Bitva u Moháče

Bitva u Moháče
Konflikt: Osmansko-uherské války
Monument na místě bitvy u Moháče
Trvání: 29. srpen 1526 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Moháč, jižně od Budapešti Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Drtivé vítězství Turků Změny území: {{{Území}}}
Strany
Uherské království	Osmanská říše
Velitelé
Ludvík Jagellonský † Pál Tomori † Jiří Zápolský †	Sulejman I.
Síla
25 000 — 26 000 mužů 53 děl nedorazilo: 8000 Uhrů Jana Zápolského nedorazilo: 5000 Chorvatů	50 000 — 60 000 mužů, 300 děl
Ztráty
přes 16 000 mužů	asi 16 000 mužů
{{{poznámky}}}

Bitva u Moháče se odehrála roku 1526 a byla jednou z nejdůležitějších bitev první poloviny 16. století. Ludvík Jagellonský, král uherský a český, se v ní pokusil zastavit tureckou expanzi do nitra uherské části své říše, avšak neuspěl. V boji se zhruba dvakrát silnějším a lépe vyzbrojeným i vycvičeným protivníkem utrpěl zdrcující porážku a na útěku zahynul. Uhři překročili Dunaj u Moháče a zde se utábořili, hned ráno 29. srpna vyrazili. Uherské vojsko bylo rovnoměrně rozděleno do třech křídel, zleva byly neprostupné bažiny. Osmané byli rozděleni na tři řady pěšáků a navíc několikatisícový oddíl měl bojiště obejít a zaútočit zezadu.

Průběh bitvy

první fáze ←   → fáze druhá

Jako první sled Turků zaútočily asi hodinu po poledni nepravidelné rumélijské jednotky. Uherské pravé křídlo útok odvrátilo a vydalo se do protiútoku. Rumélijci se dali na útěk a zbytek osmanské armády ustoupil. Uhři a další křesťané vyrazili za nimi v porušené sestavě - jízda se vzdálila pěchotě. Na jejich pravé křídlo v těch chvílích zaútočila lehká islámská jízda a uherský protiútok byl zastaven jednotkami druhého sledu. Bojovaly už i uherské jízdní zálohy. V tuto chvíli probíhal tvrdý nerozhodný boj a také vyrazil třetí sled složený ze Sulejmanovy osobní gardy - zkušených a kvalitních janičářů. Bitva probíhala už asi hodinu. Příchod janičárů znamenal obrat bitvy. Uherské oddíly se začaly rozpadat a z nejvytíženějšího pravého křídla křesťanské armády začali utíkat první vojáci. Na bojiště navíc ještě dorazila skupina, která uherskou armádu obešla. Uherské vojsko bylo poraženo, rozehnáno, bojovaly už jen jeho zbytky. Král Ludvík při útěku utonul v bažinách. Na obou stranách byly ztráty skoro stejné - 16 000 mužů, pro uherskou armádu to znamenalo drtivou porážku. Tato velmi důležitá bitva trvala sotva tři hodiny.

Důsledky bitvy

Ludvíkovi hodně uškodilo, že třetina jeho armády (zemská hotovost), v čele s Janem Zápolským (8000 Uhrů a 5000 Chorvatů), zůstala u Segedína a nestihla se dostavit na bojiště včas. Výsledkem bitvy nebyl jen počátek hegemonie Turků v Uhersku (kteří rychle postupovali směrem na sever až k dnešnímu Slovensku), ale i vymření českouherské větve Jagellonců.

Turci zanedlouho poté obsadili Budín, hlavní uherské město, od té doby je bitva u Moháče symbolem porážky maďarského národa. Uherským i českým králem se stal Habsburk Ferdinand I. a Habsburkové vstoupili s konečnou platností do Evropské politiky a na čas se stali nejmocnějším evropským rodem. Prakticky bitvou u Moháče začal jejich vzestup v evropské politice 16. století. Jako druhá bitva u Moháče se někdy označuje bitva u Nagyharsány, která proběhla 12. srpna 1687. Pojmenování je ovšem silně poplatné propagandistickému názoru o odvetě, neboť od Moháče dělilo v tomto případě bitevní pole přes 41,25 km.

Literatura

• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.  
• VYBÍRAL, Zdeněk. Bitva u Moháče. Krvavá porážka uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského v boji s Osmany 29. srpna 1526. Praha : Havran, 2008. 225 s. ISBN 978-80-86515-87-8.