Pěnkava obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pěnkava obecná

Samec pěnkavy obecné ve svatebním šatě
Samec pěnkavy obecné ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Rod: pěnkava (Fringilla)
Binomické jméno
Fringilla coelebs
Linné, 1758

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je široce rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a díky svému častému výskytu v těsné blízkosti lidských obydlí je i dobře známá. Samec je díky svému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Naproti tomu samice je převážně nevýrazně hnědá se světle růžovým břichem.

Pěnkava obecná je převážně semenožravá, u mláďat však hraje významnou složku potravy i hmyz. Hnízdí v hustých keřích nebo na stromech, kde si staví úhledné hnízdo maskované mechem a lišejníkem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Areál výskytu

Pěnkava je nejhojnější evropský pták,odhaduje se že V Evropě žije snad 10 až 20 miliónů pěnkav. Pěnkava obecná není vybíravá a náročná. Vyskytuje se v celé Evropě, na Azorských ostrovech, na Madeiře, na Kanárských ostrovech. Dále je známá z Asiee a Severní Afriky. Obecně ji stačí jakýkoliv strom nebo skupina stromů, ale má nejraději hustší vegetaci. Její území zabírá většinou kolem 120 m².

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pěnkava obecná je velká asi jako vrabec domácí, dorůstá délky 14 – 16 cm, v rozpětí křídel měří 24,5 - 28,5 cm a váží 18 - 29 g.[1] Má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky.

Samec je díky svému charakteristickému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Ve svatebním šatě má jasně hnědočervený hřbet, růžovou spodinu těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec. V letu i v klidu jsou u obou pohlaví patrné také dva výrazné bílé pruhy na křídle a ocase. V prostém šatě je samec o něco méně výrazný a má poněkud bledší opeření, stále je však velmi charakteristicky zbarven.

Samice jsou po celý rok nepříliš výrazné, svrchu zelenošedé a spodinu těla mají šedou s růžovým nádechem. Mladí ptáci jsou samicím velmi podobní, na rozdíl od nich však nemají zelenavý ocas.[2]

Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá.[3]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Zpívající samec na větvi stromu

Ozývá se často a charakteristicky, obvykle jasným pink (při vábení) nebo trif (známým jako "volání deště"), za letu také známým jip-jip a při znepokojení nebo vyrušení nevýrazným ce-ce-ce-ce.[4][5] Samec zpívá z vyvýšených míst, nejčastěji z koncových větví stromů a keřů od února do července,[5] často je velmi snadno určitelný i díky vystavování své jasně oranžové hrudi.

Zpěv pěnkavy obecné je všeobecně známý a tvořený řadou zvučných jasných tónů (v základu rrr-čafčafčafrajčák).[5][6] Trvá maximálně 5 sekund, za minutu ho tak samec může zopakovat až 10 ×. Má navíc i 2 nebo 3 odlišné verze a v různých částech světa je jeho podoba proměnlivá. Samci zprvu obvykle opakují zpěv po ostatních zástupců svého druhu, ale občas mohou odposlouchat i hlasy jiných druhů pěvců, např. kanárů.[7]

Pěnkava obecná

Nahrávka s hlasem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Pěnkava obecná se mimo hnízdní období, kdy se sdružuje do párů, vyskytuje samotářsky, přes zimu i ve společnosti s jinými zrnožravými ptáky, nejčastěji s pěnkavou jikavcem. Zdržuje se přitom hlavně na stromech, ale pro potravu většinou slétá na zem.[5]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Pár pěnkav obecných při hledání potravy

Patří mezi zrnožravé ptáky, tzn. že značnou část potravy u ní zabírají semena, u tohoto druhu konkrétně až tři čtvrtiny,[8] převážně přitom semena plevelná a obilná, zbylou jednu čtvrtinu z celkové potravy tvoří bobule, pupeny a malí bezobratlí živočichové (hmyz, pavouci, housenky), kteří hrají významnou roli hlavně u mláďat. Přes zimu, kdy je potravy nedostatek, se stálí ptáci stahují více do parků a zahrad[9] a proto bývá často k vidění i na krmítkách,[5] kde preferuje zejména slunečnicová semena.[2]

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Pěnkava obecná je kvůli své malé velikosti a velké hojnosti častou obětí nejrůznějších predátorů. Dospělí ptáci se stávají častou kořistí jestřábovitých dravců (krahujců, poštolek), sov a koček, na vejcích a holátkách se často přiživují zase ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Páření

Samec je v období rozmnožování silně územní a ze svého teritoria vyhání všechny možné samčí konkurenty. Při námluvách načechrává peří a pozornost samice se snaží upoutat vábením a vystavováním své jasně zbarvené hrudi.[9]

Mláďata v hnízdě
Fringilla coelebs

Na stavbě hnízda, která začíná již v březnu, se podílí pouze samice. Je obvykle umístěno ve výšce 2 - 10 metrů[7] na bočních větvích stromů nebo keřů a základním materiálem pro jeho stavbu jsou rostliny a kořínky, které slepuje pavučinami, z vnitřní strany jej často vystýlá pery a ze strany vnější hnízdo maskuje lišejníky, mechem a občas i jiným měkkým materiálem.[9]

Hnízdí jednou nebo dvakrát do roka,[6] jednou v rozmezí od dubna do května, popřípadě podruhé v rozmezí od června do července.[9] V každé snůšce bývá 4 - 6 světlých, 19 × 14,5 mm velkých vajec s řídkým tmavým skvrněním,[5] na jejichž sezení se podílí pouze samice. Mláďata se líhnou po 12 - 13 dnech a zprvu jsou oběma rodiči krmena malými bezobratlovci. Hnízdo opouštějí zhruba po 13 - 14 dnech.[9]

Zatím nejstarší zaznamenaný jedinec se ve volné přírodě dožil celých 14 let.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Pěnkava obecná je jedním ze tří zástupců rodu Fringilla, společně s pěnkavou jikavcem a pěnkavou kanárskou. V Evropě se společně s ní vyskytuje pouze jeden zástupce tohoto rodu, pěnkava jikavec, která je zde však zastoupena vzácněji.[p 1] Její latinské druhové jméno, coelebs, lze do češtiny přeložit jako vdovec a odkazuje na každoroční chování samic, která svá hnízdiště opouští o něco dříve než samci.[10] Tento název druhu přiurčil švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.

Vyskytuje se v několika poddruzích, jejich počet je však neustálený. Nejčastěji jich však bývá uváděno 7 - 8.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pěnkava jikavec zde hnízdí pouze v počtu 25 - 43 000 000 párů

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chaffinch na anglické Wikipedii.

  1. a b AKIVE. Chaffinch (Fringilla coelebs) [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b GAINS, D.. Chaffinch [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WHITFIELD, P.. 2000 zvířat - Velká obrazová encyklopedie. Praha : Euromedia Group, 2003. ISBN 80-242-0009-0.  
  4. BBC. Chaffinch [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f DUNGEL, J.; HUDEC, K.. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.  
  6. a b DIERSCHKE, V.. Ptáci. Praha : Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.  
  7. a b THE WONDER OF BIRDS. Chaffinch [online]. [cit. 2009-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ŠOLTÉSOVÁ, J.. Pěnkava obecná - Fringilla coelebs [online]. [cit. 2007-05-24]. Dostupné online.  
  9. a b c d e COLLIN, D.. Fringilla coelebs - Common Chaffinch [online]. [cit. 2002-07-11]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ŘONDÍK, M.. Pěnkava obecná [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]