Husa velká
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Anser anser (Linnaeus, 1758) |
Husa velká (též husa divoká nebo šedá;[2] Anser anser) je široce rozšířený druh eurasijské husy. Společně s husou labutí (A. cygnoides) je též předkem všech plemen husy domácí (A. anser f. domesticus) vyšlechtěné ve střední Evropě.[3]
Obsah |
[editovat] Popis
_in_flight_1700.jpg)
Je naší největší původní husou, dorůstá délky 75-90 cm, v rozpětí křídel měří 147-180 cm a váží 2,5-4 kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3-4 kg, u samic pak mezi 2-3,5 kg.[4] Má zavalité tělo, dlouhý silný krk a silný zobák. Opeření má hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším břichem s proměnlivým černým pruhováním. Svrchní strana křídel je převážně světlá s černými letkami, končetiny má růžové a zobák žlutý (u poddruhu husa velká evropská - A. a. anser) nebo růžový (u poddruhu husa velká asijská - A. a. rubrirostris).[5] Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení na břiše a mají navíc i šedé končetiny a šedožlutý zobák.
Ve střední Evropě žije podobná husa polní (A. fabalis), která je celkově hnědší a od husy velké se liší také tmavým zobákem s různě širokým oranžovým pruhem.
[editovat] Hlas
U druhu bylo zaznamenáno více než 12 různých hlasových projevů,[6] z nichž je nejčastější a nejznámější tříslabičné „ga-ga-ga“, které zní v porovnání s jinými husami drsněji a hlouběji.[7]
[editovat] Rozšíření
Husa velká žije na rozsáhlém území Eurasie. Její rozšíření pozměnil člověk, jelikož se jednalo o lovný druh. Hnízdí zejména v severní a východní Evropě (na Islandu, ve Skandinávii, Německu, Polsku) a v Asii v rozmezí od Turecka až po Čínu. Člověkem byla zavlečena též na Falklandské ostrovy.[1] Většina populací je tažných, evropští ptáci zimují ve Velké Británii (v případě islandské populace), Nizozemsku, Španělsku, Francii, Středomoří a severní Africe.[8]
Evropská populace čítá 120 000-190 000 párů.[9]
V Česku hnízdí hlavně na rybníčcích v oblastech jižních Čech a Moravy. Počet hnízdících ptáků je zde přitom odhadován na 580-670 párů.[5]
[editovat] Stanoviště
K životu preferuje močály, jezera a rybníky s dostatečně zarostlými břehy, ostrůvky a přilehlými loukami, na kterých pátrá po potravě. Polodivoce se s ní lze setkat též na větších parkových jezírcích.
[editovat] Způsob života
Může být aktivní jak ve dne, tak v noci. Hřaduje na otevřených vodních plochách. Žije v trvalých párech, které se s výjimkou hnízdního období združují v hejnech čítajících i několik tisíc jedinců.[10] Od září do konce října odlétá na jih, odkud se zpět do střední Evropy vrací již během února. Migruje ve známých formacích tvaru písmene V.
[editovat] Potrava
Živí se téměř výhradně rostlinnou stravou, požírá přitom jak rostliny vodní, tak suchozemské. Nejčastěji se v její potravě objevují různé druhy travin. Dále se živí kořínky, hlízami, bobulemi, semeny (např. obilnin) a ve velmi malé míře také malými vodními živočichy.[8][11]
[editovat] Hnízdění
Pohlavně dospívá ve věku 2-3 let.[8] Hnízdí jednou ročně od března do července.[7] Námluvy i samotné páření probíhá na vodě. Velké hnízdo z rákosových stébel a větviček staví samotná samice v rákosí, na vrbách i na ostrůvních pod keři[11] a následně jej vystýlá peřím.[12] V jedné snůšce je 4-6 smetanově bílých, 85,9 x 58,4 mm velkých vajec,[5] na jejichž 27-28 denní inkubaci se podílí samotná samice.[8] Samec během tohoto období zůstává v blízkosti hnízda a střeží jej od případných predátorů. Mláďata jsou prekociální, opeřují se ve věku 50-60 dnů[8] a s rodiči zůstávají obvykle až do začátku další hnízdní sezóny.
Ve volné přírodě se dožívá až 20 let.[8] Zatím nejstarší volně žijící jedinec zaznamenaný v Evropě se dožil celých 23 let a 7 měsíců.[13]
[editovat] Ohrožení
Mezi hlavní predátory husy velké patří velcí dravci, jakými jsou zejména orli, krkavcovití, zdivočelí psi a lišky. Ohrožuje jí též ztráta přirozeného biotopu, kterou způsobuje např. vysušování mokřadů, znečišťování vod, otrava olovem a rušení na hnízdištích.[1][8]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c Anser anser [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ husa velká Anser anser [online]. BioLib, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online.
- ↑ H. Kolbe, Die Entenvögel der Welt, 5. vydání, Ulmer Eugen Verlag (1999). ISBN 3800174421 (německy)
- ↑ Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie: Wildlebende Gänse und Schwäne in Sachsen – Vorkommen, Verhalten und Management, Drážďany, 2006. Veröffentlichung im Rahmen der Öffentlichkeitsarbeit des Sächsischen Landesamtes für Umwelt und Geologie, str. 9 (německy)
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 36.
- ↑ Hans-Heiner Bergmann; Hans-Wolfgang Helb; Sabine Baumann; Die Stimmen der Vögel Europas – 474 Vogelporträt mit 914 Rufen und Gesängen auf 2.200 Sonogrammen, Aula-Verlag, Wiesbaden, 2008, ISBN 978-3-89104-710-1, str. 47 (anglicky)
- ↑ a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 219.
- ↑ a b c d e f g VARGAS, Saul. Anser anser [online]. Animal Diversity Web, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Anser anser [online]. BirdLife, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stastny K. (1989): Oiseaux aquatiques. Gründ, Paříž. ISBN 2-7000-1816-8 (francouzsky)
- ↑ a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 50.
- ↑ LE-DANTEC, Daniel. Oie cendrée [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ European Longevity Records [online]. The European Union for Bird Ringing, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
[editovat] Literatura
- Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994.
|
||||||||||||||
.jpg)
