Straka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Straka obecná

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: krkavcovití (Corvidae)
Rod: straka (Pica)
Binomické jméno
Pica pica
L., 1758

Straka obecná (Pica pica) je krkavcovitý pěvec velikosti hrdličky, s výrazným černobílým zbarvením a dlouhým stupňovitým ocasem. Má poměrně krátká a široká křídla a její let je ve srovnání s jinými krkavcovitými těžkopádný. Straka se vyskytuje v Eurasii, severní Africe a Severní Americe. Tento druh se dělí na cca 12 poddruhů; ve střední Evropě se vyskytuje straka obecná středoevropská (Pica pica pica, vyskytuje se od Velké Británie až po Ukrajinu a Turecko).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Straka obecná v letu.

U strak obecných se samec od samice neliší vzhledem. Typické jsou zřetelně oddělené černé a bílé plochy. Černá je hlava, horní část hřbetu, krk, vole, ocas, valná většina křídla. Bílá jsou prsa a břicho, lopatky, dolní část hřbetu, kostřec a vnitřní prapory ručních letek. Černé části křídel a rýdovací pera nejsou opravdu černá. Jak je vidět na obrázku straky v letu, ocas se leskne do zelena a křídla do modra. Mláďata nemají kovový lesk v černém peří a mají širší černý okraj bílých částí ručních letek.

Délka těla straky je 40-51 cm, ale 20-30 cm z toho je ocas. Rozpětí křídel je 52-60 cm. Váha kolísá mezi 150 až 240 g.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Mládě straky

Straky staví poměrně bytelné "nepořádné" hnízdo většinou vysoko v korunách stromů i v klidných ulicích měst.[2] Základním materiálem jsou suché větve pokryté hlínou a drnem. Hnízdní kotlinku vystýlá kořínky, stébly a chlupy. Hnízdo je shora kryto jakousi stříškou z větviček. Tato stříška má chránit hlavně před případnými útočníky. První vajíčka se v hnízdech mohou objevovat již v průběhu března. Ve snůšce bývá 5-8 vajec, výjimečně i více. Vajíčka jsou olivově skvrnitá, mnohdy i s tmavší čepičkou. Na vejcích sedí 17-18 dní většinou jen samice a pak jsou mláďata ještě dalších 22-27 dní krmena oběma rodiči na hnízdě. Po výletu z hnízda zůstávají mladí s rodiči až do příštího jara.

Většina párů nevyužije staré hnízdo. Díky tomu, že hnízda strak jsou bytelná a trvalá, používají opuštěná stračí hnízda mnozí další ptáci (například poštolky nebo kalousi, kteří si sami hnízdo postavit neumějí).[3]

Potrava a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Straky mají velmi rozmanitý jídelníček. V podstatě jsou schopny živit se čímkoliv včetně odpadků. V přírodě se živí převážně různým hmyzem, měkkýši, drobnými obratlovci nebo většími mršinami, ale i rostlinnou stravou, převážně semeny a různými plody. Při sběru potravy se často prochází po zemi, ale sbírá potravu i na stromech a podobně. Straka vybírá z hnízd vejce a mláďata, což je důvod, proč bývá označována za škodnou. Není oblíbena také pro svou pověst ptáka-zloděje (kvůli její údajné zálibě v lesklých předmětech) nebo snad i pro svůj nelibozvučný zpěv.[3] Není však jisté, do jaké míry vlastně dokáže ovlivňovat populace menších ptáků.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Straka obecná žije v celé Evropě (s výjimkou Islandu), severní Africe, na většině území Asie a odtud pronikla i na západ Severní Ameriky. Její výskyt je omezen hlavně vhodnými hnízdišti, ale v blízkosti lidských sídlišť je ochotna hnízdit i na zemi (např. v tundře). Na většině území se jedná o stálý druh. Ve druhé polovině 20. století její stavy stoupaly, což je mimo jiné způsobeno tím, že se naučila žít v blízkosti člověka.

V České republice je rozšířena téměř na celém území, méně se vyskytuje v horských oblastech (i když bylo zaznamenáno i hnízdění na Mísečkách a ojediněle lze straku potkat i ve vyšších polohách). Nemá ráda souvislé zemědělské plochy bez stromů ani naopak příliš rozsáhlé lesní porosty. Vyhovuje jí rozmanitá "parková" krajina a blízkost lidských sídlišť. V období 2001–2003 byla početnost strak na českém území odhadována na 50 000–100 000 párů.[4].

Systém[editovat | editovat zdroj]

Poddruhy:

  • P. p. asirensis
  • P. p. bactriana
  • P. p. bottanensis
  • P. p. camtschatica
  • P. p. fennorum
  • P. p. galliae
  • P. p. hemileucoptera
  • P. p. leucoptera
  • P. p. mauretanica
  • P. p. melanotos
  • P. p. pica
  • P. p. sericea

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id413789/
  2. Mladá fronta Dnes 24. července 2008
  3. a b Ptáci našich měst a vesnic (mp3).
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha : AVENTINUM s.r.o., 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 102-103.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hudec, K. a kol. (1983): Fauna ČSSR Ptáci III/2. Academia Praha, 1236 str.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]