Břevnovský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Břevnovský klášter
Arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty
Břevnovský klášter od rybníka
Břevnovský klášter od rybníka
Místo Břevnov, Praha
Zeměpisné souřadnice
Řád Benediktini
Založení 993
Představený Petr Prokop Siostrzonek

Břevnovský klášter (plným názvem Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově)[1] je nejstarší český mužský klášter, nacházející se v pražské čtvrti Břevnov. Založil jej roku 993 kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch. Od počátku v něm sídlí mnišská komunita benediktinů. U příležitosti 1000. výročí založení kláštera roku 1993 povýšil papež Jan Pavel II. břevnovské opatství na arciopatství.[2] Klášter jako celek s kostelem svaté Markéty a s Markétskou zahradou je od 3. května 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky.[3] Klášter má nejstarší tradici vaření piva v celé České republice.[4] Vaří se zde pivo Břevnovský Benedict.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Klášter byl založen u pramene potoka Brusnice, kde se podle pověsti setkal biskup sv. Vojtěch s knížetem Boleslavem na lovu. První mnichy snad přivedl sv. Vojtěch z Říma, prvním opatem se roku 993 stal jeho vychovatel Anastasius, který je někdy ztotožňován s pozdějším ostřihomským arcibiskupem. V polovině 11. století postavil opat Meinhard v Břevnově románskou basiliku sv. Benedikta a Vojtěcha a založil klášter v Rajhradě u Brna. Počátkem 14. století přestavěl opat Bavor z Nečtin klášter i kostel, který je od té doby zasvěcen sv. Markétě, a založil klášter v Broumově. V klášteře žila řada vynikajících mnichů, například Jan z Holešova, který patrně jako první používal diakritický pravopis. Roku 1420 klášter zničili táborité. Mniši, kteří přežili, odešli do Broumova. K obnově kláštera došlo až v polovině 16. století, koncem 17. století za opata Tomáše Sartoria vznikl dnešní Starý konvent (na počest významného obnovitele kláštera Sartoria byla po něm pojmenována blízká Sartoriova ulice).

Zahradní pavilon Vojtěška

Současnou stavbu zahájil roku 1708 opat Otmar Zinke a svěřil ji nejlepším umělcům své doby. Kostel je sálová vrcholně barokní stavba s dlouhým kněžištěm podle plánů Kryštofa Dientzenhofera.[5] Kostel byl vysvěcen 1715, celá stavba trvala do roku 1740. Za pruského obléhání Prahy v roce 1757 sloužil kostel jako stáj a lazaret. Břevnovský opat František Štěpán Rautenstrauch (1734–1785) se významně podílel na reformách vysokých škol, právnického a kněžského vzdělávání, a tak nebyl klášter za Josefa II. zrušen. V dalším období však spíš upadal, až ve 30. letech 20. století byl reformován mnichy z belgického Chevetogne. Převorem se pak stal Anastáz Opasek, od roku 1947 opat. Roku 1950 byl zatčen a dlouhodobě vězněn, klášter byl roku 1951 rozpuštěn a mniši deportováni. Do roku 1990 zde byl Archiv ministerstva vnitra. Tzv. malý neboli Sartoriův konvent využívala StB pod krycím názvem „Montážní ústav“.[6] Po návratu opata Opaska byl klášter i kostel v letech 19911993 s velkou podporou zahraničních, zejména německých, klášterů důkladně opraven a povýšen na arciopatství. V roce 1997 jej navštívil papež Jan Pavel II.[7]

Popis areálu[editovat | editovat zdroj]

Bazilika sv. Markéty od východu

Dnešní barokní budovy kláštera včetně chrámu sv. Markéty, nového konventu a prelatury pocházejí převážně z let 17081740. Byly zbudovány na starších základech podle plánů architekta Kryštofa Dientzenhofera a pod jeho stavebním dozorem. Někdejší vstupní osa kláštera je dnes rozdělena ulicemi Bělohorskou a Patočkovou. Při proražení třídy Pionýrů (dnešní Patočkovy ulice) v letech 1952–1953 padly za oběť Dientzenhoferovy budovy klášterního pivovaru a sladovny s vnější ohradní zdí zahrady. Zůstala někdejší vstupní fortna. Sochy sv. Benedikta nad vstupní branou a sv. Jana Nepomuckého v severozápadním rohu nádvoří jsou od Karla Josefa Hiernleho, ostatní sochy na fasádě pocházejí z dílny Matěje Václava Jäckela.

Interiér kostela[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní zařízení a výzdobu kostela navrhl Kryštofův syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Na hlavním oltáři je v nice vsazena dřevěná pozlacená socha patronky chrámu, sv. Markéty, od lužického sochaře Matěje Václava Jäckela. Oltářní menzu čelem k lidu navrhl sochař a restaurátor Karel Stádník. V chóru jsou dvě řady barokních mnišských lavic, tzv. stally, s řezanými figurami benediktinských patronů v nástavci. Na jižní straně je na pozdně barokním oltáři Panny Marie benediktinské obraz této řádové patronky benediktinů s Ježíškem v náručí. Do predelly téhož oltáře je vsazen zasklený rokokový relikviář s ramenní kostí sv. Markéty Antiochejské, jež byla uctívána jako patronka deště a dobré úrody, každoročně 14. července se zde konala pouť s procesím. Stříbrný gotický plenář svaté Markéty je uložen v trezoru.

Na postranních iluzivně malovaných oltářích v chrámové lodi je sedm velkých obrazů Petra Brandla z let 1715-1719. Na severní (levé) straně směrem od vchodu jsou to obrazy Smrt sv. Václava, Ukřižování a Setkání sv. Vojtěcha s knížetem Boleslavem II. u studánky. Na jižní straně Přenesení ostatků sv. Otmara, Smrt sv. Benedikta mezi řeholníky a na třetím oltáři dva obrazy nad sebou: Sv. Prokop a Smrt poustevníka Vintíře (za účasti knížete Břetislava I. a biskupa Šebíře). Fresky na klenbě vymaloval Jan Jakub Stevens. Na kůru je cenný barokní prospekt varhan s figurálními dřevořezbami hrajících andílků z roku 1724. Do staré skříně byl roku 2010 vsazen nový varhanní stroj. Na jižní stěně chóru kostela je vsazen kamenný raně gotický náhrobek blahoslaveného šumavského poustevníka a diplomata Vintíře, který zemřel roku 1045 a byl uctíván jako patron českých a bavorských benediktinů. Na jižní vnější stěně chrámu je umístěna jeho novodobá kopie.[8]

Krypta[editovat | editovat zdroj]

Krypta románské baziliky z poloviny 11. století

Pod chórem kostela byla při archeologickém průzkumu v letech 1965–1968 odkryta část opukového kvádříkového zdiva s polosloupy a podlaha krypty trojlodní románské baziliky z poloviny 11. století.

Konvent a prelatura[editovat | editovat zdroj]

V klášteře jsou fresky a štuky od bratří Asamů, velkolepý Tereziánský sál a cenná knihovna. Starý konvent zvaný Sartoriovo křídlo zbudoval opat Tomáš Sartorius v 60. letech 17. století, komunitě benediktinů v čele s opatem Anastázem Opaskem sloužilo po jejich příchodu v letech 1990–1992. Dnes je adaptováno na hotel Adalbert. Komplex hospodářských budov zahrnuje někdejší sýpku, administrativní budovy a ovčín, který nyní slouží jako klášterní šenk.

Zahrada[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Markétská zahrada.

Prospekt kaskádové barokní zahrady s nedávno rekonstruovanou oranžerií, sadem, habrovým špalírem a loubím, stejně jako dva rybníky pocházejí z 2. čtvrtiny 18. století a jsou pouze menší částí někdejšího areálu, který zčásti zabralo sídliště Petřiny. V dolní části zahrady stojí v dnešní podobě barokní pavilon Vojtěška s pramenem potoka Brusnice, nad pramenem se nachází gotická křížová klenba, jediný pozůstatek někdejšího gotického kláštera. Dolní část zahrady, kde je také gloriet Josefka, kaple Lazarka, soustava barokních štol, jimiž se voda zaváděla do kláštera, terasy s fontánami a schodišti, prošla v letech 2010-2013 náročnou rekonstrukcí a bývalá oranžerie slouží jako výstavní síň. V horní části zahrady (sadu), která je oddělena plotem, dochází k výměně starých ovocných stromů novými (vykáceno má být všech více než 1000 stromů). V současnosti se na noc zamyká jen spodní část zahrady (areál kláštera), po ukončení její rekonstrukce se ale nově plánuje na noc zamykat i horní zahradu, která sousedí s někdejším klášterním větrným mlýnem, a podle něj nazvaných kolejí Na Větrníku.

Hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Na nedalekém Břevnovském hřbitově odpočívá řada známých osobností (jako např. Jan Patočka nebo Karel Kryl). V kostele proběhla zádušní mše například také za Jaroslava Seiferta (1986)[9] nebo za kontroverzního podnikatele Václava Kočku ml. (2008), kteří však na zdejším hřbitově neleží.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Klášter a jeho krypta se objevují na mnoha vyobrazeních, například:

  • barokní návrhové kresby a plány Pavla Ignáce Bayera a Kryštofa Dientzenhofera;
  • barokní anonymní mědirytina z roku 1678;
  • ocelorytina J. Rybičky z 1.poloviny 19.století
  • stříbrná pamětní medaile, vydaná k miléniu kláštera roku 1993
  • na poštovní známce České republiky vydané 14. dubna 1993 s nominální hodnotou 4 Kč.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Benediktinské arciopatství v Břevnově [online]. Břevnovský klášter, [cit. 2014-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  2. Dějiny kláštera [online]. Břevnovský klášter, [cit. 2014-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  3. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2012-08-24]. Záznam IdReg 152466: Břevnovský klášter. Dostupné online.  
  4. Počátky vaření piva v ČR
  5. BAZILIKA SVATÉ MARKÉTY [online]. pragensia.tiscali.cz, [cit. 2008-05-19]. Dostupné online. (česky) 
  6. BUBEN, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Díl II, svazek II. Praha : Libri, 2004. S. 55.
  7. pragueout.cz, [cit. 2008-05-19]. Dostupné online. (česky) 
  8. P. Vlček, Umělecké památky Prahy A-L. Str. 60-62.
  9. SEIFERT, Jaroslav a HAVEL, Rudolf, ed. Čas plný písní: výbor. 1. vyd. Praha: Odeon, 1990. 267 s. Klub čtenářů; Sv. 622. ISBN 80-207-0140-0. S. 266. („po církevním rozloučení v Břevnově u sv. Markéty byl pohřben v Kralupech nad Vltavou“)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽÍČEK Oldřich J.– ČEŘOVSKÝ Jan – Poche Emanuel: Klášter v Břevnově. Praha, V. Poláček 1944.
  • SOMMER Petr, STEHLÍKOVÁ Dana: Krypta kláštera v Břevnově. Praha PSSPPOP 1988
  • PÍŠA, Vladimír: Břevnov v raném středověku, in: Umění 38, 1990, s. 481–503
  • VILÍMKOVÁ Milada, PREISS Pavel: Ve znamení břevna a růží: historický, kulturní a umělecký odkaz benediktinského opatství v Břevnově, Praha 1989. ISBN 80-7021-013-3
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Břevnovský klášter a okolí. Praha 1993 (těž v němčině, angličtině a francouzštině)
  • Hejdová D. -Preiss P. -Urešová L. a kol.: Tisíc let kláštera benediktinů v Břevnově 993–1993. Vydalo opatství benediktinů v Břevnově ke stejnojmenné výstavě. Praha 1993 (též německy)
  • BLÁHOVÁ, Marie – HLAVÁČEK Ivan (vyd.): Milénium břevnovského kláštera (993–1993). Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách. Praha: Univerzita Karlova 1993. ISBN 80-7066-766-4
  • ROYT, Jan: Břevnovský klášter. Historie, průvodce a benediktinský život. Praha 2002. ISBN 80-902682-5-0
  • BUBEN, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. Díl II, svazek II. Praha : Libri, 2004. S. 44–61.
  • BATĚK, Emanuel. Břevnov pod Hvězdou. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha : vl.n., 1898. Dostupné online.  
  • KRÁSL, František; JEŽEK, Jan. Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1898. Obsáhlá monografie podrobně líčí osudy a působení sv. Vojtěcha i dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách, který r. 993 spolu s Boleslavem II. založil.. Dostupné online.  
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Břevnov, u sv. Markéty, klášter a fara, s. 10-21.  
  • VLČEK, Pavel: Umělecké památky Prahy A-L. Praha: Academia 2012.
  • ZIEGELBAUER, Magnoald: Epitome historica monasterii Břevnoviensis vulgo S. Margarethae OSB prope Pragam. Coloniae 1740
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]