Dub
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Quercus gambelii
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
| Druhy | ||||||||||||||
|
.jpg)
Dub (Quercus L., 1753) je rodové jméno opadavých i stálezelených stromů z čeledi bukovitých. Celý rod zahrnuje 300 až 600 druhů.
Obsah |
[editovat] Popis
Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí stromy, výjimečně i keře, s tvrdým dřevem. Listy jsou obvykle jednoduché laločnaté, v mírném pásu většinou v zimě opadávají, v subtropech rostou i druhy stále zelené. Květy jsou jednopohlavní; samčí jsou nící jehnědy, samičí jsou jehnědy nebo strboulky. Jsou větrosnubné, plodem je nažka v číšce (žalud).
[editovat] Areál rozšíření
Původní areál rodu zahrnuje mírné až subtropické pásmo severní polokoule, nejvíce jsou rozšířené v Severní Americe a ve východní Asii, méně druhů je původních v Evropě. Některé druhy se vyskytují i v tropických oblastech Asie a Jižní Ameriky.
Na většině území České republiky rostou dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur). V nejteplejších oblastech České republiky roste dub pýřitý čili šipák (Quercus pubescens), na jižní Moravu zasahuje svým areálem dub cer neboli dub slovenský (Quercus cerris) a snad i dub balkánský neboli uherský (Quercus frainetto). Dále jsou rozlišovány dva druhy blízce příbuzné dubu zimnímu, a to dub žlutavý (Quercus dalechampii) a dub mnohoplodý (Quercus polycarpa), odlišit je však dokáže jen specialista a některými autory je taxonomický význam těchto druhů zpochybňován. Podobně je tomu u dubu jadranského (Quercus virgiliana), který je blízce příbuzný dubu pýřitému. Druh dub sivozelený (Quercus pedunculiflora) je blízce příbuzný dubu letnímu, jeho výskyt na území České republiky i Slovenska je však velmi pochybný. Z introdukovaných druhů je nejčastější dub červený, který můžeme potkat nejen v parcích a zahradách, ale byl vysazován i do lesů. Původní je na východě Severní Ameriky a v Evropě se pěstuje od 17. století. V parcích a arboretech byly vysazovány další cizokrajné druhy.
[editovat] Použití
- Tvrdé dubové dřevo se používalo po staletí k výrobě trámů, podlah, nábytku i sudů.
- Alkoholické nápoje, které zrají v sudech z dubového dřeva získávají nezaměnitelnou příchuť.
- Korek získávaný z kůry korkového dubu se používá k výrobě zátek.
- Kůra dubu je léčivá.
- Na listech dubu mohou vznikat hálky takzvané duběnky v minulosti se používaly k výrobě inkoustu.
- Semeno dubu lze použít jako krmivo pro hospodářská zvířata. Pro svůj dekorativní vzhled se užívá i při výrobě dekorací.
[editovat] Lékařství
Odvar z kůry (čerstvá kůru z mladých stromů se zvolna vaří 15 min., pak se scedí) pomáhá proti lupům a kožním onemocněním (především proti kuřím okům a bradavicím).[zdroj?]
[editovat] Symbolický význam
Díky svému dřevu a dlouhověkosti je dub symbolem síly; dubové háje byly posvátnými místy Keltů, dub je národním stromem Německa, Velké Británie a Spojených států.
[editovat] Náboženství
Dub je u Indoevropanů stromem tradičně zasvěceným hromovládcům jako je slovanský Perun, baltský Perkunas, severský Thór nebo řecký Zeus.[1]
Kmen Sabirů se klanil dubům a obětoval u nich koně, jejichž krev vylévali kolem stromů a hlavy a kůže vešeli na stromy.
[editovat] Slované
Slované tradičně ctili posvátné duby zasvěcené Perunovi. Slovanská úcta k dubu se dochovala až hluboko do novověku, například v 18. století zmiňuje Feofan Prokopovič že musí zakazovat křesťanům zpívat pod duby modlitby. V Bulharsku se rolníci modlili pod dubem za déšť. Jihoslované v obcích bez kostela konali pod dubem církevní obřady a přinášeli jim zvířecí oběti, například voly a berany, což jasně ukazuje na pohanský původ.[2]
Historicky je znám dub na ostrově Chortice na Dněpru, který zmiňuje Konstantin Porfyrogennétos. Byly mu obětováni kohouti, chléb a maso a okolo něj či do jeho kmene zaráženy střely. V Polsku byl ctěn Święty Dąb u Čenstochové a dubový háj zasvěcený bohu Provenovi ve Starigradu, dnešním městě Oldenburg in Holstein. Archeologové také nalezli nedaleko Kyjeva, v blízkosti ústí Desny do Dněpru témeř deset metrů vysoký dub do něhož bylo zaraženo devět kančích čelistí. Kanec nejspíše symbolizoval sílu.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ TÉRA, Michal. Perun - bůh hromovládce. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 107.
- ↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 143.
[editovat] Literatura
- Květena České republiky, díl 2. Eds. S. Hejný, B. Slavík. - Praha: Academia, 1990. - S. 21-35. - ISBN 80-200-1089-0
