Václav Klaus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. Ing. Václav Klaus, CSc.
Václav Klaus
Ve funkci:
7. března 2003 – 7. března 2013
Předseda vlády Vladimír Špidla
Stanislav Gross
Jiří Paroubek
Mirek Topolánek
Jan Fischer
Petr Nečas
Předchůdce Václav Havel
Nástupce Miloš Zeman

1. předseda vlády České republiky
(7. v rámci federace do 31. 12. 1992)
Ve funkci:
2. července 1992 – 2. ledna 1998
Jmenován Václavem Havlem
Prezident Václav Havel
Předchůdce Petr Pithart (v rámci federace)
Nástupce Josef Tošovský

místopředseda druhé vlády M. Čalfy
Ve funkci:
3. října 1991 – 2. července 1992

ministr financí ČSSR / ČSFR
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa
Předchůdce Jan Stejskal
Nástupce Jan Klak

Ve funkci:
17. července 1998 – 20. června 2002
Předchůdce Miloš Zeman
Nástupce Lubomír Zaorálek

1. předseda ODS
(v letech 2002-2008 také čestný předseda ODS)
Ve funkci:
21. dubna 1991 – 15. prosince 2002
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Mirek Topolánek

1. předseda Občanského fóra
Ve funkci:
13. října 1990 – 23. února 1991
Nástupce subjekt zanikl

Ve funkci:
1. června 1996 – 7. března 2003

Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992

Narození 19. června 1941 (73 let)

Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Č. a M.

Národnost Češi
Občanství Česko
Politický subjekt OF (1989-1991)
ODS (1991-2009)
nestraník (od 2009)
Choť Livia Klausová (od 1968)
Děti Václav ml. a Jan Klausovi
Vzdělání

VŠE v Praze

Náboženství Církev československá husitská
Podpis Václav Klaus, podpis
Webová stránka Václav Klaus
Ocenění velký kříž Řádu Isabely I. Katolické, Řád bílé orlice a Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Václav Klaus
O bývalém řediteli gymnázia PORG pojednává článek Václav Klaus mladší.

Václav Klaus (* 19. června 1941 Praha) je český politik, mimo jiné spoluzakladatel Občanské demokratické strany (ODS) a její první předseda (1991–2002), předseda vlády (1992–1998) a druhý prezident České republiky (2003–2013).

Před vstupem do politiky působil jako bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí ČSSR ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post vicepremiéra. V roce 1990 inicioval založení Občanské demokratické strany. V letech 19921997 byl předsedou vlády a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu premiéra některé pravomoci prezidenta republiky.

Po pádu jím vedené vlády na podzim roku 1997 se zdálo, že jeho politická kariéra je u konce, ale do vysoké politiky se vrátil po volbách na jaře 1998, kdy se stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (19982002). Po parlamentních volbách roku 2002, které ODS prohrála, se opět načas stáhl z vrcholné politiky. V únoru 2003 zvítězil v prezidentské volbě poprvé a na druhé pětileté období byl znovuzvolen v roce 2008. Po odchodu z prezidentského úřadu nezastává žádnou politickou funkci, k politice se však často vyjadřuje. Celek jeho názorů se někdy označuje jako klausismus.[1]

Život do roku 1989[editovat | editovat zdroj]

Klausova rodina pochází ze západočeské obce Mileč.[2] Jeho otec Václav Klaus (1901–1974) se v Milči narodil a byl povoláním účetní.[3] Matka Marie Klausová (1914–2006) pracovala jako pokladní a průvodkyně, byla příležitostnou autorkou básní. Jejím prastrýcem byl malíř Mikoláš Aleš.[4] Rodinným zázemím i duchovně je Václav Klaus spřízněn s Církví československou husitskou.[5][6]

Václav Klaus studoval v letech 19581963 ekonomii zahraničního obchodování na Vysoké škole ekonomické v Praze. Při studiu se seznámil se svou pozdější manželkou Livií Mištinovou, která pochází z Oravy na Slovensku. Mají dva syny, Václava (* 10. 9. 1969)[7] a Jana (* 2. 9. 1974) a pět vnoučat.

V mládí Václav Klaus hrál na ligové úrovni basketbal, dodnes lyžuje a hraje tenis. Je sběratelem kravat.[8]

Po úspěšném absolvování studia Václav Klaus dostal tzv. umístěnku do podniku zahraničního obchodu a nastoupil na základní vojenskou službu do sportovního oddílu Dukla Praha jako prvoligový basketbalista. V té době se také přihlásil do konkursu na místo v Ekonomickém ústavu ČSAV a posléze místo získal. V ústavu se setkal také se západní ekonomickou literaturou, která jej ovlivnila v jeho myšlení. Absolvoval i dvě studijní stáže, na Università degli Studi Federico II v italské Neapoli (1966) a na Cornell University v USA (1969). V roce 1968 získal titul kandidát ekonomických věd.

V roce 1970 byl podle své autobiografie nucen opustit vědeckou kariéru a odešel pracovat do Státní banky československé (SBČS), kde se setkal například s ekonomem a pozdějším politikem Janem Stráským. Po roce práce na obvodní pobočce v Praze 1 byl přijat na místo v odboru ekonomicko-matematických výpočtů při ústředí SBČS. V roce 1987 se vrátil k akademické činnosti v ČSAV, a to v jejím Prognostickém ústavu, založeném o dva roky dříve. Petici "Několik vět", kterou signovalo několik pracovníků Prognostického ústavu, Klaus nepodepsal.

Občanské fórum a založení Občanské demokratické strany (1989–1992)[editovat | editovat zdroj]

Několik dní po 17. listopadu 1989 se do té doby málo známý ekonom Václav Klaus dostal do kontaktu s Václavem Havlem a vstoupil do centra Občanského fóra (OF), kde byl jednou z prvních osobností z jiného okruhu než disidentského a uměleckého. Velmi záhy se dostal do názorových střetů s Václavem Havlem, které provázely i jejich další politickou kariéru (např. v otázce směřování OF do podoby politické strany). Na konci roku 1990 se stal předsedou Občanského fóra, což bylo vesměs vnímáno jako porážka předchozího vedení. Klausovi se však jeho koncepci OF jako pravicové strany proti centristům nepodařilo prosadit.

V prosinci 1989 se Klaus stal československým ministrem financí ve vládě Mariána Čalfy, nominovaným za Občanské fórum. V říjnu roku 1991 byl jmenován místopředsedou vlády ČSFR.

V roce 1991 se Václav Klaus habilitoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy jako docent ekonomie. V tomtéž roce 1991 založil Nadaci Václava Klause, ze které se v roce 1993 stal Nadační fond Václava Klause, podporující mimo jiné vzdělávání občanů České republiky v politických, sociálních a ekonomických vědách.[9]

V lednu 1991 získal Václav Klaus pro svou představu fungování Občanského fóra jako politické strany a také změn ve vládě ČSFR silnější podporu delegátů dalšího sjezdu. Pokračující neshody mezi představiteli fóra vedly ale v dubnu roku 1991 k rozštěpení OF. Nejdůležitější z následnických organizací byla Občanská demokratická strana (ODS), na jejímž vzniku se Václav Klaus podstatně podílel. ODS byla budována jako klasická politická strana s pravicovým programem a měla podporu v dosavadních krajských organizacích OF, zatímco většina vedení Občanského fóra zamířila do středového Občanského hnutí.[10]

V červenci 1992 se Václav Klaus stal předsedou vlády České republiky poté, co ODS pod jeho vedením a s programem reforem „Svoboda a prosperita“ v koalici s KDS přesvědčivě zvítězila ve volbách do České národní rady (tehdy ještě v rámci československé federace). Spolu s předsedou slovenské vlády Vladimírem Mečiarem se významně podílel na dojednání rozdělení Československa, ke kterému došlo k 1. lednu 1993

Formování samostatného Česka (1993-2002)[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Pod Klausovým vedením, zpočátku jako ministra financí, později jako premiéra, také započala zásadní transformace socialistického plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku. Významnými částmi tohoto procesu byly privatizace dřívějších tzv. národních podniků a restituce soukromého majetku zabaveného na počátku komunistického režimu v Československu. Největší část státního majetku byla převedena do soukromých rukou v rámci tzv. kupónové privatizace. Podle Josepha Stiglitze, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, zvolil Klaus privatizaci kupónovou metodou proto, že chtěl privatizovat státní podniky českým namísto zahraničním zájemcům.[11]

Tehdejší hospodářská politika, na kterou měl Klaus zásadní vliv, byla zaměřena na co možná nejrychlejší překonání závažných strukturálních problémů a stagnace české ekonomiky, která nastala v posledních letech tzv. socialistického plánovaného hospodářství do roku 1989. Situace byla stížená ztrátou dosavadních trhů v zemích tzv. socialistického tábora, která musela být urychleně kompenzována zaměřením zahraničního obchodu na trhy vyspělých západních ekonomik, zejména sousedních zemí Německa a Rakouska.

V průběhu transformace od roku 1990 i později byl Klaus vícekrát označen za „tržního fundamentalistu“, ku příkladu Václavem Havlem (2008)[12][13][14] či Georgem Sorosem (1999).[15] Ekonomický publicista Jan Macháček v reakci na Sorosovo vyjádření pro týdeník Respekt uvedl, že Klaus „byl ale "tržním fundamentalistou" pouze v rétorice“, zatímco v praxi „jako předseda vlády naopak většinu protržních reforem od roku 1994 spíše brzdil“.[15] Klausův spolupracovník Jiří Weigl v roce 2002 uvedl, že někteří kritici Klausovi vytýkají údajné zanedbání právního rámce transformace, nebo dokonce despekt k právu.[16] Kritiku prezidentské amnestie před koncem druhého funkčního období připomněl Jan Vávra ve svém příspěvku pro Český rozhlas 6.[17] Klaus je často spojován s odpovědností za nejasnosti až podvody při privatizaci a tzv. tunelování. Podle někdejšího ministra privatizace Tomáše Ježka způsobil tunelování zejména jeden nepovedený zákon připravovaný federálním ministerstvem financí v době, kdy byl ministrem Klaus.[18][19] Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, kritizoval Klause za nepovedenou kupónovou privatizaci, v níž se nepovedlo udržet české podniky v českém vlastnictví. Mnoho lidí prodalo své kupony různým investičním fondům, a podniky tak nakonec skončily v rukou cizího kapitálu, což podle Stiglitze české ekonomice nic nepřineslo.[11]

Podle ekonoma Jiřího Schwarze došlo během transformačního procesu v druhé polovině 90. letech k zastavení privatizace bank a nedošlo k cenové liberalizaci, například nebyla provedena deregulace nájemného, cen energií, telekomunikačních, poštovních a dopravních služeb. [20]

V roce 1995 byl Klaus jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické, v roce 2005 na Národohospodářské fakultě této vysoké školy také přednášel.

V roce 1996 ODS opět vyhrála volby, ale úspěch ČSSD pod vedením Miloše Zemana jí umožnil sestavit pouze menšinovou vládu, v koalici s KDU-ČSL a ODA, tolerovanou ČSSD. Druhá Klausova vláda na jaře 1997 kvůli zhoršující se ekonomické situaci přijala řadu rozpočtových škrtů, označovaných jako „úsporné balíčky“.

Aféra ohledně financování ODS, demise a úřednická vláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1997 musela ODS také čelit obviněním z nejasného financování, např. pomocí darů od podnikatelů účastnících se privatizace, které měly být poukázány přes nastrčené nebo smyšlené osoby. Spekulace v těchto souvislostech se objevily i kolem samotné Klausovy osoby. Především šlo o tzv. švýcarské konto, které mělo sloužit k nelegálnímu financování ODS, o kterém měl Klaus údajně vědět, a o jím údajně vlastněnou vilu ve Švýcarsku. Zpráva o vile, již přinesla televize Nova, se však posléze ukázala jako nepravdivá.[21][22] Informace o švýcarském kontu ODS byla poprvé zveřejněna v Mladé frontě DNES v listopadu 1997. Existenci konta ve švýcarské bance Credit Suisse, které mělo sloužit k nelegálnímu financování ODS, potvrdilo Švýcarské státní zastupitelství v roce 2000.[23][24] Po rezignaci ministrů za KDU-ČSL a ODA podal Klaus 30. listopadu 1997 demisi z funkce předsedy vlády.

17. prosince 1997 prezident Václav Havel pověřil Josefa Tošovského, dosavadního guvernéra České národní banky, sestavením úřednické vlády. Nová vláda byla jmenována 2. ledna 1998.

Václav Klaus obvinění z účasti na korupci odmítl a na mimořádném kongresu své strany v Poděbradech v prosinci 1997 získal hlasy většiny delegátů pro pokračování ve funkci předsedy strany. Vnitrostranická opozice proti Klausovi vytvořila odštěpeneckou platformu, která další měsíc vstoupila do vznikající Unie svobody (US). Události kolem pádu vlády a rozštěpení ODS vedly k propadu popularity ODS u voličů[25] a určitému odlivu členů.[26]

Opoziční smlouva[editovat | editovat zdroj]

V následujících předčasných volbách (1998) získala ODS pod Klausovým vedením a po kampani, založené do značné míry na varování před nástupem levice k vládě, necelých 28 %. Po neúspěšném vyjednávání s předsedou Unie svobody Janem Rumlem sestavil vládu předseda vítězné ČSSD Miloš Zeman za podpory ODS, a to sepsáním tzv. „opoziční smlouvy“. V rámci rozdělení funkcí podle této smlouvy byl Václav Klaus zvolen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny.[pozn. 1] Pragmatické řešení rozdělení moci a kontrast s předcházející výrazně protilevicovou kampaní ODS se staly předmětem ostré kritiky z nejrůznějších stran. To vedlo k nespokojenosti části veřejnosti, vyjádřené například iniciativou „Děkujeme, odejděte!“ (listopad 1999), která bezvýsledně požadovala odchod Klause i Zemana z politiky (prosinec 1999).

V roce 1999 Klaus založil občanské sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) a působil jako první předseda jeho správní rady.[27]

Během krize v České televizi v prosinci 2000, která nastala poté, co byl zvolen novým generálním ředitelem Jiří Hodač, se Klaus postavil na stranu nového vedení v čele s Hodačem a jím jmenovanou ředitelkou zpravodajství Janou Bobošíkovou.

V roce 2002 se Klaus během letu do New Yorku seznámil s Klárou Lohniskou, letuškou ČSA.[28] V létě 2002 potom bulvární deník Blesk uveřejnil jejich společnou fotografii.[29][30] Aféra však Klausův manželský život nerozvrátila.[31] V březnu 2008 se v médiích objevila jména jiných dvou žen, se kterými měl Klaus údajně poměr.[32][33]

Prezident republiky (2003–2013)[editovat | editovat zdroj]

První období[editovat | editovat zdroj]

Setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2006

V dalších poslaneckých volbách v roce 2002 opět zvítězila ČSSD a došlo k posílení levice, což bylo vnímáno jako neúspěch ODS i Klause. Vedení ODS dalo následně své funkce k dispozici. Klaus se později rozhodl nekandidovat znovu na předsedu strany a oznámil úmysl kandidovat na funkci prezidenta republiky. Jako svého nástupce doporučil Petra Nečase,[34] ale předsedou ODS byl zvolen Mirek Topolánek a Václav Klaus se stal čestným předsedou strany. Této funkce se vzdal 6. prosince 2008.[35]

Klausova prezidentská kandidatura byla úspěšná, když byl 28. února 2003 ve třetím kole opakované volby zvolen 142 hlasy z 281 prezidentem České republiky. Ve společném hlasování Senátu a Poslanecké sněmovny se prosadil nejen díky podpoře ODS, ale i kvůli rozporům v tehdejší vládní koalici, vnitřnímu boji v ČSSD a podpoře části KSČM. Do funkce byl uveden 7. března 2003.[pozn. 2]

V březnu 2005 Klaus odmítl jmenovat několik justičních čekatelů navržených ministrem spravedlnosti do úřadu soudce, což odůvodnil jejich nízkým věkem (méně než 30 let).[36] Někteří z nich se bránili správní žalobou,[37][38][39] v soudním řízení však vytrval jen jeden z nich, Petr Langer, v jehož případě Městský soud v Praze shledal Klausovo jednání nezákonným a uložil mu justičního čekatele soudcem jmenovat, nebo jeho nejmenování řádně zdůvodnit, což potvrdil i Nejvyšší správní soud.[40][41][42] Podle dostupných informací však tak Václav Klaus neučinil.[43]

Václav Klaus dříve kritizoval Václava Havla za časté používání prezidentského veta, sám však jako prezident právo veta často používal.[44]

V roce 2003 Václav Klaus založil s manželkou Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových, jehož posláním je "podpora humanitárních aktivit právnických a fyzických osob, zejména se zaměřením na podporu projektů a aktivit zdravotně sociálního charakteru a projektů a aktivit v oblasti vzdělávání".[45] Fond měl v roce 2014 šest projektů: Senioři komunikují, Jazykové kurzy, Stipendia, Kroužky, Podpora dětských obětí dopravních nehod a Řidičské průkazy.[46]

Přístupovou smlouvu k Evropské unii podepsal Václav Klaus spolu s tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou 16. dubna 2003 v Aténách.[47][48][49] Smlouvu o Ústavě pro Evropu jménem prezidenta Klause za Českou republiku podepsali 29. října 2004 v Římě tehdejší premiér Stanislav Gross a tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda.[50]

V říjnu 2005 Klaus odmítl jmenovat prezidenta České lékařské komory (ČLK) Davida Ratha, který byl členem a poslancem ČSSD, do funkce ministra zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka. Podle Klause by se Rath díky svému předsednictví ČLK dostal do střetu zájmů.[51] Rath nakonec 2. listopadu 2005 z funkce prezidenta ČLK abdikoval[52] a Klaus jej 4. listopadu jmenoval do funkce ministra zdravotnictví.[53]

Z funkce prezidenta republiky vetoval Klaus během prvního období celkem 31 zákonů, například zákon o registrovaném partnerství (únor 2006, přehlasován), v úvodu druhého období např. tzv. antidiskriminační zákon (květen 2008).[54][55]

Klausovo první funkční období vypršelo 7. března 2008.

Druhé období[editovat | editovat zdroj]

Klaus při setkání s polským prezidentem Bronisławem Komorowskim na Sněžce (2010)

V roce 2008 byl Klausovým soupeřem v první prezidentské volbě ekonom Jan Švejnar, kterého podporoval i bývalý prezident Václav Havel.[12] Volba proběhla 8. a 9. února a nepřinesla vítěze, i když Václavu Klausovi stačilo ke zvolení ve třetím kole získat jediný hlas navíc.[56] V druhé volbě 15. února 2008 byl Klaus ve třetím kole prezidentem zvolen, když získal 141 hlasů. Ke zvolení mu pomohly hlasy tří tehdejších členů a poslanců ČSSD, a to Miloše Melčáka, Michala PohankyEvžena Snítilého.

Václav Klaus byl velkým kritikem Lisabonské smlouvy. Po nálezu Ústavního soudu, který ji neshledal protiústavní, však smlouvu podepsal,[57][58] i když prý v souvislosti s tím zvažoval možnost, že se vzdá prezidentského úřadu.[59]

V roce 2010 hostil Václav Klaus na Pražském hradě schůzku mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a jeho ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem, při které byla podepsána smlouva START o snižování počtu jaderných zbraní.[60][61]

V souvislosti s evropskou měnovou krizí roku 2011 Klaus vyjádřil nesouhlas se vstupem České republiky do eurozóny (s opuštěním koruny a přijetím eura). Vycházel přitom z přesvědčení, „že nemáme takovou ekonomickou výkonnost jako Německo a že nepracujeme tak tvrdě jako lidé v této zemi.“[62][63]

K takzvanému „chilskému incidentu“ došlo 4. dubna 2011, během státní návštěvy v Chile. Prezident Klaus si zde vzal a strčil do kapsy protokolární pero vyrobené z modrého polodrahokamu lapis lazuli.[64][65][66] Přitom byl natočen Českou televizí, která záznam odvysílala. Ten měl (především na internetu) miliony shlédnutí a vzbudil značný ohlas v Česku i v zahraničí.[67]

V únoru 2012 Václav Klaus spolu se svými syny a kancléřem Jiřím Weiglem založil studijní a výzkumnou obecně prospěšnou společnost s názvem Institut Václava Klause, jejíž cíle jsou „dokumentace, výzkum a propagace života, díla a myšlenek prezidenta republiky Václava Klause“ a „shromažďování literatury a propagace idejí a témat souvisejících s veřejným působením Václava Klause“. Kromě zakladatelů se na její činnosti účastní např. Ladislav Jakl a europoslanec Ivo Strejček.[68]

Od roku 1990 je Václav Klaus aktivním členem Montpelerinské společnosti, sdružení liberálních ekonomů.[69] Vystupuje s projevy na jejích konferencích[70][71][72][73][74][75][76] a v září 2012 se na jeho pozvání konalo valné shromáždění této společnosti na Pražském hradě, kde Klaus prohlásil, že demokracii a tržní ekonomiku ohrožují mimo jiné ztráta tradičních hodnot, populismus demokratických politiků a rostoucí moc soudů, neziskových organizací a médií.[77][78]

28. září 2012 v Chrastavě na Liberecku došlo k útoku na Václava Klause neškodnou airsoftovou zbraní.[79][80] Klaus utrpěl oděrky na lokti.[81] Útočník chtěl upozornit na špatný stav politické scény v ČR.[82] Za útok byl potrestán šesti měsíci odnětí svobody podmíněně.[83]

Koncem roku 2012 odmítl Klaus za ČR podepsat doplněk Lisabonské smlouvy, který by umožnil vznik nového záchranného fondu eurozóny - Evropského stabilizačního mechanismu (ESM, též Euroval). Klaus tento fond označil za "zrůdnou, hroznou věc".[84] Dodatek nakonec podepsal až Klausův nástupce Miloš Zeman.[85]

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Prezident Václav Klaus vystupoval jako kritik evropské integrace a fungování Evropské unie. Byl pro ekonomické svobody, ale odmítal bruselský politický centralismus i politickou integraci, která by podle Klause byla možná jen za cenu války.[34] Demokratická kontrolovatelnost výkonné moci není podle něho možná v ničem větším, než v národním státě.[86] Ve své knize Česká republika na rozcestí – Čas rozhodnutí z roku 2013 došel až k názoru, že nejlépe by pro Českou republiku bylo, pokud by z „antidemokratické“ Evropské unie vystoupila.[87]

Václav Klaus byl odpůrcem vojenského zásahu Severoatlantické aliance (NATO) proti Jugoslávii vedené prezidentem Slobodanem Miloševičem (tzv. Operace Spojenecká síla)[zdroj?] a proti uznání samostatnosti státu Kosovo[zdroj?].

Klausův „euroskepticismus[88] či „eurorealismus“[89] bývá kritizován, například Daniel Esperza z Palackého univerzity v Olomouci považuje (2010) Klausův euroskepticismus ze hlavní příčinu náhlého odmítnutí České republiky na mezinárodní scéně. Podle jeho názoru se Klaus ideologicky inspiroval britským euroskepticismem, což je ale v rozporu s politickou realitou České republiky, jež nemá velmocenské postavení ani alternativu v podobě Commonwealthu jako Velká Británie. Klausův euroskepticismus či eurorealismus je v rozporu s realitou a nelze jej vysvětlit, tak jako v britském případě teorií racionální volby, míní Esperza, když se ptá, nakolik Česká republika z Klausova euroskepticismu zahraničně-politicky profitovala a co je vlastně jeho politickým cílem. Propast mezi ideologií a realitou ukazuje dle autora na to, že Klaus je "idealista, jenž slepě věří ve svoji vlastní ideologii, kterou prezentoval jako výjimečný způsob řešení současné politické krize EU".[90] Esperza vysvětluje tento euroskeptismus Klausovým srovnáním kritických postojů k EU s Janem Husem a jeho kritikou církve a Klausovou sebestylizací v disidenta v rámci EU, které odrážejí v Esterzově interpretaci jeden ze základních národních mýtů českého národa – husitské stigma a představu o národní výjimečnosti.[91]

Občanská společnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 Klaus obdržel anticenu Zelená perla za výrok "Občanská společnost je polemika se svobodnou společností. A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat.",[92] který měl podle deníku Právo pronést 12. 7. 2005 na semináři CEP s názvem Postdemokracie: hrozba, nebo naděje? jako komentář k příspěvku ředitele české pobočky Greenpeace Jiřího Tuttera.[93]

V roce 2010 označil článek Adama B. Bartoše Věční petenti ve službách pana Vaňka[94] za geniální.[34] Poté, co se Bartoš radikalizoval a vstoupil do politiky, se od něj Klaus v roce 2014 distancoval.[95]

„Homosexualismus“[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2006 Václav Klaus vetoval zákon 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství, protože byl podle Klause špatný a rozšiřoval oblast státních zásahů do lidských životů.[96] Za tento krok byl kritizován např. Jiřím Hromadou z Gay iniciativy,[96] a premiérem Jiřím Paroubkem, který to označil za jednu z Klausových největších chyb.[97] O měsíc později Poslanecká sněmovna veto nejtěsnější většinou přehlasovala a zákon začal platit.[98] Podle Klause šlo o „porážku všech nás, kteří věříme, že rodina je v naší společnosti základní, jedinečná a bezkonkurenční a kteří věříme v práva univerzální (nikoli skupinová) a v práva zajišťující svobody (nikoli nároky)“.[98] Když parlament v červnu 2008 schválil novelu zákona, prezident Klaus ji nechal projít bez svého podpisu.[99][100]

V srpnu 2011 se Václav Klaus zastal svého mluvčího Petra Hájka a vysvětlil svůj postoj k tzv. homosexualismu poté, co Hájek označil homosexualitu za deviaci a odsoudil průvod gay hrdosti Prague Pride 2011. Klaus uvedl: „Pražská „Prague Pride“ není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů“ – velmi obávám. Přesně toto je ostatně postoj, který jsem veřejně zastával v roce 2006 při svém vetu zákona o registrovaném partnerství.“[101]

Bátora[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2011 Klaus publikoval článek na obranu Ladislava Bátory, kritizovaného veřejností za údajné extremistické názory[102][103][104] (Bátora v minulosti pronesl několik antisemitských výroků a také kandidoval za nacionalistickou Národní stranu[105]), a přirovnal protesty proti jeho zamýšlenému jmenování náměstkem ministra školství k hilsneriádě.[106] To vzbudilo odpor některých osobností a sdružení. Filozof a kněz Tomáš Halík na událost reagoval tvrzením, že se Klaus přiblížil „myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků“[107] a politolog Jiří Pehe napsal, že Klausovo srovnávání Bátorovy kritiky s hilsneriádou je „urážka nejen všech slušných lidí, včetně Masaryka, ale i židovských obětí antisemitismu.“[108] Právní teoretik a sociolog Jiří Přibáň Klausovo srovnání s Hilsneriádou také považoval za „nehorázné“.[109] Podle zpráv České televize se Klaus osobně setkal nejen s Bátorou, ale s celým vedením občanské iniciativy D. O. S. T., z nichž někteří mají mít blízko ke krajní pravici.[110]

Environmentalismus[editovat | editovat zdroj]

Václav Klaus byl od počátku své politické dráhy kritikem environmentalismu, který považuje za levicovou ideologii.[111][112] Za své názory obdržel třikrát (v letech 1995, 2005 a 2007; výrok v roce 2005 se netýkal ekologie) v anketě „antiekologický výrok roku“ cenu nazvanou „Zelená perla roku[92] a v roce 1993 za postoj k dostavbě Temelína také název Ropák roku.[113]

Environmentalismus označuje za současné největší ohrožení svobody. V odpovědi na otázky amerického Kongresu uvedl: „Komunismus vystřídalo nebezpečí ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie vzývá zemi a přírodu a pod hesly o jejich ochraně – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva jakýmsi centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa.[114] Prohlásil například, že ekologičtí aktivisté představují větší globální hrozbu než teroristé z Al-Káidy.[115][116]

V rozhovoru pro HN řekl, že „environmentalismus je inkarnace novodobého levičáctví“.[117] Tento názor zopakoval v diskuzi se čtenáři Financial Times: „Environmentalismus – nikoli ochrana přírody (a životního prostředí) – je levicová ideologie.[118]

Václav Klaus patří k hlasitým kritikům názoru, že globální oteplování je způsobeno člověkem. Své názory na boj proti globálnímu oteplování shrnul ve své knize Modrá, nikoli zelená planeta. Existenci globálních změn klimatu nezpochybňuje, je však hlasitým kritikem boje proti nim. Globální změny klimatu jsou podle jeho názoru přirozeného původu a boj proti nim tak bezvýznamný. Rovněž argumentuje tím, že oteplování nemusí mít jen negativní dopady. Řešení problému spatřuje v adaptaci a technologickém pokroku: „Namísto marných pokusů s ním bojovat bychom se měli připravit na jeho důsledky. I kdyby se atmosféra oteplovala, negativní dopady nemusí převážit.[114]

Rovněž dlouhodobě kritizuje panel IPCC jako zpolitizovaný a jednostranně zaměřený. Staví se proti termínu vědecký konsenzus, který je podle něho „vždy dosahován hlasitou menšinou, nikoli tichou většinou“.[119]

V červnu 2007 uvedl jako vůbec první hlava státu kontroverzní film Martina DurkinaThe Great Global Warming Swindle. Tento film porušil předpisy britského úřadu pro vysílání Ofcom, který jej označil za neetický a záměrně překrucující názory některých v něm vystupujících vědců. Televizní stanici Channel Four, která film v Británii uvedla, bylo uloženo odvysílat hlavní body kritického verdiktu.[120]

Milosti[editovat | editovat zdroj]

Oproti prezidentu Havlovi omezil Václav Klaus udělování prezidentské milosti.[121] Mezi udělenými milostmi je však několik kontroverzních případů.[122] Nejznámější je udělení milosti podnikateli a sponzorovi ODS Zdeňku Kratochvílovi (2008),[123] úplatné policistce (2010),[124][125] spolupracovníkům zavražděného podnikatele Mrázka (2010)[126], podnikateli za půlmiliardový podvod (2011)[127], exředitelce Metropolitní univerzity Praha Anně Benešové, odsouzené za podplácení a zpronevěru (2012)[128] a odložil nástup do vězení dalšímu spolupracovníkovi podnikatele Mrázka (2012).[129]

Amnestie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Amnestie Václava Klause.

Při příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky prezident Klaus vyhlásil 1. ledna 2013 dílčí amnestii. Prezident prominul nebo zahladil roční a kratší nepodmíněné tresty všem odsouzeným a obviněným osobám. Amnestie se vztahovala i na ty osoby, které měly strávit ve vězení dva roky, ale nikoho nezabily, vážně nezranily a ani neznásilnily. Také téměř všem vězňům starším než 75 let byly jejich tresty prominuty. Prezident se také rozhodl zastavit i vleklá trestní stíhání, pokud od jejich zahájení uplynulo přes osm let a týkaly se maximálně desetiletých trestů, Byla to jediná amnestie, kterou ve svém úřadu Václav Klaus vyhlásil.[130]

Velmi kontroverzním se ukázal být článek o zastavení vleklých trestních stíhání. Z amnestie tak profitovali mj. bývalý předseda Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský nebo manažeři zbankrotovaného H-Systemu.[131][132] Amnestie byla díky tomu velmi kritizována, snahy o zrušení zmíněné kontroverzní části však byly Ústavním soudem odmítnuty.[133]

Závěr prezidentství a hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Senát PČR dne 4. března 2013 schválil podání ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause pro velezradu. Jde o první žalobu na prezidenta v historii ČR. Pro podání žaloby Ústavnímu soudu hlasovalo 38 přítomných senátorů a senátorek. 30 členů Senátu bylo proti žalobě a 13 dalších senátorů a senátorek se hlasování nezúčastnilo nebo se hlasování zdrželi.[134][135] Ústavní soud však žalobu zamítl.[136]

Václav Klaus na Národní třídě v Praze při vzpomínkové slavnosti dne 17. listopadu 2006

Ústavní žaloba uvedla řadu důvodů. Byly to kontroverzní novoroční amnestie a otálení s podpisem dodatku k Evropské sociální chartě. Dále to, že prezident nerozhodl o jmenování Petra Langra, jednoho ze soudních čekatelů, ačkoliv mu to nařídil soud. Také že dosud nepodepsal doplněk Lisabonské smlouvy o novém záchranném fondu eurozóny i přes souhlas parlamentu s tímto doplňkem. Václav Klaus podle senátorů ohrozil i fungování Ústavního soudu tím, že téměř rok nejmenoval žádného ústavního soudce a nenavrhl Senátu nové kandidáty s výjimkou dvou neúspěšných pokusů.

Před prezidentskými volbami Klaus vyjádřil podporu v kandidatuře svému tajemníkovi Ladislavu Jaklovi tím, že sám podepsal jeho nominační petici.[137] V rozhovoru pro Lidové noviny později uvedl, že ze všech zájemců o prezidentský post je Miloš Zeman jediným politikem. „Tak proč bych ho nemohl nepřímo podpořit?“[138]

V souvislosti s odchodem Václava Klause z funkce prezidenta zhodnotil americký novinář James Kirchick pro anglickou edici německého časopisu Der Spiegel prezidentské období Václava Klause. Podle jeho názoru Klaus měl určitě významnou roli v české historii, ale "jeho dědictví bude zřejmě poškozeno kontroverzními postoji k Evropské unii, klimatické změně a populismem".[139] Kirchick si všímá Klausovi záliby v -ismech a zvláště potom jeho posledního užití pojmu havlismus v rozhovoru pro polský týdeník Rzeczy, jehož styl považuje u Václava Klause za rutinu, která je "zlomyslná, hysterická a přezíravá... k V. Havlovi".[140] Podle Kirchicka byla prezidentská dekáda Václava Klause charakteristická častým testováním ústavních omezení funkce a kontroverzemi v záležitostech počínaje homosexuály a konče globálním oteplením. Klaus za sebou jako nejvýznamnější politik polistopadového období po V. Havlovi ponechává "diskutabilní dědictví", míní Kirchick. Konkrétně si všímá také Klausova opožděného podpisu Lisabonské smlouvy a kritiky Evropské unie.[140] Autor připomíná roli Václava Klause v českých prezidentských volbách a jeho podporu Miloše Zemana, která byla podle Kirchickovy analýzy projevem Klausových sklonů k populismu. Podpora Zemana proti Karlu Schwarzenbergovi odpovídala podle Kirchicka Klausově osobnímu politickému stylu. Schwarzenberg představoval v protikladu ke Klausovi mezinárodní a kosmopolitní názor na politiku a byl především přítelem Václava Havla. Kirchick si dále všiml pragmatického vztahu Václava Klause k Rusku a napsal: "Za jeho 25 let v politice je těžké najít jediný geopolitický problém, na který by měl Klaus jiný názor než Rusko..."[141] V závěru svého článku Kirchick připomněl, že Klaus byl i přes své kontroverzní výroky v České republice populární a důvěryhodný. Nicméně se pozastavuje nad jeho "překvapivou" amnestií z 1. ledna 2013, která "pravděpodobně může být nejtrvalejším aspektem Klausova dědictví".[142]

Ze strany názorových oponentů i ze zahraničí, např. europoslance Othmara Karase v roce 2009, byly kritizovány i Klausovy osobní vlastnosti, a sice jeho údajná politická nevypočitatelnost, ješitnost a sebestřednost.[143][144] Podle Vladimíry Dvořákové (2011) popularitu Václava Klause snižují také názory a vystupování jeho poradce Ladislava Jakla a ředitele tiskového odboru prezidentské kanceláře Hájka.[145][pozn. 3]

Britský týdeník The Economist v srpnu 2011 zařadil Václava Klause v souvislosti se způsobem prezentace jeho názorů mezi kontroverzní východoevropské politiky, kteří vyhledávají špatnou publicitu a údajně tím škodí vlastním zemím, které potřebují investice. Podle týdeníku má tato skupina sklon opovrhovat konvenční diplomacií a publicitou. „Například Václav Klaus obvykle odmítá hovořit se zahraničními novináři, pokud mu neslíbí, že otisknou celé jeho odpovědi,“ citoval The Economist server iHNed.cz.[150][151]

Podle doposud oficiálně neověřených informací publikovaných WikiLeaks se v roce 2007 vyjádřil americký velvyslanec v Praze Richard Graber o Václavu Klausovi následovně:

  • je složitá osobnost
  • instinktivně proamerický, ale nerozpakuje se kritizovat
  • pyšný na to, že se považuje za intelektuála
  • přesvědčený liberál, který si libuje ve vyvolávání kontroverzí.[152]

Po prezidentství[editovat | editovat zdroj]

V předčasných volbách roku 2013 výslovně podpořil stranu Jany Bobošíkové, která se za účelem soustředit „klausovské síly“ přejmenovala na Hlavu vzhůru – volební blok. Osobně vystoupil na několika mítincích[153] a objevil se i na předvolebních billboardech.[154] Strana pak získala celkem 21 241 hlasů, což činilo 0,42 %, a nezískala tak žádný mandát.[155] Klaus za hlavního viníka neúspěchu označil Stranu svobodných občanů, která se projektu odmítla zúčastnit (sama získala 122 564 hlasů, tedy 2,46 %).[156]

V roce 2014 nevyloučil, že by se zúčastnil volby prezidenta v roce 2018, a to v případě, že by se na tento post rozhodl kandidovat kněz Tomáš Halík, s nímž má Klaus dlouhodobé spory.[157]

Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) 24. října 2014 uvedl, že by měl Václav Klaus zasednout v čele Národní rady pro vzdělávání, jejíž vznik byl naplánován v souvislosti s novelou školského zákona od roku 2015.[158][159] Téhož dne ministra vyzvali představitelé protikorupčních iniciativ Vraťte nám stát!, Veřejnost proti korupci a Nadační fond proti korupci, aby jej nejmenoval předsedou ani řadovým členem rady, a to s poukazem – krom jiného – na „politické a obchodní zájmy Václava Klause mladšího“.[160] Výběr kritizovala také společnost EDUin, zabývající se vzděláním.[161] Ministr Chládek později téhož dne uvedl, že by Klaus neměl být v samotné radě, nýbrž jen ve výboru, který by měl připravit podklady k ukotvení rady v zákoně. Dne 26. října pak ministr uvedl, že v radě nezasedne žádný aktivní ani bývalý politik a že Václav Klaus nezasedne ani v přípravném výboru.[161][162]

Vyznamenání a veřejná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během politické kariéry byla Václavu Klausovi udělena řada vyznamenání a čestných akademických titulů v Česku i v zahraničí.[163][164] Například dne 14. září 1997, u příležitosti 60. výročí úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka, obdržel spolu s Petrem Pithartem a Milošem Zemanem v Rudolfinu Čestnou medaili T. G. Masaryka, kterou uděluje Masarykovo demokratické hnutí. 27. prosince 2007 převzal od velvyslance Ruské federace Puškinovu medaili, kterou mu udělil ruský prezident Vladimir Putin.[165] 10. května 2009 obdržel z rukou bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo Romana Herzoga ve Freiburgu v Breisgau Mezinárodní cenu Nadace Friedricha Augusta von Hayeka za své neúnavné angažmá pro věc svobodného tržního hospodářství a blízkost k principům, které Hayek ve svých vědeckých dílech zastával.[166]

Ohlasy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Václav Klaus se objevuje v knihách Michala Viewegha, např. Báječná léta s Klausem nebo Mráz přichází z Hradu.[167][168] Objevuje se i ve hře Velemarš, kterou uvedlo brněnské HaDivadlo v březnu 2013.[169]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Václav Klaus je autorem více než třiceti titulů. Jeho nejúspěšnější knihou je Modrá, nikoli zelená planeta, která byla přeložena do osmnácti jazyků. Mezi další známá díla patří Evropská integrace bez iluzí s pěti cizojazyčnými mutacemi a kniha Zápisky z cest.[170]

Politická literatura, ekonomie
Prezident republiky k Lisabonské smlouvě (autogramiáda knihy)
  • 1969: Marxova politická ekonomie a ekonomická teorie[171]
  • 1991: A Road to Market Economy
  • 1991: Ekonomická teorie a ekonomická reforma
  • 1992: Dismantling Socialism: A Road to Market Economy II.
  • 1994: Česká cesta
Eseje a projevy
  • 1998: Tak pravil Václav Klaus
  • 1999: Země, kde se již dva roky nevládne
  • 2004: Rok první – projevy, články, eseje
  • 2005: Rok druhý – projevy, články, eseje
  • 2006: Rok třetí – projevy, články, eseje
  • 2007: Rok čtvrtý – projevy, články, eseje
  • 2008: Rok pátý – projevy, články, eseje
  • 2009: Rok šestý – projevy, články, eseje
  • 2010: Rok sedmý – projevy, články, eseje
  • 2011: Rok osmý – projevy, články, eseje
  • 2012: Rok devátý – projevy, články, eseje
  • 2013: Rok desátý – projevy, články, eseje
Ostatní
  • 2007: Modrá, nikoli zelená planeta
  • 2009: Modrá planeta v ohrožení
  • 2009: Kde začíná zítřek
  • 2010: Zápisky z cest
  • 2011: Evropská integrace bez iluzí
  • 2012: Zápisky z nových cest
  • 2013: My, Evropa a svět

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Rozhovory

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Obdobná situace nastala již v roce 1996, kdy vznikla menšinová vláda ODS, KDU-ČSL a ODA, přičemž ČSSD rovněž výměnou za křeslo předsedy Poslanecké sněmovny PČR opustila sál při hlasování o důvěře vládě, aby tak snížila počet hlasů nutný k vyjádření důvěry.
  2. 7. březen 2003 byl shodou okolností 153. výročím narození T. G. Masaryka.
  3. Bývalý prezidentův mluvčí Petr Hájek například odmítá evoluci[146], nevěří v existenci teroristy bin Ládina[147] a považuje homosexuály za devianty.[148] Klausův poradce Jakl proslul tvrzením, že Každá rána zasažená přírodě je vítězstvím civilizace.[149]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]Jiří Pehe: Homosexualismus a klausismus, blog.aktualne.cz, 6. 8. 2011, online
  2. KLAUS, Václav. Odpověď na reakce některých zneuživatelů internetové svobody [online]. vaclavklaus.cz, 2004-02-16, [cit. 2014-09-13]. Dostupné online.  
  3. "Klaus: Profesor z chalupy", Dnes, 2. února 2008, http://zpravy.idnes.cz/klaus-profesor-z-chalupy-0hc-/domaci.aspx?c=A080207_102842_domaci_adb. Staženo 16. ledna 2003.
  4. http://ona.idnes.cz/marie-klausova-vedla-syna-pevnou-rukou-d9a-/spolecnost.aspx?c=A060811_151704_ona_ony_jup
  5. Zdeňka Kuchyňová: Bohoslužba v Betlémské kapli připomněla památku Jana Husa, zprávy Radia Praha, 6. 7. 2003
  6. ČTK: Vlažné přijetí a ateismus Čechů, píší světové agentury, Týden.cz, 27. 9. 2009
  7. Biografie Václava Klause mladšího na stránkách Prvního obnoveného reálného gymnázia v Praze
  8. http://www.ties.cz/index.php?sekce=stranka&id_stranky=6
  9. Justice.cz, úplný výpis z nadačního rejstříku pro IČ 43000746
  10. http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-dvacet-let-by-bylo-i-obcanskemu-hnuti-f4q-/p_politika.aspx?c=A110430_210015_p_politika_wag Lukáš Jelínek: Dvacet let by bylo i Občanskému hnutí
  11. a b KOVANDA, Lukáš. Klaus s kupónovou privatizací neuspěl (Joseph Stiglitz). Blog Lukáše Kovandy [online]. 2008-09-29 [cit. 2014-10-20]. Dostupné online.  
  12. a b ČTK. Havel podpořil nahrazení Klause Švejnarem. Novinky.cz [online]. 2008-01-01 [cit. 2014-09-24]. Dostupné online.  
  13. SRNOVÁ, Veronika. "Nesmírně proevropský" Klaus "totálně nepřijímá Švejka". Česká televize [online]. 2013-03-09 [cit. 2014-09-24]. Dostupné online.  
  14. MORAVEC, Václav. Václav Havel v Impulsech Václava Moravce. Impulsy Václava Moravce [online]. 2008-01-01 [cit. 2014-10-07]. Dostupné online.  
  15. a b MACHÁČEK, Jan. Každá země si má hlídat svoje zájmy. Respekt. 1999-10-18, roč. 1999, čís. 43. Dostupné online [cit. 2014-09-24].  
  16. WEIGL, Jiří. Občan a obrana jeho státu [online]. Klaus.cz, 2002-05-06, [cit. 2014-09-23]. Dostupné online.  
  17. VÁVRA, Jan. Jan Vávra: Klausův odkaz. Český rozhlas 6: Názory a argumenty [online]. 2013-01-15 [cit. 2014-09-25]. Dostupné online.  
  18. ORÁLEK, Pavel. Privatizace: Je Klaus otcem kapitalismu, či spoluviníkem tunelování?. Hospodářské noviny [online]. 2011-05-19 [cit. 2014-10-03]. (ve webovém archivu). Dostupné online. Dostupné také na: [2].  
  19. ROSÁK, Jan; JEŽEK, Tomáš. Tomáš Ježek, ekonom. Tandem, ČRo Region – Středočeský kraj [online]. 2008-01-10 [cit. 2014-10-03]. (audio přehrávač, cca od 18. do 22. minuty). Dostupné online. Dostupné také na: [3].  
  20. Jiří Schwarz, Transformace, reforma a třetí cesta, Liberální institut, 28. února 2003
  21. Archiv novinek ze dne 14. 6. 1998 [online]. Český rozhlas 7, 1998-06-14, [cit. 2008-01-07]. Dostupné online.  
  22. KLAUS, Václav. Online rozhovor V.K. pro www.reflex.cz [online]. Reflex.cz, resp. Klaus.cz, 2003-02-21, [cit. 2008-01-07]. Dostupné online.  
  23. KMENTA, Jaroslav. Švýcaři potvrdili tajné konto ODS. idnes.cz. . Dostupné online [cit. 2000-14-07].  
  24. ČULÍK, Jan. Sponzorský skandál kolem Šrejberových peněz a konta ODS ve Švýcarsku – radikální změna českého myšlení, naděje pro budoucno?. Britské listy. . Dostupné online [cit. 2008-01-07]. ISSN 1213-1792.  
  25. Tomáš Miřátský&ČTK: ČR vstupuje do roku 1998 se stínem doposud největší vládní krize, ČTK, 1. 12. 1997.
  26. ODS: Historie ODS – Sarajevské události, www.ods.cz
  27. Českoslovenští a čeští prezidenti, sborník textů, str. 41
  28. Bytostný konzervativec Václav Klaus měl slabost pro letušky, lidovky.cz, 7. března 2013
  29. PETRÁŠOVÁ, Lenka; RIEBAUEROVÁ. K nevěře politiků jsou Češi shovívaví. iDNES.cz [online]. 2004-02-06 [cit. 2008-03-03]. Dostupné online.  
  30. HEJMA, Ondřej. Klausova milenka: Je to génius. iDNES.cz [online]. 2004-02-05 [cit. 2008-03-03]. Dostupné online.  
  31. BBC: Rozhovor s Livii Klausovou, Česká redakce BBC World Service, 11. 3. 2003
  32. Václav Klaus nachytán s další blondýnou. Novinky.cz [online]. 2008-03-11 [cit. 2008-03-11]. Dostupné online.  
  33. Klaus má slabost pro letušky. Bednářová je prý už jeho třetí. iDnes.cz [online]. 2008-03-11 [cit. 2008-03-17]. Dostupné online.  
  34. a b c BALŠÍNEK, Dalibor; KAISER, Daniel. Rozhovor prezidenta republiky pro Lidové noviny. Lidové noviny [online]. 2010-12-18 [cit. 2014-10-07]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  35. Klausovo rozhodnutí rozplakalo některé členy, lidovky.cz, 6. 12. 2008
  36. ČTK: Klaus se rozhodl jmenovat jen 21 nových soudců, novinky.cz, 14. 3. 2005
  37. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2006, č.j. 4 Aps 3/2005-35
  38. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2006, č.j. 4 Aps 4/2005-42
  39. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2006, č.j. 4 Aps 3/2006-45
  40. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. května 2008, č.j. 4 Ans 9/2007-197
  41. Klaus jmenoval nové soudce. Čekatel Langer se opět nedočkal, iHNed.cz, 27. 5. 2009
  42. ČT24: Spor s prezidentem vyhrál, na soudcovský talár přesto čeká už 4 roky, www.ct24.cz, 25. 5. 2009
  43. Právník, jehož Klaus nejmenoval soudcem, u ÚS zastání nenašel [online]. . Dostupné online.  
  44. [4]
  45. Justice.cz, úplný výpis z nadačního rejstříku pro IČ 27082857
  46. Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Projekty a nadační příspěvky [online]. nedatováno, [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  47. Euroskop.cz – Po ukončení předvstupních rozhovorů
  48. http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm
  49. http://www.european-movement.org/enlargement/focus_on_czech.php
  50. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:310:0003:0010:CS:PDF (str. 2)
  51. iDnes, MF DNES, nel, jpl, lep, miz Klaus odmítl Ratha, Paroubek ho ale chce obejít. iDnes [online]. 2005-10-20 [cit. 2014-09-30]. Dostupné online.  
  52. David Rath opustí post prezidenta ČLK. BBCCzech [online]. Rev. 2005-11-01 18:19 CET [cit. 2009-02-08]. Dostupné online.  
  53. iDnes, ad Klaus jmenoval Ratha ministrem zdravotnictví. iDnes [online]. 2005-11-04 [cit. 2014-09-30]. Dostupné online.  
  54. Martin Tajčman: Klaus vetoval antidiskriminační zákon, je podle něj zbytečný, iHNed.cz, 16. 5. 2008.
  55. Václav Klaus: Prezident republiky vetoval antidiskriminační zákon, Klaus.cz, 16. 5. 2008
  56. Josef Kopecký: Česko nového prezidenta nemá, Klausovi chyběl jediný hlas, iDnes.cz, 8. 2. 2008
  57. Václav Klaus ve zprávě ČTK: Klaus: Lisabonská smlouva změní postavení ČR, 25.11.2008, České noviny, zpravodajský server ČTK
  58. DOKUMENT: Prezident Klaus vysvětluje, proč podepsal Lisabon, iDnes.cz, 3. 11. 2009, prohlášení prezidenta Václava Klause
  59. Zvažoval jsem abdikaci kvůli Lisabonu, přiznal Klaus studentům
  60. KRATOCHVÍL, Luboš; WIRNITZER, Jan. Medveděv a Obama v Praze podepsali odzbrojovací smlouvu. iDnes.cz [online]. 2010-04-08 [cit. 2014-10-31]. Dostupné online.  
  61. ŠESTÁK, Martin. Obama a Medvěděv: Smlouva podepsána. ČT24 [online]. 2010-04-08 [cit. 2014-10-31]. Dostupné online.  
  62. Pracujeme dostatečně? Máme nárok na euro?, Lidové noviny, 3. září 2011.
  63. Škrty nebo prorůstová opatření?, Hospodářské noviny, 1. června 2012.
  64. Chile Klause poopravilo: Nešlo o obyčejnou propisku, ale o umělecký unikát Novinky.cz, 14. 4. 2011, [cit. 17. 4. 2011], aa, sw, Právo
  65. Obyčejná propiska? V Klausově kapse skončilo pero s polodrahokamy, idnes.cz, 14. dubna 2011, aha (Adam Hájek)
  66. Klaus ukradl pero, všimli si v Americe, Brity baví jeho spokojený úsměv, idnes.cz 13.4.2011, dostupné online
  67. NOVOTNÝ, Pavel; BROŽ, Jan. Klaus a chilské pero propagují Česko v cizině. Navíc zdarma. iDnes [online]. 2011-04-23 [cit. 2014-10-01]. Dostupné online.  
  68. Institut Václava Klause, o.p.s. (IČ 24220345) v obchodním rejstříku
  69. LINDNER, Tomáš. Náš boj nekončí. Respekt. 10. 9 2012, roč. 23, čís. 37, s. 35. ISSN 0862-6545.  
  70. (anglicky) Transforming Toward A Free Society, anglický originál projevu 12. 9. 1996
  71. (anglicky) The Third Way and Its Fatal Conceits, anglický originál projevu 30. 8. 1999
  72. Třetí cesta a její fatální omyl, překlad projevu 30. 8. 1999
  73. Intelektuálové a socialismus, překlad projevu 22. 9. 2005
  74. (anglicky) The Intellectuals and Socialism: As Seen from a Post-Communist Country Situated in Predominantly Post-Democratic Europe, anglické poznámky k projevu 22. 9. 2005
  75. (anglicky) Current Global Warming Alarmism and the Mont Pelerin Society’s Long Term Agenda, anglický originál projevu 8. 9. 2008
  76. Jak dochází k pádům režimů a jak se vrátit ke svobodě?, překlad projevu z Fès Medina, Maroko, 21. dubna 2012
  77. mav, duk. Klaus: Západ zklamal, vrací se k socialismu. ČT24 [online]. , 7. 9 2012 [cit. 2012-09-15]. Dostupné online.  
  78. (anglicky) Mont Pelerin Society General Meeting Speech: We Are Not on the Winning Side – projev Václava Klause na valném shromáždění Montpelerinské společnosti, Pražský Hrad, 7. 9. 2012.
  79. Novinky. Bylo to tak rychlé, že jsem se ani nestihl bát, řekl po útoku Klaus. novinky.cz [online]. , 28. 9 2012 [cit. 2012-09-29]. Dostupné online.  
  80. bit, čtk. Na prezidenta Klause střílel v Chrastavě muž plastovou pistolí, ochranka reagovala pozdě. ihned.cz [online]. , 28. 9 2012 [cit. 2012-09-29]. Dostupné online.  
  81. HOFRICHTEROVÁ, Eva; GOLIS, Ondřej. Muž vystřelil na Klause z plastové pistole, prezident jel do nemocnice. lidovky.cz [online]. 2012-09-28 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  82. vrm. Útočník: Střelba na Klause? Zranit jsem ho nechtěl [online]. Ceskatelevize.cz, 2012-10-01, [cit. 2013-02-10]. Dostupné online.  
  83. PLUHAŘ, Adam. Střílel na Klause, od soudu odešel s podmínkou. Necítím se vinen, řekl. iDnes [online]. 2013-06-06 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online.  
  84. mav; duk. Klaus euroval nepodepíše: "Tyto valy považuji za zrůdnou, hroznou věc". Česká televize [online]. 2012-12-07 [cit. 2014-10-13]. Dostupné online.  
  85. MAŇÁK, Vratislav. Zeman otočil kormidlo do Evropy, podepsal euroval. Česká televize [online]. 2013-04-03 [cit. 2014-10-13]. Dostupné online.  
  86. Czech warns Europe of 'dream world' woes
  87. Rozhovor Václava Klause pro MF Dnes o knize Česká republika na rozcestí – Čas rozhodnutí, Klaus.cz, 3. října 2013
  88. http://euabc.com/index.phtml?word_id=466
  89. http://euabc.com/index.phtml?word_id=465
  90. ESPERZA, Daniel. Václav Klaus and the Reincarnation of Hussite Stigma. The New Presence. Winter 2010, s. 57-58. Dostupné online. ISSN 1211-8303.   Dále jen Esperza 2010.
  91. Esperza 2010, s. 58.
  92. a b Zelená perla (výsledky ankety)
  93. autor neuveden. Nešťastný debakl zeleného osamělce. Právo [online]. 2014-07-14 [cit. 2014-10-07]. Dostupné online. ISSN 1211-2119.  
  94. BARTOŠ, Adam. Věční petenti ve službách pana Vaňka. První zprávy [online]. nedatováno [cit. 2014-10-07]. Dostupné online.  
  95. MENSCHIK, Tomáš; KOLÁŘ, Petr. Seznam Židů. Nový rozměr pravicového extremismu v Česku. Týden [online]. 2014-05-05 [cit. 2014-10-07]. Dostupné online. ISSN 1210-9940.  
  96. a b Lidovky.cz. Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství. Lidovky.cz [online]. 2006-02-16 [cit. 2014-09-29]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  97. PAROUBEK, Jiří. DOKUMENT: Reakce premiéra na prezidentské veto. Novinky.cz [online]. , 16. 2 2006. Dostupné online.  (česky) 
  98. a b iDnes.cz, miz, nel Sněmovna přebila Klause, zákon pro gaye prošel. iDnes.cz [online]. 2006-03-15 [cit. 2014-09-29]. Dostupné online.  
  99. Sněmovní tisk 395: Novela zákona související s registrovaným partnerstvím [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2014-10-03]. Dostupné online.  
  100. ČT24. Úprava svazků homosexuálů platí, Klaus ji nevetoval, ale ani nepodepsal. Česká televize [online]. 2008-06-25 [cit. 2014-10-03]. Dostupné online.  
  101. KLAUS, Václav. Tisková sdělení: Prohlášení prezidenta republiky k dalšímu exemplárnímu útoku na svobodu slova [online]. Klaus.cz, 2011-08-05, [cit. 2014-10-03]. Dostupné online.  
  102. K protestu proti angažmá Bátory ve školství se přidaly další subjekty, novinky.cz, 22. března 2011
  103. Karel Hvížďala: O opožděné emancipaci vysokých škol, 1.4.2011
  104. Jindřich Šídlo: Pravdolásko, rozzlob se: antisemita Bátora povýšil, ihned.cz, 15.7.2011
  105. PETŘÍK, Lukáš. Prohradní Bátora bude prvním náměstkem ministra Dobeše. Parlamentní listy [online]. 2011-02-21 [cit. 2014-10-06]. Dostupné online.  
  106. Václav Klaus, Václav Klaus: Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti, novinky.cz
  107. Lidovky.cz: 'Koniáš' Halík: Klaus se přiklání k fašizujícím maloměšťákům, 28.2.2011
  108. Jiří Pehe, Takže hilsneriáda, pane prezidente?, 28. 02. 2011, parlamentnilisty.cz
  109. Jiří Přibáň: Čekání na vůdce?, novinky.cz, 29.6.2011
  110. Klaus uvítal na Hradě krajní pravici, přišla blahopřát, ČT24, 19.7.2011
  111. Václav Klaus: Challenges of the Current Era Klausova přednáška, 9. 3. 2007 (anglicky)
  112. Luboš Zálom: EKOLOGIE: Odmítněme environmentalistická vydírání klaus.cz
  113. Ropáci 1993
  114. a b Klaus: Environmentalismus je nový komunismus, Hospodářské noviny, 21.3.2007
  115. jum, : Klaus: Environmentalismu a odnárodňování států se bojím víc než Al-Káidy iHNed.cz, 30. 7. 2011
  116. Klaus: Ekologové ze Šumavy jsou horší než Al-Káida, parlamentnilisty.cz 29.7.2011, dostupné online
  117. Václav Klaus: Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl, Hospodářské noviny, 9.2.2007
  118. Global warming: truth or propaganda?, Financial Times, 13.6.2007
  119. Freedom, not climate, is at risk, Financial Times, 13.6.2007
  120. Richard Black: Climate documentary 'broke rules', BBC, 21. července 2008
  121. Aktualne.cz: Klausovy milosti
  122. iDnes; ŠÍDLO, Jindřich; MACHÁČEK, David. Havel: O milostech se nediskutuje. iDnes [online]. 2003-01-13 [cit. 2014-10-01]. Dostupné online.  
  123. Sešel se s ministrem vnitra, týden poté dostal milost - iDNES.cz
  124. Prezident omilostnil úplatnou policistku z Karlových Varů - iDNES.cz
  125. Odsouzená policistka se lékaři pochlubila, že si koupila prezidentskou milost – Novinky.cz
  126. Čtyři Mrázkovi spolupracovníci a přátelé dostali prezidentskou milost - iDNES.cz
  127. Podnikatel měl sedět 10 let, ale je venku. Klaus mu udělil milost – zpravy.ihned.cz - Česko
  128. Prezident uděloval milosti, pomohl i exředitelce Metropolitní univerzity - iDNES.cz
  129. Známý zavražděného Mrázka nemusí do vězení, Klaus nařídil odklad nástupu – zpravy.ihned.cz - Politika
  130. Prezident Klaus vyhlásil dílčí amnestii. Novinky.cz, 1. 1. 2013.
  131. Jan Kálal: Pusťte vězně domů, rozloučil se Klaus. Lidové noviny, 2. 1. 2013.
  132. Seznam amnestovaných bobtná o kontroverzní lidi, kritika Klause sílí
  133. Amnestie platí, Ústavní soud se jí odmítl zabývat. Proti verdiktu byl Rychetský
  134. ČTK. Senát schválil ústavní žalobu na prezidenta pro velezradu. České noviny.cz [online]. 2013-03-04 [cit. 2013-03-04]. Dostupné online.  
  135. Senát schválil ústavní žalobu na prezidenta Klause pro velezradu. Pro bylo 38 senátorů, ihned.cz, 4. března 2013
  136. http://www.concourt.cz/clanek/388
  137. Lidovky.cz, ČTK. Jakl táhne na Hrad. Už má i podpis prezidenta Klause. lidovky.cz [online]. , 23. 9 2012 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  138. KAISER, Daniel. Klaus podpořil Zemana. Jako jediný je politik, tvrdí prezident. Lidovky.cz [online]. , 6. 10 2012 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  139. KIRCHICK, James. Bad King Klaus: The Failings of a Czech President. Spiegel Online International [online]. 27.02.2013 [cit. 06.03.2013]. Dostupné online. ISSN 0038-7452.   Dále jen Kirchick, Bad King Klaus.
  140. a b Kirchick, Bad King Klaus.
  141. Kirchick, Bad King Klaus, II. část.
  142. Kirchick, Bad King Klaus, II. část
  143. ČTK, Lidovky.cz: Europoslanci kritizují Klause za osobní ješitnost a taktizování, 12. října 2009
  144. Martin Komárek, Lidový Klaus, MF DNES, 11. června 2003
  145. Martina Procházková, Klausovu oblibu srazily názory Jakla a Hájka i pero, míní politologové, idnes.cz 19.5.2011, dostupné online
  146. Dan Prokop, Klausův muž Hájek odmítl evoluci a útočil na darwinisty. Vědci se zlobí, idnes.cz 11.5.2009 dostupné online
  147. Interview ČT24, Petr Hájek, ČT24, 3. 5. 2011
  148. Homosexuálové jsou devianti, míní Hájek, lidovky.cz 4.8.2011 dostupné online
  149. Guru kritiků zelených teorií změnil názor, ekolist.cz, 12.8.2009 dostupné online
  150. Klaus je v "nepříjemné partě", píše The Economist o jeho výrocích k homosexuálům, iHNed.cz
  151. The awkward squad. The Economist [online]. 2011-08-13 [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. ISSN 0013-0613.  
  152. WikiLeaks: Klaus je pyšný, Dalík chtěl úplatek, Lidovky.cz, 2. září 2011
  153. Klaus podpořil na mítinku Bobošíkovou: Moc si přeju, aby uspěla, řekl. Lidovky.cz [online]. 2013-09-19 [cit. 2013-11-10]. Dostupné online.  
  154. Klaus je na billboardech Hlavu vzhůru. Volím korunu, ne euro, nabádá. Novinky.cz [online]. 2013-10-19 [cit. 2013-11-10]. Dostupné online.  
  155. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. - 26.10.2013 – Celkové výsledky hlasování [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2013-11-10]. Dostupné online.  
  156. Klaus: Na Bobošíkovou se nezlobím. Za krach spojené pravice mohou Svobodní. E15.cz [online]. 2013-11-06 [cit. 2013-11-10]. Dostupné online.  
  157. KALHAUSOVÁ, Vendula. Klaus: Pokud bude kandidovat Halík, jdu do toho taky. Týden [online]. 2014-08-10 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. ISSN 1210-9940.  
  158. ČTK. Radu pro vzdělávání povede exprezident Klaus, řekl Deníku Chládek. České noviny [online]. 2014-10-24 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.  
  159. PERKNEROVÁ, Kateřina. Václav Klaus stane v čele rady pro vzdělávání. Deník.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.  
  160. KUDLÁČKOVÁ, Lucie. Klause do rady nejmenujte, vyzývají osobnosti Chládka. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-24 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.  
  161. a b KABÁTOVÁ, Šárka. Chládek neunesl kritiku. Klaus ani jiný politik mu radit nebude. Lidovky.cz [online]. 2014-10-26 [cit. 2014-10-27]. Dostupné online.  
  162. Echo24; ČTK. Klaus vadil. Tak ho ministr Chládek hodil přes palubu. Echo24.cz [online]. 2014-10-26 [cit. 2014-10-27]. Dostupné online.  
  163. Česká verze projevu prezidenta republiky Václava Klause při udělení čestné profesury na Univerzitě v Trentu
  164. výběr titulu na nasipolitici.cz
  165. WIRNITZER, Jan, Česká tisková kancelář Klaus dostal od Putina medaili, také za svou ruštinu. iDnes [online]. 2007-12-27 [cit. 2014-10-31]. Dostupné online.  
  166. Tisková zpráva Nadace Friedricha Augusta von Hayeka ze dne 10.5.2009.
  167. Bajaja Viewegh táhne na draka Klause [online]. Neviditelnypes.cz, [cit. 2002-05-01].  
  168. Klaus homosexuál, Bárta otráven. Viewegh napsal novou knihu, lidovky.cz, 23. září 2012
  169. V dadaistickém představení HaDivadlo uvádí Klause či Fishera, ceskatelevize.cz, 1. března 2013
  170. Václav Klaus: www.klaus.cz/knihy klaus.cz, 8. 3. 2013
  171. Knihovna AV ČR
  172. Petr Zídek: Peheho Klaus je jedno velké klišé, povrchní a nekritické
  173. Karel Hvížďala: Jiří Pehe – Klaus

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obecné
Články
Filmové záznamy