Český Krumlov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Český Krumlov (rozcestník).
Český Krumlov
Panorama krumlovského zámku a čtvrti Latrán s bývalým kostelem sv. Jošta

Panorama krumlovského zámku a čtvrti Latrán s bývalým kostelem sv. Jošta

znak obce Český Krumlovvlajka obce Český Krumlovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0312 545392
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Český Krumlov (CZ0312)
obec s rozšířenou působností: Český Krumlov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 22,16 km²
počet obyvatel: 13 193 (1. 1. 2015[1])
nadmořská výška: 492 m n. m.
PSČ: 381 01
zákl. sídelní jednotky: 19
části obce: 10
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: Městský úřad Český Krumlov
nám. Svornosti 1
381 01 Český Krumlov
starosta / starostka: Dalibor Carda (ČSSD)
Oficiální web: http://www.mu.ckrumlov.cz
E-mail: mail@mu.ckrumlov.cz

Český Krumlov
Red pog.png
Český Krumlov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Český Krumlov (německy Böhmisch Krumau, popřípadě Krummau) je okresní město v Jihočeském kraji, 22 km jihozápadně od Českých Budějovic. Rozkládá se pod hřebenem Blanského lesa a protéká jím řeka Vltava. Jedná se o významné turistické a kulturní centrum jižních Čech.

V minulosti byl Český Krumlov sídelním městem mnoha mocných českých rodů – Vítkovců, Pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenberků a Schwarzenberků, které cíleně pečovaly o jeho výstavbu a reprezentativní charakter. Český Krumlov byl zároveň hlavním správním centrem Rožmberského dominia a do roku 1918 i Krumlovského vévodství a Dominia schwarzenberského.

Středověké centrum města, které obklopuje meandry Vltavy, je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO[2]. V roce 2003 bylo městskou památkovou zónou vyhlášeno předměstí Plešivec (jižně od historického jádra). Český Krumlov se stal také dějištěm několika filmů a během roku město hostí řadu kulturních akcí a festivalů – Slavnosti pětilisté růže, MHF Český Krumlov, Rallye Český Krumlov.

Spolu s dalšími městy Šumavského podhůří jako Sušice, Vimperk, nebo Prachatice bývá nazýváno Branou Šumavy. Na přelomu 19. a 20. století byl Český Krumlov zvláště mezi šumavskými spisovateli a básníky vnímán jako hlavní město Šumavy,[3][4] jímž se v roce 1918 Český Krumlov po dobu existence Šumavské župy i nakrátko stal.

Název města[editovat | editovat zdroj]

Jméno Krumlov pochází z německého Krumme Aue (česky křivý luh), což odkazuje na polohu města mezi esovitými zákruty řeky Vltavy. Z podobného keltského základu kamb je mimo jiné odvozen i název rakouské řeky Kamp, na které leží město Krumau am Kamp, jehož název taktéž pochází z obdobného starohornoněmeckého krump [1]. V první dochované zmínce z roku 1253[5] je Krumlov označován jako Chrumbenowe, na latinských listinách pak nese jméno Crumlovia nebo Crumlovium. Také býval používán název Krumlov nad Vltavou. Přídomek Český se začal ke jménu města připojovat již v roce 1439, aby se jasně odlišil od Moravského Krumlova. V německém jazyce se název Böhmisch Krumau v minulosti příliš nepoužíval, jelikož nemohlo dojít k záměně s Krumlovem na Moravě (německy Kromau). Oficiálně se však název Český Krumlov používá až výnosem Ministerstva vnitra z 30. dubna 1920. Během německé okupace v letech 19381945 bylo slovo Český z názvu odstraněno a město se po onu dobu oficiálně jmenovalo Krummau an der Moldau (česky Krumlov nad Vltavou).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

Prokazatelně nejstarší osídlení v regionu a potažmo i v jižních Čechách je doloženo nálezy z Dobrkovické jeskyně starými 35 až 50 000 let. Nejstarší sídliště přímo na území dnešního města bylo doloženo na tzv. Novém městě (Neustadt) z doby před 14 000 lety. Na stejném nalezišti v dnešní Panské dolní zahradě bylo identifikováno i sídliště prvních zemědělců z 5. tisíciletí před n. l. V oné době bylo prokazatelně osídleno i návrší, na němž byl později založen hrad. Na tomto skalním ostrohu vyrostlo první hradiště již ve 4. tisíciletí před n. l. a podobně jako například Dívčí kámen bylo postupně využíváno různými kulturami. Od 5. do 1. století před n. l. dominovali regionu historičtí Keltové, mezi jejichž hlavní centra patřilo nedaleké oppidum Třísov. Z posledního století před n. l., v době pravděpodobného odchodu Keltů z Čech pod náporem Germánů, pochází i důkaz o existenci keltského osídlení dnešního hradního návrší.

Slované osidlovali Pošumaví v několika vlnách již od 6. století našeho letopočtu. Hlavní migrace proběhla během tzv. Druhé vlny osidlování v průběhu 7. století, kdy do jižních Čech dorazily kmeny Boleticů a Doudlebů, které oproti ostatním slovanským kmenům osídlujícím zbytek Čech přicházely z jihu z území Avary ovládané Panonie. Přítomnost slovanské komunity na území města je ovšem doložena až o dvě století později. Mezi nejvýznamnější osídlení oné doby patří blízké slovanské hradiště u Kuklova.

Počátky města[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Páni z Krumlova.
Romantická představa tzv. Dělení růží, Krumlov v pozadí

V 10. století okolní území podle Kosmy údajně spadalo pod vládu Slavníkovců. Po jejich vyvraždění Přemyslovci připadlo v rámci osidlování o necelá dvě století později v državu jednomu z nejstarších a nejmocnějších českých rodů – Vítkovcům. Tzv. praotec rodu Vítek z Prčice přišel do jižních Čech v 2. polovině 12. století a postupně ovládl nebo založil všechna významná sídliště a hrady v oblasti. Vítek pak na konci svého života rodový majetek rozdělil (tzv. Dělení růží) mezi své syny, kteří následně založili samostatné vítkovské rozrody – Páni z Krumlova, Rožmberka, Hradce, Landštejna a Třeboně, z Ústí a ze Stráže. Krumlovské území připadlo nejstaršímu synovi – Vítkovi II. staršímu, který patrně někdy mezi léty 1230 a 1239 založil na levém břehu Vltavy tzv. Hrádek, nejstarší část dnešního zámku. K této události se vztahuje i legenda o založení města.

První písemná zmínka o existenci sídla na Krumlově pochází z roku 1240 od Oldřicha z Lichtenštejna, v jehož autobiografické básni Der Frauendienst je uvedeno pod názvem Krumbenowe. Podle tohoto dobového pramene se měl na Krumlově odehrávat velký rytířský turnaj. Lze proto předpokládat, že tamní sídlo pánů z Krumlova muselo být dostatečně reprezentativní a zároveň i schopné pojmout velké množství rytířů a jejich družiny – tedy i dobře zásobované. Vlastní město bylo v zákrutě řeky Vltavy založeno okolo roku 1274, přičemž již od samých počátků města je doložena přítomnost českých i německých osadníků. Vůbec prvním rychtářem města se stal Sipota, lokátor z Bavor ve službách pánů z Krumlova a Rožmberků.

Mnozí páni z Krumlova dosáhli v rámci Českého království významných postavení, třebaže se snahám Přemyslovců o kontrolu svých území usilovně bránili. Během první vzpoury Vítkovců proti králi byl dokonce Český Krumlov pravděpodobně i nakrátko obsazen českým králem Přemyslem Otakarem II. Typickým a zároveň nejslavnějším představitelem pánů z Krumlova byl Záviš z Falkenštejna. Nicméně krumlovská větev Vítkovců již v roce 1302 vymřela. Dědictví krumlovského rozrodu se s povolením krále Václava II. ujali jejich blízcí příbuzní páni z Rožmberka a bezprostředně poté přesídlili z hradu Rožmberk na Krumlov. Příchod Rožmberků zároveň předznamenal největší rozkvět a stavební rozvoj města.

Rožmberské dominium[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Rožmberské dominium.

Český Krumlov se stal spojením dvou vítkovských území hlavním sídlem rozsáhlého panství, pro nějž se později vžil název Rožmberské dominium, což městu přineslo neobyčejný rozmach. Již během prvních Rožmberků došlo vedle přestavby hradu i k výstavbě téměř sta kamenných domů. Objevily se masné krámy i pravidelné jarmarky a městu byla taktéž udělena mnohá městská práva. Za Petra I. z Rožmberka, který byl považován za nejmocnějšího šlechtice království, byl vystavěn kostel sv. Víta i sv. Jošta a do města byly pozvány řeholní řády a Židé. V průběhu 14. a 15. století město, stejně jako celý rod Rožmberků, nabylo takové důležitosti, že se mohlo, tak jak bylo ve vítkovských rozrodech zvykem, stavět na odpor centralistickým snahám českých panovníků, což vyvrcholilo dvojím vězněním Václava IV. v letech 1394 a 1402 na krumlovském hradě.

V době husitské revoluce se Oldřich II. z Rožmberka nejprve přiklonil na stranu husitů, později však svůj postoj velmi radikálně přehodnotil a stal se jejich zarytým odpůrcem, čímž z Krumlova učinil centrum katolické opozice a inteligence v jižních Čechách. Díky svému významu a nulovým škodám během husitských válek představoval Český Krumlov významné středisko renesance v Českém království.

I po skončení husitského období nadále docházelo k soustavnému rozšiřování rožmberského panství spolu s hospodářským vzestupem města. V 15. století byla zahájena těžba zlata a stříbra, po kterém následoval značný příliv horníků z německých oblastí. Hornická aktivita vrcholila v 16. století – v provozu byla tavírna stříbra, na Vltavě pod kostelem sv. Víta byla založena papírna a Krumlov se nazýval svobodným horním městem. Na panství byly taktéž zakládány mnohé hospodářské dvory a rybníky.

Město bylo od 15. století řízeno tzv. velkou městskou radou složenou z 12 konšelů, z nichž se pravidelně volil nejvyšší purkmistr. Vedle Velké rady existovala tzv. rada malá a až do roku 1555 fungoval Latrán jako samostatná jednotka s vlastním rychtářem a zástupci. Kandidáty na nejvyšší posty musel vždy schválit rožmberský vládce.

Renesanční přestavba a úpadek[editovat | editovat zdroj]

tzv. Hrádek renesančně přestavěn Vilémem z Rožmberka

Velkolepá přestavba hradu na renesanční zámek z druhé poloviny 16. století proběhla za vlády Viléma z Rožmberka. Tento nejslavnější Rožmberk, nejvyšší královský purkrabí, český místokrál a dvojnásobný kandidát na polského krále, pozvedl krumlovské sídlo na úroveň evropských královských dvorů. Krumlovský hrad byl kompletně přestavěn a městu byla nebývalým stavebním rozmachem vtisknuta současná renesanční podoba. Na Vilémově dvoře působili vedle italských umělců i ti nejslavnější alchymisté své doby.

Po smrti bezdětného Viléma zdědil dominium jeho taktéž bezdětný bratr Petr Vok z Rožmberka. Rožmberské panství však bylo z předchozích Vilémových velkorysých projektů na pokraji krachu a Petr Vok byl donucen rodová sídla včetně sídelního Krumlova prodat. V roce 1601 tak Krumlov přešel do vlastnictví císaře Rudolfa II., čímž dočasně pozbyl významu sídelního města. Rudolf II. nicméně na kumlovský hrad odklidil svého levobočka a jediného syna Julia d'Austria, který zde dožil jako vězeň po vraždě své milenky. O 10 let později v roce 1611 však poslední Rožmberk Petr Vok ještě jednou zasáhl do dějin města, kdy jej dobyla a obsadila pasovská vojska. Aby uchránil město a okolí od dalšího plenění, vyplatil pasovské dobyvatele k odchodu. Tím však definitivně končí rožmberská éra nad krumlovským panstvím.

Vévodství krumlovské[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Vévodství Krumlovské.

Na počátku 17. století během Třicetileté války bylo město hned třikrát vypleněno – nejprve Pasovskými, pak císařskými vojsky a nakonec Švédy. V roce 1622 však daroval Ferdinand II. celé krumlovské panství za jeho podporu Janu Oldřichu z Eggenberku, kterému je roku 1628 udělen titul vévody, čímž bylo v rámci českých zemí založeno Vévodství krumlovské. Teprve až Jan Kristián I. z Eggenberku zahajuje první barokní přestavbu zámku jakožto oficiálního sídla české větve rodu. Do Českého Krumlova tak opět přichází velké množství italských a německých umělců.

Schwarzenberské dominium[editovat | editovat zdroj]

Český Krumlov od jihozápadu z roku 1810 (Postl) – zobrazeny městské brány (obě tzv. Kájovské, Horní brána a částečně i Mostecká a Lazebnická) část hradební zdi a původní barokní věž kostela sv. Víta

Nenadálým vymřením české větve Eggenberků přešlo Krumlovské vévodství roku 1719 do vlastnictví nového rodu – Schwarzenberků, kteří z Krumlova již po třetí v historii učinili hlavní sídelní město. Během vlády Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu byl zámek opět monumentálně přestavěn, bylo vystavěno dnešní barokní divadlo a jedinečný Plášťový most a Maškarní sál dostaly současnou podobu. Krumlovský dvůr si neměl zadat s císařským dvorem ve Vídni. Josef I. Adam se však zasloužil i o počátek schwarzenberského hospodářského zázraku zaváděním nutných reforem. Na Krumlovsku byla například zahájena těžba tuhy a především byl založen tzv. Schwarzenberský penzijní fond pro zaměstnance, který neměl ve své době obdoby a díky němuž se v následujících staletích podařilo zajistit ekonomickou i sociální prosperitu a stabilitu celého regionu i v dobách předválečných.

Jan Nepomuk I. i Josef II. ze Schwarzenbergu v reformách nadále pokračovali. Významnou měrou se zasloužili o hospodářský rozvoj regionu i celé Šumavy výstavbou Schwarzenberského plavebního kanálu a cíleným hospodářstvím v oblasti zemědělství a lesnictví. Schwarzenberské dominium tak zásobovalo dřevem dvě největší města monarchie – Prahu a Vídeň. Ve městě byl založen tzv. Hospodářský ústav, tedy škola pro budoucí panské zaměstnance. Jan Adolf II. provedl na celém panství důslednou modernizaci a mechanizaci infrastruktury, lesnictví, vodohospodářství a také průmyslu a těžařství (na krumlovsku grafit). Po zrušení poddanství roku 1848, čímž Dominium přišlo a 2/3 své původní rozlohy, byly snahy o zefektivnění ještě výraznější, aby byla prosperita podniků a průmyslu nadále zajištěna.

Přelom 19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv krumlovský zámek zůstal po roce 1848 v rukou schwarzenberské primogenitury, bylo hlavní sídlo de facto přesunuto na zámek Hluboká. Přesto si však Krumlov uchoval statut symbolického rodového sídla obou větví Schwarzenberků. Český Krumlov se stal následně okresním městem a bývalé vrchnostenské úřady byly nahrazeny státními, přičemž zůstalé schwarzenberské majetky v regionu byly transformovány na knížecí velkostatky. Ve městě se v 19. století nacházely dvě školy, kasárna, sirotčinec, jeden knížecí a jeden městský pivovar, mlýny a dvě papírny. Největší změnou v podobě města představovalo stržení městských hradeb a historických bran, z nichž se dochovala jen ta nejmladší – Budějovická. V celém regionu pak byla Janem Nepomukem II. ze Schwarzenberku vybudována železniční síť.

Teprve až přelom století představoval rozvoj průmyslu v dějinách vlastního města, který je spojen zvláště se dvěma jmény – Ignác Spiro a Arnošt Porák. Ignác Spiro založil papírnu ve Větřní, která se stala nejvýznamnější papírnou v Rakousku-Uhersku (v roce 1911 zde byl spuštěn největší stroj na rotaci papíru na světě) a po vzniku Československa největší v republice. Rodina Spirů se také velkou měrou podílela na životě ve městě, založení židovského spolku v Českém Krumlově a na stavbě krumlovské synagogy. Arnošt Porák podnikal v těžbě grafitu na Krumlovsku, přičemž roku 1885 založil papírnu v Loučovicích a financoval teprve druhou elektrifikovanou dráhu v Čechách. Ku jeho památce dodnes nese jeho jméno jeden z mostů ve městě. V roce 1900 byly veřejnosti Adolfem Josefem ze Schwarzenbergu zpřístupněny interiéry zámku a ve městě byla vystavěna nemocnice.

Sv. Jošt a Lazebnický most, B. Havránek

Počátky národnostních třenic[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině 19. století žilo v Českém Krumlově 8 300 obyvatel (72 % mluvících německy, 18 % mluvících česky). V roce 1900 pak počet obyvatel stoupl na 9 600. První výraznější národnostní rozdíly mezi Čechy a Němci jsou v Krumlově datovány již od druhé poloviny v 19. století. Německy mluvící občané se sdružovali v německých spolcích a česky mluvicí ve svých – Čtenářská beseda od roku 1879, Řemeslnická jednota, dělnický spolek Včela a od roku 1892 i první česká škola. Výjimkou byly továrny, dělnické spolky a schwarzenberské podniky, v nichž byla zásadní politika nestrannosti a pokud možno v rámci vedení zastoupení půl na půl. Vrcholem souboje němectví a češství o město bylo odhalení památníku císaře Josefa II., čehož chtěli místní němečtí usedlíci využít k národním proklamacím. Ačkoliv celou akci ostře odsoudil i kníže Adolf Josef ze Schwarzenbergu a odmítl na památník jakkoliv přispět, byla socha 20. července 1890 při čtvrti Plešivec odhalena.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Panorama města s horou Kleť, J. Seidel

I. světová válka město výrazně zasáhla. Na frontě padlo nezanedbatelné množství mužů a městská pokladna byla zatěžována financováním lazaretů a ozdravoven pro vojáky, které byly ve městě jakožto oficiálním špitálním městě v Čechách cíleně zakládány. Mezi československými legionáři stálo i na 200 Krumlovanů. V roce 1917 pak došlo k prvním větším projevům nesouhlasu s válečnou politikou monarchie. Proběhly tři společné dělnické demonstrace Čechů a Němců, přičemž 17. července se na náměstí sešlo na tisíc českokrumlovských dělníků.

S blížícím se koncem války vznikl ve městě český národní výbor, který začal ihned vyjednávat s městskou radou ohledně kooptace českých představitelů mezi její členy. Německá většina obyvatelstva na Šumavě však na vznik Československa zareagovala vyhlášením samostatné Šumavské župy s hlavním městem v Českém Krumlově. Po prohlášení o připojení k Rakousku bylo československou vládou rozhodnuto o okamžitém vojenském zásahu v pohraničí. Třebaže se Českokrumlovský národní výbor na žádost městské rady vyslovil proti zásahu armády, bylo 29. listopadu 1918 město bez boje obsazeno nově vzniklou československou armádou.

Dalšího roku byl v prvních řádných komunálních volbách zvolen nový starosta Dr. Tannich a v radě zasedli i čeští zastupitelé, kterým byla následně nabídnuta pozice starostenského náměstka. V roce 1928 byla ve městě odhalena pamětní deska zakladateli republiky T.G. Masarykovi a roku 1930 památník obětem první světové války. V roce 1929 byla otevřena nová česká škola.

Ve 20. letech Krumlovsko ekonomicky i kulturně prosperovalo. V roce 1937 dokonce navštívil prezident Edvard Beneš na krumlovském zámku JUDr. Adolfa Schwarzenberga, který mu slavnostně věnoval 1 000 000 Kčs na posílení obrany česko-německého pohraničí před nacistickou hrozbou.

Bitva o Krumlov a II. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Budějovická brána poškozena těžkými boji

Vzhledem k převaze obyvatelstva německé národnosti však mělo být město roku 1938 dle Mnichovském diktátu podstoupeno Německé říši. Tzv. bitva o Krumlov z 1. na 2. října, kdy byly nasazeny i lehké tanky, představovala jeden z nejzávažnějších bojů ustupujících československých jednotek chránících československé občany a německé antifašisty před útoky nacistických ozbrojenců a fanatiků. Město tím utrpělo výrazné škody a československou moc se nepodařilo do příchodu Wehrmachtu 8. října 1938 ve městě obnovit. Následně 20. října Adolf Hitler triumfálně vstoupil do města. Jeho pobyt však již příliš triumfální nebyl, neboť jej i přes naléhání nacistických orgánů JUDr. Adolf Schwarzenberg odmítl přivítat a zakázal mu vstup na krumlovský zámek.

Během II. světové války město dále strádalo. Demokracie obecně i demokracie komunální byla naprosto potlačena. Němečtí i zůstalí čeští obyvatelé (cca 350 osob české národnosti ze smíšených manželství) museli bez ohledu na osobní postoje velmi brzy hromadně vstupovat do jednotek německé armády a odcházet na frontu, kde jich většina zahynula. Na schwarzenberský majetek a podniky byla pro veřejně anti-nacistické postoje JUDr. Adolfa Schwarzenberga uvalena nucená správa již roku 1940. Sám JUDr. Adolf Schwarzenberg s rodinou uprchl – jeho bratr, pověřený zástupce rodu v Čechách JUDr. Jindřich Schwarzenberg byl však zatčen a odeslán do koncentračního tábora. Po dobu okupace byli čeští obyvatelé občany druhé kategorie bez reálných práv a český jazyk byl zakázán. Je však také nutné dodat, že ve městě nebyly zdokumentovány útoky místních německých obyvatel proti českým spoluobčanům.

V roce 1945 byl Český Krumlov bez boje osvobozen americkou armádou a českoslovenští občané se mohli po pěti letech vrátit do města. Přestože krumlovský národní výbor zamýšlel odsunout pouze opravdové kolaboranty s nacismem, v letech 19451946 došlo v rámci celostátní politiky k hromadnému odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Město tím přišlo o většinu svého obyvatelstva, což bylo postupně nahrazováno přistěhovalci – v roce 1946 zde bylo již 4 550 nových českých osídlenců. V rámci počeštění byly zničeny všechny památníky nesoucí německá jména ve městě.

19451989[editovat | editovat zdroj]

Roku 1947 byl veškerý schwarzenberský majetek krumlovsko-hlubocké větve v Československu včetně všech podniků na Krumlovsku i krumlovského zámku protiústavně vyvlastněn tzv. zákonem Lex Schwarzenberg. Stejně jako byl JUDr. Adolfu Schwarzenbergovi zakázán návrat z USA do Československa, nesměla se domů do Krumlova vrátit z exilu většina slavných průmyslníků, kteří uprchli před nacismem – například židovská rodina Spirů.

Po roce 1948 byla znárodněním místních podniků rozvíjena nová průmyslová odvětví, zejména textilního (závody Jitka a Otavan), dřevozpracujícího a potravinářského charakteru (záv. Jihočeské mlékárny). Byla vystavěna nová funkcionalistická sídlištěPlešivec, Špičák, Vyšný, Dubík, Domoradice, Havraní Skála a Mír, nová budova nemocnice a nový úřad (zejm. po vzniku moderního okresu Český Krumlov v roce 1960). Postaven byl také silniční obchvat centra města (ulice Objížďková), přičemž bylo zničeno velké množství historických domů.

Stavbami z této epochy ovšem nebylo výrazněji zasaženo historické jádro města, jak se tomu stalo např. v nedalekých Prachaticích nebo Kaplici. V roce 1963 bylo navíc centrum prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. V období totality však nebyla památková péče na významné úrovni, proto byly mnohé významné památky města až do roku 1989 nevzhledné, některé dokonce ve velmi špatném stavu. Špatný vliv na historické centrum měl i fakt, že jím projížděli nákladní vozy a autobusy. Omšelé město však i tehdy přitahovalo nejenom návštěvníky, ale i filmaře (Hop a je tu lidoop 1977).

Během invaze vojsk Varšavského paktu do Československa v roce 1968 proběhly v Krumlově podobně jako v jiných českých a slovenských městech mnohé protestní akce a demonstrace proti okupačním silám. V podnicích probíhaly protestní stávky, byla pořádána občanská setkání na náměstí Svornosti a místní se snažili všemožně zamezit pohybům okupačních vojsk, které pronikaly do města a obsazovaly významné objekty, např. krumlovská kasárna. Občané, podniky a stejně tak i místní výbor resolutně odmítal s okupačními silami kolaborovat. Do roku 1969 však byl v Československu zahájen proces tzv. Normalizace, který jakékoliv další masové projevy nesouhlasu s okupací vylučoval.

Kulturní život se v době totality nemohl srovnávat s kulturou předválečného Krumlova. Naštěstí se podařilo mnohé uchovat, například instituci Hudební školy při kostelu sv. Víta, nebo tradici historických slavností (1909, 1968, 1969), z nichž po revoluci vznikly Slavnosti pětilisté růže.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Po Sametové revoluci v roce 1989 se Krumlov stal jedním z nejvýznamnějších cílů zahraničních turistů v ČR. Byl obnoven občanský i kulturní život a byla založena mnohá občanská sdružení a kulturní instituce, obnoveny Slavnosti pětilisté růže a založeny mnohé hudební festivaly. Byly investovány nemalé finance do obnovy památkových objektů a Český Krumlov se dnes řadí mezi nejkrásnější města v České republice, Evropě i na světě. Město a zámek se v roce 1992 zařadily na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví – UNESCO.

V rámci evropské regionální politiky se Český Krumlov významně angažuje ve vzájemném česko-německo-rakouském porozumění od výměnných pobytů studentů, po kulturní akce a výstavy (Zemská výstava jižní Čechy - Horní Rakousko 2013).


Panorama města, pohled ze zámecké zahrady.
Panorama města, pohled ze zámecké zahrady.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Starý zámecký pivovar, pivovar Eggenberg

Transformace hospodářství po roce 1989 znamenala zánik některých krumlovských závodních podniků, např. oděvního závodu OTAVAN. Na druhou stranu však díky turistickému ruchu vznikla mnohá pracovní místa ve službách, zejména v ubytování a pohostinství. Turistický ruch je dnes základem místní ekonomiky. Zaměřuje se na české i zahraniční návštěvníky, účastníky místních festivalů a také vodáky na Vltavě. Hlavní turistická sezóna probíhá v letních měsících.

Na severu města, na předměstí Domoradic, byla v 90. letech založena nová průmyslová zóna. Z potravinářských provozů fungují ve městě pekárny, pobočka jihočeských mlékáren Madeta a místní pivovar Eggenberg.

Nezaměstnanost ve městě k 31. 8. 2007 dosahuje 5,22 %.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Již od založení města vedle sebe žili čeští i němečtí obyvatelé. S rozvojem hornictví ve středověku však postupně začala ve městě převažovat němčina, pročež v 19. století mluvilo ve městě z 8 300 obyvatel 72 % německy a 18 % česky. II. světová válka však po 700 letech někdy divoké, jindy mírové soužití Čechů a Němců v Českém Krumlově ukončila. V roce 1938 musela město opustit většina českého obyvatelstva, po roce 1945 naopak naprostá většina obyvatelstva německého.

K 24. 9. 2007 ze 14 056 obyvatel bylo 14,7 % mladších 15 let. Podle údajů ze sčítání lidu bylo 26 % obyvatel města věřících. Přibližně 93 % obyvatel se přihlásilo k národnosti české, 2 % k národnosti slovenské, 1 % k národnosti německé.

Rok 1710 1786 1869 1900 1930 1950 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
Počet obyvatel 1 649 3 237 7 278 9 602 10 207 8 827 12 125 13 924 13 485 14 121 14 510 14 381 13 861 13 377
Náměstí Svornosti s radnicí a morovým sloupem, Vnitřní město

Památkové objekty[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Státní hrad a zámek Český Krumlov a Seznam kulturních památek v Českém Krumlově.
II. zámecké nádvoří

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Zámek Český Krumlov je po Pražském hradě druhý nejrozsáhlejší zámecký areál v ČR. Původně gotický hrad byl přestavěn zejména v období renesance za vlády Viléma z Rožmberka. První barokní přestavba v barokním slohu se odehrála v 17. století za vlády vévody Jana Kristiána I. z Eggenbergu, avšak kompletní a zároveň poslední významná přestavba, která dala komplexu jeho současnou podobu, proběhla za vlády Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu, který nechal vystavět jak dnešní zámecké divadlo, tak i jedinečný Plášťový most. Jednou z rarit Českého Krumlova jsou i hradní medvědi, kteří jsou chováni od dob Rožmberků v hradním příkopu mezi I. a II. nádvořím.

Zámecký komplex, který je členěn na pět nádvoří, dnes tvoří několik větších celků:

  • Dolní hrad – nejpůvodnější část hradu, tzv. Hrádek s dominující věží
  • Horní hrad – hlavní část zámeckého areálu obklopující III. a IV. nádvoří
  • Plášťový most – několikaposchoďové přemostění Jelení zahrady spojující zámek, barokní divadlo a zámeckou zahradu z roku 1764
  • Zámecké barokní divadlo – jedno z mála dochovaných barokních divadel na světě z roku 1681
  • Letní a Zimní jízdárna
  • Zámecká zahrada – založena v 2. pol. 16. století, dlouhá 700 m, o celkové rozloze 10 ha
    • Zámecká zahrada je rozdělena na francouzskou a anglickou část. V první jmenované se nachází Kaskádová fontána, v druhé pak barokní letohrádek Belárie spolu s otáčivým hledištěm, využívaným v letní sezóně k divadelním a operním inscenacím pod širým nebem.

Vnitřní město[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vnitřní Město (Český Krumlov).
Morový sloup na náměstí Svornosti

Vnitřní město je centrální městská část se spolu přiléhajícím Ostrovem, jež je zcela obklopena meandrem řeky Vltavy. Spojení s ostatními městskými částmi zajišťují tři mosty – Lazebnický most, most Dr. Edvarda Beneše, most Na Horní bráně; a tzv. Jelení lávka. Systém ulic s pravidelným náměstím je téměř nezměněn od doby svého založení. Nalezneme zde velký počet zachovalých městských domů – gotických, renesančních a v menší míře i barokních.

  • Radnicerenesanční stavba ze 2. poloviny 16. stol. (nám. Svornosti)
  • Kašna s morovým sloupem – původně morový sloup z roku 1716 s přistavěnou kašnou z 19. století. (nám. Svornosti)
  • Kaplanka – pozdně gotický dům s raně renesančními prvky (ul. Horní)
  • Kostel sv. Vítagotický trojlodní kostel z let 1408–1439 (ul. Kostelní)
  • tzv. Krčínův dům – stavba s renesanční fasádou z 16. století (ul. Kájovská), tradičně spojována s osobou Jakuba Krčína
  • Vlašský dvůr – gotická stavba s renesanční výzdobou a fasádou, jež v minulosti patřila Jakubu Krčínovi (ul. Dlouhá)
  • Jezuitská kolej – čtyřkřídlá renesanční budova z let 1586–1588 vystavěná z příkazu Viléma z Rožmberka (ul. Horní)
  • Široká ulice – nejširší městská ulice v minulosti využívaná k trhům
Typický dům "Na Latráni"

Latrán[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Latrán (Český Krumlov).

Latrán, kdysi samostatné město, je další historická čtvrť za řekou, severně od Vnitřního města, v podhradí zámku, ke kterému ve středověku správně náležela. S Vnitřním městem je spojen dřevěným Lazebnickým mostem a i zde nalezneme velké množství menších gotických domů. Při čtvrti leží i bývalá městská část tzv. Neustadt, dnes ulice – Nové Město, kde bylo archeologickými výzkumy prokázáno nejstarší lidské osídlení ve městě z 5. tisíciletí před naším letopočtem.

  • Budějovická brána – nejmladší a zároveň jediná dochovaná brána z původního středověkého městského opevnění
  • Kostel sv. Jošta – tzv. Německý kostel, původně gotický, mnohokrát přestavovaný, od 20. stol. využívaný jako obytný dům
  • Zámecký pivovar – dříve Schwarzenberský pivovar, dnes Pivovar Eggenberg
  • Minoritský klášter – dnes klášter Řádu Křížovníků s červenou hvězdou

Plešivec[editovat | editovat zdroj]

Plešivec je historická část předměstí a od roku 2003 samostatnou městskou památkovou zónou.

  • Synagoga – první železobetonová konstrukce v Rakousku-Uhersku
  • Plešivecké náměstí – velké množství renesančních domů
  • Fotoateliér Josefa Seidela – jeden z mála dochovaných a funkčních historických foto-ateliérů v Evropě

Služby[editovat | editovat zdroj]

Městská policie

V Českém Krumlově je nemocnice se spádovou oblastí pro celý okres. Město má odpovídající množství školních zařízení (gymnázium, umělecko-průmyslovou školu, pobočku institutu CEVRO, učiliště, 4 základní školy, základní uměleckou školu, speciální školu a 7 mateřských škol). Ve městě fungují zájmové kroužky a Dům dětí a mládeže.

Na velkých sídlištích a v bezprostředním okolí centra města najdeme samoobsluhy, většinou provozované spotřebním družstvem COOP v Kaplici. Na okraji města u Domoradic byl postaven hypermarket TERNO, supermarket Lidl, supermarket Penny Market, hypermarket Tesco a hypermarket Kaufland.

Stravovacích a ubytovacích zařízení je ve městě nadprůměrně velký počet, což souvisí s velkým počtem návštěvníků města. Vzhledem k tomu, že Český Krumlov je jedna z hlavních stanic vodáků na horním toku Vltavy, se v jeho blízkosti nachází několik kempů.

Západně od města směrem na Dobrkovice se nachází sportovní areál, krytý plavecký bazén, hokejový a fotbalový stadion a kurty.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Z Latránu na Fortnu

Městem prochází 1 silnice I. třídyI/39 vede z Lenory přes Volary kolem nádrže Lipno, Českým Krumlovem prochází ulicemi Chvalšinská a Budějovická a pokračuje směrem na České Budějovice.

Dále zde prochází 3 silnice II. třídy:

Silnice II/157 vede z Českého Krumlova přes Kaplice (nádraží) a Trhové Sviny oklikou do Českých Budějovic.

Silnice II/160 spojuje Český Krumlov s obcemi Větřní, Rožmberk nad Vltavou a Horní Dvořiště. Až za Rožmberk vede podél řeky Vltavy.

Silnice II/166 vede z Krumlova severozápadním směrem na Chvalšiny a Smědeč, odkud lze po jiných silnicích pokračovat na Prachatice.

Vjezd do historického centra je možný pouze s příslušným povolením, které vydává místní městská policie.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať 194 České Budějovice - Volary prochází severní částí města. Železniční stanice se nachází na sídlišti Nádražní předměstí na úpatí hory Kleť. Vzdálenost od nádraží do centra města je přibližně 2 km, pro její překonání lze využít služeb MHD.

Autobusová[editovat | editovat zdroj]

Autobusové nádraží najdeme nedaleko křižovatky ulic Objížďková a Nemocniční u krumlovské nemocnice. Vyjíždí z něj velké množství regionálních i dálkových linek, zastávku zde má i MHD. Další větší autobusovou zastávku najdeme na sídlišti Špičák.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Otáčivé hlediště, Český Krumlov

Český Krumlov je významným českým kulturním střediskem hostícím řadu festivalů i pravidelných regionálních akcí spolu s velkým množstvím muzeí a galerií.

Mezi důležité divadelní instituce patří Městské divadlo, nacházející se při historickém centru v Horní ulici, a především pak technický div Otáčivé hlediště, jež je situováno v horní části Zámecké zahrady a které představuje jednu z nejvýznamnějších open-air scén v Evropě.

V centru se také nachází kino Luna a Městská knihovna s pobočkami ve čtvrtích Plešivec, Mír a Vyšehrad. Mimo oficiální kamenné instituce je třeba zmínit i projekt Ukradená galerie, který vznikl právě v tomto městě a kterou nalezneme v Hradební ulici. V téže ulici lze také narazit na streetartovou tvorbu mnoha místních i zahraničních experimentálních umělců.

Galerie a muzea[editovat | editovat zdroj]

Egon Schiele, Český Krumlov

Historické jádro města nabízí velký počet galerií umění a muzeí. Regionální muzeum Český Krumlov představuje skrze nově zrekonstruovanou expozici historii města a regionu spolu s nálezy z významného archeologického naleziště Dobrkovické jeskyně. Egon Schiele Art Centrum návštěvníkům nabízí stálou expozici věnovanou dílu a životu nejslavnějšího krumlovského residenta Egona Schieleho spolu s výstavami světoznámých malířů, grafiků i sochařů. Mezi významné památky se řadí i muzeum Fotoateliér Seidel – jeden z mála dochovaných historických fotoateliérů v Evropě, a dále i městská synagoga, kde lze shlédnout výstavu věnovanou rodině Ignáce Spira, zakladatele Větříňských papíren. V blízkosti města je také možné sestoupit do podzemních prostor bývalého grafitového dolu.

Festivaly[editovat | editovat zdroj]

Zámecké barokní divadlo

Město je během roku dějištěm i mnoha významných regionálních a mezinárodních kulturních akcí. Mezi nejvýznamnější patří hudební festivaly MHF Český Krumlov nebo Festival barokních umění odehrávající se v prostorách Zámeckého barokního divadla. Historický festival oslavující dějiny města a Rožmberský rodSlavnosti pětilisté růže, je jednou z nejdůležitějších událostí města a regionu.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

odpočívající medvědi v příkopu

Chov medvědů[editovat | editovat zdroj]

Na krumlovském zámku má chov medvědů tradici starou přes 400 let. Poprvé se mědvědi v Krumlově objevili v 16. století, jejichž chovem chtěli Rožmberkové demonstrovat svůj údajný původ a příbuzenství s římským rodem Orsini. V hradním příkopu mezi I. a II. nádvořím je jejich chov doložen až po roce 1700 a s určitými přestávkami se tam chovají dodnes.

S krumlovskými medvědy také souvisí slavnost místních spoluobčanů probíhající každý rok na Štědrý den, tzv. Medvědí Vánoce. Dopoledne mohou děti i dospělí za dozoru medvědářů sestoupit do hradního příkopu a vlastnoručně vyrobené pamlsky připevnit na velký vánoční stromeček. Následně jsou vypuštěni medvědi, kteří si na pamlscích a také na vánočním stromečku za pozornosti všech přítomných pochutnávají.

pětilistá růže, častý symbol

Erby, znaky a symboly ve městě[editovat | editovat zdroj]

Ve městě lze téměř na každém kroku pozorovat nejrůznější rodovou symboliku. Nejčastěji je to však vítkovská pětilistá růže. Pětilistou růži Rožmberků, kteří byli jedním z vítkovských rozrodů, tedy červenou růži na bílém poli, můžeme zahlédnout na velkém množství domů ve Vnitřním městě i na Latránu v nejrůznějších podobách. Ostatně všudypřítomnost tohoto ve městě symbolu dala jméno i největším krumlovským slavnostem – Slavnostem pětilisté růže.

Mimo také velmi početný znak Schwarzenberské primogenitury v modro-bílém provedení s havranem klovajícím hlavu Turka, mohou návštěvníci pozorovat bohaté renesanční fasády městských domů, někdy až s nebývale komickým nádechem.

Na městské radnici jsou pak vyobrazeny znaky města, Českého království a rodové znaky Eggenberků a Schwarzenberků.

Věžný Nácl a krumlovská fanfára[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bydlel na zámecké věži nad městem věžný. Ten od osmi hodin ráno do čtyř odpoledne v letních měsících zatroubil na trubku každou hodinu krumlovskou fanfáru. Podle tradice se mu říká Věžnej Nácl, podle nejznámějšího krumlovského věžného. Vedle povinnosti troubit fanfáru a tím udávat čas a případně ohlašovat požár ve městě, mohl věžný díky velkému rozhledu z věže odhadovat blížící se změny počasí. Měšťanům pak předpověď z věže sděloval pomocí barevných praporků. I když úřad věžného zanikl, dodnes je z věže hrána krumlovská fanfára každé tři hodiny od deváté hodiny ranní pomocí moderní techniky. O tzv. Věžném Náclovi dodnes koluje dětská říkanka.

Hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Na zdejším hřbitově v místní části Horní Brána se nachází kaple Bolestné Panny Marie. Jsou zde též udržované německé hroby. Mezi ně patří například hrob ředitele schwarzenbergského panství Antona Wegwarta (1838–1898) nebo gymnaziálního profesora Gregora Hetteggera (1869–1928). Odpočívají tu ale také třeba akademický sochař Stanislav Zadražil (1931–2003) či zpěvák Petr Muk (1965–2010).[6]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

ulice Dlouhá, kde žila a působila vědma Annabella
  • Ve městě se dodnes traduje mnoho nejrůznějších pověstí týkajících se osoby tajemné dobrodějky Annabelly, vědmy a léčitelky, která žila v dnešní Dlouhé ulici. Její světnici s velkým ohništěm navštívilo za svůj život mnoho místních i lidí z daleka. Říká se, že každému dobrému člověku vždy pomohla a ulevila od jeho problémů. O tom kdy a jak Annabella, nebo dokonce Annabelly z města odešly se traduje více příběhů. Její světnice, o níž, kde se nacházela, víme, byla i se slovutným ohništěm zničena krátce po 2. světové válce při radikálních přestavbách domů v Dlouhé ulici.
  • V blízkosti města se měly kdysi nacházet dvě podivné kamenné sochy. Ty přitahovaly kolemjdoucí, by i ty nejpočestnější poutníky natolik zvláštním způsobem, že se měští radní rozhodli sochy odstranit. Jámy, které po oněch kamenech, jimž se říkalo Kamenní bratři, zůstaly v zemi, byly tak hluboké, že se je po několik dnů nedařilo zasypat. Bratry pak konšelé nechali odklidit do stodoly, avšak z té během nocí vycházelo tajemné světlo a ty nejroztodivnější zvuky, což děsilo místního šafáře, který se rozhodl sochy raději opět postavit, tentokrát ale daleko od sebe. V tom se však začaly u kamenů opět scházet zástupy poutníků a městské radě došla trpělivost. Kameny tak byly znovu vytrženy ze země, naloženy na povoz a odvezeny neznámo kam. Podle vyprávění, když povoz s kameny projížděl městy a vesnicemi, všechny tamní zvony kostelů a kapliček se samy od sebe rozezněly na pozdrav kamenným bratřím.
  • Podle pověsti stával v místě dnešního Hrádku klášter. Když klášter zanikl, na jeho místě se rozkládala louka a na ní býk vyryl rohem ze země veliký zvon. Zvonu se potom navždy říkalo Býčí zvon.
  • Jiná pověst vypráví o zvonu z kapličky sv. Jiří v Libomyšli. Když na konci 17. století byla kaplička velmi poškozena, rozhodli se lidé zvon prodat do Lochovic. Avšak paní z Lochovic prohrála zvon v kartách s krumlovskými, a tak zvon skončil v Českém Krumlově.
    Vodník u kola Krumlovského mlýnu
  • Ačkoliv je jméno Latrán odvozeno od umístění čtvrti v podhradí, dětem se často vypráví příběh o tom, že v dávných dobách v místních hlubokých lesích žili zlí lapkové. Ti těžce soužili karavany a nebohé obchodníky, kteří putovali přes zdejší brody přes řeku. Jednoho dne však udatný rytíř Vítek jejich doupě nalezl a do základů je vypálil. Na kamenném ostrohu si pak postavil svůj mocný krumlovský hrad, který měl zdejší lesy a brody již na vždy chránit. V nově založeném městě v podhradí pak měla být první ulice pojmenována ku připomínce vzniku hradu, tedy na paměť oněch lotrů.
  • Na březích Vltavy podle tradice žijí mnozí skřítci a vodníci, kteří si stráží svoje perlorodky, pro jejichž chov a kvalitu byl Krumlov kdysi znám.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Významní obyvatelé a osobnosti spjaté s historií města[editovat | editovat zdroj]

Egon Schiele, 1914

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

panorama z jiho-východu

Zahraniční partneři[editovat | editovat zdroj]

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Českého Krumlova

Město se skládá ze šesti katastrálních území a deseti místních částí:

Název místní části
Obyvatel (2001)
Vzdálenost a směr od centra
Vnitřní Město 412 ---
Latrán 1 088 severně
Plešivec 3 754 jižně
Horní Brána 2 444 1 km jižně
Nádražní předměstí 3 063 3 km severně
Domoradice 2 705 3 km severovýchodně
Nové Dobrkovice 107 3 km severozápadně
Slupenec 90 3 km jižně
Nové Spolí 535 3 km jižně
Vyšný 245 4 km jižně

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Český Krumlov a Obvod obce s rozšířenou působností Český Krumlov.

Český Krumlov je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Český Krumlov se skládá ze 45 obcí, ORP z 31 obcí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2015 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-04-30, [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  2. Historic Centre of Český Krumlov - UNESCO World Heritage Centre[zdroj?]
  3. Mezinárodní konference Český Krumlov: Od rezidenčního města k památce světového kulturního dědictví 2009, www.npu.cz
  4. www.kohoutikriz.org (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích)
  5. Historie města Český Krumlov
  6. KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Jihočeském kraji – Okres Český Krumlov, s. 108.  
  7. http://www.historie.hranet.cz/heraldika/jh/JH_2007_m1.pdf
  8. a b c d e KOČNAR, Jan. Magické zrcadlo pětilisté růže. Praha 2 : Onyx, 2005. ISBN 80-86788-31-8.  
  9. Osobní web P.M

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAVELEC, Petr. Český Krumlov
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • Českokrumlovsko v době prvních Lucemburků 1310-1380. Český Krumlov : Státní okresní archiv Český Krumlov, 1996. 77 s.  
  • Českokrumlovsko 1400-1460. Český Krumlov : Státní okresní archiv Český Krumlov, 1997. 89 s.  
  • Českokrumlovsko v době Jagellonské 1470-1526. Český Krumlov : Státní okresní archiv Český Krumlov, 1998. 113 s.  
  • Českokrumlovsko v proměnách staletí 1250-1850. Český Krumlov : Státní okresní archiv Český Krumlov, 1999. 69 s.  
  • Českokrumlovsko. Mozaika dějin 1850-1990. Český Krumlov : Státní okresní archiv Český Krumlov, 2000. 83 s.  
  • Českokrumlovsko 1620-1850. Třeboň : Státní oblastní archiv v Třeboni, 2003. 136 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Český Krumlov

Vnitřní Město • Latrán • Horní Brána • Plešivec • Nádražní Předměstí • Domoradice • Nové Dobrkovice • Vyšný • Nové Spolí • Slupenec