Kořen
Kořen (radix) je nečlánkovaný rostlinný vegetativní orgán, který nenese listy ani šupiny. Zpravidla je podzemní[1] a heterotrofní, tzn. neprovozující fotosyntézu.[2] Kořenem čerpá rostlina z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami.
Kořen se vyskytuje u většiny vyšších rostlin a spolehlivé doklad o něm máme již ze siluru.[3] Funkčně obdobnými orgány jsou například rhizoidy u mechů a hub či rhiziny u lišejníků.
Obsah |
Stavba [editovat]
Staré kořeny jsou tenké a vyznačují se tzv. primární stavbou, která na příčném řezu obsahuje rhizodermis, primární kůru (exodermis, mezodermis, endodermis) a zcela uprostřed je střední válec s pericyklem a radiálními cévními svazky. Později však kořeny nahosemenných či například dvouděložných dřevnatých rostlin potřebují tloustnout, načež takový kořen označujeme jako sekundární. Sekundární kořen má jiný typ cévního svazku (viz stélé), vzniká v něm sekundární dřevo a sekundární lýko, krycím pletivem se stává druhotná kůra neschopná přijímat živiny a, co je nejdůležitější, mezi dřevem a lýkem vzniká dělivé pletivo kambium, jehož činností přirůstá dřevo a lýko.[2]
Růst a vývin [editovat]
Růst kořene je většinou pozitivně geotropický, neboť roste směrem dolů díky vnímání gravitace. Jen vzácně se objevuje negativní geotropismus (kořeny mangrove). Typický pozitivně geotropický růst způsobují škrobová zrna v kořenových buňkách, tzv. statolity. Tyto zrna se sedimentují vlivem gravitace na nejnižším místě buňky a navozují zde řízené vylučování hormonu auxinu.[2]
Kořen dorůstá tzv. vzrostným vrcholem, krytým čepičkou (kalyptra). Hned za nimi se u většiny rostlin nacházejí vlastní orgány, sloužící k sání vody a získávání živin. Jedná se o tzv. kořenové vlásky. Jejich životnost je poměrně krátká a jsou nahrazovány novými, nacházejícími se dále vpředu a to v důsledku pokračujícího růstu kořenů.
Kořen má proto obvykle na svém konci viditelné tři zóny. První je složena z dělivých pletiv a neustále se dělí. Druhá vzniká z té první a nachází se poněkud výše na kořeni - na ní dochází k prodlužování buněk. Konečně třetí zóna je diferenciační, dochází v ní zejména ke vzniku kořenového vlášení.[2]
Funkce [editovat]
Kořen má zejména tyto funkce:
- Přijímá vodu a minerály a slouží jako zásobárna živin
- Rostlinu zásobuje (přivádí rozpuštěné minerální látky a vodu do rostliny)
- Upevňuje rostlinu v půdě
- Někdy může sloužit i k vegetativnímu rozmnožování (dělení trsů)
Metamorfózy [editovat]
Metamorfózy jsou přeměny kořene, při kterých je nutné, aby kořen měl jinou funkci než původní. Mezi nejčastější metamorfózy kořene patří útvary:
- Kořenová hlíza - ztloustlý kořen, ve kterém dochází ke shromažďování zásobních látek, umožňujících přezimování, (petry)
- Bulva – podobně jako u kořenové hlízy, rostlina má ale i ztloustlou spodní část stonku
- Vzdušné kořeny – hlavně v tropických oblastech, vypadají jako provazce a přijímají vzdušnou vlhkost, např. filodendron
- Příchytné kořeny - neboli adventivní kořeny – slouží k lepšímu přichycení k podkladu (např. lípa srdčitá)
- haustoria – odnímá hostiteli vodu a minerální látky (např. chvost)
- Chůdovité kořeny - vyskytují se u rostlin v močálech, nebo tam, kde se mění vodní hladina, např. Lípovec šedokořenný
- Asimilační kořeny - kořeny jsou ploché - jsou podobné listům, např. selský hrachovec
Typy kořene [editovat]
- kořen hlavní (primární),
- kořen kůlový – kolmo dolů rostoucí kořen trvale předčí kořeny postranní co do síly (např. borovice)
- kořeny srdčité – jestliže některé silné, šikmo dolů rostoucí kořeny, přebírají vedlejší úlohu ve vývoji zaostávajícího kořene hlavního (např. buk lesní)
- kořeny ploché – rozvíjejí se a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy (např. smrk)
Hlízky symbiotických bakterií [editovat]
Na kořenech některých rostlin (motýlokvěté, olše, cykasy, rakytník řešetlákový, voskovník obecný, aj.) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené bakteriemi. Tzv. kořenové hlízky, které slouží příjmu dusíku ze vzduchu, pak při rozpadu obohacují půdu vázaným dusíkem. U stromů jsou téměř všechny kořeny opředeny houbovou pletí, která přispívá k jejich výživě (podhoubí neboli mykorrhiza).
Korálovité kořeny [editovat]
Křehké korálovité kořeny u cykasů jsou stálým útvarem vytvářeným v symbióze se sinicemi rodu Nostoc nebo Trichormus. Tyto kořeny poté v místech s chudou půdou, kde cykasy obvykle rostou, dodávají rostlinám dusík. Současně produkují neurotoxin BMAA, který se usazuje především uvnitř semen.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Reisenauer R. et al.: CO JE CO? (1) Příručka pro každý den. Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha, 1982
- Encyklopedie CoJeCo: kořen
- Prof. Dr. Gottfried Amann: Stromy a keře lesa, nakladatelství J. Steinbrener Vimperk, 1997
Reference [editovat]
- ↑ ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. Základy rostlinné morfologie. Praha : SPN, 1967.
- ↑ a b c d VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc : [s.n.], 2009.
- ↑ Wright, V. P.. Paleosols: their Recognition and Interpretation. Oxford : Blackwell, 1986.
Související články [editovat]
