Kurděje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kurděje (skorbut, Möllerova Batlowova choroba, avitaminóza vitaminu C) je nemoc způsobená dlouhodobým nedostatkem vitamínu C ve stravě. Na rozdíl od většiny zvířat a rostlin totiž lidské tělo nedokáže syntetizovat tento vitamín, proto jej musí přijímat v potravě. Dnes už je tato choroba poměrně vzácná, vyskytuje se občas jen ve velmi chudých oblastech tzv. třetího světa. Dříve jí trpěli zejména chudí lidé, obzvláště v zimních měsících, nebo námořníci při dlouhých plavbách. Nemoc se projevuje především krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, vnitřních orgánů, sníženou odolností proti nemocem a poruchou krvetvorby.

Kurděje začaly být akutní u evropských námořníků zejména v 15. století, kdy se začaly podnikat dlouhé výpravy Atlantikem směrem k Americe nebo okolo Afriky. Námořníci i pasažéři byli po měsíce odkázáni na dietu skládající se ze sušeného hovězího masa a sucharů a nemoc je houfně kosila. Snaha lékařů o zkrocení a likvidaci nemoci dlouho nepřinášela výsledky. Teprve skotský lékař James Lind publikoval v roce 1772 práci, v níž demonstroval, že denní příděl nápoje, který obsahoval ocet, mořskou vodu a šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citronu, rychle vyléčil i těžký skorbut a umožnil návrat nemocných námořníků do služby již po 6 dnech léčby (objev byl učiněn již v roce 1747).

Další prevencí proti kurdějím jsou klíčící výhonky rostlin. Klíčící rostliny jako strava byly používány již dávno, a to již před 3000 př. n. l. v Číně. Později s sebou brali Féničané na dlouhé námořní cesty semena rostlin, aby konzumací jejich výhonků předešli chorobě z nedostatku vitaminu C, tedy kurdějím. Britský námořní lékař David Mac Bride roku 1767 jako první publikoval svá pozorování o tom, že vyklíčené obiloviny a luštěniny byly proti kurdějím stejně účinné jako čerstvé ovoce a zelenina. Námořníci při dlouhých plavbách na palubách lodí umísťovali na rozprostřené plachty semena řeřichy, které zvlhčovali dešťovou vodou a nakličovali. Za fatálního nedostatku potravin během I. světové války byly výhonky z luštěnin považovány za nejúčinnější a nejlevnější prostředek proti kurdějím.

Ještě v 19. století byla v Česku ve stravě běžná tzv. pučálka čili naklíčený a opražený hrách. Podomácku se také nakličovalo obilné zrno (ječmen, pšenice, žito), které bylo výborným vitaminovým doplňkem v zimním období.

Začátkem minulého století vyšla současně v Anglii, Skotsku a Irsku kniha s názvem „Tisíc pozoruhodných věcí“. Objevily se v ní tyto velmi podivné rady: „Univerzální a výtečný lék na všechny neduhy uvnitř i vně těla – pijte svou vlastní moč každé ráno bez přestávky 9 dní, vyléčíte si kurděje a vaše tělo bude lehké a pružné.“

V roce 1928 objevil maďarský chemik Albert Szent-Györgyi vitamin C, a zjistil, že se hojně vyskytuje v potravinách rostlinného původu.