Petr Brandl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Brandl
Petr Jan Brandl – autoportrét s motivem počítání na prstech (1722-25)
Petr Jan Brandl – autoportrét s motivem počítání na prstech (1722-25)
Rodné jméno Petr Jan Brandl
Narození 24. října 1668
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 24. září 1735 (ve věku 66 let)
Kutná Hora
České královstvíČeské království České království
Národnost Čech
Povolání malíř
Vzdělání Jezuitské gymnázium u sv. Mikuláše na Malé straně, ateliér Kristiána Schrödera
Hnutí vrcholné baroko
Významná díla Zvěstování (1697)
Křest Kristův (1715-16)
Simeon s Ježíškem (po 1725)
Klanění tří Králů (1727)
Mecenáši František Josef Černín, Václav Vojtěch že Šternberka, Otmar Daniel Zinke
Ovlivněný Karel Škréta, Jan Kryštof Liška, Michael Václav Halbax
Vliv na Václav Vavřinec Reiner, Christian Philipp Bentum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Jan Brandl, něm. Peter Johann Brandl, on sám se psal Petrus Brandl, (24. října 1668 Praha[1]24. září 1735 Kutná Hora[2]) byl český malíř, jeden z hlavních představitelů vrcholného baroka v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem rodičů původem ze selského prostředí. Jeho otec byl německý krejčí Michal Brandl, matka Alžběta z české rolnické rodiny z Přestanic. Finanční situace rodiny se brzy výrazně zlepšila poté, co se Petrův otec začal věnovat výčepnictví. Vzdělání získal na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše na Malé Straně. Posléze se u Kristiána Schrödera vyučil malířem. V roce 1693 se oženil s Františkou Helenou Klossovou, se kterou postupně zplodil tři děti. Rok nato vstupuje do staroměstského malířského cechu. Usedlé rodinné prostředí zřejmě bohémskému a pracovně vytíženém malíři příliš nevyhovovalo, a tak se brzy po sňatku začínají množit stížnosti manželky, že s ní nesdílí vydělané peníze. Podobné problémy měl i s cechem, kterému byl povinen odvádět poplatky. Za svá díla byl sice poměrně dobře placen, ale peníze většinou prohýřil a byl tak často zadlužen. Ocitl se dokonce několikrát ve vězení. Bezúspěšně doufal v konsolidaci finančních poměrů koupí podílu zlatého dolu v Jílovém a později taky v Kutné Hoře. Zemřel v chudobě, v Kutné Hoře, kde je pohřben v kostele P. Marie Na Náměti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V 15 letech nastupuje Brandl do dílny pražského malíře Kristiána Schrödera, který se v roce 1694 stává správcem hradní obrazárny. Schröder, který se zabýval převážně kopírováním obrazů z obrazárny, mu však nemohl předat víc, než základy malířské techniky. Alespoň mu ale zprostředkoval díla zde vystavených starých mistrů, např. Tiziana, Veroneseho, Tintoretta, Reniho nebo Rubense. Není doložena také jeho žádná z tehdy obvyklých tovaryšských cest v zahraničí, kde by mladý umělec získal potřebné zkušenosti, ale není ani vyloučená. Z domácích malířů byl ovlivněn hlavně díly o generaci staršího Karla Škréty a ze svých současníků poté Michaelem Leopoldem Willmannem, jeho chráněncem Janem Kryštofem Liškou nebo Michaelem Václavem Halbaxem, a z dalších pak Janem Rudolfem Bysem nebo Abrahamem Godynem. Přátelství ho pojilo také se sochařem Matyášem Bernardem Braunem, který pravděpodobně využil jeho kresby pro návrh slavné sochy sv. Luitgardy určené pro Karlův most.

Ve svém díle dospěl Brandl k vlastní syntéze těchto malířských podnětů. Rané období jeho tvorby je poplatné běžným dobovým přístupem k barokní malbě. Využívá dynamické a elegantní kompozice. S uměleckou vyzrálostí nabývá jeho tvorba charakteristických rysů. Malby se vyznačují mnohdy až prostorovým efektem, kterého dosahuje tahy tlustou pastou barvy. Bravurně zvládá práci se světlem, využívá také metodu šerosvitu. Jeho dílo je však značně nevyrovnané, s velmi kolísavou kvalitou. To je patrné především v jeho pozdním období. Věnuje se převážně malbě náboženských témat, ale významně je v jeho práci zastoupena i portrétní tvorba a nevyhýbá se i profánním motivům. Objednavateli jeho děl byly velké klášterní domy, např. benediktini, cisterciáci nebo karmelitáni a významné šlechtické rody. Maloval např. na panstvích ve službách Šternberků, Lažanských, Černínů nebo Lobkoviců. Petr Brandl patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje tehdejší nejvyšší úrovně.

Nejdůležitější práce[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam o křtu v matrice farnosti Sv. Mikuláše; zapsán jako "syn jmenem Petr, pana Michala Prantle"
  2. Záznam o úmrtí v matrice farnosti Kutná Hora; zapsán jako "Jan Petr Prandl"

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAM, Jan. Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 69–70.  
  • HUMBERGER, Jaroslav. Petr Brandl. Praha : Obelisk, 1971. 217 s.  
  • HONZÁK, František. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 48–49.  
  • KOL. AUTORŮ. Baroko v Čechách : průvodce stálou expozicí Národní galerie v Praze. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 2013. 245 s. ISBN 978-80-7035-527-5.  
  • NEUMANN, Jaromír. Český Barok. Praha : Odeon, 1969. 237 s. Kapitola Malířství, s. 61–65.  
  • NEUMANN, Jaromír. Petr Brandl : 1668-1735 : výstava k 200. výročí umělcovy smrti : Národní galerie v Praze, Jízdárna Pražského hradu duben - červen 1969. Praha : Národní galerie, 1968. 209 s.  
  • PROKOP, Jaroslav. Petr Brandl: Životní a umělecký epilog : 1725–1735. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 335 s.  
  • ROUSOVÁ, Andrea; KLOUZA, Radomil. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha : Národní galerie, 2013. 155 s. ISBN 978-80-7035-537-4.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha : Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 132–133.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]