Schwarzenbergové

Vyobrazení rodového znaku v podobě po r. 1599

Schwarzenbergové jsou původem franský šlechtický rod, poprvé doložený v roce 1172 pod jménem Seinsheim (pod tímto jménem vystupovali až do 15. století).

Jméno a vzestup Schwarzenbergů

Erkinger ze Seinsheimu (1362–1437) zakoupil panství Schwarzenberg a začal se psát ze Seinsheimu na Schwarzenberku a s vynecháním prvního jména ze Schwarzenberka. V letech 1420–21 se účastnil válečné výpravy proti husitům. Tím jakož i značnými půjčkami získal od krále Zikmunda zástavu měst Žatec, Kadaně a Berouna. Roku 1429 byl povýšen do stavu svobodných pánů ze Schwarzenbergu. Jeho potomci rod rozdělili na několik linií, např. bavorskou, stefansberskou, hohenlandsberskou, lutyšskou, západofrískou a nizozemskou. Mnohé z těchto větví vymřely.

V roce 1599 obdržel Adolf Schwarzenberg za vítězství nad Turky v bitvě u Rábu titul říšského hraběte a polepšení erbu (pole s hlavou Turka, kterému vyklovává oči krkavec). V roce 1654 získali Schwarzenbergové inkolát v Čechách a roku 1670 byl Jan Adolf ze Schwarzenberka povýšen na říšského knížete a stal se maršálem. Prvním trvalým majetkem v Čechách bylo panství Třeboň získané roku 1660, dále pak Hluboká nad Vltavou. Kníže Jan Adolf I. navštívil svá panství v dubnu 1661.

Nákupem statků a dědictvím po Eggenbercích vytvořili rozsáhlou državu v jižních a severních Čechách (např. Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík) a připojili ji k územím drženým v Bavorsku, Dolních Rakousích a ve Štýrsku. V roce 1723 získali titul krumlovských vévodů.

Diplomat Karel Filip (1771–1820 působil v Petrohradě a Paříži, snažil se odvrátit válku od Rakouska, jako velitel rakouského sboru doprovázel Napoleona při jeho výpravě do Ruska, když se rakouský postoj k Napoleonovi změnil, stál v čele spojeneckých vojsk, která porazila Napoleona v bitvě národů u Lipska.

V 19. století působil kníže Felix Schwarzenberg (1800–1852) ve funkci rakouského ministerského předsedy, zasloužil se o potlačení revoluce 1848. Karel III. (1824–1904) se stal zemským i říšských poslancem, patřili k představitelům a tvůrcům programu české konzervativní šlechty, hájil českou otázku. Jeho syn Bedřich (1862–1939) pokračoval v otcových vlasteneckých myšlenkách, předsedal Společnosti Národního musea či Národní besedě a České zemědělské radě. Jeho starší syn Karel toto nadšení nesdílel

Před 1. světovou válkou vlastnily dvě větve rodu (hlubocko-krumlovská a orlická) jen v Čechách 176 146 ha půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, doly, pivovary, cukrovary, vápenkami a jinými podniky.

Před rokem 1918 patřili Schwarzenbergové k nejbohatším v Evropě. Kromě 200 tisíc hektarů půdy vlastnila rodina více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu, podíly v pivovarech, pilách a cihelnách.

V českých zemích

Schwarzenberská hrobka v Domaníně poblíž Třeboně

Po pozemkové reformě v roce 1922 převzal postupně 61 000 ha stát. V roce 1942 byla na majetek orlické větve dosazena německá nucená správa. Majetek v Rakousku a Německu byl po druhé světové válce rodu vrácen.

V roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocké větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu. O dva roky později musel představitel orlické větve Karel VI. Schwarzenberg s rodinou uprchnout z Československa.

Hlavním představitelem rodu je v současnosti syn knížete Karla VI. Karel Schwarzenberg, který byl v roce 1967 adoptován členem hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů Jindřichem Schwarzenbergem. Po Jindřichově smrti a smrti svého adoptivního strýce spojil Karel Schwarzenberg obě schwarzenberské větve i jejich majetek. Po přesídlení do České republiky v roce 1990 zrestituoval majetek orlické větve. Roku 2007 se stal ministrem zahraničních věcí ČR, od roku 2009 předsedá politické straně TOP 09.

Erb

Koncem 17. století získal schwarzenberský znak podobu, kterou má do současnosti. K původnímu stříbrně a modře pruhovanému erbu přidali při porážce Turků znak s hlavou Turka, do které klove černý havran, v dalším poli stojí věž na černé hoře a hrabství Kleggau se třemi snopy.

Rodová posloupnost Schwarzenberků od Adolfa po Karla VII.

• Adolf hrabě ze Schwarzenbergu (1551–1600) – r. 1599 získal tureckou hlavu v erbu a hraběcí titul
• Adam hrabě ze Schwarzenbergu (1583–1641), jeho syn
• Jan Adolf I. hrabě ze Schwarzenbergu (1615–1683), jeho syn, od r. 1670 kníže
• Ferdinand Vilém Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (1652–1703), jeho syn
• Adam František Karel Eusebius kníže ze Schwarzenbergu (1680–1732), jeho syn
• Josef I. kníže ze Schwarzenbergu (1712–1782), jeho syn
• Jan I. Nepomuk kníže ze Schwarzenbergu (1742–1789), jeho syn
• Karel I. Filip kníže ze Schwarzenbergu (1771–1820), jeho syn, jeden z vítězných vojevůdců bitvy národů u Lipska
• Karel II. kníže ze Schwarzenbergu (1802–1858), jeho syn
• Karel III. kníže ze Schwarzenbergu (1824–1904), jeho syn
• Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu (1859–1913), jeho syn
• Karel V. kníže ze Schwarzenbergu (1886–1914), jeho syn
• Karel VI. kníže Schwarzenberg (1911–1986), jeho syn
• Karel Schwarzenberg (* 1937), jeho syn, současná hlava rodu

Příbuzenstvo

Spojili se s mnoha českými a zahraničními rody, nejčastěji se mezi sebou ženili a vdávali synové a dcery Schwarzenberků a Lobkoviců.

Odkazy

Související články

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
• Adolf Schwarzenberg (1551)
• Karel VI. Schwarzenberg
• Karel Schwarzenberg
• Lex Schwarzenberg
• Schwarzenberská hrobka

Literatura

• ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.  
• Ottův slovník naučný, heslo ze Schwarzenberka.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Schwarzenberkové, s. 140–142.  

Externí odkazy

• Rodokmen
• Mapa schwarzenberských panství z roku 1711
• (německy) Genealogie rodu Schwarzenbergů