Nikola II. Petrović-Njegoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikola II. Černohorský
korunní princ černohorský
velkovévoda Grahovský a Zetský
Korunní princ Nikola v roce 2006
Úplné jméno Nikola II. Michael František Petrović-Njegoš Černohorský
Tituly Jeho královská výsost korunní princ;Velkovévoda Grahovský a zetský¨
viz níže
Narození 7. červenec 1944
Saint-Nicolas-du-Pélem
Předchůdce Michael Petrović-Njegoš
Manželky Francine Navarro
Potomci princezna Altinaï;
dědičný princ Boris
Dynastie Petrović-Njegoš
Otec Michael Petrović-Njegoš
Matka Geneviève Prigent
Podpis NIIsignature.jpg
Královský monogram korunního prince Nikoly II.

Nikola II. Petrović-Njegoš, uváděn také s rodným jménem Nikolas (černoh. cyrilicí: Никола II Петровић-Његош; narozen 7. července 1944) je od roku 1986 korunním princem černohorským - pretendentem trůnu Černé Hory - a hlavou dynastie Petrovićů-Njegošů žijícím ve francouzském exilu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Nikola II., rodným jménem Nikolas Michael František Petrović-Njegoš, se narodil 7. července 1944 v Saint-Nicolas-du-Pélem ve Francii jako jediný potomek korunního prince Michaela Petroviće-Njegoše a korunní princezny Geneviève Prigent. Je pravnukem posledního černohorského panovníka, knížete a krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše. Vyrůstal nejprve v Saint-Nicolas, po rozvodu svých rodičů v Paříži s matkou a chůvou.

Mladý princ byl nejprve vzděláván soukromými pařížskými učiteli, v roce 1964 byl přijat na proslulou vyšší uměleckou školu École nationale supérieure des Beaux-Arts (ÉNSBA) v centru Paříže. V letech 1965 - 1967 navštěvoval kurzy v několika předních umělecko-architektonických ateliérech a kancelářích. Mezi lety 1967 - 1971 se jako architekt prosadil svou účastí v mnoha projektech, včetně Střediska zimních sportů v Avoriaz, a se svým přítelem Shamaï Haberem působil jako hostující na celkem sedmi vědeckých fakultách ve Francii.

V roce 1971 získal diplom z architektury a doktorát ÉNSBA. Od roku 1971 je čestným členem prestižního francouzského spolku architektů Société Française des Architectes.

Vztahy s Černou Horou[editovat | editovat zdroj]

Korunní princ Nikola II. byl aktivním účastníkem kampaně za obnovení nezávislosti Černé Hory, předcházející referendu o jejím vystoupení z prozatímního státního společenství Srbsko a Černá Hora.

Korunní princ se hlásí k dědictví Černohorského království a několikrát také učinil veřejné prohlášení, že je ochoten nastoupit na trůn svých předků, pokud by obnovení monarchie bylo přáním Černohorců. V Černé Hoře byla otázka obnovení monarchie a podpory královské rodiny vždy mnoha občany vnímána jako téma k velice vážným úvahám.

V červenci 2010 dostal Nikola II. nabídku od Úřadu vlády Černé Hory, zahrnující pravidelnou roční rentu ze státní pokladny (ve stejné výši jako je plat prezidenta republiky) a návrat královských rezidencí v Cetinje, Podgorice a Njeguši, zabavených po anexi Černé Hory Srbskem v roce 1917 a následném zrušení monarchie o rok později. Korunní princ nabídku odmítnul z důvodů, že podmínky majetkového vyrovnání nebyly spravedlivě sestaveny. Navíc se - a to oprávněně - domníval, že přistoupení k této dohodě by mělo za následek značné omezení členů černohorské královské rodiny volně se vyjadřovat o politické situaci v Černé Hoře. Jako nesouhlas s nevstřícným rozhodnutím vlády Nikola II. s rodinou odmítl účast na oslavách stého výročí vyhlášení království 28. srpna 2010. Toto důležité jubileum oslavil v Paříži v kruhu svých nejbližších.

Situace se ale změnila 15. dubna 2011, kdy vláda Černé Hory informovala královskou rodinu o novém návrhu zákona rehabilitujícího královskou rodinu s vytvořením nadace pro dynastii Petrovićů-Njegošů v čele s hlavou dynastie. Zákon sděloval postupné navrácení zkonfiskovaného královského majetku mezi lety 1917 - 1918, kulturní, humanitární a rozvojovou podporu, či zajištění černohorského státního občanství všem členům královské rodiny. Nový návrh vlády Nikola II. přijal a v současnosti probíhají procesy jeho schvalování.

Dynastické výsady[editovat | editovat zdroj]

Černohorská královská rodina
Černohorský knížecí znak

JKV Korunní princ Nikola
JKV Korunní princezna Francine


Korunní princ Nikola II. má jako hlava dynastie právo udělovat nejvyšší černohorské státní vyznamenání z dob monarchie, kterým je Řád knížete Danila I. a další královská vyznamenání - Řád Petrovićů-Njegošů a Řád svatého Petra Cetinjského.

K významným osobnostem, kterým Nikola II. udělil dynastické řády Černé Hory, patří např.:

... a mnoho dalších, vč. členů černohorské královské rodiny.

Po přijetí návrhu zákona z dubna 2011 má korunní princ společně s rodinou v Černé Hoře k dispozici několik budov a pozemků, např. celý Modrý palác v Cetinje, původní rezidenci korunního prince Danila Alexandra Petroviće-Njegoše, dále rodný dům knížete a krále Nikoly I. v Njeguši spolu s přilehlými staveními, zahradami a ostatními lučními i lesními pozemky, horní patro původního zimního královského paláce v Podgorice společně s dvoupatrovým bytem v centru města a dále vilu ve vesnici Mala Gorana patřící původně princezně Anně Petrović-Njegoš, dceři krále Nikoly I..

Zákon dále umožňuje Nikolovi II. vystupovat co by člen vlády a vykonávat funkci zvláštního státního zástupce v nepolitických záležitostech. První takovou záležitostí bylo zastupování černohorského předsedy vlády Igora Lukšićem korunním princem Nikolou II. na pohřbu Otty Habsburského, bývalého rakousko-uherského korunního prince.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1976 se Nikola II. v Trébeurdenu v departamentu Côtes-du-Nord oženil s francouzskou módní návrhářkou Francine Navarro, která po svatbě získala titul její královské výsosti a stala se černohorskou korunní princeznu. Svatebního obřadu se zúčastnili pouze rodinní příslušníci a nejbližší přátelé a pár zahraničních hostů - např. srbský korunní princ Alexandr Karađorđević s manželkou Marií, vévodkyní ze Seborgy a prezident Francie Valéry Giscard d'Estaing s první dámou Anne-Aymone. Korunní princezna zemřela 6. srpna 2008 v Paříži po těžké nemoci. Smrt manželky byla pro Nikolu II. hlubokou citovou ztrátou.

Korunní pár má dvě děti:

Královská standarta[editovat | editovat zdroj]

Královská standarta korunního prince Nikoly II.

Korunní princ Nikola si ponechal královskou standartu po svém dědovi Nikolovi I. - bíle orámovanou červenou vlajku se stříbrnou korunovanou dvojhlavou orlicí držící v levé noze královské žezlo a v pravé královské jablko. Na hrudi orlice je erb s iniciály HII (Николa II - Nikola II.) Pod orlicí je vyobrazen královský lev.

Diplomatické vztahy[editovat | editovat zdroj]

Korunní princ Nikola II. je váženou osobností nejen ve Francii. Velice známý je jeho blízký vztah k černohorskému prezidentovi Filipu Vujanovićovi a první dámě Světlaně Tobeji. Kontakt udržuje také s bývalým francouzským prezidentem d'Estaingem, srbským korunním princem Alexandrem II., britskou královnou Alžbětou II., monackým knížetem Albertem II. a dále členy královských rodin Dánska, Norska a Francie. V červenci 2006 navštívila královská rodina českého prezidenta Václava Klause v Praze a o rok později podnikl Nikola II. s Francine Navarro státní návštěvu do Vietnamu.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Černohorská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Plný oficiální titul Nikoly II. zní
  • Jeho královská výsost Nikola II. Michael František Petrović-Njegoš, korunní princ černohorský, velkovévoda Grahovský a Zetský a hrabě Petrović-Njegošský.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Njegoskij.org Oficiální stránky černohorské královské rodiny