Václav Klaus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele.
prof. Ing. Václav Klaus, CSc., dr. h. c. mult.
Václav Klaus
Úřadující
Ve funkci od: 7. března 2003
Předseda vlády Petr Nečas
Jan Fischer
Mirek Topolánek
Jiří Paroubek
Stanislav Gross
Vladimír Špidla
Předchůdce Václav Havel
1. čestný předseda Občanské demokratické strany
Ve funkci:
15. prosince 2002 – 6. prosince 2008
Ve funkci:
17. července 1998 – 11. července 2002
Předchůdce Miloš Zeman
Nástupce Lubomír Zaorálek
Ve funkci:
21. dubna 1991 – 15. prosince 2002
Nástupce Mirek Topolánek
Jediný předseda Občanského fóra
Ve funkci:
13. října 1990 – 23. února 1991
Nástupce Uskupení zaniklo
1. předseda vlády České republiky
(7. v rámci federace do 31. 12. 1992)
Ve funkci:
2. července 1992 – 2. ledna 1998
Předchůdce Petr Pithart
(v rámci federace)
Nástupce Josef Tošovský
Ministr financí ČSSR a ČSFR
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa
Předchůdce Jan Stejskal
Nástupce Jan Klak
Místopředseda federální vlády ČSFR
Ve funkci:
3. října 1991 – 2. července 1992
Předseda vlády Marián Čalfa
Narození 19. června 1941 (70 let)
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Politický subjekt 1989–1991 OF
Logo OF

1991–2009 ODS
Logo ODS

2009–současnost nestraník;
Choť Livia Klausová
Děti Václav ml. a Jan Klausovi
Vzdělání Vysoká škola ekonomická v Praze
Náboženství Církev československá husitská
Podpis Václav Klaus, podpis
Webová stránka Václav Klaus

Václav Klaus (* 19. června 1941 Praha) je druhý prezident České republiky. V minulosti působil jako bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí ČSSR ve vládách národního porozumění a později národní oběti působící v rámci ČSFR. Od roku 1992 do roku 1998 zastával post předsedy vlády a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu premiéra některé funkce prezidenta republiky.

V letech 1998–2002 byl předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Prezidentem České republiky je od roku 2003, v roce 2008 obhájil svůj mandát pro druhé volební období.

Obsah

Život do roku 1989

Klausova rodina pochází ze západočeské obce Mileč.[1] V letech 1958–1963 studoval ekonomii zahraničního obchodování na Vysoké škole ekonomické v Praze. Při studiu se seznámil se svou pozdější manželkou Livií Mištinovou, která pochází z Oravy na Slovensku .

Po úspěšném absolvování studia dostal tzv. umístěnku do podniku zahraničního obchodu a nastoupil na základní vojenskou službu do sportovního oddílu Dukla Praha jako prvoligový basketbalista. V té době se také přihlásil do konkursu na místo v Ekonomickém ústavu ČSAV a posléze místo získal. V ústavu se setkal také se západní ekonomickou literaturou, která jej ovlivnila v jeho myšlení. Absolvoval i dvě studijní stáže, v Itálii[kde?] (1966) a na Cornell University v USA (1969). V roce 1968 získal titul kandidát ekonomických věd.

V roce 1970 byl, podle své autobiografie, nucen opustit vědeckou kariéru a odešel pracovat do Státní banky československé (SBČS), kde se setkal například s ekonomem a pozdějším politikem Janem Stráským. Po roce práce na obvodní pobočce v Praze 1 byl přijat na místo v odboru ekonomicko-matematických výpočtů při ústředí SBČS. V roce 1987 se vrátil k akademické činnosti v ČSAV, a to v jejím Prognostickém ústavu, založeném o dva roky dříve. Petici "Několik vět", kterou signovalo několik pracovníků Prognostického ústavu, nepodepsal.

Státní bezpečnost na něj jako na osobu potenciálně režimu nebezpečnou vedla signální svazky, v nichž jej označovala krycími jmény „Kluk“, „Bog-85“ a „Rek“.[2][zdroj?]

Osobní život

Klausovou manželkou je Livia Klausová, se kterou má dva syny, Václava (*1969)[3] a Jana (*1974) a pět vnoučat. V mládí hrál na ligové úrovni basketbal, dodnes lyžuje a hraje tenis. Je sběratelem kuriozit, například kravat.[4]

Rodinným zázemím i duchovně je Václav Klaus spřízněn s Církví československou husitskou.[5] Rakouská agentura APA jej v roce 2009 označila za člena této církve, a to v souvislosti s tím, že tehdy navrhovanou smlouvu s Vatikánem považoval za příliš výhodnou pro katolickou církev.[6] Jeho osobní vztah s předsedou České biskupské konference, arcibiskupem pražským Dominikem kardinálem Dukou, je však velmi dobrý.[7]

V létě 2002 uveřejnil bulvární deník Blesk fotografie Václava Klause s mladou blondýnkou Klárou Lohniskou. [8][9] Tato údajná milostná aféra však Klausův manželský život dlouhodobě neovlivnila.[10] V březnu 2008 se v médiích objevila jména jiných dvou žen, se kterými měl Klaus údajně poměr.[11][12]

Politická kariéra

Občanské fórum a federální vlády

Několik dní po 17. listopadu 1989 se do té doby spíše neznámý ekonom Václav Klaus dostal do kontaktu s Václavem Havlem a vstoupil do dění v Občanském fóru (OF), čímž začala jeho politická dráha. V Občanském fóru byl jednou z prvních osobností z jiného okruhu než disidentského a uměleckého. Velmi záhy se dostal do názorových střetů s vedoucí osobností OF, Václavem Havlem, které provázely i jejich další politickou kariéru (např. v otázce směřování OF do podoby politické strany). Na konci roku 1990 se stal předsedou Občanského fóra, což bylo vesměs vnímáno jako porážka předchozího liberálně-sociálního[zdroj?] vedení. Klausovi se však jeho koncepci OF jako pravicové strany, v kontrastu s představou široce středového „hnutí“, zpočátku nedařilo prosadit.

V prosinci 1989 se Klaus stal československým ministrem financí ve vládě Mariána Čalfy, nominovaným za Občanské fórum. V říjnu roku 1991 byl jmenován místopředsedou vlády ČSFR.

Založení Občanské demokratické strany

V lednu 1991 získal Klaus pro svou představu fungování Občanského fóra jako politické strany a také změn ve vládě ČSFR silnější podporu delegátů dalšího sjezdu. Pokračující neshody mezi představiteli fóra vedly ale v dubnu roku 1991 k rozštěpení OF na dvě nové politické organizace, Občanskou demokratickou stranu (ODS) a Občanské hnutí (OH). Klaus se stal spoluzakladatelem ODS, zamýšlené a budované jako organizace s charakterem klasické politické strany a s pravicovým politickým programem. Na rozdíl od toho bylo Občanské hnutí spíše levicově-liberálního zaměření, a i jeho název vyjadřoval distanci k negativně vnímané stranickosti.[zdroj?] Po rozpadu OF někteří jeho členové vstupovali i do dalších politických stran, např. do Občanské demokratické aliance (ODA).[pozn. 1] Někteří političtí aktivisté přešli do Křesťansko-demokratické strany (KDS), vedené Václavem Bendou, či do obnovené ČSSD. Rozdělení Občanského fóra na OH, do které vstoupila většina tehdejších členů vlády, a ODS s většinovou podporou v dosavadních krajských organizacích OF, však mělo zásadní vliv na další politický vývoj.

Vláda samostatné České republiky

V červenci 1992 se Václav Klaus stal předsedou vlády České republiky poté, co ODS pod jeho vedením a s programem reforem „Svoboda a prosperita“ v koalici s KDS přesvědčivě zvítězila ve volbách do České národní rady (tehdy ještě v rámci československé federace). Spolu s předsedou slovenské vlády Vladimírem Mečiarem se významně podílel na dojednání rozdělení Československa, ke kterému došlo k 1. lednu 1993

Pod jeho vedením, zpočátku jako ministra financí, později jako premiéra, také započala zásadní transformace socialistického plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku. Významnými částmi tohoto procesu byly privatizace dřívějších tzv. národních podniků a restituce soukromého majetku zabaveného na počátku komunistického režimu v Československu. Největší část státního majetku byla převedena do soukromých rukou v rámci tzv. kupónové privatizace.

Tehdejší hospodářská politika, na kterou měl Klaus zásadní vliv, byla zaměřena na co možná nejrychlejší překonání závažných strukturálních problémů a stagnace české ekonomiky, která nastala v posledních letech tzv. socialistického plánovaného hospodářství do roku 1989. Situace byla stížena ztrátou dosavadních trhů v zemích tzv. socialistického tábora, která musela být urychleně kompenzována zaměřením zahraničního obchodu na trhy vyspělých západních ekonomik, zejména sousedních zemí Německa a Rakouska.

V roce 1996 ODS opět vyhrála volby, ale úspěch ČSSD pod vedením Miloše Zemana jí umožnil sestavit pouze menšinovou vládu, v koalici s KDU-ČSL a ODA, tolerovanou ČSSD. Druhá Klausova vláda na jaře 1997 kvůli zhoršující se ekonomické situaci přijala řadu rozpočtových škrtů, označovaných jako „úsporné balíčky“.

Aféra ohledně financování ODS, demise a úřednická vláda

V roce 1997 musela ODS také čelit obviněním z nejasného financování, např. pomocí darů od podnikatelů účastnících se privatizace, které měly být poukázány přes nastrčené nebo smyšlené osoby. Spekulace v těchto souvislostech se objevily i kolem samotné Klausovy osoby. Především šlo o tzv. švýcarské konto, které mělo sloužit k nelegálnímu financování ODS, o kterém měl Klaus údajně vědět, a o jím údajně vlastněnou vilu ve Švýcarsku. Zprávu o vile přinesla televize Nova, ale posléze se ukázala jako nepravdivá.[13][14] Informace o švýcarském kontu ODS byla poprvé zveřejněna v Mladé frontě DNES v listopadu 1997. Existenci konta ve švýcarské bance Credit Suisse, které mělo sloužit k nelegálnímu financování ODS, potvrdilo Švýcarské státní zastupitelství v roce 2000.[15] [16] Po rezignaci ministrů za KDU-ČSL a ODA podal Klaus 30. listopadu 1997 demisi z funkce předsedy vlády.

17. prosince 1997 prezident Václav Havel pověřil Josefa Tošovského, dosavadního guvernéra České národní banky, sestavením úřednické vlády, což bylo částečně vnímáno jako Havlovo vítězství a porážka Klause.[zdroj?] Nová vláda byla jmenována 2. ledna 1998.

Václav Klaus obvinění z účasti na korupci odmítl a na mimořádném kongresu své strany v Poděbradech v prosinci 1997 získal hlasy většiny delegátů pro pokračování ve funkci předsedy strany. Vnitrostranická opozice proti Klausovi vytvořila odštěpeneckou platformu, která další měsíc vstoupila do vznikající Unie svobody (US). Události kolem pádu vlády a rozštěpení ODS vedly k propadu popularity ODS u voličů[17] a určitému odlivu členů.[18]

Opoziční smlouva

V následujících předčasných volbách (1998) získala ODS pod Klausovým vedením a po kampani, založené do značné míry na varování před nástupem levice k vládě, necelých 28 %. Vládu sestavil předseda vítězné ČSSD Miloš Zeman, ovšem za podpory opoziční ODS, dohodnuté v tzv. „opoziční smlouvě“. V rámci rozdělení funkcí podle této smlouvy získal Václav Klaus post předsedy Poslanecké sněmovny. Pragmatické řešení rozdělení moci a kontrast s předcházející výrazně protilevicovou kampaní ODS se staly předmětem ostré kritiky z nejrůznějších stran. To vedlo k nespokojenosti části veřejnosti, vyjádřené například iniciativou „Děkujeme, odejděte!“ (listopad 1999), která bezvýsledně požadovala odchod Klause i Zemana z politiky (prosinec 1999).

V roce 1999 Klaus založil občanské sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) a následně působil jako předseda jeho správní rady (nejméně do roku 2002).[19]

Dne 4. června 2000 se Klaus zúčastnil diskusního pořadu České televize (ČT) „V pravé poledne“. Druhý den byl moderátor tohoto pořadu Roman Prorok na základě Klausovy ostré stížnosti a stížnosti dalšího účastníka diskuse, premiéra Miloše Zemana, vedením České televize propuštěn.[20] Oba politikové si stěžovali na způsob vedení diskuse moderátorem Prorokem.[21]

Během krize v České televizi v prosinci 2000, která nastala poté, co byl Radou České televize po odvolaném Dušanu Chmelíčkovi zvolen novým generálním ředitelem Jiří Hodač, se Klaus spolu s Kateřinou Dostálovou, Ivanem Langerem a dalšími politiky z ODS postavil na stranu nového vedení v čele s Hodačem a jím jmenovanou ředitelkou zpravodajství Janou Bobošíkovou. Stávkující zaměstnance naopak podporovali politici z Unie svobody v čele s Ivanem Pilipem a Janem Rumlem. Krize vyvrcholila demonstracemi na Václavském náměstí, po kterých se Hodač uchýlil do nemocnice a rezignoval na svou funkci. Poté byla Poslaneckou sněmovnou odvolána dosavadní Rada ČT a ustavena rada nová. Novým generálním ředitelem ČT byl pak zvolen Jiří Balvín.

Pražské stavební bytové družstvo na Václava Klause a jeho manželku Livii Klausovou podalo v roce 2008 žalobu, podle které v roce 2000 získali dva byty v Praze-Libni údajně nevýhodně pro družstvo. Práva na byty převedl na manžele Klausovy Ivan Přikryl. U Obvodního soudu pro Prahu 8 se družstvo snažilo dosáhnout prohlášení převodní smlouvy za neplatnou s odůvodněním, že Klausovi podle nich zaplatili za byty méně, než byly jejich pořizovací náklady.[22][23]

První prezidentské období

Setkání s ruským prezidentem Putinem v roce 2006

V dalších poslaneckých volbách v roce 2002 opět zvítězila ČSSD a došlo k posílení levice, což bylo vnímáno jako neúspěch ODS i Klause. Vedení ODS dalo následně své funkce k dispozici. Klaus se později rozhodl nekandidovat znovu na předsedu strany a oznámil úmysl kandidovat na funkci prezidenta republiky. Ve funkci předsedy ODS ho nahradil Mirek Topolánek a Václav Klaus se stal čestným předsedou strany.

Klausova prezidentská kandidatura byla úspěšná, když byl 28. února 2003 ve třetím kole opakované volby zvolen 142 hlasy z 281 prezidentem České republiky. Ve společném hlasování Senátu a Poslanecké sněmovny se prosadil nejen díky podpoře ODS, ale i kvůli rozporům v tehdejší vládní koalici, vnitřnímu boji v ČSSD a podpoře části KSČM. Do funkce byl uveden 7. března 2003.[pozn. 2]

V březnu 2005 Klaus nejmenoval několik justičních čekatelů navržených ministrem spravedlnosti do úřadu soudce, což odůvodnil jejich nízkým věkem (méně než 30 let).[24] Někteří z nich se bránili správní žalobou,[25][26][27] v soudním řízení však vytrval jen jeden z nich, Petr Langer, v jehož případě Městský soud v Praze shledal Klausovo jednání nezákonným a uložil mu justičního čekatele soudcem jmenovat, nebo jeho nejmenování řádně zdůvodnit, což potvrdil i Nejvyšší správní soud.[28][29][30] Do října 2011 tak Václav Klaus neučinil.

Z funkce prezidenta republiky vetoval během prvního období celkem 31 zákonů, například zákon o registrovaném partnerství (únor 2006, přehlasován), v úvodu druhého období např. tzv. antidiskriminační zákon (květen 2008).[31][32]

Druhé prezidentské období

Prezident Klaus s americkým prezidentem Barackem Obamou a jeho ženou Michelle Obamovou, Metropolitní muzeum umění, New York, září 2009.
Klaus při setkání s polským prezidentem Komorowskim na Sněžce (2010)

V roce 2008 Klaus opět kandidoval na funkci prezidenta. Jeho soupeřem v první volbě byl Jan Švejnar. Ani tři kola první volby, která proběhla 8. a 9. února, však žádného vítěze nepřinesla, i když Václavu Klausovi stačilo ke zvolení ve třetím kole získat jen jediný hlas navíc. Klaus řekl, že hodlá kandidovat na prezidenta i v dalších volbách.[33]

V druhé prezidentské volbě 15. února 2008 byl ve třetím kole prezidentem zvolen, když získal 141 hlasů ze 140 potřebných (nutná nadpoloviční většina všech přítomných poslanců a senátorů). Porazil hlavního protikandidáta Jana Švejnara nominovaného Stranou zelených.[pozn. 3] Ke zvolení mu pomohly hlasy tří (dnes už bývalých) členů ČSSD, Miloše Melčáka, Michala Pohanky a předsedy KVV ČSSD Královéhradeckého kraje Evžena Snítilého. Představitelé opoziční ČSSD byli přesvědčeni, že za těmito zázračnými prozřeními stojí korupce nebo vydírání. Evžen Snítilý se v první volbě zdržel hlasování. Po druhém kole byl vyloučen z poslaneckého klubu ČSSD, čímž se počet členů klubu snížil na 71. Domovská organizace (OVV ČSSD v Náchodě) vyloučila Snítilého 3. března 2008. Snítilý byl stranou vyzván ke složení poslaneckého mandátu, který si však ponechal a slíbil, že bude i nadále hájit sociálnědemokratické hodnoty.

Klausovo první funkční období vypršelo 7. března 2008, kdy po své volbě rovněž složil přísahu pro druhé období. Jeho druhý mandát vyprší 7. března 2013. Pro následující volbu prezidenta České republiky už nebude moci znovu kandidovat. Ústava mu však umožňuje kandidovat po zvolení dalšího prezidenta.[34]

Dne 6. prosince 2008 se na 19. kongresu ODS v pražských Vysočanech vzdal funkce čestného předsedy strany.[35]

Smlouvy s EU a postoj k EU

Přístupovou smlouvu k Evropské unii podepsal Václav Klaus spolu s tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou 16. dubna 2003 v Aténách.[36][37][38] Smlouvu o Ústavě pro Evropu jménem prezidenta Klause za Českou republiku podepsali 29. října 2004 v Římě tehdejší premiér Stanislav Gross a tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda.[39]

V listopadu 2008 Ústavní soud shledal, že Lisabonská smlouva není v rozporu s českou ústavou (poměrem 15:0). Toto rozhodnutí okomentoval prezident takto: „Protože zřejmě nebyl přesvědčivý výrok pro, tak se nechtěl žádný soudce zaplétat do výroku opačného typu. Oni by byli pak nuceni psát minoritní stanovisko, to je práce a to se nikomu nechce dělat. Hlasovali pro, aby nemuseli psát minoritní stanovisko.“[40]

Během roku 2008 dával Klaus opakovaně na vědomí, že Lisabonskou smlouvu odmítá.[zdroj?] Koncem roku 2008, tedy po nálezu Ústavního soudu, ale v interview s ČT řekl: „Já mohu nahlas opakovat jeden svůj výrok. Pokud by opravdu všichni se shodli, že Lisabonská smlouva je takové zlaté ořechové pro Evropu, že být musí, že je jedna jediná osoba, která by ji chtěla zablokovat, a tou osobou je český prezident, tak toto já neudělám. To je všechno.“[41] V 15 hodin dne 3. listopadu 2009 Lisabonskou smlouvu podepsal.[42] Podepsání oznámil v černém obleku s tmavou kravatou, vyjádřil přitom ostrý nesouhlas s formou, kvalitou i obsahem rozhodnutí Ústavního soudu a prohlásil, že vstoupením smlouvy v platnost „navzdory politickému názoru Ústavního soudu Česká republika přestane být suverénním státem“.[43]

Podle svých slov zvažoval v souvislosti se svým podpisem Lisabonské smlouvy, že se vzdá prezidentského úřadu, což ale neučinil.[44]

V souvislosti s evropskou měnovou krizí roku 2011 vyjádřil svůj nesouhlas se vstupem České republiky do eurozóny (s opuštěním koruny a přijetím eura). Vycházel přitom z přesvědčení, „že nemáme takovou ekonomickou výkonnost jako Německo a že nepracujeme tak tvrdě jako lidé v této zemi.“[45]

Václav Klaus během státní návštěvy v Černé Hoře v dubnu 2011 na mezinárodním letišti Golubovci v Podgorice. Vedle něj stojí černohorský prezident Filip Vujanović, v pozadí jsou první dámy Livia Klausová (vlevo) a Světlana T. Vujanović (vpravo)

.

Akademická dráha a ocenění

Václav Klaus v tyrolském Alpbachu

Během politické kariéry byla Václavu Klausovi udělena řada politických ocenění a čestných akademických titulů v Česku i v zahraničí.[46][47] Například dne 14. září 1997, u příležitosti 60. výročí úmrtí T. G. Masaryka, obdržel spolu s Petrem Pithartem a Milošem Zemanem v Rudolfinu „Čestnou medaili T. G. Masaryka“, kterou uděluje Masarykovo demokratické hnutí. 27. 12. 2007 převzal od Vladimira Putina Puškinovu medaili, udělovanou osobnostem, které se významně zasloužily o šíření a studium ruštiny, uchovávání kulturního dědictví a sbližování různých kultur a národů. 10. května 2009 obdržel z rukou bývalého prezidenta Spolkové republiky Německo Romana Herzoga ve Freiburgu v Breisgau Mezinárodní cenu Nadace Friedricha Augusta von Hayeka za své neúnavné angažmá pro věc svobodného tržního hospodářství a blízkost k principům, které Hayek ve svých vědeckých dílech zastával.[48]

Názory

Václav Klaus je kritikem evropské integrace a fungování Evropské unie. Vyslovuje se pro ekonomické svobody, ale odmítá bruselský politický centralismus i politickou integraci. Je zastáncem názoru, že demokratická kontrolovatelnost výkonné moci není možná v ničem větším, než v národním státě.[49][50]

Václav Klaus byl odpůrcem vojenského zásahu Severoatlantické aliance (NATO) proti Jugoslávii vedené prezidentem Slobodanem Miloševičem (tzv. Operace Spojenecká síla) a proti uznání samostatnosti státu Kosovo.

Klaus se vymezuje vůči pojmu "občanská společnost". Občanskou společnost chápanou jako svým způsobem protipól institucionalizovaného politického života považuje Klaus za ohrožení svobody. Známý je také jeho negativní postoj k neziskovým organizacím, jejichž vliv označuje slovem NGOismus.

„ Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!!! “
— Právo, 14. 7. 2005

Je kritikem environmentalismu, který považuje za levicovou ideologii.[51][52] Prohlásil například, že ekologičtí aktivisté představují větší globální hrozbu než teroristé z Al-Káidy.[53][54] Za své názory obdržel v anketě „antiekologický výrok roku“ cenu nazvanou „Zelená perla roku“ a v roce 1993 za postoj k dostavbě Temelína také název Ropák roku.

Podle článku na webu Novinky.cz je Klaus zastáncem teze, že disidenti neměli zásadní vliv na pád komunistického režimu v Československu a že režim padl sám. Tvrdí, že většina interpretací pádu komunismu, s nimiž se setkává, je založena na zavádějících a velmi zaujatých historkách. „Obvykle přehánějí roli jednotlivců – zejména těch, kdo hrají v příběhu hlavní roli a kteří se vidí jako praví hrdinové své doby. To není můj cíl. Jsem zastáncem akademičtějšího přístupu.“[55]

V srpnu 2011 se Klaus zastal svého mluvčího Petra Hájka a odůvodnil svůj dlouhodobý postoj k homosexualismu poté, co Hájek označil homosexualitu za deviaci a odsoudil průvod gay hrdosti Prague Pride 2011.

„ Pražská „Prague Pride“ není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů“ – velmi obávám. Přesně toto je ostatně postoj, který jsem veřejně zastával v roce 2006 při svém vetu zákona o registrovaném partnerství.[56] “
— Václav Klaus, 5. srpna 2011

Britský týdeník The Economist v srpnu 2011 v souvislosti se způsobem prezentace jeho názorů zařadil Václava Klause mezi kontroverzní východoevropské politiky, kteří vyhledávají špatnou publicitu a škodí tím údajně vlastním zemím, které potřebují investice. Podle týdeníku má tato skupina sklon opovrhovat konvenční diplomacií a publicitou. „Například Václav Klaus obvykle odmítá hovořit se zahraničními novináři, pokud mu neslíbí, že otisknou celé jeho odpovědi,“ citoval The Economist server iHNed.cz[57]

Celý komplex Klausova myšlení a názorů lze označit jako klausismus.[zdroj?] Tento výraz použil již v roce 2002 Mirek Topolánek na sjezdu ODS, když prohlásil, že "odéesovské myšlenkové schéma" je vlastně totožné s ucelenou ideologií "klausismu"[58]

Postoj ke globálnímu oteplování

Patří k hlasitým kritikům názoru, že globální oteplování je antropogenní (způsobeno člověkem). Rovněž dlouhodobě kritizuje panel IPCC jako zpolitizovaný a jednostranně zaměřený. Staví se proti termínu vědecký konsenzus, který je podle něho „vždy dosahován hlasitou menšinou, nikoli tichou většinou“.[59]

Environmentalismus označuje za současné největší ohrožení svobody. V odpovědi na otázky amerického Kongresu uvedl: „Komunismus vystřídalo nebezpečí ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie vzývá zemi a přírodu a pod hesly o jejich ochraně – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva jakýmsi centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa.“[60]

V rozhovoru pro HN řekl, že „environmentalismus je inkarnace novodobého levičáctví“.[61] Tento názor zopakoval v diskuzi se čtenáři Financial Times: „Environmentalismus – nikoli ochrana přírody (a životního prostředí) – je levicová ideologie.“ [62]

Existenci globálních změn klimatu nezpochybňuje, je však hlasitým kritikem boje proti nim. Globální změny klimatu jsou podle jeho názoru přirozeného původu a boj proti nim tak bezvýznamný. Rovněž argumentuje tím, že oteplování nemusí mít jen negativní dopady. Řešení problému spatřuje v adaptaci a technologickém pokroku: „Namísto marných pokusů s ním bojovat bychom se měli připravit na jeho důsledky. I kdyby se atmosféra oteplovala, negativní dopady nemusí převážit.“[60]

Své názory na boj proti globálnímu oteplování shrnuje ve své knize Modrá, nikoli zelená planeta.

V červnu 2007 uvedl jako vůbec první hlava státu kontroverzní film Martina Durkina – The Great Global Warming Swindle. Tento film porušil předpisy britského úřadu pro vysílání Ofcom, který jej označil za neetický a záměrně překrucující názory některých v něm vystupujících vědců. Televizní stanici Channel Four, která film v Británii uvedla, bylo uloženo odvysílat hlavní body kritického verdiktu.[63]

Kritika

Václav Klaus na Národní třídě 17. listopadu 2006

Častým předmětem kritiky je Klausova významná úloha při provádění ekonomické transformace v duchu volného trhu a neoliberalismu. V průběhu transformace mu byl vyčítán dokonce „tržní fundamentalismus“. Někteří kritici také Klausovi vytýkají údajné zanedbání právního rámce transformace, nebo dokonce despekt k právu. Klaus je často považován za politika nepřímo odpovědného za nejasnost až podvody při privatizaci a tzv. tunelování. Miloš Zeman, spolu s Klausem autor „opoziční smlouvy“, v jednom ze svých expresivních výroků nepřímo označil Klausovu vládu za „vládu zlodějů a tunelářů“. Naopak kladné hodnocení Klausova působení v ekonomické oblasti vychází ze závěru, že i přes dílčí problémy byla transformace českého hospodářství z centrálně řízené ekonomiky na tržní ekonomiku a zároveň její zapojení do hospodářských struktur západního světa úspěšná. Dále je uváděno, že privatizace původně státních podniků kuponovou metodou se v zásadě zdařila, především vzhledem k tomu, že ve většině postkomunistických zemí dopadla privatizace jinými metodami hůře, a že s tímto typem transformace nebyly žádné zkušenosti odjinud.[64][65]

Jiným problémem je otázka nejasností při financování ODS, které vedly v roce 1997 k pádu Klausovy vlády. Většina podezření se soudně nepotvrdila, ale ani nebyla zcela vyvrácena tak, aby to přesvědčilo většinu veřejnosti. ODS a Klausovi příznivci vykládali tehdejší problémy vzniklé straně a Klausovi osobně jako projevy a důsledky vnitrostranického boje o moc, který byl údajně vyvolán ambicemi určitých místopředsedů ODS a byl případně podporován „Hradem“.

Z pravicových pozic byl kritizován za údajnou nedostatečnou odvahu k nepopulárním krokům a reformám v pozdější části svého působení ve funkci premiéra, například došlo tehdy jen k nepatrnému pokroku v deregulaci nájemného. V této souvislosti byly rovněž zmiňovány odklady privatizace bank, kterou místo jeho kabinetu provedla až levicová vláda pod vedením Miloše Zemana, v konečném důsledku převážně do rukou zahraničních bankovních domů.

Václav Klaus kritizoval Václava Havla za časté používání prezidentského veta, sám však veto často používá. [66] Naproti tomu omezil udělování prezidentské milosti.[67] Mezi udělenými milostmi je, podobě jako u Václava Havla[zdroj?], i několik kontroverzních případů. Nejznámější je udělení milosti podnikateli a sponzorovi ODS Zdenkovi Kratochvílovi,[68] úplatné policistce,[69][70] spolupracovníkům zavražděného podnikatele Mrázka[71], podnikateli za půlmiliardový podvod[72], exředitelce Metropolitní univerzity Praha Anně Benešové, odsouzené za podplácení a zpronevěru[73] a odložil nástup do vězení dalšímu spolupracovníkovi podnikatele Mrázka.[74]

Působení v zahraniční politice je některými médii hodnoceno jako kontroverzní. Kritizován je jeho „euroskepticismus“[75] či „eurorealismus“.[76] Václav Klaus má v tomto svém postoji ovšem i spojence, mj. v řadách britských konzervativců,[zdroj?] ale i v dalších evropských zemích.[zdroj?]

V roce 2006 byl kritizován za vetování zákona o registrovaném partnerství premiérem Jiřím Paroubkem, který to považoval za jednu z jeho největších chyb.[77]

V únoru 2011 se objevily informace, že Václav Klaus podpořil jmenování Ladislava Bátory, který v minulosti kandidoval za extremistickou Národní stranu, za poradce ministra školství J. Dobeše.[78][79] Václava Klause přiměla následní mediální kritika Ladislava Bátory k tomu, že publikoval článek na jeho obranu.[80][81] To vzbudilo odpor některých osobností a sdružení. Filozof a kněz Tomáš Halík na událost reagoval tvrzením, že se Klaus přiblížil „myšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků“[82][83][84][85][86] a politolog Jiří Pehe napsal, že Klausovo srovnávání Bátorovy kritiky s hilsneriádou je „urážka nejen všech slušných lidí, včetně Masaryka, ale i židovských obětí antisemitismu.“[87] Právní teoretik a sociolog Jiří Přibáň Klausovo srovnání s Hilsneriádou také považoval za nehorázné.[88] Klaus se osobně stýká nejen s Bátorou, ale s celým vedením občanské iniciativy D. O. S. T., z nichž někteří mají mít blízko ke krajní pravici.[89]

Odlehčenější vlnu kritiky a také recesi přinesl v dubnu 2011 Chilský incident Václava Klause, který vznikl v důsledku uveřejnění a rozšíření video záznamu toho, jak prezident během státní návštěvy v Chile 4. dubna 2011 nenápadně přemístil protokolární pero vyrobené z modrého polodrahokamu lapis lazuli[90][91] z pouzdra na stole do kapsy svého saka.[92] Na motivy Klausova incidentu kolem protokolárního pera vznikly v Česku nejméně dvě populární písně.[93][94]

Dalším bodem kritiky ze strany jeho názorových oponentů, např. europoslance Othmara Karase, bývá jeho údajná politická nevypočitatelnost, ješitnost a sebestřednost.[95][96]

Podle Vladimíry Dvořákové Klausovu popularitu snižují také názory a vystupování jeho poradce Ladislava Jakla a ředitele tiskového odboru prezidentské kanceláře Hájka.[97][pozn. 4]

Podle doposud oficiálně neověřených, avšak publikovaných informací se v roce 2007 vyjádřil americký velvyslanec v Praze Richard Graber o Václavu Klausovi následovně:

  • Je složitá osobnost
  • Instinktivně proamerický, ale nerozpakuje se kritizovat
  • Pyšný na to, že se považuje za intelektuála
  • Přesvědčený liberál, který si libuje ve vyvolávání kontroverzí.

"Klaus je složitou osobností," uvedl tehdejší americký velvyslanec Richard Graber.[102]

Dílo

Bibliografie

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Václav Klaus

Václav Klaus vydal 34 titulů.

Politická literatura, ekonomie

Prezident republiky k Lisabonské smlouvě (autogramiáda knihy)
  • 1969: Marxova politická ekonomie a ekonomická teorie[103]
  • 1991: A Road to Market Economy
  • 1991: Ekonomická teorie a ekonomická reforma
  • 1992: Dismantling Socialism: A Road to Market Economy II.
  • 1994: Česká cesta

Eseje a projevy

  • 1998: Tak pravil Václav Klaus
  • 1999: Země, kde se již dva roky nevládne
  • 2004: Rok první – projevy, články, eseje
  • 2005: Rok druhý – projevy, články, eseje
  • 2006: Rok třetí – projevy, články, eseje
  • 2007: Rok čtvrtý – projevy, články, eseje
  • 2008: Rok pátý – projevy, články, eseje
  • 2009: Rok šestý – projevy, články, eseje
  • 2010: Rok sedmý – projevy, články, eseje
  • 2011: Rok osmý – projevy, články, eseje

Ostatní

Literatura

Rozhovory

Beletrie

Michal Viewegh, Báječná léta s Klausem, únor 2002 – Podle autora knihy bylo načasování jejího vydání před parlamentními volbami v červnu 2002 záměrné a jeho cílem bylo snížit šance Občanské demokratické strany na výhru ve volbách. Kniha obsahuje citáty z Klausovy knihy Narovinu. [106]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ ODA vznikla samostatně již v roce 1989 jako první pravicová strana, po vzniku OF se stala jeho kolektivním členem, ale po zániku OF se opět osamostatnila.
  2. ↑ 7. březen 2003 byl shodou okolností 153. výročím narození T. G. Masaryka.
  3. ↑ Jana Bobošíková, kandidátka nominovaná KSČM, stáhla svou kandidaturu ještě před započetím prvního kola druhé volby.
  4. ↑ Bývalý prezidentův mluvčí Petr Hájek například odmítá evoluci[98], nevěří v existenci teroristy bin Ládina[99] a považuje homosexuály za devianty.[100] Klausův poradce Jakl proslul tvrzením, že Každá rána zasažená přírodě je vítězstvím civilizace.[101]

Reference

  1. ↑ http://www.klaus.cz/clanky/643
  2. ↑ Vyhledávání v archivních pomůckách, Archiv bezpečnostních složek
  3. ↑ Biografie Václava Klause mladšího na stránkách Prvního obnoveného reálného gymnázia v Praze
  4. ↑ http://www.ties.cz/index.php?sekce=stranka&id_stranky=6
  5. ↑ Zdeňka Kuchyňová: Bohoslužba v Betlémské kapli připomněla památku Jana Husa, zprávy Radia Praha, 6. 7. 2003
  6. ↑ ČTK: Vlažné přijetí a ateismus Čechů, píší světové agentury, Týden.cz, 27. 9. 2009
  7. ↑ Nové přátelství Václava Klause s katolickou církví. Jen z rozumu?
  8. ↑ PETRÁŠOVÁ, Lenka; RIEBAUEROVÁ. K nevěře politiků jsou Češi shovívaví. iDNES.cz [online]. 2004-02-06 [cit. 2008-03-03]. Dostupné online.  
  9. ↑ HEJMA, Ondřej. Klausova milenka: Je to génius. iDNES.cz [online]. 2004-02-05 [cit. 2008-03-03]. Dostupné online.  
  10. ↑ BBC: Rozhovor s Livii Klausovou, Česká redakce BBC World Service, 11. 3. 2003
  11. ↑ Václav Klaus nachytán s další blondýnou. Novinky.cz [online]. 2008-03-11 [cit. 2008-03-11]. Dostupné online.  
  12. ↑ Klaus má slabost pro letušky. Bednářová je prý už jeho třetí. iDnes.cz [online]. 2008-03-11 [cit. 2008-03-17]. Dostupné online.  
  13. ↑ Archiv novinek ze dne 14. 6. 1998 [online]. Český rozhlas 7, 1998-06-14, [cit. 2008-01-07]. Dostupné online.  
  14. ↑ KLAUS, Václav. Online rozhovor V.K. pro www.reflex.cz [online]. Reflex.cz, resp. Klaus.cz, 2003-02-21, [cit. 2008-01-07]. Dostupné online.  
  15. ↑ KMENTA, Jaroslav. Švýcaři potvrdili tajné konto ODS. idnes.cz. Dostupné online [cit. 2000-14-07].  
  16. ↑ ČULÍK, Jan. Sponzorský skandál kolem Šrejberových peněz a konta ODS ve Švýcarsku – radikální změna českého myšlení, naděje pro budoucno?. Britské listy. Dostupné online [cit. 2008-01-07]. ISSN 1213-1792.  
  17. ↑ Tomáš Miřátský&ČTK: ČR vstupuje do roku 1998 se stínem doposud největší vládní krize, ČTK, 1. 12. 1997.
  18. ↑ ODS: Historie ODS - Sarajevské události, www.ods.cz
  19. ↑ Českoslovenští a čeští prezidenti, sborník textů, str. 41
  20. ↑ Jan Čulík: Czech TV: More Mayhem, Central Europe Review, 19. 6. 2000
  21. ↑ Bedřich Kratochvíl, Prorok chce být mluvčím nové vlády, lidovky.cz, 11. dubna 2009
  22. ↑ Bytové družstvo rozšířilo žalobu na prezidenta Klause a jeho ženu, idnes.cz, 8. 12. 2008
  23. ↑ Družstvo žaluje prezidenta Klause. Kvůli dvěma bytům za milion, ihned.cz, 8. 12. 2008
  24. ↑ ČTK: Klaus se rozhodl jmenovat jen 21 nových soudců, novinky.cz, 14. 3. 2005
  25. ↑ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2006, č.j. 4 Aps 3/2005-35
  26. ↑ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. dubna 2006, č.j. 4 Aps 4/2005-42
  27. ↑ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2006, č.j. 4 Aps 3/2006-45
  28. ↑ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. května 2008, č.j. 4 Ans 9/2007-197
  29. ↑ Klaus jmenoval nové soudce. Čekatel Langer se opět nedočkal, iHNed.cz, 27. 5. 2009
  30. ↑ ČT24: Spor s prezidentem vyhrál, na soudcovský talár přesto čeká už 4 roky, www.ct24.cz, 25. 5. 2009
  31. ↑ Martin Tajčman: Klaus vetoval antidiskriminační zákon, je podle něj zbytečný, iHNed.cz, 16. 5. 2008.
  32. ↑ Václav Klaus: Prezident republiky vetoval antidiskriminační zákon, Klaus.cz, 16. 5. 2008
  33. ↑ Josef Kopecký: Česko nového prezidenta nemá, Klausovi chyběl jediný hlas, iDnes.cz, 8. 2. 2008
  34. ↑ Podle čl. 57 odst. 2 Ústavy České republiky nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
  35. ↑ Klausovo rozhodnutí rozplakalo některé členy, lidovky.cz, 6. 12. 2008
  36. ↑ http://www.euroskop.cz/211/sekce/po-ukonceni-predvstupnich-rozhovoru/
  37. ↑ http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm
  38. ↑ http://www.european-movement.org/enlargement/focus_on_czech.php
  39. ↑ [1], (str. 2)
  40. ↑ [2],Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro MF Dnes Viliam Buchert, MF Dnes, 29. listopadu 2008
  41. ↑ Václav Klaus ve zprávě ČTK: Klaus: Lisabonská smlouva změní postavení ČR, 25.11.2008, České noviny, zpravodajský server ČTK
  42. ↑ Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu
  43. ↑ DOKUMENT: Prezident Klaus vysvětluje, proč podepsal Lisabon, iDnes.cz, 3. 11. 2009, prohlášení prezidenta Václava Klause
  44. ↑ Zvažoval jsem abdikaci kvůli Lisabonu, přiznal Klaus studentům
  45. ↑ "Pracujeme dostatečně? Máme nárok na euro?, Lidové noviny, 3. září 2011.
  46. ↑ Česká verze projevu prezidenta republiky Václava Klause při udělení čestné profesury na Univerzitě v Trentu
  47. ↑ výběr titulu na nasipolitici.cz
  48. ↑ Tisková zpráva Nadace Friedricha Augusta von Hayeka ze dne 10.5.2009. http://www.hayek-stiftung.de/fileadmin/user_upload/Preisverleihungen/2009/PM_Preisverleihung_2009.pdf
  49. ↑ The Sierra Staff Strikes Back, With Some Help From The SPLC
  50. ↑ Czech warns Europe of 'dream world' woes
  51. ↑ Václav Klaus: Challenges of the Current Era Klausova přednáška , 9. 3. 2007 (anglicky)
  52. ↑ Luboš Zálom: EKOLOGIE: Odmítněme environmentalistická vydírání klaus.cz
  53. ↑ jum, : Klaus: Environmentalismu a odnárodňování států se bojím víc než Al-Káidy ihned.cz, 30. 7. 2011
  54. ↑ Klaus: Ekologové ze Šumavy jsou horší než Al-Káida, parlamentnilisty.cz 29.7.2011, dostupné online
  55. ↑ LOS. Klaus v Londýně: komunismus nebyl poražen, zhroutil se sám. Novinky.cz, 12. listopadu 2009. Dostupné online.  
  56. ↑ Prohlášení prezidenta republiky k dalšímu exemplárnímu útoku na svobodu slova, tisková sdělení, dostupné online 5. 8. 2011
  57. ↑ Klaus je v "nepříjemné partě", píše The Economist o jeho výrocích k homosexuálům, iHNed.cz
  58. ↑ Jiří Pehe: Homosexualismus a klausismus, blog.aktualne.cz, 6. 8. 2011, online
  59. ↑ Freedom, not climate, is at risk, Financial Times, 13.6.2007
  60. ↑ a b Klaus: Environmentalismus je nový komunismus, Hospodářské noviny, 21.3.2007
  61. ↑ Václav Klaus: Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl, Hospodářské noviny, 9.2.2007
  62. ↑ Global warming: truth or propaganda?, Financial Times, 13.6.2007
  63. ↑ Richard Black: Climate documentary 'broke rules', BBC, 21. července 2008
  64. ↑ Miroslav Novák: Postkomunistická nebo standardní? Naše demokracie 15 let poté, sborník k patnáctému výročí pádu komunismu v zemích střední a východní Evropy , CEVRO - liberálně konzervativní akademie (strany 21 - 30)
  65. ↑ Otakar Turek: Byla alternativa ke Klausově transformaci? Listy, dvouměsíčník pro kulturu a dialog
  66. ↑ Adam B. Bartoš, Klaus šetřil řády i milostmi, ne však vetem, idnes.cz, 1. dubna 2007
  67. ↑ Aktualne.cz: Klausovy milosti
  68. ↑ http://zpravy.idnes.cz/sesel-se-s-ministrem-vnitra-tyden-pote-dostal-milost-pc9-/domaci.asp?c=A080416_162133_domaci_cen
  69. ↑ http://zpravy.idnes.cz/prezident-omilostnil-uplatnou-policistku-z-karlovych-varu-pll-/krimi.asp?c=A100106_120215_krimi_cen
  70. ↑ http://www.novinky.cz/domaci/247625-odsouzena-policistka-se-lekari-pochlubila-ze-si-koupila-prezidentskou-milost.html?ref=zpravy-dne
  71. ↑ http://zpravy.idnes.cz/ctyri-mrazkovi-spolupracovnici-a-pratele-dostali-prezidentskou-milost-1ox-/domaci.asp?c=A100112_202207_domaci_vel
  72. ↑ http://domaci.ihned.cz/c1-51609170-podnikatel-mel-sedet-10-let-ale-je-venku-klaus-mu-udelil-milost
  73. ↑ http://zpravy.idnes.cz/prezident-udeloval-milosti-pomohl-i-exreditelce-metropolitni-univerzity-1t9-/domaci.aspx?c=A120214_145204_domaci_js
  74. ↑ http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-54722620-znamy-zavrazdeneho-mrazka-nemusi-do-vezeni-klaus-naridil-odklad-nastupu
  75. ↑ http://euabc.com/index.phtml?word_id=466
  76. ↑ http://euabc.com/index.phtml?word_id=465
  77. ↑ PAROUBEK, Jiří. DOKUMENT: Reakce premiéra na prezidentské veto. Novinkdy.cz [online]. , 16. 2 2006. Dostupné online. (cs) 
  78. ↑ Bývalého extremistu Bátoru možná tlačil na ministerstvo někdo z Hradu, idnes.cz
  79. ↑ Ministr Dobeš přiznal, že Bátoru mu doporučili lidé z Hradu, idnes.cz
  80. ↑ Václav Klaus, Václav Klaus: Malá česká hilsneriáda aneb další případ diktatury politické korektnosti, novinky.cz
  81. ↑ Václav Klaus se vyznal z obdivu k Bátorovi, Denník referendum, 28.02.2011
  82. ↑ Lidovky.cz: 'Koniáš' Halík: Klaus se přiklání k fašizujícím maloměšťákům, 28.2.2011
  83. ↑ iDNES: Klaus se přibližuje myšlenkám fašizujících maloměšťáků, míní „Koniáš“ Halík, 28. února 2011
  84. ↑ Novinky: Klaus se přibližuje fašizujícím maloměšťákům, odpověděl Halík, 28. února 2011
  85. ↑ Týden: Klaus se blíží idejím fašizujících maloměšťáků, tvrdí Halík, 28. února 2011
  86. ↑ Bohumil Doležal: Spory profesorů, lidovky.cz, 1. března 2011
  87. ↑ Jiří Pehe, Takže hilsneriáda, pane prezidente?, 28. 02. 2011, parlamentnilisty.cz
  88. ↑ Jiří Přibáň: Čekání na vůdce?, novinky.cz, 29.6.2011
  89. ↑ Klaus uvítal na Hradě krajní pravici, přišla blahopřát, ČT24, 19.7.2011
  90. ↑ Chile Klause poopravilo: Nešlo o obyčejnou propisku, ale o umělecký unikát Novinky.cz, 14. 4. 2011, [cit. 17. 4. 2011], aa, sw, Právo
  91. ↑ Obyčejná propiska? V Klausově kapse skončilo pero s polodrahokamy, idnes.cz, 14. dubna 2011, aha (Adam Hájek)
  92. ↑ Klaus ukradl pero, všimli si v Americe, Brity baví jeho spokojený úsměv, idnes.cz 13.4.2011, dostupné online
  93. ↑ http://kultura.idnes.cz/hudebni-glosar-uz-i-brno-zpiva-o-tom-ze-klaus-ukradl-propisku-p5v-/hudba.aspx?c=A110415_120749_hudba_ob
  94. ↑ http://zpravy.idnes.cz/klausovo-pero-se-prosadilo-do-pisne-prejs-to-cmajz-zpivaji-pokondri-1gi-/domaci.aspx?c=A111104_180428_domaci_cen
  95. ↑ ČTK, Lidovky.cz: Europoslanci kritizují Klause za osobní ješitnost a taktizování, 12.10.2009
  96. ↑ Martin Komárek, Lidový Klaus, MF DNES, 11. června 2003
  97. ↑ Martina Procházková, Klausovu oblibu srazily názory Jakla a Hájka i pero, míní politologové, idnes.cz 19.5.2011, dostupné online
  98. ↑ Dan Prokop, Klausův muž Hájek odmítl evoluci a útočil na darwinisty. Vědci se zlobí, idnes.cz 11.5.2009 dostupné online
  99. ↑ Interview ČT24, Petr Hájek, ČT24, 3. 5. 2011
  100. ↑ Homosexuálové jsou devianti, míní Hájek, lidovky.cz 4.8.2011 dostupné online
  101. ↑ Guru kritiků zelených teorií změnil názor, ekolist.cz, 12.8.2009 dostupné online
  102. ↑ "WikiLeaks: Klaus je pyšný, Dalík chtěl úplatek", LN 2. září 2011, http://www.lidovky.cz/wikileaks-klaus-je-pysny-dalik-chtel-uplatek-f3l-/ln_domov.asp?c=A110902_185339_ln_domov_mc
  103. ↑ Knihovna AV ČR
  104. ↑ Petr Zídek: Peheho Klaus je jedno velké klišé, povrchní a nekritické
  105. ↑ Karel Hvížďala: Jiří Pehe - Klaus
  106. ↑ Bajaja Viewegh táhne na draka Klause [online]. Neviditelnypes.cz, [cit. 2002-05-01].  

Související články

Externí odkazy

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech

Externí odkazy – obecné

Externí odkazy – články

Externí odkazy – filmové záznamy

z • d • e
Prezidenti České republiky Česko
Václav Havel (1993–2003) · Václav Klaus (2003–současnost)
z • d • e
Premiéři České republiky Česko
V rámci federace
Stanislav Rázl (1969) · Josef Kempný (1969–70) · Josef Korčák (1970–87) · Ladislav Adamec (1987–8) · František Pitra (1988–90) · Petr Pithart (1990–92) · Václav Klaus (1992; vláda pokračovala dál v samostatné ČR)
 Státní znak ČR
Samostatná ČR
Václav Klaus (1993-8; vláda jmenována již v době federace roku 1992) · Josef Tošovský (1998) · Miloš Zeman (1998–2002) · Vladimír Špidla (2002–4) · Stanislav Gross (2004–5) · Jiří Paroubek (2005–6) · Mirek Topolánek (2006–9) · Jan Fischer (2009–10) · Petr Nečas (2010–úřadující)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=V%C3%A1clav_Klaus&oldid=8159038“
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích