Jan Zápolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Zápolský
král uherský
Jan Zápolský, vyobrazení z 16. století
Doba vlády 10. listopadu 152622. července 1540
Korunovace 11. listopadu 1526
Tituly vévoda Sedmihradský (15111526)
hrabě Spišský
Narození 2. února 1487
Spišské Podhradie
Úmrtí 22. července 1540
Szászsebes
Předchůdce Ludvík II.
Nástupce Jan II. Zápolský
Ferdinand I. Habsburský
Královna Isabela Jagellonská
Potomci Jan Zikmund Zápolský
Otec Štěpán Zápolský
Matka Hedvika Těšínská

Jan Zápolský (maďarsky: Szapolyai János, chorvatsky: Ivan Zapolja) (2. února 148722. července 1540) byl uherský král v době kdy, v Uhersku probíhala občanská válka, ve které si nárokoval trůn také Ferdinand I. Ferdinandovi se nakonec povedlo spoluvládnout v západním Uhersku od roku 1528. Jan za svůj úspěch vděčil velikému sebevědomí a hlavně notné podpoře Osmanské říše.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jan se narodil na Spišském hradě jako nejstarší ze čtyř potomků uherského magnáta a palatina Štěpána Zápolského a jeho druhé manželky, těšínské princezny Hedviky, dcery těšínského knížete Přemysla II. Již od mládí Hedvika Jana podporovala v jeho vysokém sebevědomí a v ambicích získat královskou korunu. Po smrti svého otce vedle ziskání titulu hraběte spišského stanul v čele tzv. "národní strany", jejímž cílem bylo, aby se po smrti Vladislava Jagellonského stal uherským králem rodilý Uher, nikoliv cizinec. Po narození královy dcery Anny v roce 1503 se Jan několikrát bezvýsledně pokusil o získání její ruky. V roce 1506 byla ovšem Anna na základě ujednání tajné jagellonsko-habsburské smlouvy přislíbena vnukovi císaře Maximiliána Ferdinandu Habsburskému, přestože Janovi političtí spojenci prosadili na sněmu, že po vymření královské dynastie nebude na uherský trůn dosazen cizinec. Uherské stavy přinutily těžce nemocného krále Vladislava, aby vyhlásil Maximiliánovi formálně válku. Situace se však změnila po narození Vladislavova jediného dědice Ludvíka Jagellonského 1. července roku 1506 a události dostaly jiný směr.

Sedmihradský vévoda[editovat | editovat zdroj]

Jan nepřestal doufat, že získá uherskou korunu, protože Ludvík byl chatrného zdraví. V roce 1511 byl dosazen králem na místo sedmihradského vévody. Navíc jeho obliba stoupla po sňatku jeho sestry Barbory s polským králem Zikmundem I. Starým.

V roce 1512 byla svolána křížová výprava proti Turkům, kteří se chystali napadnout Uhry z jihu. Této myšlenky se ale zhostil především dělný lid, který se přesunul do jižních Uher. Tato výprava ale skončila dříve, než mohla začít, protože sultán Selim Hrozný se dohodl na příměří. Uherští páni však zapomněli na dav, který byl ponechán napospas daleko od domova a začal se bouřit v čele s Jiřím Dóžou. Povstání se brzy rozhořelo v jižních Uhrách i Sedmihradsku.

To byla příhodná chvíle, aby Zápolský se Štěpánem Báthory a se svojí armádou přispěchal na pomoc bezmocným královským jednotkám. Jan zajal Dózsu a nechal ho symbolicky popravit na rozžhaveném trůně s rozžhaveným žezlem a korunou. Rebelie bez vůdce se rychle rozpadla a rebelové se vrátili domů. Za tento čin Jan získal titul „osvoboditel království“, nicméně král Vladislav se začal obávat Janovy moci, a proto začal jednat o nástupnictví s Habsburky.

Po Vladislavově smrti v roce 1516 se Jan snažil využít nezletilosti Ludvíka a získat významné úřady, ale v Uhrách žilo mnoho nepřátel Zápolského, kteří mu neustále tyto snahy mařili a nenechali ho dosednout na gubernátorské křeslo, dokonce se přičinili o to, že Janův dobrý přítel Štěpán Báthory byl zvolen palatýnem místo Jana, což toto přátelství rozvrátilo.

V roce 1526 vycítil sultán Sulejman Nádherný slabost v Uhrách a znovu se objevilo na jihu osmanské nebezpečí; mladý Ludvík musel vytáhnout s narychlo sestaveným vojskem. Ke střetu došlo v bitvě u Moháče, kde byla křesťanská vojska totálně poražena a sám Ludvík při ústupu zahynul jako mnoho dalších šlechticů. V bitvě padl Janův bratr Jiří, Jan sám však se bitvy nezúčastnil, nedorazil včas.

Uherský král[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Ludvíka byli dva uchazeči o uherský trůn, Ferdinand a Jan Zápolský. Jan měl velkou výhodou především v silné podpoře uherské šlechty, která nemohla Ferdinandovi odpustit, že neposkytl Ludvíkovi žádnou pomoc u Moháče (Jan i přesto, že se nezúčastnil, tak alespoň přitáhl se svoji armádou).

Toto způsobilo, že si uherská šlechta zvolila 10. listopadu 1526 Jana za svého krále. Korunovace proběhla dalšího dne a Zápolský při ní přijal jméno Jan I. Uherský. Po Janově korunovaci se ale probudila šlechta podporující Ferdinanda v čele s vdovou po Ludvíkovi Marií, sestrou Ferdinandovou, a zvolila si za svého krále Ferdinanda.

Pro řešení této situace nabídl Jan mírové jednání v Olomouci. Jako prostředník byl zvolen polský král Zikmund. Přijetím těchto podmínek se Jan nechal ukolébat a polevil v obraně, toho však využil Ferdinand, který v roce 1527 opustil jednání, vtrhl s malou armádou do Uher a po několika vítězných bitvách obsadil Budín. Jan jen stěží uprchl do Polska, kde ho podržel jeho švagr Zikmund, který nevyslyšel prosby Ferdinanda o Janovo vydání.

Po této prohře se Jan obrátil s prosbou o pomoc na Istanbul, kde našel velkého spojence - sultána Sulejmana, který vycítil územní zisky v Evropě. Již na podzim roku 1528 se Jan mohl vrátit do Sedmihradska a později osmanští spojenci vyhnali Ferdinanda z Uher. Sulejman se zastavil až roku 1529 při obléhání Vídně, odkud musel ustoupit zpět domů. Za sultánovým vojskem ale šlo do Uher zpět vojsko Ferdinandovo, které opět s velkým úspěchem dobylo mnoho území, jen Budín se mu podruhé ztéci nepodařilo.

Jan musel do Uher znovu pozvat sultána Sulejmana. Ferdinandovo a Sulejmanovo vojsko se potýkalo tak dlouho, až si Ferdinand s Janem uvědomili, že na tomto konfliktu zdaleka nejvíc vydělává Sulejman. Rovněž pod nátlakem polského krále Zikmunda I. Starého, o jehož nejstarší dceru se Jan již delší dobu ucházel, v roce 1538 uzavřeli mírovou smlouvu (Velkovaradinský mír). Podle jejích ujednání Uhry zůstaly rozděleny mezi Jana a Ferdinanda. Jan si zachoval doživotní titul uherského krále, ale jeho nástupcem měl být Ferdinand a jeho dědicové. Tím tedy eventuální Janovi potomci neměli mít práv k uherské koruně, místo toho se jim mělo dostat peněžního odstupného, knížecího titulu a majetků na Spiši.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Již na počátku 30. let Jan začal usilovat o ruku nejstarší dcery polského krále Zikmunda I. Starého Isabely. Tento sňatek měl zpečetit polsko-uherské spojenectví, ve které Zápolský doufal, válče proti Habsburkům. Již dříve, za panování Vladislava II. Jagellonského, provdal za Zikmunda Starého svou mladší sestru Barboru, a nyní hodlal znovu prostřednictvím sňatku vztahy mezi oběma zeměmi upevnit. Král Zikmund nebyl nakloněn tomuto manželství ze dvou důvodů: jednak nechtěl dceru provdat do země ohrožené válkou (v té době probíhala v Uhrách válka za turecké intervence), jednak se nechtěl otevřeně postavit politice Habsburků. Úporné snahy krále Jana byla zakončeny úspěchem teprve po několika letech. Zikmund vyslovil se sňatkem souhlas pod podmínkou, že mezi Janem a Ferdinandem dojde k uzavření mírové smlouvy. K tomu skutečně v roce 1538 došlo (mír ve Velkém Varadinu - viz výše). Poté se 23. února roku 1539 Jan Zápolský s nejstarší dcerou Zikmunda Starého Isabelou konečně oženil.

Jan o 32 let starší než jeho novomanželka, ta však přece několik měsíců po svatbě otěhotněla a 7. července roku 1540 porodila v Budě syna, který dostal jméno na počest otce i děda:

Král v té době již několik měsíců pobýval v Sedmihradsku a byl v těžkém stavu - v květnu ho stihla mozková mrtvice a byl ochrnutý na levou polovinu těla. Isabela vzhledem ke svému těhotenství nebyla o vážném stavu manželově informována. Zpráva o narození syna byla ovšem králi v rychlosti doručena; král nařídil konání oslav, jichž se osobně zúčastnil. To způsobilo náhlé zhoršení jeho stavu a vzápětí i jeho smrt (22. července 1540).

Jeho vdova Isabela nikterak nehodlala dodržet ustavení smlouvy z Velkého Varadinu a skutečně dosáhla toho, že její syn se stal uherským králem.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie János Szapolyai ve Wikimedia Commons

Předchůdce:
Peter Szentgyörgyi
Znak z doby nástupu Vojvoda sedmihradský
1511-1526
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Peter Perényi
Předchůdce:
Ludvík II.
Znak z doby nástupu Uherský král
15261540
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan II. Zápolský
proti Ferdinand I.