Ezo je starší jméno pro Hokkaidó). Něrčinská smlouva z roku 1686 potvrdila, že Sachalin je čínské území. I přesto začalo Rusko od 18. století usidlovat na ostrově vyhnance.

Pronikání Evropanů[editovat | editovat zdroj]

Sachalin se stal Evropanům známým díky cestám Ivana Moskvitina a Martina Gerritsze de Vries v 17. století a ještě více díky Jean-Françoisovi de La Pérouse (1787) a Ivanovi Krusensternovi (1805). Oba ho však považovali za poloostrov, protože neznali Tatarský průliv, který poprvé proplul japonský mořeplavec Mamija Rinzó v roce 1809. V roce 1845 vyhlásilo Japonsko jednostrannou suverenitu nad celým ostrovem. Jako první Rus proplul Tatrským průlivem mořeplavec Gennadij Něvelskoj v roce 1849 a tohoto objevu Rusko využilo k vyslání osadníků, kteří zde, navzdory čchingským nárokům, založili uhelné doly, zřídili správu, školy, vězení a kostely. Siazské kmeny byly vyvražděny nebo deportovány na asijskou pevninu.[2]

V roce 1855 podepsalo Rusko s Japonskem Šimodskou dohodu, která deklarovala, že obě národnosti mohou obývat ostrov: Rusové na severu a Japonci na jihu bez jasné hranice mezi nimi. Rusko také souhlasilo, že demontuje svou vojenskou základnu u Ótomari. Po válce o opium nutilo Rusko Čínu k podepsání Ajgunské smlouvy a Pekinských dohod, po nichž Čína ztratila všechna území na sever Chej-lung-ťiangu (Amuru) a východ Ussuri, včetně Sachalinu ve prospěch Ruska. Carská trestanecká kolonie byla založena v roce 1857, ale jižní část ostrova byla držena Japonci až do roku 1875, kdy jí podstoupili Rusku v rámci Petrohradské smlouvy výměnou za Kurilské ostrovy. Po Rusko-japonské válce podepsalo Rusko s Japonskem Portsmouthský mír (1905), který stanovil, že se jižní část ostrova pod 50. rovnoběžkou navrací Japonsku; Rusové udrželi zbylé tři pětiny oblasti. Jih Sachalinu byl spravován Japonskem jako Karafuto-čō (樺太庁) s hlavním městem Tojoharou, dnešním Južno-Sachalinskem. Během ruské občanské války byla severní část ostrova okupována japonskými vojsky až do r. 1925. V té době zde našlo útočiště mnoho uprchlíků, především Korejci, kteří žili v ruském Přímoří. Korejské přistěhovalectví na jižní část ostrova později zesílilo, protože bylo podporováno japonskou správou.

Operace 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1945, měsíc před kapitulací Japonska zahájil Sovětský svaz vojenské oprerace na jihu Sachalinu. Útok začal 11. srpna 1945 a zúčastnily se ho 56. střelecký sbor sestávající se ze 79. střelecké divize, 2. střelecké brigády a podpůrných dělostřeleckých a tankových jednotek, dále 113. střelecká brigáda a 214. tanková brigáda, které napadly japonskou 88. divizi. Ačkoli Rudá armáda trojnásobně převyšovala Japonce, nemohla postupovat kvůli silné japonské obraně. 16. srpna ze sovětských přístavů (především Sovětské Gavaně) vylodily ve vesnici Tóró (塔路), ležící na západním mořském pobřeží Sachalinu, 113. střelecká brigáda a 365. samostatný prapor námořní pěchoty. Protože den předtím Japonsko přijalo podmínky Postupimské deklarace, byl Japonský odpor proti tomuto výsadku slabý a Sověti rozbili japonskou obrannou linii. Omezené boje pokračovaly do 21. srpna. Většina ze zbývajících japonských jednotek uzavřela příměří mezi 22. a 23. srpnem. Sověti završili vítězství nad Sachalinem 25. srpna 1945 obsazením hlavního města Sachalinu Tojohary.[3] Japonci uvádí 20 000 mrtvých civilistů během období invaze. K nim se počítají i masakry korejského obyvatelstva, které provedli Japonci během ústupových bojů, protože je podezírali z prosovětské špionáže.

Odhaduje se, že z původních 440 tis. obyvatel Jižního Sachalinu (1944) bylo během bojů evakuováno 140 tis. Po válce byly do Japonska vystěhováni zbylí Japonci a také většina Korejců (přes 100 tis.).[2]

Poválečný stav[editovat | editovat zdroj]

Od 2. ledna 1947 je celý Sachalin součástí Sachalinské oblasti. Většina Korejců zde žijících zvažuje, zda se nezačnou identifikovat jako etničtí Rusové. Dnes jsou známí jako Sachalinští Korejci.

Japonsko se vzdalo nároků na svrchovanost jižní části ostrova v Sanfranciské smlouvě (1952), ale neschválilo ruskou suverenitu nad Sachalinem. Podle japonského oficiálního stanoviska není o příslušnosti Sachalinu ještě rozhodnuto a na japonských mapách je označován jako “Země Nikoho”. Přestože není mezi Ruskem a Japonskem podepsána oficiální mírová smlouva, zřídilo Japonsko v Južno-Sachalinsku generální konzulát.

28. května 1995 postihlo ostrov zemětřesení 7.5° Richterovy stupnice a zabilo 2 000 lidí v Něftěgorsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Sakhalin ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Islands by Land Area [online]. United Nations Environment Programme, 1998-02-18, [cit. 2013-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FORSYTH, James. A History of the Peoples of Siberia: Russia's North Asian Colony 1581–1990. Cambridge : Cambridge University Press, 1992. 354 s. ISBN 0-521-47771-9. (anglicky) 
  3. BAGROV, V. N. Южно-Сахалинская и Курильская операции (авг. 1945). Južno-Sachalinsk : Летопись героич. дней, 1969. Kapitola Южно-Сахалинская операция 1945 года. (rusky)