Krůta domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Krůta domácí

krůta
krůta
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: hrabaví (Galliformes)
Čeleď: bažantovití (Phasianidae)
Podčeleď: krocani  (Meleagridinae)
Rod: krocan (Meleagris)
Druh: krocan divoký (M. gallopavo)
Trinomické jméno
Meleagris gallopavo f. domestica

Krůta domácí je po pštrosech největší domestikovaný pták. Moderní plemena krůt jsou výrazně větší než jejich divocí předkové a většina komerčně chovaných krůt má bílé peří, ačkoli existují plemena s peřím bronzovým a černým. Na světě je přibližně 124 miliónů domácích krocanů[1].

Krůta domácí je chována zvláště pro maso, které má vysoký podíl bílkovin ve svalovině a naopak méně tuku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Domestikace krocana divokého byla zahájena už před 3000 lety ve Střední Americe a na jihozápadě dnešního USA, především pueblovými indiány Anasazii, Mayi a Aztéky a . Krocani byli chováni pro maso, kosti k výrobě nástrojů, kvůli ozdobnému peří a v neposlední řadě jako obětní zvířata. Krocan domácí byl vyšlechtěn z divokého druhu krocana. Do Evropy byli poprvé přivezeni Španěly kolem roku 1519, tedy krátce po objevení Ameriky[1].

Chov krůt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 bylo v Česku chováno kolem 816 tis. kusů krůt a spotřeba krůtího masa se pohybovala kolem 2 kg/obyv/rok.

Ve velkochovech se krůty vykrmují v halách na podestýlce, výkrm samců a samic bývá oddělený, protože krocani se vykrmují déle, dosahují dvojnásobné jateční hmotnosti a mají lepší konverzi krmiva než krůty.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Krůta domácí se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, který je závislý na typu plemene. Samec, nazývaný krocan, je větší a na hlavě barevnější. Jeho tělo je kulovitého tvaru, zatímco tělo samice – krůty má tvar spíše kuželovitý. Samec se výrazně liší od samice nápadnými kožními výrůstky na hlavě a krku, jedná se zejména o dlouhý lalok pod krkem a na horní části zobáku. Na ocase má dlouhá široká pera, která roztahuje do velikosti vějíře[1]. Samice má pod krkem pouze tenký lalok připomínající spíše blánu, zobák je špičatý bez výrostků.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

V toku samec spouští křídla až k zemi, hlavu a krk tlačí dozadu a pomalým strnulým krokem chodí po tokaništi. Ozývá se přitom známým hlasitým hudrováním. Krocaní kohouti jsou velmi bojovní a často spolu zápasí tak, že jeden ze soků zaplatí souboj životem. Tuto vlastnost mají od krocanů divokých, kteří spolu v toku bojují podobně jako naši tetřívci či tetřevi, ale také mezi sebou zápasí o potravu[1].

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Mladí krocani se živí různým hmyzem, drobnými měkkýši atd[1]. – obecně se tedy dá shrnout, že se živí potravou smíšenou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e LiVe Is CrAzY - Krocan domácí, 27.9.2009

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
  • Slovníkové heslo krůta ve Wikislovníku