Vila Tugendhat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vila Tugendhat
Světové dědictví
Vila Tugendhat.jpg
Smluvní stát Česko Česko
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iv
Odkaz 1052 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2001 (25. zasedání)
Probíhající rekonstrukce vily v roce 2010

Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grety a Fritze Tugendhatových, návrh stavby. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.

Obsah

Umístění vily [editovat]

Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek věnoval otec Grety Tugendhatové, známý brněnský textilní průmyslník Löw-Beer.

Význam vily [editovat]

Vila je označována, spolu s německým pavilónem v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo Miese van der Rohe a stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury – funkcionalismu. Autor je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století.

Známý je především prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů:

  • obyvatelný nepřerušovaný prostor
  • okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé
  • nosný systém budovy tvoří ocelový skelet, stropy tudíž nenesou zdi, ale jen ocelové nýtované sloupy profilu "+", v obytných místnostech obaleny chromovaným plechem.

Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Miese van der Rohe. Ten zde použil část nábytku, které navrhl pro německý pavilon na výstavě EXPO v Barceloně. Soubor 4 kusů nábytku, v roce 2011 umístěný v Moravské galerii, byl k 21. 2. 2008 uznán za kulturní památku.[1]

Popis vily [editovat]

Vila Tugendhat (pohled z ulice)

Samotný prostor je tvořen třemi patry, přesto že z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopodlažní budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení) a rozlehlá terasa. K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta. Konstrukci vily tvoří ocelový skelet, železobetonové stropy a cihelné zdivo. Terasy a schodiště mají travertinové obklady. Nosné pilíře jsou v obytné části chromované.[2]

Prostřední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní část. Obsahuje volný prostor náznakově dělený závěsy, jednou dřevěnou půlkruhovou stěnou (oddělující jídelní prostor) a jednou onyxovou stěnou (oddělující pracovní prostor od obývacího). Onyxová stěna má tu jedinečnou vlastnost, že pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva; její pořízení bylo velice nákladné - stálo 200 000 korun.

V prostoru, kde se nacházela kuchyň, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení domu. Právě jeho záliba ve fotografování je důležitým zdrojem původního vzhledu domu, podle kterého rekonstrukce probíhala.

Spodní patro, které v současné době není veřejnosti přístupné, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí (klimatizace, vytápění). Vytápění prostředního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým - na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostřední patro vytápělo horkým vzduchem, který do něj byl vháněn právě ze spodního technického zázemí průduchy v podlaze a ve stěnách.

Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na 5 milionů korun (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila 50 000 korun).

Výstavba vily [editovat]

Architektonický návrh vytvořil koncem roku 1928 německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, který na pozvání manželů Tugendhatových přijel do Brna v září zmíněného roku. Stavba byla zahájena v červnu následujícího roku (1929), jako generální dodavatel byla zvolena brněnská firma Mořice a Artura Eislerových. Na stavbě se podílela řada domácích i zahraničních firem, přírodní materiál se dovážel z různých koutů světa.

Vila byla dostavěna v rekordně krátké době, v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi mohli nastěhovat.

Další historie vily [editovat]

Manželé Tugendhatovi obývali vilu pouze do roku 1938, kdy byli jakožto Židé nuceni opustit pod hrozbou německé expanze Československou republiku.

Vnitřní prostory vily

Ani samotná budova se nevyhnula německým okupantům. Na podzim roku 1939 ji zabavilo gestapo a o tři roky později byla dokonce zapsána jako majetek Velkoněmecké říše. Během války vilu využíval letecký konstruktér a průmyslník Willy Messerschmitt.

Přesto se válečnému ničení nevyhnula, v roce 1945 ji zabrala Rudá armáda a vila sloužila k ubytování sovětských vojáků, v jejím přízemí byla konírna. V této době vzal za své veškerý mobiliář i půlkruhová stěna z makasarského ebenu, která tvořila jídelní kout vily. Největší ztráta však nastala několik měsíců předtím, kdy byla při náletu na Brno výbuchem pumy zničena všechna okna hlavního obytného prostoru kromě jednoho, které bylo v té době zřejmě zasunuto do podlahy. Tato nepochybně nejdražší část celé vily byla nahrazena provizorním zasklením z malých skleněných tabulek do nově vložených dřevěných rámů. Touto ztrátou byl prakticky zničen celý architektonický koncept vily.

Prohlášení památkou [editovat]

Technická struktura stavby však zůstala i přes válečné újmy zachována. Po osvobození vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky paní Karly Hladké, a to v rozmezí let 1945–1950, kdy byla vila předána Státnímu ústavu léčebného tělocviku, který zde prováděl rehabilitaci dětí s vadami páteře a špatným držením těla. V 60. letech se ozývaly hlasy o významu vily jako památky moderní architektury. Tyto hlasy byly vyslyšeny 6. prosince 1969, kdy byl dům zapsán do Státního seznamu kulturních památek.

Rekonstrukce v osmdesátých letech [editovat]

V 80. letech 20. století proběhla rekonstrukce, která již tenkrát byla často kritizována.[zdroj?] Tato kritika se týkala hlavně nedůslednosti při zasklívání hlavního obytného prostoru (nepodařilo se sehnat patřičně veliké tabule skla, nová skla byla slepena silikonem ze dvou dílů). Použita byla zcela běžná skla, na rozdíl od původních, leštěných unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla. Původní skla byla zničena. Zničeno bylo také do té doby dochované zařízení koupelny (kovové baterie, umyvadla, obkladačky, chromované doplňky a osvětlovací tělesa byly nahrazeny běžnými, typovými výrobky osmdesátých let).

Vila Tugendhat

Přestože kritika této rekonstrukce se objevuje dodnes, stavebně historický průzkum provedený v roce 2001 tuto kritiku vyvrací.[zdroj?] Vzhledem k tehdejším materiálovým a stavebně technickým možnostem a společensko-politické situaci můžeme tuto rekonstrukci označit za profesionální.[zdroj?] Od počátku 90. let do roku 1994 sloužila stavba komerčním účelům.

Dělení Československa a zpřístupnění veřejnosti [editovat]

Dne 8. června 1992 zde bylo vedeno první kolo koaličních rozhovorů vítězů tehdejších voleb, mezi předsedou vlády České republiky Václavem Klausem a předsedou vlády Slovenské republiky Vladimírem Mečiarem. Výsledkem rozhovorů byla dohoda o rozdělení Československa. Dohoda byla podepsána 26. srpna také na tomto místě. Následně se zde ještě o rok později jednalo o dělení federálního majetku.

Z rozhodnutí Rady města Brna byla vila předána do užívání Muzeu města Brna, které ji od 1. července 1994 veřejnosti zpřístupnilo jako památník moderní architektury.[3]

Osudy domu ve dvacátém století se staly inspirací pro román Simona Mawera Skleněný pokoj.

Rekonstrukce v letech 2010-2012 [editovat]

V roce 2004 začínají pokusy o další rekonstrukci vily, soutěž vyhraná společností Omnia však byla označena za zmanipulovanou a v roce 2008 antimonopolním úřadem na základě nálezu Nejvyššího správního soudu zrušena. Potomci původních majitelů žádali v letech 2006 a 2007 o navrácení vily a nabízeli provedení rekonstrukce na vlastní náklady, to však město Brno odmítlo a nakonec přistoupilo k tomu, aby společnost Omnia realizovala svůj původní vítězný projekt.

V letech 2010 až 2012 tak byla vila kvůli rekonstrukci, která stála 156 milionů korun českých, uzavřena, a znovu se otevřela až 29. února 2012 (pro veřejnost 6. března).[3] Primátor města Roman Onderka při té příležitosti obhajoval výjimečností stavby výši vstupného, které bylo stanoveno na 350 Kč (za delší z nabízených okruhů).[4]

V rámci rekonstrukce se do vily vrátila např. část původní půlkruhové makasarové stěny vyznačující jídelní kout, která byla krátce předtím objevena historikem umění Miroslavem Ambrozem v menze v budově brněnské právnické fakulty, kde v době druhé světové války mělo svůj bar gestapo.[5][3]

Odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Vila Tugendhat

Reference [editovat]

  1. ↑ Veřejná vyhláška č. 2672 ze dne 2008-02-28, rozhodnutí [online]. [cit. 2011-03-15]. Dostupné online.  
  2. ↑ Magazín Mladé fronty Dnes o bydlení, zahradě a hobby číslo 25, 20. června 2012
  3. ↑ a b c Vila Tugendhat začíná další etapu své existence. Podívejte se
  4. ↑ Opravená vila Tugendhat se otevřela prvním hostům
  5. ↑ Proč patří vila Tugendhat mezi čtyři nejlepší vily na světě

Literatura [editovat]

  • BIER, Justus. Kann man im Haus Tugendhat wohnen?. Die Form 6. 1931, čís. 10, s. 392-393.  
  • BISOME, Wilhelm. Villa arch. Mies van der Rohe. Měsíc. 1932, roč. 1, s. 2-7.  
  • BLASER, Werner. Mies van der Rohe. Die Kunst der Struktur. L'art de la structure. Zürich-Stuttgart : [s.n.], 1965.  
  • Co s vilou Tugendhat. Index. 1969, roč. 2, čís. 2, s. 66-72.  
  • ČERNOUŠKOVÁ, Dagmar; ČERNÁ, Iveta; LIŠKA, Pavel. Vila Tugendhat. Brno : Nadační fond vila Tugendhat, Muzeum města Brna, 2008. 40 s. ISBN 978-80-86549-48-4.  
  • EISLER, Max. Mies van der Rohe. Eine Villa in Brünn. Die Bau und Werkkunst. 1932, roč. 8, čís. 2, s. 25-30.  
  • FRIEG, Wolfgang. Ludwig Mies van der Rohe. Das Europäische Werk (1907-1937), Disertation. Bonn : Universität in Bonn, 1976. s. 308-332.  
  • GINSBURGER, Roger; RIEZLER, Walter. Zweckhaftigkeit und geistige Haltung. Die Form 6. 1931, čís. 11, s. 431-437.  
  • GUARDINI, Romano. Das Gute, das Gewissen und die Sammlung. Mainz : [s.n.], 1962. Česky Dobro, svědomí a soustřeďování, Praha 1999.  
  • HILBERSEIMER, Ludwig. Nachwort zur Diskusion um das Haus Tugendhat. Die Form 6. 1931, čís. 11, s. 438-439.  
  • HILBERSEIMER, Ludwig. Grosses Einfamilienhaus in Brünn von Ludwig Mies van der Rohe–Berlin. Der Baumeister. 1931, roč. 29, čís. 11, s. 423-431.  
  • HILBERSEIMER, Ludwig. Mies van der Rohe. Chicago : [s.n.], 1956.  
  • JOHNSON, Philip. Mies van der Rohe. New York : [s.n.], 1947 a 1978.  
  • KALIVODA, František. Otázka brněnské vily Tugendhat je vyřešena. Architektura ČSSR. 1969, roč. 28, čís. 4, s. 235-241.  
  • KALIVODA, František. Vila Tugendhat v Brně – příklad restituce díla moderní architektury. In GRABMÜLLER, Jiří. Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci v Brně, březen 1970. Brno : KSSPPOP, 1972. s. 47-49.
  • KALIVODA, František. Haus Tugendhat: gestern – heute – morgen. Bauwelt. 1969, roč. 60, čís. 36, s. 1248-1249.  
  • KREJCAR, Jaromír. Hygiena Bytu. Žijeme. 1931-1932, čís. 5, s. 132-134.  
  • KUDĚLKA, Zdeněk. Vila Tugendhat Brno. Brno : KSSPPOP, 1971.  
  • POSENER, Julius. Eine Reise nach Brünn. Bauwelt. 1969, roč. 60, čís. 36, s. 1244-1245.  
  • PROKOP, Miloslav. Několik poznámek k článku arch. Krejcara v 5. čísle. Žijeme. 1932-1933, s. 250-251.  
  • RIEZLER, Walter. Das Haus Tugendhat in Brünn. Die Form 6. 1931, čís. 9, s. 321-332.  
  • RIEZLER, Walter. Kommentar zum Artikel von Justus Bier. Die Form 6. 1931, čís. 10, s. 393-394.  
  • SEDLÁK, Jan, a kol. Slavné brněnské vily. Brno : Foibos, Národní památkový ústav a Muzeum města Brna, 2006. ISBN 80-903661-5-5. s. 82-87.  
  • SCHOBERTH, Louis. Zum Hause Tugendhat: Wirkung gegen die Zeit. Unzerstörbare Meisterschaft bestätigt durch einen Raum. Baukunst und Werkform. 1949, roč. 3, s. 16-21.  
  • Stavba architekta Mies van der Rohe v Brně. Žijeme. 1931-1932, s. 275.  
  • TEGETHOFF, Wolf. Mies van der Rohe. Die Villen und Landhausprojekte. Krefeld – Essen : [s.n.], 1981.  
  • TEIGE, Karel. Nejmenší byt. Praha : [s.n.], 1932. s. 20 a 182.  
  • TUGENDHAT, Grete; TUGENDHAT, Fritz. Die Bewohner des Hauses Tugendhat äussern sich. Die Form 6. 1931, čís. 11, s. 437-438.  
  • TUGENDHAT, Grete. Zum Bau des Hauses Tugendhat (leicht gekürzte Fassung des Brünner Vortrags vom Januar 1969). Bauwelt. 1969, roč. 60, čís. 36, s. 1246-1247.  
  • YORK, Francis Reginald Stevens. The Modern House. London : [s.n.], 1934.  
  • YORK, Francis Reginald Stevens. The Modern Flat. London : [s.n.], 1937.  

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]

České památky na seznamu světového dědictví UNESCO

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vila_Tugendhat&oldid=10237551“