Domestikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pes je možná jeden z nejdéle domestikovaných druhů živočichů, někdy se udává až před 15000 lety.[1] Domestikace byla zaznamenána před 11500 lety v Jihozápadní Asii, ale mtDNA analýza stanovuje nejzazší mez pro společného předka současných psů na 16300 let.[2]

Domestikace (též zdomácnění, ochočení) je postupné cílevědomé přetváření divoce žijících druhů organismů (živočichů, ale i rostlin, bakterií, ...) v druhy vhodné k chovu. Za domestikovaný organismus je považován takový druh nebo poddruh, který lze bez velkých rizik chovat v zajetí, respektive (v užším slova smyslu) (pod)druh, který již žije pouze v zajetí (buď proto, že v divoké přírodě nedokáže přežít, nebo proto, že jej člověk vyhubil).

Domestikace probíhá procesem, který v podstatě kopíruje přirozený výběr.

Některé druhy byly domestikovány už v dávné minulosti, některé druhy teprve v nedávno uplynulých desetiletích, jako např. některá kožešinová zvířata. Za domestikované druhy musíme považovat také některé druhy ptáků chovaných v klecích, např. papouška andulku, japonskou křepelku, kanára apod., stejně tak jako některé druhy akvarijních ryb, např. paví očko (gupka), mečovka, rájovec, a podobně.

Za domestikovaný se považuje takový druh,který je za uvedených podmínek chován po dobu 30 let nebo po dobu 30 generací.[zdroj?]

Domestikace rostlin[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku plodiny.

Šlechtění rostlin má několik základních cílů: zvýšení velikost semen (např. obilí), hlíz (brambory, topinambur), chuťové vlastnosti a chemické složení plodů (s malými semeny), rezistence či alespoň odolnost chorobám a škůdcům, mrazuvzdornost, bezostnost (bez ostnů), beztrnost (bez trnů), bez osin (obilí) uvolňování semen až při sklizni (obilí), dozrávání (malvice, peckovice, bobule, skořápkaté, oříšky atd.), tuhost slupky plodu (dle určení ke zpracování), a podobně.

Domestikace živočichů[editovat | editovat zdroj]

Známí domestikovaní živočichové[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích plemena zvířat a domestikace ptáků.

Průběh domestikace základních druhů živočichů[editovat | editovat zdroj]

Přibližná doba domestikace velkých savců (tj. nad 45 kg)
Druh Doba domestikace
(př. n. l.)
Místo domestikace
ovce 8 000 let[3] jihozápadní Asie
kozy 8 000 let[3] Čína, jihozápadní Asie
prase 8 000 let[3] jihozápadní Asie
skot 6 000 let[3] jihozápadní Asie, Indie, severní Afrika
kůň 4 000 let[3] Ukrajina
osel 4 000 let[3] Egypt
buvol domácí 4 000 let[3] Indie, Jihovýchodní Asie
lama 3 500 let[3] Andy
velbloud jednohrbý 2 500 let[3] Arábie
velbloud dvouhrbý 2 500 let[3] střední Asie
sob  ? Sibiř, severní Skandinávie
jak domácí  ? Tibet
tur domácí baliský  ? Indonésie - ostrovy Jáva a Bali
gayal  ? sverovýchodní Indie, Barma
Přibližná doba domestikace menších zvířat [zdroj?]
Druh Doba domestikace
(př. n. l.)
Místo domestikace
pes 10 000 let[3] Středomoří, Jihozápadní Asie, Čína
včela 7 000 let Egypt, Jihozápadní Asie
kur, holub 5 000 let Indie (kur) a Jihozápadní Asie (holub)
morče 5 000 let Andy
kočka 4 000 let Egypt
bourec morušový 3 000 let Čína
husa 2 000 let (někteří autoři však uvádějí přes 7 000 let) Čína, Evropa
krocan 2 000 let Mexiko, jihozápad severní Ameriky
perlička 1 500 let Severní Afrika
kachna a králík 1 000 let Středomoří, u kachny též jihovýchodní Asie
Druh Doba domestikace
(n. l.)
Místo domestikace
kachna pižmová  ? Mexiko, Amazonie
kapr 450 let Čína, Středomoří
kanár[4] 560 let Kanárské ostrovy, Španělsko
potkan počátkem 20. stol.[3] Velká Británie, USA
křeček 30. léta 20. stol.[3] USA

Domestikované houby[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. McGourty, Christine (2002-11-22). Origin of dogs traced. BBC News. Retrieved on 2006-11-29.
  2. http://mbe.oxfordjournals.org/content/26/12/2849.abstract - mtDNA Data Indicate a Single Origin for Dogs South of Yangtze River, Less Than 16,300 Years Ago, from Numerous Wolves
  3. a b c d e f g h i j k l m DIAMOND, Jared. Osudy lidských společností. Praha : Columbus, 2000. S. 170, 177.  
  4. Wiener, W., Cizokrajní ptáci v klecích - Kanáři a jejich kříženci, Praha: SZN, 1981