Afrika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Afrika
Afrika
Rozloha 30 221 532 km²
Počet obyvatel 1 070 096 000 (2012)
Počet států 55
Regiony

Jižní Afrika
Severní Afrika
Východní Afrika
Střední Afrika

Západní Afrika
Další odkazy
Commons Afrika
Souřadnice 1°0′ s. š., 17°0′ v. d.

Afrika (anglicky Africa, francouzsky Afrique, portugalsky África, arabsky أفريقيا, Afrīqiyā, amharsky አፍሪቃ, 'Äfəriqa, svahilsky Afrika) je třetí největší kontinent po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30 500 000 km², což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi. Rozkládá se jižně i severně od rovníku z většiny na východní polokouli. Z větší části je obklopena oceány, na východě Indickým oceánem a na západě Atlantským oceánem. Na severu se nachází Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy. V oblasti Suezské šíje je Afrika spojena s Euroasijskou deskou.

Velkou část Afriky tvoří pouště (Sahara, Kalahari), polopouště a savany. V centrální části Afriky se pak nacházejí deštné pralesy.

V 55 afrických státech žije celkem přes miliardu obyvatel (2009), což je 15 % celkové populace Země. Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá „černý kontinent“. Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou, odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety.

Etymologie

Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra („země Aferů“). Slovo Afer může být arabského původu („afer“ = prach); může jít také o pojmenování kmene Afridi, který žil v severní Africe okolo Kartága; některé další teorie názvů jsou víceméně sporné:

  • může být řeckého původu („aphrike“ = bez chladu)
  • může jít o latinský původ („aprica“ = slunečná)

Poloha a rozloha

Fyzická mapa Afriky

Afrika je třetí největší světadíl. Jako jediný zasahuje na severní, jižní, západní i východní polokouli; jeho převážná část leží na východní polokouli. Pozoruhodně pravidelný obrys Afriky ohraničuje plochu o rozloze 30 319 069 km². Afrika má málo ostrovů (největší Madagaskar) a poloostrovů (největší Somálský poloostrov). Africké břehy omývá Atlantský a Indický oceán. Od Evropy ji odděluje Středozemní moře, nejblíže jsou k sobě oba kontinenty v Gibraltarském průlivu (14 km). S Asií je Afrika spojena Suezskou šíjí (120 km), dále na jih pak oba kontinenty odděluje Rudé moře.

Nejzazší body včetně ostrovů:

Africké geografické rekordy

Satelitní snímek Afriky
Související informace naleznete také v článku Nejvyšší hory afrických zemí.

Povrch

Afrika převážně leží na africké litosférické desce a menší východní část na somálské litosférické desce. Povrch obou desek se výrazně liší, na africké desce jsou převážně tabule obklopené pánvemi a na pohyblivější somálské desce je povrch hornatý s množstvím sopek (s nejvyšším horským masívem sopkou Kilimandžáro). Hranice mezi deskami tvoří středoafrická příkopová propadlina a v ní jezera Malawi a Tanganika.

Nerostné suroviny

Afrika má bohaté zásoby nerostných surovin: zlata, fosfátů, uranových rud, diamantů, ropy, zemního plynu, atd... Nalezneme zde také železné rudy, tuhy, měď, atd...

Vodstvo

Třetina povrchu Afriky jsou bezodtokové pánve. Nejdelší řeka je Nil, ale nejvodnatější a zároveň druhá nejdelší řeka je Kongo. Další velké řeky jsou Niger a Zambezi. Jsou zde i velká jezera, např. Viktoriino jezero (řeka Ukerewe) a již zmíněné Malawi a Tanganika. Jsou zde koryta řek, které jsou po většinu roku vyschlé a až v období dešťů se zaplňují. Takovým korytům říkáme vádí.

Dějiny

Mapa Afriky v roce 1890

Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to, že lidský druh se vyvinul na území dnešního afrického kontinentu. Ve 20. stol. rodina Leakeyova objevila pozůstatky opočlověka, který se zde vyvinul. První člověk na Zemi byl:

Australopithecus ( čti: australopitékus )

  • před 3 miliony let

Paranthropus boisei

  • před 2 miliony let

Člověk dělný

Po dobu prehistorického věku neměla Afrika žádné národní státy (stejně jako ostatní státy světa té doby). Místo toho byla obydlena kmeny lovců a sběračů jako např. kmeny Khoi a San (dnes známými jako křováci). Kolem roku 3300 př. n. l. vzniká na severu Afriky říše Egypt. Ta existovala s proměnlivým vlivem na tehdejší civilizace až do roku 343 př. n. l. Ostatní větší civilizace zahrnují Etiopii, Núbijské království, království Sahelu (Ghana, Mali a Songhai) a Velké Zimbabwe. V 15. století do Afriky přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s některými místními kmenovými náčelníky Evropanům umožnilo zajmout a zotročit milióny Afričanů. Byli odvlečeni na práci do celého světa. Tento obchod je známý jako obchodování s otroky. Kupříkladu dnešní černošská populace v USA (afroameričani) je pozůstatkem oněch dob. Na konci 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily většinu afrického kontinentu a vytvořily kolonie. Koloniální panství skončilo až po 2. světové válce, kdy všechny kolonie postupně získaly nezávislost. Nejvíce států získalo nezávislost roku 1960 - Rok Afriky. Značná část dnešních států v Africe má hranice pocházející ještě z období kolonialismu.

Cestovatelé

K významným cestovatelům Afrikou patřili:

Abú Abdallah Ibn Battúta:

  • 1325–1353 – Battúta putoval třicet let prakticky celým tehdy známým světem. Nejprve se vydal přes severní Afriku do Káhiry, odtud přes poušť dospěl k Rudému moři. Odtud chtěl do Džiddy, ale válečné události mu to neumožnily, a tak se vrátil do Egypta. V roce 1352 podnikl poslední cestu do říše Mali. Ze Sidžilmásy se s karavanou vydal přes Saharu do Timbuktu a k řece Niger. Odtud zpět přes pohoří Ahaggar a oázu Tuát se vrátil v roce 1353 do Maroka.

David Livingstone:

  • 1849 – přešel poušť Kalahari a objevil jezero Ngami
  • 1851 – dorazil k řece Chobe a po jejím toku pokračoval až k Zambezi.
  • 1853–1856 – vydal se na expedici, při níž podruhé dosáhl řeky Zambezi. Prozkoumal tok Zambezi až k ústí do Indického oceánu.
  • 1855 – objevil velkolepé vodopády, které nazval na počest britské královny Viktoriinymi.
  • 1859 – objevil jezero Malawi.
  • 1867 – objevil jezero Tanganika a Mweru.
  • 1868 – dorazil k jezeru Bangweulu a zjistil, že z něho vytéká zdrojnice Konga. Tím objasnil otázku pramene tohoto veletoku.
  • 1871 – vydal se na západ, objevil řeku Lualabu a správně stanovil, že patří do povodí Konga.

Stal se tak prvním člověkem, který přešel Afriku v její jižní části (z Luandy v Angole do mosambického Quelimane).

Henry Morton Stanley:

  • 1869 – vyslali jej do Afriky. Měl tam pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstoneovi.
  • 1871 – vyrazil ze Zanzibaru, ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie, aby hledal Livingstonea.
  • 1871 – našel Livingstonea v Ujiji na břehu jezera Tanganika.
  • 1874–1877 – cestoval na západ od jezera Tanganika podél řeky Lualaba. Ta se vlévá do Konga, po němž doplul až k moři.
  • 1879–1884 – podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II. Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo.
  • 1887–1889 – se vypravil na poslední dobrodružství ve službách súdánského paši Emina.

Emil Holub:

  • 1872 – odjel poprvé do jižní Afriky. Zde pracoval sedm let jako lékař v diamantových polích, aby získal prostředky k cestě do neznámého afrického vnitrozemí. Nehoda a nemoc mu však zabránily dosáhnout cíle. Přesto shromáždil na této cestě bohatý a v té době ojedinělý etnografický materiál.
  • 1883 – se dostal daleko na sever od Zambezi, kde mu však ze spleti příčin zmařili další výzkum příslušníci domorodého kmene Mašukulumbů, kteří sházeli ze skály všechny jeho vědecké přístroje i cenné záznamy.

Jiří HanzelkaMiroslavem Zikmundem:

  • 1947–1950 – podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili značné množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.

Josef Vágner:

  • 1965 – založil ZOO Safari ve Dvoře Králové specializované na africkou zvířenu, kde byl ředitelem. Zoologickou zahradu sám zásoboval zvířaty, která odchytával na svých afrických expedicích.

Jeho knihy, soustřeďující se na Afriku, byly publikovány v sedmi jazycích. Kniha Safari pod Kilimandžárem pak získala v Lipsku v roce 1979 ocenění Zlatá kniha.

Politika

Mapa ukazující koloniální panství jednotlivých evropských států v Africe
Politická mapa Afriky

Prehistorické období

V tomto období neměla Afrika žádné národní státy. Byly tu však kmeny lovců a sběračů. Okolo roku 3300 př. n. l. vznikla říše Egypt, ta existovala až do roku 343 př. n. l.(Ostatní civilizace zahrnovaly Etiopii, Núbijské království, království Sahelu a Velké Zimbabwe.) Ve 14. století přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s náčelníky kmenů umožnilo Evropanům zajmout a odvézt do světa miliony Afričanů. V 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily africký kontinent a vytvořily kolonie.

Koloniální období

Kolonialismus měl destabilizační efekt na množství etnických skupin, což je stále cítit v africké politice. Díky evropskému vlivu, národní hranice států nejsou výsledkem dohod jak je tomu například na Arabském poloostrově, kde jsou hranice ovlivněny vojenským a obchodním vlivem. Evropské požadavky na stanovení hranic okolo jejích teritorií znamenaly rozdělení sousedících etnických skupin nebo násilné spojení tradičních nepřátel do jedné skupiny bez jakékoliv regulace násilí. Například řeka Kongo, i když vypadá jako přirozená hranice má skupiny, které sdílí jazyk, kulturu a jiné znaky a přitom žijí na obou stranách řeky. Rozdělení země mezi státy Belgie a Francie izolovalo tyto skupiny od sebe. Lidé, kteří žili na Sahaře nebo v Subsaharské Africe a obchodovali se vzdálenými regiony přes celý kontinent po mnoho století najednou překračovali „hranice“, které existovaly jen na evropských mapách.

Postkoloniální období

Po získání nezávislosti byly státy často omezovány nestabilitou, korupcí, násilím a autoritativními režimy. Převážná většina afrických národů jsou republiky, které mají nějakou formu prezidentského systému vlády. Jen pár národů v Africe bylo schopno vytvořit demokratickou vládu namísto série pučů a vojenských diktatur.

Mnoho postkoloniálních vůdců bylo velmi slabě vzdělaných a ignorovali záležitosti vlády. Velká nestabilita byla však většinou způsobena opomíjením etnických skupin a korupce členů vlády.

Mnoho lidí užívalo svoje pozice také na to, aby rozdmýchali etnické konflikty, které vznikly během dob kolonialismu. V 70. a 80. letech byla vojenská síla v mnoha státech považována jako jediný způsob, jak efektivně udržovat vládu a pořádek mezi národy v Africe.

Od 60. do 80. let proběhlo v Africe 70 pučů a 13 vražd představitelů nějakého státu.

Moderní Afrika

Většina západních států omezuje pomoc africkým národům, která způsobila nesoběstačnost mnohých z nich. Omezení jsou i kvůli časté nehospodárnosti a zneužívání podpory na politické a vojenské cíle čelných představitelů afrických států. Negativním důsledkem je, že se tyto národy snaží získat finanční pomoc jinými netradičními způsoby. Například Čína stále více finančně podporuje Afriku, aby si zajistila kontrakty na suroviny jako ropa, zlato a diamanty.

Ekonomika

Afrika je světově nejchudší obydlený kontinent: Zpráva o vývoji lidstva OSN z roku 2003 (monitoruje 175 zemí) uvádí, že pozice od 151 (Gambie) do 175 (Sierra Leone) jsou všechny obsazeny africkými státy.

Počátky ubohé ekonomické situace jsou spatřovány v kolonialismu a byly dále podpořeny korupcí a despotismem. Zatímco země jako Čína, nyní i Indie a také Latinská Amerika zaznamenaly rychlý rozvoj, Afrika zůstává pozadu v otázkách zahraničního obchodu, investic a růstu kapitálu. Tato chudoba má mnoho následku jako nízká životní úroveň, násilí a nestabilita - faktory dále prohlubující chudobu Afriky.

Největší ekonomický úspěch zaznamenaly Botswana a Jihoafrická republika, které se rozvinuly tak, že mají již vlastní kurz měny. To je částečně způsobeno v množství jejich přírodního bohatství v surovinách — jsou to hlavní producenti zlata a diamantů — a částečně díky dobře zavedenému právnímu systému. Jihoafrická republika má také přístup ke kapitálu, trhům a technologiím.

Nigérie leží na jednom z největších nalezišť ropy na světě a má největší populaci ze státu v Africe. V současné době má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Je pravděpodobné, že rapidní vzestup ekonomiky státu a opatření proti korupci zařadí brzy Nigérii mezi „ekonomické tygry“.

Demografie

Obyvatelstvo Afriky jsou převážně černoši. Zimbabwe a Jihoafrická republika si udržují malé, ale významné menšiny bělochů a Asiatů. Státy v severní Africe mají arabské většiny.

Afrika je domovem celé škály různých náboženských skupin. Křesťanství a islám jsou výrazně zastoupeny v mnoha zemích, zatímco další země si udržují regionálně jedinečné kmenové zvyky a obyčeje.

Jazyky

Mapa ukazující rozložení jazykových rodin v Africe

Nejpřesnější odhady hovoří o přibližně tisíci jazyků na území Afriky. Hlavní rodiny jazyků jsou čtyři:

Náboženství

Nejvíce rozšířeno je křesťanství a islám. Islám vyznává nejvíce Afričanů (přibližně 45 %) a asi 40 % obyvatel vyznává křesťanství. Zbylých 15 % Afričanů vyznává tradiční domorodá náboženství a ostatní náboženství (judaismus, bahá'í, hinduismus)[1]

Státy

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam států a území v Africe.

Všechny státy podle abecedy

     

Státy seskupené do regionálních celků

Jižní Afrika

Podrobnější informace naleznete v článku Jižní Afrika.

Severní Afrika

Podrobnější informace naleznete v článku Severní Afrika.

Střední Afrika

Podrobnější informace naleznete v článku Střední Afrika.

Východní Afrika

Podrobnější informace naleznete v článku Východní Afrika.

Západní Afrika

Podrobnější informace naleznete v článku Západní Afrika.

Související články

Reference

  1. Encyklopedie Britanika

Externí odkazy