Holub hřivnáč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Holub hřivnáč

Holub hřivnáč
Holub hřivnáč
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: měkkozobí (Columbiformes)
Čeleď: holubovití (Columbidae)
Rod: holub (Columba)
Binomické jméno
Columba palumbus
L., 1758

Holub hřivnáč (Columba palumbus) je velký druh holuba, ptáka z řádu měkkozobých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se 5 poddruhů: holub hřivnáč madeirský (Columba palumbus azorica), žijící na Azorech, h. h. evropský (C. p. palumbus), obývající evropskou část areálu, h. h. íránský (C. p. iranice), žijící v Íránu na sever po Kopet Dag a na východ po Zagros, a h. h. středoasijský (C. p. casiotis), obývající území na východ v Himálaji, na jih do Paňdžábu a po Balúčistán a na sever do Turkestánu. Poslední z poddruhů, h. h. madeirský (C. p. maderensis), který žil na Madeiře, vyhynul pravděpodobně do poloviny 20. století.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

S délkou těla 38-43 cm je holub hřivnáč největším druhem holuba ve střední Evropě. V rozpětí křídel měří 68-77 cm a jeho hmotnost se pohybuje mezi 350-680 g. Opeření je převážně šedé s vínově červenou hrudí a výraznou bílou skvrnou po stranách krku. Ve všech šatech a zvláště v letu je typický také široký bílý pruh na svrchní straně křídel. Oči jsou světlé žluté. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci nemají světlou skvrnu po stranách krku, která se u nich začne objevovat v závislosti na době vylíhnutí v srpnu až prosinci.

Ozývá se hlubokým drsným „húú-hrúú“, hnízdní revír vyznačuje dutým pětislabičným „duu-duu-doo-doo du“ s důrazem na prvním slabiku (zvuk poslech). Při vzlétání většinou tleská křídly.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí, východně zasahuje také do západní Sibiře a jižně na Blízký východ a do severní Afriky. V 19. století začalo docházet zřejmě vlivem oteplování klimatu a změn zemědělského hospodaření ke zvyšování početnosti a šíření na západ, od počátku 20. století se navíc začal šířit i na sever. V současnosti je evropská populace odhadována na 7,7-15,5 milionu párů, z nichž je většina soustředěna do západní Evropy, z jednotlivých zemí pak připadá největší počet (téměř 2,3 milionu) na Velkou Británii. Částečně tažný druh. Ptáci ze severní a střední Evropy a západní Sibiře jsou vesměs tažní s hlavními zimovišti ve Středomoří, ptáci hnízdící v západní a jižní Evropě jsou přelétaví nebo stálí a populace z Britských ostrovů a severozápadní Afriky pouze stálé.[1][3]

Hnízdí v lesích všech typů i velikostí, hlavně v blízkosti zemědělské půdy, v souvislosti s probíhající urbanizací čím dál častěji také v centrech velkých měst. V mimohnízdním období se zdržuje na polích a jiných otevřených prostranstvích.[1]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí početně na celém území od nížin až po horní hranici lesa. Jeho populace roste i na našem území; celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 120 000-240 000 párů, zatímco v letech 2001-03 již na 150 000-300 000 párů.[4] Osídlování center měst je u nás známé od 80. let, není však jasné, zda se jedná o urbanizaci české populace nebo o expanzi hřivnáčů ze západoevropských měst směrem na východ. Podle Tomiałojćovy studie se jako pravděpodobnější jeví druhá možnost (Tomiałojć 1976).[3][5]

Přílet na naše území začíná již v druhé polovině února, odlet probíhá od srpna do října.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava je téměř výhradně rostlinná. Na jaře (a v zimě) v ní převažují lístky jetele a jiných bylin, méně jsou zastoupeny listy, květy a pupeny dřevin a vyseté zrní. V létě a na podzim je tvořena především obilím a v menší míře i luštěninami, semeny a plody různých dřevin (třešněmi, žaludy), také semeny plevelů. Ojediněle požírá i malé měkkýše (patrně kvůli obsahu vápníku v ulitách), žížaly a hmyz. Ve městech se živí také chlebem a jiným pečivem. Potravu sbírá zpravidla na zemi na otevřených prostranstvích, méně často i na stromech nebo keřích.[1]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci

Páry vytváří krátce po návratu ze zimovišť. Během toku samec často vrká na vyvýšených místech a předvádí typické lety, při kterých příkře vystoupá vzhůru, v kulminačním bodu zpravidla tleskne křídly a poté se klouzavým letem vrací dolů. Součástí námluv bývá také pronásledování samice s roztaženým ocasem a nafouklým voletem a vzájemné probírání peří na hlavě a krku.

Nejčastěji hnízdí na stromech nebo v hustých keřích, raději při krajích lesních a stromových porostů, ale i uvnitř nich. V posledních letech přibývá také případů hnízdění na budovách. Hnízdo staví samice ze suchých větviček přinášených samcem. Je ploché a obvykle velmi řídké, často natolik, že je v něm zespodu vidět snůška. Hnízdí většinou 2x ročně, vzhledem k dlouhé hnízdní sezóně (březen-červenec) však může mít za vhodných podmínek i 3 nebo 4 snůšky do roka. Samice snáší 2 bílá vejce o rozměrech 40,6 x 29,4 mm, o něž se starají oba rodiče. Doba sezení je 15-17 dnů, mláďata se líhnou v rozmezí zhruba 1 dne. Holubí partneři zpočátku krmí své mladé hmotou vyvrženou z volete podobající se hustému mléku s obsahem vitamínů. Mládě zanoří hlavu do jícnu rodiče a pije ji. Teprve po 5-6 dnech začínají přivykat normální stravě. Hnízdo opouštějí ve věku 3-4 týdnů a vzletnosti dosahují ve stáří 33-35 dnů. Pohlavně dospělá jsou v následujícím roce. Po vyhnízdění se rodiny shromažďují do hejn, která později táhnou do zimovišť. Nejvyšší zaznamenaný věk je 16 let a 4 měsíce.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V ČR je stejně jako v řadě jiných evropských zemí lovnou zvěří. Silný nárůst úlovků byl na našem území zaznamenán po roce 1965, kdy bylo až do roku 1970 ročně uloveno i více než 110 000 jedinců, později však jejich počet opět poklesl. Škody, které působí v zemědělství, nejsou příliš významné.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. a b CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  
  5. TOMIAŁOJĆ, L.. The urban population of The Woodpigeon Columba palumbus Linnaeus, 1758, in Europe. Zoologica Cracoviensia. 1976, roč. 21.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Columba palumbus ve Wikimedia Commons