Dánská královská rodina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dánská královská rodina
Royal coat of arms of Denmark.svg

JV Královna
JKV Princ Henrik



Královna Markéta II. na královské návštěvě na Faerských ostrovech

Členy dánské královské rodiny jsou všichni členové vládnoucí dynastie v Dánském království, kterým náleží titul princ nebo princezna Dánská. Jako u jiných evropských monarchií je někdy nesnadné přesně určit, kdo je a kdo není členem národní královské rodiny z důvodu absence striktní právní či formální definice. Královna a její děti náležejí do glücksburské dynastie, jedné z větví oldenburského rodu. Děti královny a mužská linie potomků náleží agnaticky do rodiny de Laborde de Monpezat.[1]

Seznam členů[editovat | editovat zdroj]

Hlavní členové královské rodiny[editovat | editovat zdroj]

Dánskou královskou rodinu tvoří:

Širší rodina[editovat | editovat zdroj]

Mezi širší dánskou královskou rodinu, která zahrnuje členy nemající nárok na titul princ / Princezna dánská, nicméně jsou v příbuzenském vztahu k dánské královně, můžeme počítat:

Řecká královská rodina[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou Marina, manželky prince Michaela a princezen Alexandry a Olgy, všichni členové řecké královské rodiny jsou zároveň členy dánské královské rodiny a mají tudíž nárok na titul princ (princezna) řecký a dánský.

Následnictví[editovat | editovat zdroj]

Korunní princ Frederik Dánský

Dánsko má od roku stejné právo primogenitury pro mužské i ženské následníky trůnu. Dánský akt následnictví[4] přijatý 27. března 1953 umožňuje nástup na trůn pouze těm potomkům krále Kristiána X. a jeho ženy Alexandriny Meklenbursko-Zvěřínské, kteří splnili schválené podmínky uzavřené před sňatkem.

Panovník pozbývá svého nároku na trůn, pokud se ožení/vdá bez svolení panovníka potvrzeným Státní radou. Potomci narození nesezdaným nebo bývalým panovníkům, kteří se oženili bez královského souhlasu, jsou stejně jako jejich potomci vyloučeni z následnictví. Dále, po schválení sňatku může panovník uložit podmínky, které musejí být splněny, má-li jeho potomek získat následnické právo. Část II, odstavec 9 dánské ústavy z 5. června 1953 stanovuje, že parlament zvolí krále a určí novou linii následnictví, v případě situace, kdy by nebylo volitelných potomků krále Kristiána X. a královny Alexandriny.

Dánský panovník musí být členem Dánské národní církve, nebo evangelicko-luteránské církve dánské (Dánská ústava, II,6). Národní církev je podle zákona Státní církev, ačkoli panovník není její hlavou (jako je tomu například v Británii, kde nejvyšším představitelem anglikánské církve je panovník Spojeného království, v současnosti královna Alžběta II.) (úst., I,4)).[5]

Titulatura[editovat | editovat zdroj]

Dánští panovníci mají dlouho historii královských a šlechtických. Historicky dánští monarchové rovněž užívali titulu 'král Vendů' a 'král Gothů'. Po svém nástupu na trůn roku 1972 královna Markéta II. se vzdala všech titulů vyjma titulu 'Královna dánská'. Dánský panovník/panovnice a jeho choť jsou titulováni 'Vaše Veličenstvo', zatímco princové a princezny Jeho nebo Její královská Výsost (Hans nebo Hendes Kongelige Højhed), nebo pouze Jeho či Její Výsost (Hans nebo Hendes Højhed).

  • Když na dánský trůn nastoupila roku 1972 současná královna Markéta II., vzdala se všech tradičních titulů dánských panovníků a ponechala si pouze titul: z milosti Boží, královna dánská.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Royal House [online]. Dánská monarchie, [cit. 2008-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. "Narodili se princ a princezna.". 
  3. Kronprinsesse Mary har født
  4. ICL — Denmark — Následnictví trůnu [online]. [cit. 2008-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Královská rodová linie [online]. Dánská monarchie, [cit. 2008-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 

.