Drozd zpěvný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Drozd zpěvný

Drozd zpěvný
Drozd zpěvný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: drozdovití (Turdidae)
Rod: drozd (Turdus)
Binomické jméno
Turdus philomelos
Linné, 1758
Rozšíření drozda zpěvného (žlutě - hnízdiště, zeleně - celoroční výskyt, modře - zimoviště)
Rozšíření drozda zpěvného (žlutě - hnízdiště, zeleně - celoroční výskyt, modře - zimoviště)

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) je středně velký druh zpěvného ptáka z čeledi drozdovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se 4 poddruhy: drozd zpěvný evropský (Turdus philomelos philomelos), obývající většinu areálu, d. z. anglický (T. p. clarkei), žijící v malé části západní Evropy a na většině Britských ostrovů, d. z. skotský (T. p. hebridensis), obývající západní část Skotska a Irska, a d. z. sibiřský (T. p. nataliae), žijící v asijské části areálu.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

O něco menší než kos černý, s kratším ocasem. Dorůstá délky 26–29 cm a váží 40–97 g. Svrchu je hnědý, spodinu má žlutavě bílou nebo bílou, na bocích a hrudi často teple okrovou, s hustými černými podélnými skvrnami. V letu patrné spodní křídelní krovky jsou rezavobéžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Létá rychle, trochu trhavě.

Zaměněn může být zejména s drozdem brávníkem, který se liší hlavně následujícími znaky: větší velikostí, protáhlejším tvarem s delším ocasem, bílými spodními křídelními krovkami a špičkami vnějších ocasních per a letu v dlouhých vlnovkách. Sedícího ptáka lze odlišit také díky světlejším hnědošedým stranám hlavy a krku, často větším černým skvrnám po stranách hrudi, kulatějším černým skvrnám na hrudi a břichu a šedšímu peří v křídlech se světlejšími lemy.

Vábí nenápadným, ostrým „cit“. Zpěv je hlasitý, tvořen flétnovými a vrzavými tóny a hvizdy, typický periodickým opakováním (2–4 x) jednotlivých, znatelně oddělených motivů.[1][2]

Drozd zpěvný

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v celé Evropě s výjimkou části Pyrenejského poloostrova a v Asii východně až po jezero Bajkal, během 19. století byl introdukován i do jihovýchodní Austrálie, na Nový Zéland a Nové Hebridy. Je částečně tažný, ptáci ze západní Evropy jsou zčásti stálí a zčásti tažní, populace ze severnějších částí Evropy a Sibiře výlučně tažné. Většina evropských ptáků zimuje v oblasti západního Středomoří a severní Afriky.[1][3]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí běžně na celém území od nížin až nad horní hranici lesa; nejvýše byl zaznamenán v Jeseníkách v 1350 m n. m. a v Krkonoších a na Šumavě v 1300 m n. m. Početnost se v posledních desetiletích jeví jako stabilní, v letech 2001–03 byla odhadována na 400 000–800 000 párů.

Ptáci hnízdící v ČR jsou tažní. Jarní přílet připadá na konec února a na březen, odlet na konec srpna až začátek října.[1]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v lesích všech typů, hlavně na jejich okrajích, v porostech kolem vodotečí, remízkách a polních lesících. V průběhu 20. století se podobně jako u kosa černého část populace přesunula z lesního prostředí do lidských sídlišť a dnes tak běžně hnízdí také v parcích, zahradách a na hřbitovech.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se převážně žížalami, měkkýši a hmyzem. Z měkkýšů převažují plovatky, okružáci, plzáci, slimáci a hlemýždi, z hmyzu brouci a motýli. Na konci léta a na podzim vyhledává také nejrůznější bobule a semena, často mezuralky, jahodníku, brusnice, jeřábu, bezu, střemchy aj. Mláďata jsou zpočátku krmena hlavně žížalami, později čím dál více měkkýši a larvami a housenkami motýlů. Ulit plžů se zbavuje otloukáním o kámen, na místě jeho výskytu tak lze většinou nalézt tzv. šnečí kovadliny, tj. kameny se zbytky šnečích ulit. Potravu sbírá především na zemi, plody ozobává i na stromech a keřích.[1]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci a mláďaty

Hnízdí v jednotlivých párech. Samci revíry obsazují hned po návratu ze zimovišť a označují je hlasitým zpěvem. Během toku poletují okolo samic a předvádějí před nimi zvláštní postoj s načepýřeným peřím. Hnízdí běžně 2x až 3x ročně od března do července, při zničení snůšek následuje náhradní hnízdění. Hnízdo je na stromech a keřích, méně často i na budovách, v polodutinách stromů, hromadách dřeva, na zemi apod. V ČR bývá umístěno nejčastěji na smrku a bezu ve výšce 1–3 m. Brzy na jaře se většina hnízd nachází z důvodu lepšího krytí na jehličnatých stromech, po olistění listnatých stromů a keřů přibývá i hnízd umístěných na nich. Stavebním materiálem je tráva, větvičky, listí a mech, vnitřek je vymazán směsí hlíny, dřevního trouchu a slin a je tak nezaměnitelný s jinými druhy rodu Turdus. Hnízdo staví pouze samice po dobu 4-6 dnů a bývá obvykle použito jen pro 1 hnízdění.

Snůška obsahuje 4–5 (3–6) modrých nebo modrozelených, 27,2 x 20,5 mm velkých vajec s tmavými tečkami. Snášení probíhá denně, sezení začíná od snesení předposledního či posledního vejce. Inkubuje samotná samice po dobu 10–16 dnů. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, hnízdo opouštějí ve stáří 13–15 dnů a další 1–2 týdny jsou krmena mimo něj. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. roce života. Mortalita v 1. roce je 58,3 %, průměrná délka života 1,4 roku. Nejstarší pták se dožil nejméně 17 let 5 měsíců.[1]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Song Thrush na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  • Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 184. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu