Kos černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kos černý

Samec kosa černého
Samec kosa černého
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: drozdovití (Turdidae)
Rod: Turdus
Binomické jméno
Turdus merula
Linné, 1758
Rozšíření kosa černého (šedě)
Rozšíření kosa černého (šedě)

Kos černý (Turdus merula) je pták žijící v celé Evropě a v jižní Asii, byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland. Díky své přizpůsobivosti se adaptoval na život v blízkosti člověka a úspěšně žije a hnízdí i v těsném sousedství lidských sídel. Samci jsou nepřehlédnutelní svým charakteristickým černým peřím a žlutým zobákem, upozorňují na sebe také melodickým zpěvem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 23 - 29 cm

Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy jsou téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Mladí, roční samci nemají ještě vybarvený zobák, který zůstává černavý.

Někdy se objevují i jedinci s větším či menším podílem bílého peří. Vzácnější, ale ne neznámí, jsou pak úplně bílí ptáci s červenýma očima (albinismus).

Abnormálně zbarvený kos černý

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Původní areál kosa černého zahrnoval celou Evropu, severní Afriku a jižní Asii, během 19. století byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland, kde se rychle rozšířil a na některých místech je považován za škůdce, který konkuruje místním druhům ptáků.

Kos černý je pták, který před svým přistěhováním se do blízkosti člověka žil a hnízdil hlavně v přízemním patru lesa. Ve městech a vesnicích vyhledává podobné prostředí, sady, vinice, zahrady, parky nebo hřbitovy, obecně je kos velmi přizpůsobivý a je schopen žít a úspěšně vyvádět mláďata všude, kde nachází alespoň nějakou potravu a úkryt.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Samice

Po celé Evropě je populace kosa černého rozdělena na dvě oddělené subpopulace, které se liší způsobem života ve vztahu k člověku. Původní, lesní populace, stále žije skrytým způsobem života v jehličnatých i listnatých lesích, populace městská, urbánní, se přizpůsobila životu v intravilánech obcí a v současnosti početně převyšuje lesní kosy. Městší kosové jsou právě ti, se kterými člověk běžně přichází do kontaktu.

Lesní kosi[editovat | editovat zdroj]

Lesní kosi černí jsou plaší ptáci, kteří obývají přízemní patro lesa. Potravu si hledají na zemi a živí se hlavně hmyzem, žížalami nebo plži, a drobnými lesními plody (jahody, borůvky a podobně). Lesní populace kosů je tažná.

Městští kosi[editovat | editovat zdroj]

Synurbanizace kosa černého začala v západní Evropě už na počátku 19. stol., v Česku pronikají první kosové do měst v druhé polovině 19. stol. (Kněžourek 1898 in Šťastný et al. 1997). Městští kosi jsou v porovnání se svými lesními příbuznými mnohem drzejší a i když jsou stále opatrní, dobře snáší ruch civilizace. Do jejich jídelníčku pak kromě bezobratlých a bobulí patří také to, co najdou na ulicích, dvorcích nebo sadech, snadno také obsazují krmítka, odkud odhání jiné ptáky. Městský kos se stává všežravcem a díky široké potravní nabídce má větší populační hustotu než lesní populace. Nabídka potravy navíc pokračuje i v zimě a to, spolu s příznivějším mikroklimatem města umožnilo kosům přezimovat. Městský kos je částečně tažný pták, častěji migrují mladí ptáci a samice. Bylo zjištěno, že osvětlení ve městech urychluje sexuální vyspělost kosů, kteří hnízdí až o 26 dnů dříve než jejich venkovští kolegové. [1]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci
Mládě kosa černého asi 12 hodin po vylíhnutí
Mláďata

V České republice hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně, městší kosi pak hnízdí v průměru o 10 dnů dříve než lesní. Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou, lesní kosi je umísťují do vidlic stromů a keřů, městší kosi hnízdí i na budovách (balkóny, verandy). Hnízdo nikdy nebývá umístěno vysoko nad zemí.

Hnízdní revír je obsazen jediným párem, který na svém území nestrpí žádného jiného kosa. Samice snáší 4 - 6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13 - 14 dnů, o mláďata se starají oba rodiče po dobu 12 - 15 dnů na hnízdě a po vylétnutí je ještě asi dva týdny přikrmují.

Kos černý se dožívá až 20 let.

Tah[editovat | editovat zdroj]

Kos černý je částečně tažný pták, na zimu odlétají lesní kosi a jen část kosů městských. Ptáci z Čech a severní Moravy zimují u Atlantiku, jihomoravští kosi pak létají do Středomoří. Ze zimovišť se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu.

Zvukové projevy a zpěv[editovat | editovat zdroj]

Zpěv kosa černého.

Vábení je „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak rámusivé „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle za ranního a večerního soumraku, a to z vyvýšených míst. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický, kos navíc ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru neustále opakuje dokola. Složitost a počet skladeb vzrůstá se stářím a zkušenostmi zpěváka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Umělé osvětlení ve městech urychluje sexuální vyspělost ptáků
  • WITT, Reinhart. Steinbachův velký průvodce přírodou PTÁCI. Z něm. přel. Helena Kholová, Košice: GeoCenter, 1995, 159 s. ISBN 3-576-10014-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]