Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele
Kutna Hora-Sedlec cathedral 012.jpg
Místo
stát ČeskoČesko Česko
obec Kutná Hora
zeměpisné souřadnice 49°57′35,64″ s. š., 15°17′24,16″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
provincie česká
diecéze Hradecká
vikariát Kutná Hora – Poděbrady
status katedrála
Architektonický popis
architekti Pavel Ignác Bayer a Jan Blažej Santini-Aichel
stavební sloh barokní gotika
výstavba 1280-1320
Specifikace
délka 87 m
Odkazy

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele je bývalý cisterciácký klášterní kostelKutné Hoře v místní části Sedlec, asi 2 km severovýchodně od středu města. Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Založení kláštera v Sedlci[editovat | editovat zdroj]

Průčelí kostela

Klášter v Sedlci u Kutné Hory je nejstarším cisterciáckým klášterem u nás. Byl založen roku 1142 Miroslavem z Markvartic,[1] údajně na popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Legenda praví, že když tu olomoucký biskup během své cesty mezi Olomoucí a Prahou nocoval, zjevil se mu ve snu anděl, který mu ukázal mnichy oděné v bílém rouchu a přikázal mu, aby zde nechal postavit klášter a pojmenoval jej podle sedla pod svou hlavou, které mu sloužilo jako polštář.[2]

První komunita mnichů, která se zde usídlila, přišla z cisterciáckého kláštera v bavorském Waldsassenu.

Historie klášterního kostela do roku 1700[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela z kruchty

Na místě dnešního kostela stával původně starší románský chrám, který byl založen v roce 1142,[3] a který byl v poslední čtvrtině 13. století zničen. [4]

Nedlouho po této nešťastné události byla v letech 1280-1320 vystavěna nová gotická dnes pětilodní bazilika s trojlodním transeptem, katedrálním polygonálním chórem s ochozem a věncem kaplí. Velmi výrazná je hlavní loď, která je nad boční lodě znatelně vyvýšena. Celková délka chrámu činí 87m.[5]

Jméno stavitele sedleckého chrámu nám není známo, ale je jisté, že byl dobře obeznámen s francouzskými a německými katedrálními stavbami. Zároveň při stavbě zcela respektoval zásady cisterciácké architektury. Chrám, na rozdíl od jiných katedrálních staveb, nemá triforium, dvojvěžové průčelí ani vnější opěrný systém. Nový chrám byl zcela dostavěn během třiceti let, a to díky dostatku finančních prostředků (na pozemcích patřících klášteru se začalo těžit stříbro), které dokázal shromáždit opat Heidenreich (opatem 1282–1320).[6]

K další zkáze klášterního kostela v Sedlci došlo během husitských válek roku 1421, kdy byl spolu s klášterem vypálen a opuštěn. Obnovy se dočkal až na konci 17. století. Na začátku 18. století pak byla započata jeho přestavba nejprve architektem Pavlem Ignácem Bayerem a pak ve stylu „barokní gotiky“ Janem Blažejem Santinim-Aichlem.

Přestavba kostela 1700-1708[editovat | editovat zdroj]

Šnekové bezvřetenové schodiště I.
Šnekové bezvřetenové schodiště II.

Na počátku 18. století byl kostel na náklad opata Jindřicha Snopka (opatem 1685-1709)[7] přestavěn do podoby, ve které jej známe dnes. Roku 1700 se přestavby ujal pražský architekt Pavel Ignác Bayer, který působil ve službách kláštera už dříve.[8] Tento architekt vedl stavbu až do roku 1702. Rozsah jeho prací je doložen díky smlouvám s jinými řemeslníky, které pověřoval různými úkoly[9] – například smlouva s pražským kameníkem Františkem Kašparem Lejskem, který pro něj tesal „dórské sloupy“ (ve skutečnosti toskánské) do interiéru kostela, které měly sloužit jako sloupy mezilodních arkád. Smlouva s Lejskem pochází z 28. července 1701, a je dokladem toho, že Bayer konzervoval obvodové gotické zdivo, avšak interiér kostela chtěl pojmout ve zcela jiném duchu s použitím klasických sloupových řádů.[10] Bayerovým největším zásahem do stavby bylo vybudování druhé jižní boční lodi na místě někdejšího severního křídla ambitu.[11]

Na jaře roku 1702, jak nám dokládají další smlouvy, bylo obvodové zdivo sanováno a mohla být položena střecha.[12] Pokládání střechy proběhlo patrně ještě pod Bayerovým vedením.[13]

Někdy na přelomu let 1702 a 1703 byl architekt Bayer nahrazen Janem Blažejem Santinim, kterému v té době bylo dvacet pět let. Opat Snopek neváhal vynaložit na stavbu značné jmění a je trochu s podivem, že na tak náročnou práci najal začínajícího mladého architekta. Jana Blažeje mu patrně doporučil jeho spolubratr Wolfgang Lochner, opat na Zbraslavi, který byl architektovým prvním zákazníkem mezi cisterciáky.[14]

Změna architekta souvisí nejspíše se změnou estetických představ o stavbě. Architekt Bayer sice respektoval a konzervoval zachovalé gotické obvodové zdivo, ovšem co se týká interiéru, už si nepočínal tak citlivě. S nezájmem o gotický původ stavby navrhl do jejího interiéru toskánské mezilodní sloupy. Santiniho představa byla jiná. Jeho návrhy respektovaly starobylost stavby i původní gotické tvarosloví.

V době, kdy se mladý architekt Santini ujal stavby už byly úpravy exteriéru i střecha hotovy. Jedinou změnou, kterou tu provedl byla proměna západního průčelí chrámu, kde ve snaze podtrhnout výšku fasády přidal na nárožích dlouhé opěráky zakončené fiálámi, které obklopují sochu Panny Marie, nacházející se na vrcholu štítu kostela. Pod vrchol štítu umístil nad původní gotické okno veliký kvadrilob a před vstupní portál přidal šestiboký portikus s trojicí baldachýnů pro sochy sv. Jana Křtitele, sv. Norberta a sv. Bernarda od Matěje Václava Jäckela.[15] Tento sochař je autorem také soch andělů, umístěných na bocích portiku a sochy Panny Marie na vrcholu štítu.[16]

Interiér byl po roce 1702 znovu zaklenut, byl upraven ochoz východně od transeptu a na bocích stavby vznikla dvojice unikátních samonosných šnekových schodišť bez vnitřního vřetene. Nový architekt se snažil odpovídajícím způsobem interiér vypointovat, zdůraznit výšku i šířku monumentálního gotického prostoru stavby. Valenou klenbu hlavní lodi vyzdobil dynamickým kroužením štukových žeber, které připomíná klenby pozdněgotické. Čtyři boční lodě kostela a čtyři ochozové kaple nechal zaklenout klenbami plackovými. Plackovou klenbou použil i v prostoru křížení transeptu a hlavní lodi.

Santini se musel také vypořádávat s některými necitlivými zásahy svého předchůdce, které pravděpodobně částečně boural nebo dodatečně „gotizoval“ – například toskánské sloupy, vytvořené kameníkem Lejskem.[17] Po dokončení přestavby byl chrám roku 1708 znovu vysvěcen.[18]

Výzdoba interiéru[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv architektura stavby zcela respektuje gotický původ chrámu, jeho mobiliář je už převážně barokní. Opat Jindřich Snopek se snažil získat pro výzdobu kostela ty nejlepší umělce, kteří byli v Čechách dostupní. V jeho šlépějích se pak ubírali i jeho nástupci – opat Bonifác Blahna a Ota Zahrádecký.[19]

Plackovou klenbu v křížení zdobí nástěnná malba, zobrazující Nejsvětější trojici, od Jakuba Jana Steinfelse,[20] dále tu nalezneme iluzivní architektury a malby Judy Tadeáše Suppera, dále obrazy Michaela Leopolda Willmanna a Petra Brandla nebo sochy Matěje Václava Jäckela.[21]

Historie chrámu po přestavbě[editovat | editovat zdroj]

Spolu s chrámem byla vystavena i budova konventu a celý klášter prošel rekonstrukcí. Tyto úpravy jej finančně vyčerpaly. Po útěku posledního opata byl chvíli spravován z kláštera v Oseku a Zlaté Koruny než byl v rámci josefínských reforem roku 1783 zrušen. Klášterní chrám byl odsvěcen, uzavřen a jeho mobiliář byl z podstatné části rozprodán.[22] Roku 1806 začal chrám sloužit jako farní kostel pro Sedlec a nedaleký Malín. O dalších šest let později byla v budovách kláštera zřízena tabáková továrna.

V 19. století prošel chrám rekonstrukcemi, během nichž byla zasklena okna, položena dlažba a celý interiér byl vymalován v bílé a žluté barvě, která zůstala po posledním restaurátorském zásahu, který probíhal v letech 2001-2008,[23] zachována.[24] Rekonstrukce tu proběhla několikrát i v 20. století. Od roku 2009 je chrám opět přístupný veřejnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kateřiná Charvátová – Vladimír Hyhlík: Sedlec u Kutné Hory. Bývalé cisterciácké opatství, Velehrad 1992, s. 3.
  2. http://www.sedlec.info/Katedrala/cz_historie.html# (vyhledáno 1.12.2011).
  3. Emanuel Poche (věd. red.): Umělecké památky Čech 3 [P-Š], Praha 1980, s. 300.
  4. Ibidem.
  5. Charvátová - Hyhlík (pozn. 1), s. 19.
  6. Ibidem, s. 6.
  7. Ibidem, s. 18.
  8. Mojmír Horyna: Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 214
  9. Ibidem.
  10. Ibidem.
  11. Libor Teplý - Štěpán Vácha, Splendissima basilica. Chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, Kutná Hora 2009, s. 37.
  12. Horyna (pozn. 8).
  13. Ibidem.
  14. Ibidem, s. 217.
  15. Ibidem, s. 109, 217. - Poche (pozn. 3), s. 301.
  16. Poche (pozn. 3), s. 301.
  17. Horyna (pozn. 8), s. 109.
  18. Ibidem, s. 217.
  19. Teplý - Vácha (pozn. 11), s. 47, 48.
  20. Poche (poz. 3), s. 301.
  21. Ibidem.
  22. Teplý-Vácha (pozn. 11), s. 57.
  23. Během posledních prací na sedleckém chrámu byl proveden i hloubkový stavebně-historický průzkum a záchranný archeologický výzkum viz Hana Brzobohatá – Aleš Pospíšil – Zdeněk Štaffen – Filip Velímský, Příspěvek k poznání stavby kostela Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory, Průzkumy památek XI, č. 1, 2008, s.57-70.
  24. Teplý-Vácha (pozn. 11), s. 64.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel (red.). Umělecké památky Čech 3. Praha : Academia, 1980. S. 300–303.  
  • SEDLÁK, Jan. Jan Blažej Santini : setkání baroku s gotikou. Praha : Vyšehrad, 1987. S. 41–49.  
  • HORYNA, Mojmír. Jan Blažej Santini-Aichel. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-664-3.  
  • Kateřina Charvátová – Vladimír Hyhlík, Sedlec u Kutné Hory. Bývalé cisterciácké opatství, Velehrad 1992.
  • Hana Brzobohatá – Aleš Pospíšil – Zdeněk Štaffen – Filip Velímský, Příspěvek k poznání stavby kostela Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory, Průzkumy památek XI, č. 1, 2008, s.57-70.
  • Libor Teplý - Štěpán Vácha, Splendissima basilica. Chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, Kutná Hora 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]