Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou
Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella (la)
Znak řádu
Znak řádu
Zkratka O.Cr.m O.Crucig.
Motto Concordia res parva crescunt. Discordia res maxima dilabuntur.
(Svorností nepatrné věci rostou. Nesvorností se i největší věci rozpadají.)
Působnost Česká republika, Rakousko
Areál kláštera křižovníků v Praze na Starém Městě u Křižovnické ulice a Křižovnického náměstí, pohled z Malé Strany

Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou (též Křižovníci s červenou hvězdou, Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella, O.Cr., O.Crucig.) je katolický církevní řád.

Jedná se o jediný církevní rytířský řád, založený v Českých zemích, a jediný mužský řád založený ženou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Wenzel Friedrich Hlava, probošt křižovníků, rok 1807

Špitální bratrstvo působící při chrámu sv. Haštala v Praze na Starém Městě, bylo založené svatou Anežkou Českou v roce 1233. Hlavním cílem špitálního bratrstva bylo ošetřovat nemocné, zestárlé, chudé a opuštěné. Na řád papežského práva bylo bratrstvo povýšeno bulou Omnipotens Deus papeže Řehoře IX. dne 14. dubna 1237. Řád získal od papeže imunitu vůči biskupským interdiktům a exkomunikacím a zaručil jim svobodnou volbu představených řádu.[1]

Členové řádu sídlili v komendách, v jejichž čele stál komtur.

Zanedlouho se řád začal šířit v okolních zemích, zejména do Slezska (Vratislav), Polska a do Uher.

Znak Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou na kostele sv. Jakuba Většího v Popovicích u Benešova. 1729-1795 řádu panství Popovice patřilo a kostel byl rozšířen.

V letech 15611694 byla funkce velmistra řádu úzce spjata s funkcí pražského arcibiskupa, po část této doby tato funkce pražskému arcibiskupovi připadla automaticky a řád byl hlavním zdrojem financování arcibiskupství. Jednou z významných osob řádu byl jeho velmistr Arnošt Vojtěch z Harrachu, který vedl rekatolizaci v Čechách po porážce českého stavovského povstání a působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora.

Řád byl donátorem 18. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 16741690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Řád velmi utrpěl tvrdým pronásledováním za komunistického režimu, kdy řada jeho členů skončila ve vězení nebo táborech nucených prací při uranových dolech. Mezi lety 1949 a 1989 došlo k poklesu počtu členů řádu z 53 na 13, po sametové revoluci se však začal obnovovat, v roce 2001 měl již členů 21. Kvůli vysokému věku od roku 2001 zemřeli 4 členové, jiní opustili řeholní společenství sami. V roce 2009 měl řád 15 profesů a 1 novice.[2]

Dne 18. prosince 2003[3] byl jmenován apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou biskup Jaroslav Škarvada.[4] Z důvodu problémů řádu zjištěných při vizitaci převzal pravomoci velmistra Jiřího Kopejska a dostal za úkol zmapovat situaci a stabilizovat řád.[5] V listopadu 2007 byl apoštolským delegátem velmistr a generál řádu potvrzen ve funkci na dalších 6 let.

Dne 20. června 2011 byl z rozhodnutí Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života jmenován novým velmistrem s mandátem na 6 let P. PharmDr. Josef Šedivý, O.Cr., který předtím působil jako farář ve Věteřově u Kyjova.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Křižovnický dvůr v Hloubětíně
Portál fary v Řevnicích se znakem křižovníků a sochou Dobrého Pastýře

V současné době řád působí v Česku a Rakousku a v jeho činnosti dominuje působení v duchovní správě. Řád existuje jako společenství řeholních kanovníků. Velmistr sídlí v Praze klášteře křížovníků u staroměstské paty Karlova mostu.

Konkrétně řád působí v následujících místech:[6]

Česko
Rakousko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie a vývoj Řádu [online]. krizovnici.eu, [cit. 2015-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. podle Catalogus O.Cr. MMIX
  3. 25 let od biskupského svěcení Mons. Škarvady, 29. 12. 2007, tiskové oddělení Arcibiskupství pražského
  4. Osobnosti řádu – křižovníci s červenou hvězdou, členové řádu
  5. Biskup Škarvada delegátem křižovníků. Velmistr řádu Jiří Kopejsko zůstává bez pravomocí., Katolický týdeník č. 2/2004
  6. Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou: Místa působení řádu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha památní na sedmisetleté založení českých křižovníků s červenou hvězdou : 1233 - 1933. Praha : Křižovníci s červenou hvězdou, 1933. Kniha o dějinách řádu vydaná k sedmisetletému výročí založení řádu Křižovníků s červenou hvězdou a jeho významu pro český národ. Publikace podrobně seznamuje s dějinami řádu od počátku do 30. let 20. století.. Dostupné online.  
  • BĚLOHLÁVEK, Václav; HRADEC, Josef. Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou. Praha : Řád českých křižovníků, 1930. (233, 202 s.)  
  • STEHLÍKOVÁ, Dana. Pokladnice Řádu křižovníků s červenou hvězdou.. Praha : Rytířský řád křiižovníků s červenou hvězdou, 1994. 25 s.  
  • BUBEN, Milan. Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou,. Praha : [s.n.], 1996.  
  • ZÁRUBA, František: Špitální kostel sv. Františka „u paty Pražského mostu“, fundace sv. Anežky. In: Svatá Anežka a velké ženy její doby. Miroslav Šmied / František Záruba (ed.). Praha 2013, 151-165
  • POLEHLA, Petr; KUBÍN, Petr, a kol. Církev, žena a společnost ve středověku. Sv. Anežka Česká a její doba. Ústí nad Labem : Oftis, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7405-082-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]