Karel V.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o španělském králi. Další významy jsou uvedeny v článku Karel V. (rozcestník).

Karel V. (Rubensova kopie Tizianova obrazu)

Karel V. (24. února 1500 v Gentu – 21. září 1558 v San Jerónimo de Yuste, Extremadura) byl králem španělským (jako Carlos I., 1516–1556), císařem římským (1519–1556), vévodou burgundským (1506–1556) a arcivévodou rakouským (1519–1521). 23. srpna 1556 postoupil svému synu Filipu II. španělský trůn a svému bratru Ferdinandovi císařskou hodnost. Díky novým državám, které získalo Španělsko v Americe, mohl Karel V. prohlašovat: Nad mojí říší Slunce nezapadá. Byl posledním císařem Svaté říše římské, jenž byl korunován papežem. Korunovace, kterou provedl Kliment VII., však již neproběhla v Římě, jak bylo nezbytné ve středověku, ale v Bologni.

Příbuzenstvo
otec	Filip Sličný
matka	Jana I.
sestra	Eleonora Habsburská
sestra	Izabela Habsburská
bratr	Ferdinand I. Habsburský
sestra	Marie Habsburská
sestra	Kateřina Habsburská
manželka	Isabela Portugalská
syn	Filip II. Španělský
nemanželský syn	Juan de Austria
nemanželská dcera	Markéta Parmská
vnuk	Filip III. Španělský
vnuk	Alessandro Farnese
děd	Maxmilián I.
babička	Marie Burgundská
děd	Ferdinand II. Aragonský
babička	Isabela I. Kastilská
teta	Markéta Rakouská

[editovat] Původ

Karel V. pocházel z rodu Habsburků a byl prvním španělským králem z této dynastie. Byl druhorozeným dítětem Filipa Sličného, syna císaře Maxmiliána I., a španělské infantky, pozdější kastilské královny Jany I. Kastilské. Po předčasné smrti otce, již následovalo propuknutí duševní choroby u matky, se stal dědicem burgundského vévodství, jež zahrnovalo především sedmnáct nizozemských provincií. V hospodářsky i kulturně vyspělém Nizozemí, ve městech Gentu a Bruselu, byl také vychován pod dohledem svojí tety Markéty Rakouské.

V roce 1516 zemřel Karlův dědeček Ferdinand Aragonský, a mladý Habsburk byl povolán na španělský trůn, přestože si zesnulý král nástup Habsburků nepřál. Skutečnou dědičkou Kastilie a Aragonu byla sice Karlova matka Juana, která však byla kvůli svému duševnímu stavu již delší dobu internovaná. O tři roky později, po smrti Maxmiliána I., byl Karel zvolen římským králem. Současně zdědil tzv. dědičné habsburské země.

[editovat] Panování

Jen málo času trávil španělský král na Pyrenejském poloostrově. Po celou dobu vlády ho zaměstnávaly jednak války v Itálii, kterou se snažil dobýt a kde se mu hlavním soupeřem stali francouzští králové, především František I. V říši se potýkal s problémem nástupu protestantismu. Když byl roku 1555 uzavřen augsburský mír, který povolil říšským knížatům a městům svobodně si volit vyznání, považoval to Karel za svoji životní prohru a abdikoval jak v říši, tak ve Španělsku.