Dynastie Petrovićů-Njegošů
| Země | |
|---|---|
| Tituly |
|
| Zakladatel | Danilo I. Petrović-Njegoš |
| Rok založení | 1696 |
| Konec vlády | 1918 |
| Poslední vládce | Nikola I. Petrović-Njegoš |
| Současná hlava | Nikolas, korunní princ černohorský |
| Větve rodu | žádné |
Dynastie Petrovićů-Njegošů (černohorsky: Династија Петровић-Његош, Dinastija Petrović-Njegoš) nebo jen Petrovićové-Njegošové je starý šlechtický rod Černohorců původem z hranic Černé Hory s Bosnou, jenž v letech 1696 - 1918 tvořil postupně vládnoucí vladykovskou, knížecí a královskou dynastii v Černé Hoře. Během první světové války tato dynastie na krátkou dobu ovládala také část Albánie, dnešního Kosova a pobřeží Chorvatska. V roce 1918 byli Petrovićové-Njegošové sesazeni a Černá Hora sloučena se Srbskem a později s Jugoslávií.
V letech 1941 - 1944 byl obnoven Nezávislý stát Černá Hora jako loutkové království pod nadvládou nejdříve Fašistické Itálie a po její kapitulaci Třetí říše. Tehdejší hlava rodu, korunní princ Michael avšak odmítl převzít fašisty nabízenou černohorskou korunu, čímž sebe a svou manželku, korunní princeznu Geneviève dostal do vězení a země zůstala bez panovníka, jehož pozici zastával Italy dosazený guvernér.
Díky sňatkové politice krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše (v jejíž svazcích kupodivu vždy hrála velkou roli láska mezi manžely) se členové dynastie stali příslušníky několika důležitých evropských vládnoucích rodin (např. Karađorđevićů, Obrenovićů, Savojských, Romanovců nebo méně významných Battenbergů, Meklenbursko-Štrelických aj.).
Současnou hlavou dynastie je korunní princ Nikolas, žijící v exilu ve Francii, jenž se veřejně hlásí k dědictví Černohorského království a několikrát také učinil veřejné prohlášení, že je ochoten nastoupit na trůn svých předků, pokud by to bylo výslovným přáním Černohorců. Otázka obnovení monarchie vždy byla a stále je v Černé Hoře tématem k mnoha vážným úvahám. 15. dubna 2011 vláda Černé Hory informovala černohorskou královskou rodinu o novém návrhu zákona rehabilitujícího královskou rodinu s vytvořením nadace pro dynastii Petrovićů-Njegošů v čele s hlavou dynastie. Zákon sděluje postupné navrácení zkonfiskovaného královského majetku mezi lety 1917 - 1918, kulturní, humanitární a rozvojovou podporu, či zajištění černohorského státního občanství všem členům královské rodiny. Nový návrh vlády korunní princ Nikolas přijal a v současnosti probíhají procesy jeho schvalování.
Obsah |
Původ[editovat]
Přestože se jedná o dynastii ryze černohorskou, její členové žili dlouhou dobu v Bosně a do Černé Hory se pravděpodobně začali stěhovat během vlády Ivana I. Crnojeviće. Petrovićové-Njegošové se později usadili ve vesnici Njeguši nedaleko historického hlavního města Cetinje.
Vladykové černohorští (knížata-biskupové; 1696 - 1852)[editovat]
- Danilo I. Štěpán (1696 - 1735)
- Sáva II. (1735- 1782)
- Vasilij III. - 1750-1766 (společně se Savou II.)
- Arsenije II. Plamenać (1781 - 1782; regent - převzal hodnost, ale ne pozici panovníka)
- Petr I. (svatý Petr Cetinjský, 1782 - 1830)
- Petr II. Tomáš (1830 - 1851)
- Danilo II. (1851 - 1852; v roce 1852 prohlášen knížetem jako Danilo I.)
Knížata černohorská (1852 - 1910)[editovat]
- Danilo I. (1852 - 1860); do roku 1852 vladykou jako Danilo II.)
- Nikola I. Mirkov (1860 - 1910; v roce 1910 prohlášen králem)
Králové černohorští (1910 - 1918)[editovat]
- Nikola I. Mirkov (1910-1918; do roku 1910 knížetem)
Hlavy rodu po roce 1918 a titulární králové[editovat]
- Nikola Mirkov (1918-1921; titulární král)
- Danilo Alexandr (1921 - 1921; korunní princ, titulární král jako Danilo III., jenž abdikoval na svou funkci šest dní po zvolení ve prospěch svého synovce Michaela)
- Michael (1921 - 1986; korunní princ, titulární král jako Michael I.)
- Nikolas Michael František (1986 - současnost; korunní princ, titulární král jako Nikola II.)
- Boris Élliot Nikola Danilo (dědičný princ - předpokládaný nástupce svého otce Nikolase)
Následníkům černohorského trůnu náleží od roku 1900 automaticky titul velkovévoda Grahovský a Zetský.