Floém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příčný řez stonkem lnu setého:
1. Dřeň,
2. Protoxylém,
3. Primární xylém,
4. Primární floém,
5. Sklerenchym (lýkové vlákno),
6. Primární kůra,
7. Epidermis

Floém (= lýko, leptom) je součást cévních svazků. U cévnatých rostlin je floém systémem pletiv, která rozvádí organické živiny (produkty fotosyntézy), především sacharózu (cukr), do všech částí rostliny, kde je třeba. U stromů se floém nachází pod nejvnitřnější vrstvou borky. Název "floém" vychází z řeckého slova φλόος (floos), což znamená "kůra". Floém je odpovědný především za transport rozpustných organických látek vytvořených během fotosyntézy.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Hlavním vodivým elementem jsou u krytosemenných tzv. sítkovice. U nahosemenných a kapraďorostů je nahrazují tzv. sítkové buňky.

Sítkovice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku sítkovice.

Buňky sítkovic postrádají jádro, mají velmi málo vakuol, ale obsahují ostatní organely, jako například ribozomy. Endoplazmatické retikulum je soustředěno na bočních stěnách. Sítkovice jsou tvořeny řadami protáhlých samostatných buněk. Příčné stěny těchto buněk spolu s velkým počtem pórů jsou nazývány sítková políčka. Kromě pórů mají také zvětšená plasmodesmata.

Buňky průvodní[editovat | editovat zdroj]

Většina funkcí buněk sítkovic je umožněna (mnohem menšími) buňkami průvodními, typickými rostlinnými buňkami. Na rozdíl od sítkovic mají buňky průvodní obvykle větší počet ribozomů a mitochondrií. Je to způsobeno tím, že buňka průvodní je metabolicky aktivnější. Cytoplazma buněk průvodních je se sítkovými elementy spojena plasmodesmaty. Buňky průvodní se vyvíjejí jen u krytosemenných rostlin.

Lýkový parenchym a lýkový sklerenchym[editovat | editovat zdroj]

Vodivý parenchym, který je součástí lýka, se nazývá lýkový parenchym. Jeho funkce je zásobní a rozvod látek na krátké vzdálenosti.

Lýkový sklerenchym, nebo také tvrdé lýko, obsahuje provazce sklerenchymatických buněk. Ty zvyšují pevnost lýka v tahu. Mohou sloužit jako textilní vlákna, například u lnu.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od xylému (jehož cévy a cévice jsou tvořeny buňkami odumřelými) jsou vodivé elementy kompletně tvořeny živými buňkami, které transportují mízu. Míza je roztok na bázi vody. Je bohatá na cukry vytvořené fotosytetizujícími částmi rostliny. Tyto cukry jsou přenášeny do nefotosytetizujících částí, například kořenů, nebo do zásobních struktur, například hlíz nebo cibulí.

V roce 1926 vysvětlil Ernst Münch mechanismus transportu asimilátů ve floému[1]. Vysoká koncentrace organické hmoty uvnitř buněk floému ve zdroji, například listu, vytváří osmotický potenciál, který umožňuje vést vodu do ostatních buněk. Floémová míza je transportována od zdroje cukrů k místům spotřeby (z ang. sinks) cukrů za pomoci turgoru. Zdrojem cukrů je jakákoliv část rostliny schopná jejich produkce nebo uvolňování.

Během růstového období rostliny, obvykle na jaře, jsou zásobní orgány (jako například kořeny) zdrojem sacharidů a vzrostné části rostliny místem spotřeby cukrů. Přenos látek ve floému je dvojsměrný, zatímco v buňkách xylému je pouze jednosměrný (vzestupný). Po růstovém období, kdy meristémy nejsou aktivní, se role vymění - listy se stávají zdrojem a zásobní orgány místem spotřeby.

Kroužkování[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k mělkému uložení floému je možné u rostlin použít metodu zvanou kroužkování a to následujícími způsoby:

1. Mechanická likvidace. Odstraněním kruhové části floému z kmenu nebo stonku není rostlina schopna dopravit živiny z horních částí ke kořenům a následkem toho odumře.

2. Vypěstování lepších plodů. Pěstitel má možnost vypěstovat lepší plody (které je možné spatřit na přehlídkách) tak, že zaškrtí lýko rostliny a zanechá na ní pouze několik plodů. Cukry se tak hromadí v horních částech rostliny, protože zaškrcení omezuje jejich průchod ke kořenům. Plody tím získávají na velikosti.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pletiva vodivá a zpevňovací vznikla s přechodem rostlin na souš. Tvorba floému probíhá ve dvou fázích. Primární floém je diferenciován z prokambia. U této fáze rozlišujeme dva typy primárního floému - protofloém a metafloém. Protofloém se diferencuje jako první, metafloém se diferencuje následně po něm. U metafloému se již objevují buňky průvodní. Sekundární floém je diferenciován ze sekundárního meristému kambia a to na jeho vnější straně.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo lýko ve Wikislovníku
  1. MÜNCH, E. Die Stoffbewegunen in der Pflanze. Verlag von Gustav Fischer, Jena. 1930, s. 234.