Lipnicovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lipnicovité

Lipnice luční (Poa pratensis)
Lipnice luční (Poa pratensis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: lipnicotvaré (Poales)
Čeleď: lipnicovité (Poaceae)
Barnhart, 1895
Rody vyskytující se v ČR

Lipnicovité (Poaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Pro čeleď je povolen alternativní název Gramineae[1]. V češtině jsou obecně označovány jako trávy. Všechny pravé trávy patří do této čeledi, travám podobné rostliny z jiných čeledí, jako např. ostřice, lze označovat jako graminoidy, ale nejsou to pravé trávy.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Trávy jsou nejčastěji jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny, ale někdy to mohou být i netypické dřeviny, např. bambus, zřídka liány. Mohou být jen několik málo centimetrů vysoké až po více než 30 m u některých druhů bambusů. Mezi trávami je mnoho druhů výrazně xerofytických (suchomilných), rozšíření ve stepních až pouštních oblastech, je zde ale i mnoho druhů mezofilních, druhů lesů mírného pásma i tropů, ovšem na druhou stranu i hodně bahenních rostlin a rostlin vodních kořenících ve dně. Stébla jsou často dutá, v nodech bývají výrazná kolénka. Vytrvalé druhy mívají často oddenky, vzácně hlízy. Některé druhy jsou výrazně trsnaté, jiné rozvolněné s dlouhými výběžky.

Listy[editovat | editovat zdroj]

Listy dosti často tvoří přízemní růžice, jsou jednoduché, střídavé, skoro vždy dvouřadě uspořádané, většinou přisedlé, řidčeji řapíkaté (nepravý řapík) s listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné, nejčastěji čárkovité, někdy štětinovité či jehlovité, řidčeji až kopinaté nebo až obvejčité, žilnatina je převážně souběžná, zřídka dlanitá či zpeřená. Čepele mohou být normálně ploché, někdy jsou žlábkovitého tvaru či svinuté, zřídka oblé. Na rozhraní pochvy a čepele je skoro vždy přítomen jazýček různého tvaru či délky, který může být brvitý, chlupatý či lysý, roztřepený či celokrajný. Někdy může být redukovaný na věneček chlupů, např. rákos, nebo může být celkově zakrnělý, vzácně chybí.

Květy a plody[editovat | editovat zdroj]

Příklad dvoukvětého klásku trav, 1-plevy, 2-pluchy, 3-osiny, 4-plušky, 6-tyčinky

Trávy jsou převážně jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy, někdy mohou být květy jednopohlavné, v některých případech se mohou vytvářet jednopohlavné klásky, někdy se tvoří jednopohlavná květenství (např. kukuřice setá), řidčeji to jsou i dvoudomé rostliny.

Květy jsou v květenstvích. Pro čeleď je typickým základním květenstvím tzv. klásek, který může být jednokvětý (např. psineček) nebo vícekvětý, některé květy však mohou být sterilní. Klásek je v typickém případě podepřen 2 plevami, což je vlastně zvláštní typ listenu, které jsou buď přibližně stejné, nebo různé. Plevy jsou uspořádány střídavě (i když blízko sebe a mohou se zdát vstřícné), proto rozlišujeme dolní a horní plevou. Pleva může být osinatá či nikoliv. V některých případech je plev jiný počet, vzácně jsou zakrnělé nebo chybí (např. tajnička). Klásky většinou skládají další složená květenství, hlavně laty, hrozny, klasy, popř. stažené laty napodobující klas (licholas) (např. bojínek).

Okvětí je u trav velmi redukované a nenápadné. Dva vnější okvětní lístky jsou srostlé a přeměněny v plušku, ta je však někdy interpretována jako listencovitého původu. Vnitřní okvětní lístky jsou přeměněny v plenky (lodiculae), které jsou nejčastěji 2, vzácněji 3, někdy chybí. Květ je podepřen pluchou, což je útvar listenovitého původu. Plucha může být někdy osinatá, řidčeji může být osin i více. Tyčinky, gyneceum a plenky se nachází mezi pluchou a pluškou. Někdy může být pluška redukovaná nebo chybí.

Tyčinky jsou nejčastěji 3, méně často 1, 2 nebo 6, zřídka 4, u některých zástupců z podčeledi Bambusoideae dokonce mnoho (např. 120). Tyčinky jsou většinou volné, zřídka nitkami srostlé nebo srostlé s plenkami. Opylení probíhá skoro vždy větrem, (anemogamie). Gyneceum je srostlé ze 2, řidčeji 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Blizny a čnělky jsou většinou 2, řidčeji 3 nebo 1.

Plodem je převážně obilka. Ta může být okoralá, za zralosti obalená pluchou a pluškou, nebo neokoralá (nahá). Obilka je v podstatě zvláštní typ nažky typický pro tuto čeleď. Zřídka zde může být i jiný typ plodu, např. bobule nebo oříšek.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Trávy jsou rozšířeny po celém světě. Snad s výjimkou zaledněných oblastí. Je známo asi 668 rodů a asi 10035 druhů[2] a patří tedy k nejpočetnějším čeledím krytosemenných rostlin.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Trávy nejsou příliš starou skupinou. Nejstarší doklady rostliny, která by mohla patřit k travám, jsou známy z křídy, asi před 100-110 milióny let, ale není to zcela jisté. Stáří genetického předchůdce dnešních trav (a obilnin) je odhadováno na 90 miliónů let.[3] Koncem křídy snad už trávy začínaly nabývat svého dominantního postavení. Fosilní pozůstatky klásků trav jsou známy z třetihor, asi před 55 milióny let. Dnes to je na Zemi dominantní skupina, vegetace s dominancí trav zabírá v současnosti asi 20% zemské souše.[2] Asi před 8 milióny let došlo k rozšíření moderních trav C4 oproti dřívějším travám C3.[4][5]

Význam pro člověka[editovat | editovat zdroj]

Travinami se předkové moderního člověka začali živit před 3,5 milióny let.[6] Jejich hospodářský význam pro člověka je naprosto zásadní (neolitická revoluce). Jednozrnná pšenice pochází pravděpodobně z Karacadağ[7] nedaleko Göbekli Tepe z doby před více než 10 tisíci lety.[8] Mezi lipnicovité pak patří také všechny pravé obilniny, z nichž hlavní jsou: pšenice setá (Triticum aetsivum), ječmen obecný (Hordeum vulgare využívaný již 10 tisíc let v oblasti Úrodného půlměsíce)[9], žito seté (Secale cereale), oves setý (Avena sativa), rýže setá (Oryza sativa), kukuřice setá (Zea mays) a další. Z další užitkových rostlin je to cukrová třtina (Saccharum officinarum), bambus (bambusa) a další. Zásadní význam mají trávy také jako dominantní složka luk, pastvin, stepí aj.

Podčeledi[editovat | editovat zdroj]

Seznam a popis jednotlivých podčeledí, řazených do čeledi lipnicovité.[2][10]

  • Anomochlooideae: Jsou to vytrvalé širokolisté trávy, listy jsou s nepravými řapíky. Nemají typické klásky. Tyčinek je 4 nebo 6. Plenky chybí nebo jsou nahrazeny brvami. Čnělka je 1, blizny jsou 3 nebo 1. Patří sem pouze 2 rody, Anomochloa a Streptochloa dohromady 4 druhy, původem z tropů střední a jižní Ameriky
  • Pharoideae: Vytrvalé jednodomé trávy. Klásky skládají laty jsou podepřeny 2 plevami, jsou jednokvěté a jednopohlavné, často v párech samčí se samičím nebo někdy jsou samičí samostatně. V klásku je plucha a pluška a 3 plenky (lodiculae). Tyčinek je 6 (samčí květy).Jsou známy 3 rody a asi 14 druhů, původem z tropických lesů většiny světa.
  • Puelioideae: Vytrvalé trávy. Klásky jsou oboupohlavné a tvoří latu nebo hrozen a obsahují několik květů. Plevy jsou 2. Květy jsou jednopohlavné, samčí a samičí, tyčinek je 6, čnělky a blizny 2-3, plenky 3. Patří sem jen 2 rody a 11 druhů, vše z tropických deštných lesů Afriky.
  • Bambusoideae: Jsou to vytrvalé, vzácně jednoleté byliny, které někdy dřevnatějí, typicky bambus. klásky jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, skládají klasy, hrozny nebo laty. Plevy mohou chybět nebo je 1, 2 či více. Tyčinky jsou 2, 3 nebo 6, někdy mnoho, až 120. Blizny a čnělky většinou 2-3, zřídka 1. Plenky jsou většinou 3, zřídka chybí nebo někdy jich je 6 či mnoho. Je známo asi 84-101 a asi 940-1320 druhů, rozšířeny hlavně v tropech s přesahem do teplejších částí mírného pásu. V Evropě jako původní chybí.
  • Ehrhartoideae: Jsou to jednoleté nebo vytrvalé trávy, lesní i nelesní, popř. vodní. Listy jsou dvouřadě uspořádané, jazýček je membránovitý nebo je nahrazen lemem chlupů. Klásky skládají hrozen nebo latu a jsou oboupohlavné nebo jednopohlavné. Plevy jsou 2, někdy chybí. Často jsou v klásku 1-2 sterilní květy a fertilní jen 1, kde vzniká obilka. Tyčinky jsou většinou 3 nebo 6, vzácně 1, 2 nebo 4, čnělky a blizny jsou 2, plenky také 2. Nejvíc zástupců je v teplých oblastech, hlavně na jižní polokouli, ale vyskytují se i jinde. Je známo asi 17 rodů a 120 druhů, příkladem je rýže (Oryza) nebo tajnička (Leersia)
  • Pooideae: Jsou to jednoleté i vytrvalé trávy. Jazýček je většinou membránovitý. Klásky jsou většinou oboupohlavné, zřídka jednopohlavné a skládají klasy, hrozny nebo laty. Plevy jsou většinou 2, vzácně 1 nebo obě chybí, v klásku je 1-několik fertilních květů. Pluška je většinou dobře vyvinuta, vzácněji je zakrnělá nebo chybí. Tyčinky jsou obvykle 3, vzácně 1 nebo 2, blizny většinou 2, vzácně 1 nebo 3, plenky jsou většinou 2, vzácně 3. Patří sem asi 3300 druhů, jsou rozšířeny hlavně v mírném až boreálním pásmu, v tropech více jen v horách. Náleží sem většina trav rostoucích v ČR.
  • Aristidoideae: Jednoleté nebo vytrvalé trávy, často trsnaté xerofyty. Jazýček je membránovitý nebo věneček chlupů. Klásky vytváří latu, jsou oboupohlavné, květy také, fertilní ze kterého se vytváří obilka je v klásku jen 1. Plucha má 3 osiny. Tyčinky jsou 1-3, blizny a čnělky 2, plenky 2, řidčeji chybí. Patří sem 3 rody, Aristida, Sartidia, Stipagrostis a asi 300-385 druhů, rozšířeny v teplejších částech světa, v Evropě jen málo.
  • Arundinoideae: Většinou vytrvalé, vzácně jednoleté byliny, někdy dřevnatí. Jazýček je membránovitý nebo věneček chlupů. Klásky (i květy) jsou oboupohlavné, většinou skládají latu, vzácněji hrozen nebo klas. Fertilních květů ve kterých vzniká obilka je v klásku jeden až několik. Plevy jsou 2, osina je někdy osinatá, vzácněji mohou být osiny 3. Tyčinky jsou většinou 3, vzácně 1 nebo 2, čnělky a blizny jsou 2, plenky jsou také 2. Patří sem asi 14 rodů a 20-38 druhů, rozšířené od mírného pásu po tropy.
  • Danthonioideae: Vytrvalé, řidčeji jednoleté trávy. Jazýček membránovitý nebo věneček chlupů. Klásky jsou oboupohlavné, tvoří latu, řidčeji hrozen nebo klas, jsou mnohokvěté a obsahují jeden nebo více fertilních květů, ze kterých vznikají obilky. Plevy na bázi klásku jsou 2. Pluchy jsou osinaté, osina je často trojlaná nebo jsou přítomny 3 osiny, pluška je dobře vyvinutá, někdy krátká. Tyčinky jsou 3, blizny a čnělky 2, plenky jsou 2. je známo asi 19 rodů a 270 druhů, které jsou rozšířeny různě po světě, více však v teplejších oblastech. V ČR to je např. rod trojzubec (Danthonia).
  • Centothecoideae: Jsou to jednoleté až vytrvalé trávy, někdy rákosovitého vzhledu, listy mají často nepravé řapíky. Jazýček je membránovitý nebo nahrazen brvami. Klásky tvoří laty nebo hrozny, jsou oboupohlavné nebo jednopohlavné, dvou až vícekvěté, řidčeji jednokvěté. Plucha je bez osiny nebo s 1 osinou, pluška je dobře vyvinutá, někdy krátká. Tyčinky jsou 2 nebo 3, zřídka jedna, blizny a čnělky jsou 2, plenky jsou 2 nebo chybí. Známo je asi 12 rodů a 32 druhů, rozšířeny od tropů po teplejší část mírného pásu, v Evropě jako původní chybí.
  • Panicoideae: Jednoleté nebo vytrvalé byliny, listy mají někdy nepravý řapík. Jazýček je membránovitý nebo nahrazen věnečkem brv. Klásky tvoří laty, klasy nebo hrozny, jsou oboupohlavné nebo jednopohlavné, rostliny pak mohou být jednodomé (někdy s oddělenými samčími a samičími květenstvími-kukuřice setá) nebo dvoudomé. Klásky často obsahují jeden fertilní květ, kde vzniká obilka z druhého květu je sterilní plucha. Pluška je dobře vyvinutá nebo redukovaná až chybí. Tyčinky jsou 3, blizny a čnělky 2 (vzácně 1 nebo 3), plenky 2 nebo někdy chybí. Je známo asi 206 rodů a 3245 druhů, které jsou rozšířeny více v tropech a subtropech, o něco méně v mírném pásu. Příkladem je proso (Panicum) nebo kukuřice (Zea).
  • Chloridoideae: Jsou to jednoleté nebo vytrvalé trávy, často suchomilné. Jazýček je membránovitý nebo věneček chlupů. Klásky skládají laty (či laty klasů), klasy nebo hrozny. lásky jsou oboupohlavné nebo jednopohlavné (pak rostliny jednodomé nebo dvoudomé). Plevy jsou 2, fertilních květů s obilkou je v klásku 1 nebo více. tyčinky jsou 1-3, blizny a čnělky 2, plenky 2 nebo chybí. Je známo asi 1350 druhů, které jsou rozšířeny hlavně v tropech a subtropech, méně v mírném pásu. Příkladem je milička (Eragrostis).
  • Micrairoideae: Známo asi 8 rodů a 170 druhů s tropickým rozšířením.

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam druhů čeledi lipnicovitých.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://delta-intkey.com/angio/www/graminea.htm
  2. a b c http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
  3. http://www.plantcell.org/content/20/1/11.full.pdf+html - Identification and Characterization of Shared Duplications between Rice and Wheat Provide New Insight into Grass Genome Evolution
  4. http://www.nature.com/nature/journal/v389/n6647/fig_tab/389153a0_F1.html - Global vegetation change through the Miocene/Pliocene boundary
  5. http://depts.washington.edu/strmbrgl/StrombergLab_website/Publications_files/Stromberg_McInerney_2011.pdf - The Neogene transition from C3 to C4 grasslands in North America: assemblage analysis of fossil phytoliths
  6. http://www.eurekalert.org/pub_releases/2013-06/caos-tpf053013.php - Turning point for early human diets occurred 3.5 million years ago
  7. http://www.ndsu.edu/pubweb/~mcclean/plsc731/homework/papers/huen%20et%20al%20-%20site%20of%20einkorn%20wheat%20domestication%20identified%20by%20DNA%20fingerprinting.pdf - Site of Einkorn Wheat Domestication Identified by DNA Fingerprinting
  8. http://sciencenordic.com/track-world%E2%80%99s-first-farmer - On the track of the world’s first farmer
  9. http://mbe.oxfordjournals.org/content/17/4/499.full.pdf+html - On the Origin and Domestication History of Barley (Hordeum vulgare)
  10. http://www.umsl.edu/services/kellogg/gpwg/default.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HROUDA, L. Trávy a jejich příbuzní I. Živa. 2010, roč. 58(46), čís. 1. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]