Wettinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wettinové
Armoiries Saxe.svg
Rodový erb Wettinů
Země Sasko
Tituly
Zakladatel Thiedericus
Konec vlády 1918
Poslední vládce Většina r. 1918
Současná hlava Princ Michael
Větve rodu

Ernestinské: Sasko-Coburgsko-Gothajské

(Windsor, Branganza-Wettin, Kohary)
Sasko-Weimar-Eisenach
Sasko-Meiningen

Albertinské:

Vládci v Saském království

Wettinové jsou starý saský šlechtický rod, jehož kořeny sahají do 10. století, kdy byli poprvé doloženi jako hrabata v Harzgau. Později se Wettinové stali vévody a kurfiřty a nakonec i králi saskými. V Sasku vládli do roku 1918. V současnosti jsou dědičnými monarchy v nejvíce státech světa, a to v Belgii, Spojeném království (Windsorové) a zemích Commonwealth Realm.

Původ a růst moci[editovat | editovat zdroj]

V 10. století byli příslušníci rodu hrabaty z Wettinu, odkud přijali své pojmenování. Uvažuje se o jejich příbuzenských vazbách se slovanskými rody z Posálí (i např. Buzici). Roku 1088 získali Wettinové poprvé míšeňské markrabství, které se podařilo postupně ovládnout Konrádu I. Velikému (markrabě v letech 1130-1157). Postupně připojovali ke svému majetku další državy, například po rodech Grojčských a Ekkerhardovců nebo léna v Lužici. Roku 1243 udělili císař Fridrich II. Štaufský jednomu z tehdy nejvýznamnějších říšských šlechticů Jindřichovi Jasnému 1288 landkrabství durynské, které tehdy patřilo protikráli Jindřichu Raspemu z rodu Ludvíkovců. Po jeho smrti roku 1247 museli Wettinové bojovat o jeho udržení, což se jim z velké části podařilo.

Příslušníci rodu se sňatky spojovali s významnými panovnickými rody, Babenberky, Přemyslovci (královna Adléta Míšeňská, manželka Přemysla Otakara I.), Štaufy. Postupně bylo zformováno velké rodové panství s centrem v Míšni, která zažila ve středověku velký hospodářský i stavební rozmach.

V letech 1267-1271 uvažoval český král Přemysl Otakar II., který v té době ještě neměl legitimního následníka, o svém prasynovci Fridrichu I. Pokousaném 1257-1323, budoucím míšeňském markraběti 1291-1323 a durynském landkraběti 1307-1323 z rodu Wettinů jako o svém možném nástupci na český trůn. Zasnoubil ho se svou starší dcerou Kunhutou a nevěstě přiřkl jako věno veškeré přemyslovské državy. (Žemlička, J., Století posledních Přemyslovců, Praha 1986, s.129) Fridrich I. se později, po zavraždění Václava III., angažoval v Čechách ve prospěch Jindřicha Korutanského.

Roku 1423 udělil císař Zikmund Lucemburský svému spojenci proti husitům z roku 1421 Fridrichu IV. Bojovnému (1370-1428) sasko-wittenberské vévodství, kde tehdy vymřela vládnoucí dynastie, a současně mu předal také kurfiřtskou hodnost. V důsledku toho byl pojem Sasko přenesen na Míšeňsko. Tím byl dovršen vzestup Wettinů mezi říšská knížata, vládnoucí elitu země. Poté se novopečený saský kurfiřt účastnil ještě dalších neúspěšných křižáckých tažení proti husitům v roce 1426 (bitva u Ústí) a 1427 (bitva u Tachova).

Ernestinská a albertinská větev[editovat | editovat zdroj]

Roku 1464 se vlády ujali společně bratři Arnošt (14411486) a Albrecht Statečný (14431500). V roce 1483 získali po smrti svého strýce Viléma ještě durynské lantkrabství a rozhodli se, že se o rozsáhlý rodový majetek podělí. Lipskou smlouvou v roce 1485 se Wettinové rozdělili na dvě větve: ernestinskou, jež získala Wittenbersko, část Durynska a kurfiřtský hlas (sídlo ve Wittenbergu), a albertinskou, která vládla v míšeňském markrabství a druhé části Durynska (sídlo bylo přeneseno z Míšně do Drážďan). Vládci albertinské větve se titulovali jako saští vévodové.

V 16. století se Wettinové stali významnými příznivci Luthera a jeho učení. Arnoštův syn kurfiřt Fridrich Moudrý (vládl 14861525) založil roku 1502 univerzitu ve Wittenbergu, na níž později Martin Luther působil. Stal se spolehlivým ochráncem reformátora, který byl dán do klatby a skrýval ho na svém hradě Wartburgu u Eisenachu. Horlivě hájil proti císaři práva německých knížat na náboženskou svobodu a suverénní vládu v jejich teritoriálních knížectvích. Roku 1519 mu byla nabídnuta koruna německého krále, kterou však odmítl. Jeho syn Jan Fridrich (vládl 15251547) se postavil do čela protestantské šmalkaldské jednoty. Po její porážce u Mühlberka ho císař Karel V. zajal, odebral mu kurfiřtský hlas a řadu držav (například Wittenbersko) a přenesl je na albertinskou větev v osobě Albrechtova vnuka Mořice Saského. Mořic byl sice rovněž luterán, ale zpočátku císaře podporoval. Wittenbersko připadlo Mořicovi, ostatní državy ernestinské větve rodu v Durynsku se postupně rozpadly na menší vévodství. Albertinská větev rodů Wettinů držela poté kurfiřtský hlas až do zániku Svaté říše římské roku 1806.

Další vzestup rodu[editovat | editovat zdroj]

S osudy Saska a Durynska byli Wettinové spojeni až do roku 1918. Vládli nejen v saském kurfiřtství (od 1806 království), ale vedlejší větve rodu také v drobnějších tzv. ernestinských vévodstvích, která vznikla na historickém území Durynska: např. Sasko-Kobursko a Gothsko, Sasko-Meiningensko, Sasko-Výmarsko (od 1671 Sasko-Výmarsko-Eisenašsko, od 1815 velkovévodství).

Dynastie Sachsen-Coburg und Gotha[editovat | editovat zdroj]

Rodový erb Wettinů

Z vévodství Sachsen-Coburg und Gotha pochází nejvýznamnější větev rodu Wettinů, dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská (původně Sasko-kobursko-saalfeldská). Až do počátku 19. století byla prakticky nejméně významnou větví rodu a vládla jen velmi malému státečku. Úspěšnou sňatkovou politikou se stala nejmocnějším panovnickým rodem Evropy.

Princ Albert von Sachsen-Coburg und Gotha se oženil s anglickou královnou Viktorií (jejíž matka také pocházela z tohoto rodu) a jeho potomci (syn Eduard VII., vnuk Jiří V., pravnuci Eduard VIII. a Jiří VI. a prapravnučka Alžběta II.) se stali vládci Velké Británie.

Princ Ferdinand von Sachsen-Coburg und Gotha se roku 1836 oženil s portugalskou královnou Marií II. a stal se portugalským králem Ferdinandem II. (stejně jako jeho synové Petr V. a Ludvík I., vnuk Karel I. a pravnuk Manuel II.), Wettinové zde vládli až do roku 1910, kdy Portugalsko vyhlásilo republiku.

Princ Ferdinand von Sachsen-Coburg und Gotha se stal roku 1887 bulharským knížetem a roku 1908 carem. Po něm vládli jeho syn Boris III. a vnuk Simeon II. až do roku 1946, kdy byla svržena monarchie.

Roku 1831 byl princ Leopold von Sachsen-Coburg und Gotha zvolen králem belgickým, jeho následníky se stali syn Leopold II., vnuk Albert I., pravnuk Leopold III. a prapravnuci Balduin I. a Albert II.

Na počátku 20. století tak byla dynastie Wettinů, respektive její větev, pocházející z knížectví Sachsen-Coburg und Gotha nejmocnější dynastií na světě.

Ovládaná území[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 20.století vládli Wettinové jako:

V současné době vládnou Wettinové v:

Větve rodu[editovat | editovat zdroj]

  • Sasko-koburská a gothská
  • Sasko-Koburgsko
  • Sasko-Altenburg
  • Sasko-Výmarsko
  • Sasko-Eisenach
  • Sasko-Gotha
  • Sasko-Gotha a Altenburg
  • Sasko-Meiningen
  • Sasko-Hildburghausen
  • Sasko-Zeitz
  • Sasko-Merseburg
  • Sasko-Weissenfels
  • Sasko-Landsberg
  • Sasko-Jena


Alex K Kingdom of Poland3.svg Dynastie vládnoucí v Polsku Alex K Kingdom of Poland3.svg

Anjouovci · Jagellonci · Piastovci · Přemyslovci · Romanovci · Valois-Angoulême · Vasové · Wettinové

Wettinové (1697–1704, 1709–1763, 1807–1813)

August II. · August III. · Fridrich August I.