Zikmund I. Starý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zikmund I. Starý (1. listopadu 1467 – 1. dubna 1548), nejmladší syn Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, byl polským králem a litevským velkoknížetem v letech 1506–1548.
Zikmund zpočátku usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 na tato nástupnického práva rezignoval ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.
Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategický důležitý Smolensk (1514).
Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.
Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforzou.Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.
V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let a měl pouze nemanželské potomky. 1. manželka: Barbora Zápolská (1495–1515); 2. manželka: Bona Sforza Aragonská (1494–1557); nástupcem se stal jeho jediný syn Zikmund II. August, poslední Jagellonec na polském trůně.
| Polští panovníci | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Alexandr Jagellonský |
1506–1548 Zikmund I. Starý |
Nástupce: Zikmund II. August |
