Mojmír Horyna
| Mojmír Horyna | |
| Narození | 23. března 1945 |
|---|---|
| Úmrtí | 26. ledna 2011 (ve věku 65 let) |
Profesor PhDr. Mojmír Horyna, CSc. (23. března 1945 Praha – 26. ledna 2011 Praha) byl český historik umění.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také ve Štýrském Hradci. V roce 1973 obhájil diplomovou práci na téma pražských sochařských vrcholně barokních oltářních nástavců. Kterou později rozšířil a obhájil i jako práci rigorózní. Věnoval se především umění baroka, zvláště barokní architektuře, ale také baroknímu sochařství. Mezi jeho odborné zájmy ovšem patřila také architektura 19. století, architektonický vývoj Prahy a ochrana kulturních památek. Už v době studií se Horyna také účastnil tajných filozofických seminářů profesora Jana Patočky a hluboký zájem o německou a francouzskou filozofii uplatnil i ve svých textech o architektuře. V letech 1969–1970 pracoval v Národní galerii, následující rok strávil ve Středisku památkové péče v Pardubicích, od roku 1972 pracoval v atelieru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, kde v rámci svých odborných úkolů zpracoval řadu stavebně-historických průzkumů. V roce 1988 se na dva roky vrátil do Národní galerie a mezi lety 1990—2011 přednášel na FF UK v Ústavu pro dějiny umění, který mezi lety 2000—2006 vedl. V roce 2001 byl jmenován profesorem dějiny umění. Od roku 2003 přednášel dějiny barokního umění též v Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK. Od roku 2006 byl prorektorem UK pro akademické kvalifikace. Byl členem celé řady odborných grémií, např. Vědecké rady UK, Vědecké rady Ministerstva kultury ČR (do roku 2006), Vědecké rady ředitele Národního památkového ústavu, Sboru expertů Senátu ČR. Hojně publikoval studie v odborných časopisech, popř. sbornících, stal se spoluautorem několika významných souborných knih a podílel se na řadě výstav o umění českého baroka, především na monumentální výstavě Sláva barokní Čechie v roce 2001. Je považován za nejlepšího znalce díla J. B. Santiniho-Aichela a jednoho z nejerudovanějších odborníků na problematiku české a středoevropské barokní architektury. Kromě architektonického díla Jana Blažeje Santiniho-Aichela se jmenovitě věnoval také dílu Kryštofa Dientzenhofera, jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera a dalším významným postavám české, především vrcholně barokní architektonické tvorby. [1][2]
U příležitosti jeho šedesátých narozenin byla v Mariánské Týnici v roce 2005 odhalena jeho busta od Oldřicha Karbana jako výraz vděčnosti duchovnímu otci rekonstrukce poutního kostela v Mariánské Týnici. Zemřel zcela nečekaně 26. ledna 2011 po krátké nemoci. [3]
[editovat] Publikace
.jpg)
- Architektura baroka. Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988, spoluautor
- Zámek Hořovice, Praha 1996
- Parlament České republiky, Praha 1996, spoluautor
- Mnichovo Hradiště, Praha 1996, spoluautor
- Obnova, konzervace a rekonstrukce památek, Praha: 1997, spoluautor
- Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998
- Dientzenhoferové, Praha 1998
- Memento mori, Praha 1998, spoluautor
- Santini. Stavby Jana Blažeje Santiniho na Žďársku, Žďár nad Sázavou 1999
- Toskánský palác v Praze, Praha 1999, spoluautor
- Černínský palác v Praze, Praha 2001
- Valdštejnský palác v Praze, Praha 2002, spoluautor
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Ve Žďáru si připomněli narození architekta Jana Santiniho: „Santiniho význam připomněl zřejmě největší znalec jeho díla, prorektor Univerzity Karlovy Mojmír Horyna, …“
- ↑ Kostel Sv. Jana Nepomuckého: „Profesor Mojmír Horyna, největší znalec Santiniho, autor zevrubné monografie, říká: ...“
- ↑ http://artalkweb.wordpress.com/2011/01/26/zemrel-mojmir-horyna/
