Jacques Cartier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques Cartier
Narození 31. prosinec 1494
Saint-Malo, Francie
Úmrtí 1. září 1557
Saint-Malo
Občanství Francie
Povolání námořní kapitán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Cartier (1491 Saint-Malo, Francie1. září 1557 Saint-Malo) byl námořní kapitán a objevitel, který ve službách francouzského krále podnikl tři cesty podél kanadského pobřeží v oblasti zálivu svatého Vavřince.

Významně ho inspiroval Giovanni da Verrazano, florentský cestovatel ve službách francouzského krále, který v roce 1524 dosáhl pobřeží Jižní Karolíny a poté cestoval k severu k pobřeží Nového Skotska. Verrazano jako první poskytl popis Severní Ameriky.

První cesta 1534[editovat | editovat zdroj]

Král Francie František I. poskytl Carterovi finance na malou výpravu o dvou lodích, s nimiž 10. května vyplul ze Saint-Malo s cílem hledat bohatství a objevit cestu k Pacifiku a dále do Číny. Do té doby Evropané prozkoumali velkou část severoamerického kontinentu, především východní pobřeží, ale dosud nikdo neuskutečnil cestu skrz kontinent Severozápadním průjezdem. Cartier přistál na Newfoundlandu a prozkoumal záliv sv. Vavřince, setkal se se skupinami národů Irokézů a Micmaců a zabral okolní území pro francouzského krále. Cartier zkoumal život národa Irokézů v oblasti dnešního Quebeku. Toho času irokézské vesnice zabíraly celou oblast řeky sv. Vavřince od Gaspé po Ontarijské jezero. Po této cestě se Cartier vydal zpět do Francie, kam vzal i dva syny irokézského náčelníka Donnacona.

Druhá cesta 1535-1536[editovat | editovat zdroj]

Francouzské zájmy se zaměřily na oblast sv. Vavřince. Cartier se 19. května vydal na cestu s třemi loděmi a posádkou čítající 110 mužů. Cartier dosáhl indiánského města Hochelaga (dnes Montreal), kde hledal zlatonosné žíly, které tam podle pověstí měly být, a pojmenoval horu Mont Royal. Z této hory pozoroval celou oblast, objevil hřebeny blízkých hor, které pojmenoval Lachine Rapids, protože se domníval, že podél těchto hor leží Čína. Cíle nedosáhl, přezimoval v Quebecu, nebyl znalý studeného podnebí. Posádka onemocněla kurdějemi a přišel tak o 25 mužů. Domorodci pomohli Evropanům obnovit jejich zdraví, vařili jim nápoj z kůry a jehličí bílého cedru. Na jaře se Cartier vrátil do Francie spolu s náčelníkem Donnaconnem (který ve Francii roku 1539 zemřel). Tato druhá cesta byla velice důležitá, Cartier dokázal, že Newfoundland je ostrov a že záliv sv. Vavřince je průnikový koridor do Severozápadního průjezdu, který mohl vést k Číně.

Třetí cesta 1541[editovat | editovat zdroj]

Válečný konflikt mezi Karlem V. a Františkem I. přerušil francouzské akce v Kanadě, a tak se Cartier mohl vydat na další cestu až 23. května 1541. Tato cesta byla vedena za účelem založení trvalé kolonie a rozšíření křesťanství. Cestu vedl Jean Francois de la Rocque, cestovali s 10 loděmi a posádka čítala 400 námořníků, 300 vojáků, ženy a skot. Cartier byl předvoj s 7 loděmi, aby založil novou základnu. Cartierova výprava byla opět sužována kurdějemi a mnoho mužů zemřelo. Jediné poklady, které Cartier našel, byl pyrit a křemen, jež pokládal za zlato a diamanty a velké množství jich přivezl do Francie. Útesy v Quebecu proto pojmenoval Cap Diamand.

Cartier strávil zbytek života v St. Malo a na svém blízkém statku, kde zemřel ve věku 66 let ve víře, že řeka sv. Vavřince je novou cestou do Číny. Jeho dědictví je velmi důležité, podal detailní popis oblasti a dláždil tak cestu pro další kolonizaci a zkoumání.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu