Kurilské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kurilské ostrovy
Kunashir.jpg
Kurilské ostrovy jsou sporným územím
Geografie
Poloha: hranice Ochotského moře a Tichého oceánu
Plocha: 10 355,61 km²
Počet ostrovů: 56
Země
Stát: Rusko
Provincie: Sachalinská oblast
Obyvatelstvo
Kurilští Ainu před tradičním obydlím - zemnicí.
Schematická mapa ostrovů

Kurilské ostrovy (japonsky: 千島列島, Čišima rettó nebo クリル列島, Kuriru rettó; rusky: Курильские острова, Kuriľskije ostrova; v ainštině: Čupka, Kurumise) je vulkanické souostroví 56 ostrovů o celkové rozloze 10 355,61 km² (je možné se setkat také s údajem 15 600 km²), nalézající se mezi poloostrovem Kamčatka a japonskými ostrovy. Jejich prstenec tvoří východní hranici Ochotského moře a odděluje je tak od Tichého oceánu.

Obsah

[editovat] Historie

Ostrovy byly původně osídleny etnikem Ainu, které však v drtivé většině padlo za oběť sporům mezi Ruskem a Japonskem o nadvládu nad ostrovy. První zmínka o ostrovech pochází z roku 1646, kdy o nich pojednává výzkumník Vladimir Atlasov. Největší dobývání z ruské strany probíhalo v průběhu 18. a 19. století. Roku 1875 se Rusko a Japonsko dohodly (Petěrburská dohoda), že Japonci získají souostroví výměnou za postoupení Sachalinu Rusku. V srpnu roku 1945 došlo k sovětsko-japonské válce, při níž byly mimo jiné obsazeny Rudou armádou i Kurilské ostrovy. Po druhé světové válce ovšem Sovětský svaz opět toto území nárokuje (Dohoda ze San Francisca), ovšem i přes negativní výsledek pro Japonsko toto nadále nárokuje čtyři nejjižnější ostrovy - Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomai.

V současné době představují ostrovy vojenskostrategickou oblast Ruské federace, mj. díky obrovským podmořským nalezištím ropy a zemního plynu v Ochotském moři, ale také díky bohatému lovišti ryb. Nesoulad názorů z japonské a ruské strany v otázce svrchovanosti zapříčinil mj. také to, že mezi oběma státy neexistuje podepsaná mírová smlouva a jsou tedy de jure, od vyhlášení války Japonsku Sovětským svazem, ve válečném stavu.

Na Kurilách žije celkem přibližně 30 000 obyvatel (údaje se liší vzhledem k silné migraci), převážně slovanského typu (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), zbytky původních etnik (Ainu) a některé další národnosti ve velmi malém měřítku (Japonci, Korejci, Tataři atd.) Kurilské ostrovy z ruské strany spadají pod Sachalinskou oblast a jejich správním střediskem je Kurilsk.

[editovat] Přírodní podmínky

Díky obrovské vodní ploše po obou stranách souostroví je toto vystaveno divokým větrům a častým mlhám. Odtud pochází i pojmenování ostrovů, v jazyce Ainu kur, znamená stín nebo mrak, tedy mlžné nebo stinné ostrovy. Ostrovy se nalézají v subarktickém pásmu, léta jsou chladná a zimy velice studené. Protože Kurily představují výčnělky podmořského hřbetu nad hladinou moře, který se nachází na hranici tektonických desek, jedná se o vulkanicky aktivní oblast. Ze sta známých vulkánů je 35 stále aktivních.

Nejvyšším bodem souostroví je sopka Atlasova (Ojakobajama) na ostrově Iturup, která měří 2339 metrů.

[editovat] Jednotlivé ostrovy

[editovat] Severní skupina

Šiaškotan

[editovat] Centrální skupina

Ketoj
  • Matua (Macuwa-tó)
  • Rajkoke (Raikoke-tó)
  • Rasšua (Rasucua-tó nebo Rašowa-tó nebo Rašuwa-tó)
  • Lovušiki (Muširi nebo Muširu recugan)
  • Simušir (Šimuširu-tó)
  • Ušiširská skupina (Ušiširu-šotó nebo Ušiči-šotó)
    • Ušišir (Ušiširu-tó nebo Ušiči-tó)
    • Jankiča (Jankiša)
    • Ryponkiča (Ruiponkiča-tó)
    • Srednego (Suredonebo-guntó)
  • Ketoj (Ketoi-tó)

[editovat] Jižní skupina

Kunašir

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

[editovat] Literatura

  • Kurilské ostrovy (diplomová práce); autor: Gabriela Slavíčková; Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; rok vydání: 2000 (knihovna JCU, signatura: DP08195 - [1])

[editovat] Externí odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kurilsk%C3%A9_ostrovy&oldid=7940069“
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích