Francouzské kolonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francouzské kolonie na mapě světa. Světlou barvou: první francouzské impérium, tmavou barvou: druhé francouzské impérium

Francie získávala první kolonie na počátku 17. století, postupem času se stala jednou z rozhodujících světových koloniálních velmocí; v 19. a 20. století měla po Velké Británii nejrozsáhlejší koloniální říši. V současné době Francii zbývá jen několik bývalých koloniálních území roztroušených po celém světě, s větší či menší mírou autonomie (viz administrativní dělení Francie).

Francouzská zámořská území ve středověku[editovat | editovat zdroj]

První území, které lze de facto označit jako francouzské kolonie, byly křižácké státy ve Svaté zemi jako důsledek křížových výprav (největší z nich Jeruzalémské království). Francouzská společnost je ale za své kolonie nepovažovala.

Na základě čtvrté křížové výpravy namířené proti Byzantské říši si francouzští a italští dobyvatelé území této východní křesťanské velmoci rozdělili na vícero menších států, a největší a nejvýznamnější z nich – Latinské císařství, bylo spravováno především burgundskými a flanderskými šlechtici. V rámci sedmé křížové výpravy měla Francie na čas v držení nilskou deltu, mezi roky 11921489 vlastnila Kypr jakožto Kyperské království. Žádné z těchto území nebylo považováno a nemůže být považováno za kolonie v dnešním smyslu slova.

První francouzská koloniální říše[editovat | editovat zdroj]

Francie se pokoušela o zámořskou expanzi již od 16. století; objevitelské cesty Giovanniho da Verrazana ani Jacquese Cartiera ještě nepřinesly zemi územní zisky. První kolonizační pokusy vedla Francie v Americe, kde ale narážela na houževnatý odpor v této oblasti již etablovaných Španělů a Portugalců.[1] Jedním z těchto pokusů bylo založení osady na místě budoucího Ria de Janeira v roce 1555 (tzv. France antarctique), na místě budoucího São Luís v roce 1612 (tzv. France Équinoxiale) a na Floridě.

Francie uspěla s koloniálními aktivitami až v Severní Americe – založením Port Royal (27. července 1605) na území dnešního Nového Skotska. Tři roky poté založil Samuel de Champlain město Québec, které se později stalo hlavním městem rozsáhlé, ale velice řídce osídlené kolonie Nová Francie, francouzští kolonisté osídlili prakticky jen úzký pás při březích Řeky sv. Vavřince, na zbytku území žili domorodí obyvatelé. Toto území ale bylo bráno jako obchodní kolonie, Francie se spíše soustředila upevňování své pozice v Evropě. Lepší podmínky pro samotnou kolonizaci nastaly až v polovině 17. století, francouzské kolonie na severoamerickém území byly ale ekonomicky slabší než britské. Se založením Louisiany (hlavní město New Orleans) se rozšířila francouzská území dále na západ. Faktické datum založení Louisiany je sporné, jedním z možných je rok 1683, kdy Robert La Salle prozkoumal řeku Mississippi a prohlásil tato území za doménu francouzského krále.

Současně s expanzí na severoamerickém kontinentu začala Francie budovat menší, ale výnosnější kolonie v Karibiku. Osidlování dnešní Francouzské Guyany začalo v roce 1604, kolonie na Svatém Kryštofu byla založena roku 1625, na Guadeloupu a Martiniku roku 1635, na Svaté Lucii roku 1651. Tyto kolonie byly postaveny a udržovány především otroky z Afriky. Nejvýznamnější karibská kolonie Saint-Domingue (dnešní Haiti) byla založena roku 1659 na západní polovině španělského ostrova Hispaniola (Španělsko tuto kolonii uznalo až v roce 1697), profitovala hlavně díky obchodu s třtinovým cukrem.

Francouzi se ve svých koloniálních snahách neomezovali jen na Ameriku, od první poloviny 17. století zakládali obchodní střediska na pobřeží Senegalu; v roce 1664 byla založena francouzská Východoindická společnost, která pomáhala zakládat kolonie na Indickém poloostrově (viz Francouzská Indie). Kolonie byly také zakládány v Indickém oceánu: Réunion (1638), Mauricius (1715) a Seychely (1756).

Soupeření s Velkou Británií[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 18. století do začátku 19. století procházela Francie složitým obdobím vyčerpávajících válek a vnitřních konfliktů, které měly za následek ztrátu koloniálních území; nejvýznamnější z těchto konfliktů byla války o rakouské dědictví (17401748), Sedmiletá válka (17561763), Americká válka za nezávislost (17751783), Francouzská revoluce (17891799) a napoleonské války (18031815).

Zatímco válka o habsburské dědictví dopadla nerozhodně, prohraná Sedmiletá válka pro Francii znamenala ztrátu Nové Francie (z níž Louisiana byla postoupena Španělsku výměnou za jeho vstup do války, zbytek připadl Velké Británii). Ve své době ale tyto události neměly takový dozvuk, protože kolonialismus nebyl ve Francii ve středu zájmu.

Katastrofou pro francouzské koloniální panství byl rok 1791, kdy na Saint-Domingue začalo rozsáhlé povstání otroků. Pod vedením Toussainta Louvertura získala tato karibská země v roce 1804 nezávislost (již s novým názvem – Haiti), čímž se stalo prvním moderním samostatným černošským státem na světě. V období napoleonských válek byl zbytek francouzských kolonií obsazen Brity. Napoleon v roce 1803 získal od Španělska zpět Louisianu (zabírající velké území na dnešním americkém středozápadě), v tom samém roce ji ale prodal Spojeným státům americkým. S neúspěchem se setkala také kolonizace Egypta mezi lety 17981801.

Druhá francouzská koloniální říše[editovat | editovat zdroj]

Palác na Martiniku
Ruiny Kartága

Po skončení napoleonských válek Británie vrátila Francii některé kolonie: Guadeloupe, Martinik, Francouzskou Guyanu, některá obchodní místa v Senegalu, Réunion a malá území v Indii; Britové však neopustili Svatou Lucii, Tobago, Seychelly a Mauricius.

Pravý začátek nového francouzského impéria se datuje k roku 1830, kdy začala krvavá invaze do Alžírska (součást Osmanské říše). Napoleon III. se pokoušel o založení protektorátu koloniálního typu v Mexiku (mezi lety 18611867), ale Francouzi se těchto plánů museli vzdát, protože byly v nebezpečném rozporu s americkou Monroeovou doktrínou. Napoleonovi III. se ale podařilo získat území v Kambodži a na jihu Vietnamu.

Francouzská území se významněji rozrostla až po prusko-francouzské válce z roku 1871, za období třetí francouzské republiky (trvající v letech 1871 – 1940), kdy Francouzi dobyli celý dnešní Vietnam; spolu s Kambodžou a Laosem získaným v roce 1893 tyto oblasti tvořily Francouzskou Indočínu, vzniknuvší v roce 1887. Francouzská expanze pokračovala také v Africe, v roce 1881 byl v Tunisku ustanoven protektorát, pod francouzský vliv se dále dostaly rozsáhlá území v severozápadní Africe na území dnešní Mauretánie, Senegalu, Guineje, Mali, Pobřeží slonoviny, Beninu, Nigeru, Burkiny Faso, Čadu, Středoafrické republiky a Republiky Kongo. Malá francouzská kolonie existovala i na východním pobřeží Afriky: Džibuti (tzv. Francouzské Somálsko). V roce 1912 se francouzským protektorátem stalo také Maroko.

Francouzi také zakládali kolonie v Pacifiku: Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Nové Hebridy (společná vláda s Británií).

Největšího územního rozmachu dosáhla francouzská koloniální říše po skončení první světové války, rozrostla se o bývalé německé kolonie Togoland a Kamerun a de facto k ní připadly také bývalé osmanské provincie Sýrie a Libanon (jako mandátní území). Ve všech koloniích probíhala europeizace a prosazování francouzské kultury, nejvíce však v západní a severní Africe. Tamějším obyvatelům, kteří přijali francouzskou kulturu, dokázali mluvit spisovně francouzsky a přijali křest, bylo přiznáno francouzské občanství včetně volebního práva.

Dekolonizace[editovat | editovat zdroj]

Francouzská koloniální říše se začala rozpadat v průběhu druhé světové války, kdy Japonsko okupovalo Indočínu, Británie Sýrii, Libanon a Madagaskar a Spojené státy americké severní Afriku (při bojích s Německem). Po válce Francii se podařilo znovu obsadit některá ztracená území, byla ale konfrontována s celosvětovým tlakem na dekolonizaci; s možnou ztrátou kolonií se nechtěla smířit.

Ho Či Minův Viet Minh vyhlásil nezávislost Vietnamu, což bylo příčinou indočínské války. V roce 1955 proběhlo v Kamerunu povstání za nezávislost, které bylo tvrdě potlačeno. Poté, co se v roce 1954 Francouzi stáhli z Indočíny, byli nuceni čelit dalšímu krvavému konfliktu v souvislosti s alžírskými snahami o nezávislost, kterou tomuto území odmítali udělit. Ožehavým problémem bylo zejména postavení značného množství evropských kolonistů ve francouzské severní Africe (tzv. pieds-noirs). Alžírsko získalo nezávislost po několikaletém konfliktu v roce 1962. Většina afrických zemí získala nezávislost po místních referendech v roce 1960, Mayotte a Réunion se ale rozhodly zůstat součástí Francie jako zámořská území.

Pod francouzskou správu dnes setrvává jen zlomek bývalé zámořské koloniální říše, nejvýznamnější z těchto území je Francouzská Guyana (další viz administrativní dělení Francie). Ve většině bývalých francouzských kolonií je hluboce zakořeněná francouzská kultura, francouzština zůstala jako úřední jazyk či používají měnu navázanou na euro (měnová unie západoafrických států používající CFA frank).

Seznam francouzských koloniálních území[editovat | editovat zdroj]

Francouzská území koloniálního charakteru
Země Zisk Ztráta Historie
Afrika
Réunion 1640 1640: začátek francouzské nadvlády, dnes francouzským zámořským regionem a součástí EU
Francouzská rovníková Afrika 1663 1960 v roce 1875 se stal Gabun francouzskou kolonií, další územní zisky a založení Francouzské rovníkové Afriky v roce 1910 (v této době obsahovala dnešní státy Gabun, Republika Kongo, Středoafrická republika a Čad, její součástí nebyla po 1. světové válce získaná bývalá německá kolonie Kamerun), 1958: zánik a kolonie se staly autonomními republikami v rámci Francouzského společenství, od 1960 nezávislé
Mauritius 1715 1810 1810: dobyt Velkou Británií
Seychely 1756 1811 1742: první francouzská expedice, 1756: formálně francouzské, 1770: de facto francouzská kolonie, při napoleonských válkách spory o toto území s Velkou Británií, 1811: součást Britského impéria
Egypt 1798 1801 dobyt Napoleonem, v roce 1801 opět začleněn do Osmanské říše
Francouzská Severní Afrika 1830 1962 1830: začátek kolonizace Alžírska, roku 1881 bylo obsazeno Tunisko a roku 1911 také Maroko, od 1956 jsou oba státy nezávislé, Alžírsko až od 1962
Komory 1841 1975 1841: francouzský protektorát, 1886: součástí Mayotte, 1887: „Komorský protektorát“, 1908: sloučení s Mayotte, 1914: podřízení generálnímu guvernérovi Madagaskaru, 1961: široká autonomie, 1975: úplná nezávislost, s výjimkou Mayotte
Francouzské Somálsko 1862 1977 dnešní Džibutsko
Madagaskar 1885 1960 v 17. a 18. století probíhaly spory mezi Británií a Francií, 1883: francouzská invaze, 1885: Madagaskar přiřknutý Francii na základě Konžské konference, 1896: vznik protektorátu, 1958: autonomie v rámci Francouzského společenství, od 1960: nezávislost
Francouzská Západní Afrika 1895 1960 od roku 1612 zřizování prvních stanic na pobřeží Senegalu, v roce 1677 vyhnání Nizozemců a ustanovení francouzské kolonie, mezi lety 1758 – 1779 a 1809 – 1816 obsazen Brity, 1840: začátek kolonizace celého Senegalu a západní Afriky, 1895: založení Francouzské západní Afriky (dnešní státy Mauretánie, Senegal, Mali, Guinea, Pobřeží slonoviny, Niger, Burkina Faso a Benin), 1958: zánik, s výjimkou Guineje se tyto již bývalé kolonie staly autonomními republikami v rámci Francouzského společenství, od 1960 nezávislé
Togo 1916 1960 1916: Francie získala část bývalé německé kolonie Togoland jako mandátní území, druhou část získala Británie, 1960: nezávislost
Kamerun 1919 1960 1919: Francii připadly čtyři pětiny území jako mandát od Společnosti národů (zbylá přibližně pětina Velké Británii), 1960: nezávislost
Fezzán 1943 1951 obsazen v průběhu druhé světové války, od roku 1947 svěřenecké území OSN, od roku 1951 připadl nezávislé Libyi
Amerika
Nová Francie 1534 1759 1524: první francouzská expedice, v roce 1534 zisk území kolem Řeky Sv. Vavřince, 1608: založení provincie Québec, 1663: Nová Francie se stala součástí Francie, 1759: dobytí Velkou Británií, po Pařížském míru roku 1763 oficiálně připadla Velké Británii
France Antarctique 1555 1567 1555: založení Fort Coligny vedle Ria de Janeira, 1567: území opět portugalské
Fort Caroline 1564 1568 (na východním pobřeží dnešního USA); 1562: první francouzská expedice, 1564: založení Fort Caroline, 1568: dobyta Španělskem
Francouzská Guyana 1604 1604: založení kolonie, ale Francouzi byli vyhnáni Portugalci uplatňujícími Smlouvu z Tordesillas, 1664: úspěšné založení první stálé osady – Cayenne, od 1794 trestanecká kolonie; od roku 1946 součást Francie jako zámořský region
Akádie 1604 1710 1598: první pokusy Francouzů o trvalé osídlení, 1604: zřízení první stále osady – Port Royal, 1710: dobyta Velkou Británií, v Utrechtském míru roku 1713 formálně pod britskou nadvládou
France Équinoxiale 1612 1615 1604: průzkum pobřeží v oblasti Maranhão, 1612: začátek francouzského osidlování a založení Saint Louis, 1615: území opět portugalské
Dominika 1635 1763 1763: na základě Pařížského míru přiřknuta Velké Británii
Francouzská Západní Indie 1635 1635: začátek kolonizace Guadeloupe, Martiniku a později několika menších ostrovů v Malých Antilách (mj. Svatý kříž, Svatá Lucie a Tobago), od roku součást Francie jako zámořské regiony
Grenada 1649 1763 1649: odkoupení od domorodých obyvatel, 1763: po Pařížském míru připadla Velké Británii
Svatá Lucie 1650 1814 od 1650 částečné podrobení ostrova, 1746: založení Soufriere, 1814: postoupení Velké Británii
Saint-Pierre a Miquelon 1670 první francouzské rybářské osady, 1778: britský, 1814: opět přiřknut Francii, oficiální předání až v roce 1816, dodnes součástí Francie
Louisiana 1683
1800
1762/63
1803
1682: založení St. Louis, 1683: René Robert Cavelier de La Salle prohlásil území okolo řeky Mississippi za vlastnictví francouzského krále, 1718: založení New Orleans, 1758: obsazení Ohia na úkor Velké Británie, 1760: francouzská kapitulace, 1762: postoupení Západní Louisiany a „Isle of New Orleans“ Španělsku, 1763: východní Louisiana postoupena Velké Británii, 1800: po nátlaku Napoleona západní Louisiana opět francouzská, 1803: prodána Spojeným státům americkým
Saint-Domingue 1697 1804 1697: menší západní kus Hispanioly postoupen Francii od Španělska, po Basilejském míru z roku 1795 celá Hispaniola pod francouzskou nadvládou, 1804: západní část získala nezávislost (Haiti), východní část zůstala až do roku 1808 francouzská
Svatý Vincenc a Grenadiny 1719 1783 v 17. století spory mezi Francií a Velkou Británií, od 1719 trvalé francouzské osídlení, 1783: postoupení Velké Británii
Falklandské ostrovy 1764 1767 1764: první francouzská osada Port Louis, 1767: prodány Španělsku
France Equatorial 1801 1802/09 od 17. století snahy o rozšíření Francouzské Guyany až k Amazonce, 1801: přibližně dnešní brazilská oblast Amapá byla přiřknuta Francii, 1807/09: dobyta Portugalci, francouzské formální nároky až do konce 19. století
Asie
Francouzská Indie 1673 1954 1673: začátek francouzské kolonizace, 1674: zisk Puttuččéri, 1721: Mahé, 1738: Karikal, 1751: Yanam, Francie měla ve sféře vlivu původně přibližně polovinu indického kontinentu, z čehož jí ve 20. století zbylo jen několik měst (územní ztráty na úkor Velké Británie), 1954: transfer francouzských kolonií na nově vzniklý indický stát (v roce 1948 měly rozlohu cca 510 km²)
Francouzská Indočína 1863 1954 1863: zisk jižního Vietnamu, 1885: podrobení celého Vietnamu a zřízení protektorátů Annam a Tonkin, 1887: vznik kolonie Francouzská Indičína, sestávající z dnešního Vietnamu a Kambodži, 1893: zisk Laosu, během druhé světové války kondominium s Japonskem, 1954: nezávislost Vietnamu, Kambodži a Laosu
Kuang čou wan 1899 1943/46 1898: obsazen Francií, 1899: pronajat od Číny na 99 let, 1900: pod správou Francouzské Indočíny, 1943: obsazen Japonskem, 1946: formální předání Číně
Hatay 1916 1938 1916: mandátní území Společnosti národů spravované Francií, 1923: vnitřní autonomie, 1938: nezávislá Hatayská republika, 1939: obsazen Tureckem
Kilíkie 1919 1921 1919: obsazená Francií, 1921: vrácena Turecku
Libanon 1920 1943 1920: francouzské mandátní území, 1941: příchod spojeneckých vojsk, 1943: nezávislost
Sýrie 1920 1946 1920: francouzské mandátní území, 1944: autonomie, 1946: nezávislost
Oceánie
Francouzská Polynésie 1842 1842: zřízení protektorátu na Tahiti, od 1880 francouzská kolonie, 1881: podrobení dalších ostrovů, dodnes součástí Francie
Wallis a Futuna 1842 1842: vyhlášení francouzského chráněného území, od 1888 francouzský protektorát, dodnes součástí Francie
Nová Kaledonie 1853 v první polovině 19. století osidlování Francouzi a Brity, 1853: stala se francouzským územím, od roku 1864 trestanecká kolonie, dodnes součástí Francie, na rok 2014 se plánuje referendum ohledně dalšího statutu ostrovů
Nové Hebridy 1887 1980 od roku 1887 pod spojenou britsko-francouzskouo správou, 1906: založení britsko-francouzského kondominia, 1980: nezávislost jako stát Vanuatu
Antarktida
Francouzská jižní a antarktická území 1772
1892
1772: objevení Crozetových ostrovů a Kerguelen, 1892: obsazení ostrova Amsterdam a ostrova Sv. Pavla, od roku 1924 pod správou Madagaskaru, od 1955 francouzské zámořské teritorium

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKŘIVAN, Aleš. Francouzi v Novém světě v XVI. století. Historický obzor, 1997, 8 (11/12), s. 242-246. ISSN 1210-6097.