Litomyšl (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek v Litomyšli
Světové dědictví
Zámek Litomyšl 1.JPG
Smluvní stát Česko Česko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii , iv
Odkaz 901 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1999 (23. zasedání)

Zámek v Litomyšli je jeden z největších renesančních zámků v Česku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky zámeckého areálu sahají až do středověku, kdy zde nejprve stála premonstrátská kanonie s románskou bazilikou, proměněná v polovině 14. století v sídlo nově zřízeného litomyšlského biskupství, z jehož objektů se po husitských stalo sídlo světských majitelů panství. Zámek nabyl současné podoby v průběhu 2. poloviny 16. století. Na místě původního hradu nechal nejvyšší kancléř Království českého, Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582), postavit své reprezentativní sídlo. Kompletní rozsáhlou přestavbu navrhl Giovanni Battista Aostalli (1510–1575), uskutečnila se v letech 15681581. Východní křídlo, severní chodba a spojovací křídlo byly použity ze starších staveb. Západní křídlo je renesanční novostavbou s částečným využitím starších sklepů. Bohatou sgrafitovou výzdobu, jak psaníčkovou (asi 8000 psaníček na plášti zámku) tak figurální (náměty starozákonní, antické, bitevní scény na severní stěně II. nádvoří) provedla skupina italských zedníků a kameníků, z nichž je nápisem na sgrafitu zmíněn Šimon Vlach. Pernštejnové vybudovali na zámku i kapli, zasvěcenou sv. Monice. Po Pernštejnech získali zámek Trauttmansdorfové, kteří zde sídlili do roku 1753. Po nich se na zámku usadil rod Valdštejnů-Vartemberků. Ti nechali upravit interiéry v klasicistním stylu svým dvorním malířem Dominikem Dvořákem. Sgrafitová výzdoba zámku byla zamalována, obnovena byla až ve 20. století. Zámek se v roce 1855 dostal do aukce, ve které ho koupili Thurn - Taxisové. Ti na zámku již nesídlili. Přesto zůstal zámek v jejich držení až do konce druhé světové války, kdy byl na základě Benešových dekretů rodu zabaven. Stal se svozovým depozitářem pro mobiliáře zámků, které neměly být otevřeny veřejnosti, později zde vzniklo muzeum české hudby. V roce 1962 byl prohlášen národní kulturní památkou, roku 1999 byl zařazen do seznamu UNESCO. Zámecký areál je na základě restitučních procesů rozdělen na část státní (zámek, úřednický dům čp. 94, zahrada a park, kočárovna) a městskou (pivovar, jízdárna, 1. nádvoří, domek za jízdárnou).

Zámecké divadlo[editovat | editovat zdroj]

Jeviště zameckého divadélka

Zámecké divadlo nechal postavit v letech 1796-1797 Jiří Josef hrabě Valdštejn-Vartemberk. Hlediště vymaloval opět Dominik Dvořák, bohatý soubor kulis dodal vídeňský dvorní divadelní malíř Josef Platzer (1751-1806). Členové hraběcí rodiny a její přátelé hráli v divadle pro sebe i pro publikum z města především tehdy populární konverzační komedie; bohatý divadelní život trval až do začátku čtyřicátých let 19. století. Divadlo, zachované včetně jednoduché jevištní mašinérie k výměně dekorací, je jedním z mála takto dochovaných historických divadel v Evropě.

Zámecká zahrada[editovat | editovat zdroj]

Vratislav z Pernštejna nechal západně od zámku zřídit pravidelnou zahradu s nedochovanou mramorovou kašnou. Na sever a východ od zámku se nacházelo opevnění, později proměněné v sady a užitkovou zahradu. V závěru 18. století byla tato zahrada upravena do podoby anglického parku, který dnes tvoří důležitou součást celého areálu.

Památka UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1999 je zámek zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Data a zajímavosti z historie[editovat | editovat zdroj]

Vilém Kostka z Postupic, kdysi husitský hejtman a později přívrženec císaře Zikmunda, dostal roku 1436 od panovníka Litomyšl, včetně bývalého biskupského jmění, do dědičné zástavní dražby. Páni z rodu Postupic tu vládli více než sto let. Jejím sídlem se stal biskupský palác. Kostkové se snažili skupovat okolní vsi, aby vytvořily celistvé panství, které v jejich držení vzkvétalo. Po stavovském odboji proti Ferdinandu I. (1547) a následných konfiskacích museli panství opustit. To pak přešlo do zástavní dražby Pernštejnů. Když se Vratislav z Pernštejna po Litomyšli po roce 1560, kdy Pernštejnové v důsledku finančního krachu přišli o téměř všechen majetek, rozhlédl, zjistil, že nemá kde bydlet. Starý palác, postižený dvěma požáry, k obývání nebyl a tak se rozhodl pro novou stavbu. Části starého paláce použil ve východním a spojovacím křídle. Novostavba západního křídla proběhla v letech 1568-1577, pokračovala přestavbou starého paláce (do roku 1581) a teprve potom byla severní stěna velkého nádvoří vyzdobena sgrafity.

Stavbu započal Giovanni Battista Aostalli a pokračoval v ní Ulrico Aostalli. Zúčastnili se významní umělci a řemeslníci té doby. Půdorys zámku, téměř pravidelný čtverec, je výjimečný. Zámek je dvoupatrový, zčásti podsklepený. Pánská a reprezentační část se nacházela v západním křídle, ženská část pak byla umístěna do východního křídla. Druhé nádvoří ze tří stran ve všech patrech obklopují arkády, obytné místnosti leží za arkádami v bočních křídlech, v jihovýchodním rohu prvního patra je bohatě zdobený portál vedoucí do zámecké kaple. Severní průčelí 2. nádvoří nemá arkády, ale plnou stěnu členěnou sdruženými okny a v patrech bohatě vyzdobenou sgrafity. Nahoře ji do r. 1635 zakončovala sgrafitem zdobená lunetová římsa. Za spojovacím křídlem se nachází malé třetí nádvoří.

V interiéru se nacházela čtyři schodiště. To hlavní, s velmi nízkými schody, složilo panstvu, druhé, mnohem užší, prochází východním křídlem v blízkosti kaple. Další dvě vřetenovitá schodiště byla obslužná. Uvnitř nárožní věže se dochovalo třetí. Čtvrté, zrušené, vedlo z tzv. strážnice při 3. nádvoří do obytného podkroví. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejdokonalejší ukázce vyspělé české renesance. Stavba je o to cennější, že se jí nijak významně nedotkly úpravy provedené Trauttmannsdorfy, kteří panství v roce 1646 získali. Kromě jiného nechali vyzdobit tzv. Bitevní sál obrazy velkých bitev Eugena Savojského, jejichž autorem byl vídeňský dvorní malíř Martin Muckenbrunner. Hlavní stavební změny proběhly až na konci 18. a na počátku 19. století, kdy zámek vlastnili Valdštejnové-Vartemberkové. Po dvou velkých požárech byla nově upravena nejvyšší patra. Za Valdštejnů-Vertemberků zámek v létě ožíval, panstvo chtělo žít během letních pobytů stejně kulturně jako v zimě ve Vídni. Na konci 18. století nechal Jiří Josef Valdštejn upravit většinu sálů do dnešní podoby: stěny většiny reprezentačních pokojů pokryl Dominik Dvořák bohatými klasicistními malbami; velkorysé úpravy zakončilo zřízení zámeckého divadla v přízemí. Ze stejné doby pochází i dispozice zámecké zahrady a zřízení anglického parku se zahradními stavbami, rybníčkem a vodopádem.

Nákladné úpravy a veselý život vedly k zadlužení panství, které roku 1855 koupil bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis, ale ani on, ani jeho potomci na zámku nepobývali, přestože jim patřil až do roku 1945.

V roce 1949 byl zámek jako jeden z prvních zpřístupněn veřejnosti v rámci prvního ročníku operního festivalu Smetanova Litomyšl, pro který vznikl v anglickém parku dnes postupně odstraňovaný amfiteátr; velký podíl na tom měl litomyšlský rodák Zdeněk Nejedlý. "Klasickou" zámeckou instalaci v sálech zámku v závěru socialismu vystřídala 1. část expozice ideologicky zaměřeného Muzea české hudby, uzavřeného hned po roce 1989, jež bylo (stejně jako muzeum zmíněného Zdeňka Nejedlého) ukázkovým příkladem režimní propagandy.

V sedmdesátých a osmdesátých letech se restaurovala sgrafita na fasádách, od konce 18. století zakrytá novou omítkou a odkrývaná po částech od třicátých let. Při restaurování byla na dvou stranách zámku obnovena i lunetová římsa, zničená už při požáru v roce 1635. Sgrafita restaurovala skupina režimu nepříliš pohodlných umělců - Olbram Zoubek, Stanislav Podhrázský, Václav Boštík ad.

Dnes jsou zámecké prostory z velké části přístupné, dva prohlídkové okruhy nabízejí návštěvníkům pohled na reprezentační místnosti Valdštejnů a Trauttmansdorfů a na hostinské pokoje. Expozice zámeckých interiérů doplňuje výstava historických klavírů ze sbírek Muzea české hudby NM v Praze, část sbírek Městské obrazárny (budované už od dvacátých let) a sklepní galerie se sochami Olbrama Zoubka. V objektu zámku se nachází rovněž konferenční sál.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Chateau Litomyšl ve Wikimedia Commons