Dub zimní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Dub zimní

dub zimní
dub zimní
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bukotvaré (Fagales)
Čeleď: bukovité (Fagaceae)
Rod: dub (Quercus)
Binomické jméno
Quercus patraea
Liebl

Dub zimní (Quercus petraea Matusch, synonyma Quercus sessilis, Quercus sessiliflora), česky též drnák, je mohutný listnatý strom z čeledi bukovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dub zimní dosahuje výšky 20 až 40 metrů a má vejčitou štíhlou korunu, která je méně rozvětvená než koruna dubu letního. Letorosty lysé, tmavě olivově zelené, lenticely řídké, drobné. Pupeny vejcovité, až 8 mm dlouhé. Listy zřetelně řapíkaté; čepel většinou široce obvejčitá, nejširší v horní polovině, až 16 cm dlouhá a 10 cm široká, na bázi klínovitá, řidčeji zaokrouhlená, nahoře široce zaokrouhlená, peřenolaločná až peřenodílná s 5–8 (–10) páry laloků, v horní části čepele s laloky mnohem mělčími, tuhá, poměrně tenká, na líci lysá a slabě lesklá, na rubu světlejší, drobnými 2–3 ramennými chlupy pýřitá; bočních žilek 6–9 (–11) párů, žilky třetího řádu jen slabě patrné; řapík lysý, 12–30 mm dlouhý. Plody v paždí listů po (1–) 3 (–5), zpravidla přisedlé, zřídka na stopkách do 1,5 cm dlouhých, číška tenkostěnná, 6–12 cm vysoká, 8–14 široká, šupiny drobné, vejčitě kopinaté, hustě pýřité, ploché nebo jen slabě vyklenuté, nikdy hrbatě ztlustlé; žaludy podlouhlé vejcovité, 14–25 mm dlouhé, 8–14 mm v průměru, často klíčí už na stromě (Koblížek 1990). Žaludy jsou přisedlé k větvím. Jeho lidový název je drňák.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dub zimní se nevyskytuje ve východní části Evropy, ve střední a jižní Evropě je běžný po 61. stupeň severní šířky. Je to důležitý strom nižších horských poloh a pahorkatin. Vystupuje do výšky asi 700 m n. m. Roste ve směsi s bukem, lípou nebo habrem, přechodně i s ostatními listnáči.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Roste od nížin do podhůří v původních doubravách i smíšených porostech, běžně se pěstuje především na kyselejších písčitých půdách.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V lékařství se používá kůra z mladých stromů jako svíravý a protikrvácivý prostředek a má protizánětlivé účinky na zanícenou kůži a sliznici. Dnes se už zřídka pije odvar při průjmech, žaludečních a střevních katarech.

Dub zimní poskytuje velice hodnotné dřevo, používané při stavbě lodí, podlah, nábytku, intarzií i sudů.

Památné a významné duby zimní[editovat | editovat zdroj]

V České republice je evidováno 64 položek (stromů, skupin a alejí) dubů zimních[1], což je 21× méně oproti dubům letním. Tři obvodem nejmohutnější a patrně i nejstarší popsané duby zimní na našem území zanikly přičiněním člověka: Albrechtický dub dosahoval obvodu 1236 cm (ve výčetní výšce) a jeho stáří bylo odhadované na 800-1100 let. Zanikl po cíleném opakovaném zapálení roku 1993. Ctiborův dub o obvodu 900 cm zanikl v roce 2009, jeho zánik uspíšilo podpálení dětmi ve 40. letech 20. století. Tisíciletý dub v Ahníkově dosáhl obvodu 798 cm (ve 30 cm) a 660 cm (ve 130 cm); zanikl po roce 1986 z důvodu rozšíření hnědouhelného lomu Nástup - Tušimice. Nejmohutnější žijící památný dub zimní s obvodem 660 cm (2003)[1] je v současnosti Czernínských dub v Sedlické oboře na Blatensku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b AOPK ČR. Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [online]. AOPK ČR, [cit. 2012-04-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Koblížek J. (1990): Quercus L. In: Hejný S., Slavík, B. (eds.): Květena ČR 2. Academia, Prague, p. 21 – 35.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu