Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel sv. Mikuláše z úpatí Petřína
Malířská výzdoba v kupoli kostela

Kostel svatého Mikuláše, nazývaný též chrám svatého Mikuláše, je barokní kostel nacházející se v Praze na Malostranském náměstí. Chrám je někdy díky své monumentalitě a náročnému architektonickému i uměleckému zpracováním nejednou považován za umělecky nejvýznamnější barokní stavbu Prahy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě stál původně gotický farní kostel ze 13. století zasvěcený taktéž Mikuláši z Myry. V druhé polovině 17. století začali jezuité uprostřed náměstí dle projektu G. D. Orsiho budovat nový komplex budov, kterému ustoupila také nedaleko stojící románská rotunda sv. Václava.

Kostel byl postaven ve dvou etapách v průběhu 18. století.

Z let 17031711 pochází západní průčelí, prostor předsíně s kruchtou, kaple sv. Barbory, kaple sv. Anny a dvě pole lodi s bočními kaplemi, provizorně uzavřené zdí. První fáze byla zbudována dle nových, již vrcholně barokně plánů tradičně (od Pelcla) připisované Kryštofu Dientzenhoferovi. Jeho autorství však není doloženo a je nejisté.[2] V dalších letech pokračovaly práce uvnitř hotové části kostela.

Od roku 1737 byly zahájeny práce na dostavbě kostela pod vedením Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který předložil plány již roku 1728. Bylo vybudováno třetí pole lodi kostela, která byla upravena i v původní části a její strop scelen do složitě tvarovaného podkladu pro fresku. Nový byl také trojlistý závěr kostela s odvážně řešenou kupolí a štíhlá přilehlá věž. V roce 1752, po úmrtí Dientzenhofera na konci roku 1751, již na stavbě kostela i věže probíhaly dokončovací práce. Tvůrčí přínos jeho žáka a zetě, nového vedoucího stavby Anselma Luraga, proto není významný. V následných letech probíhalo dokončení chrámové výzdoby.[3]

V minulosti na věži kostela drželi službu hlásní, kteří měli za úkol hlásit případné požáry či blížícího se nepřítele.

Za socialismu byla ve věži vybudována pozorovatelna Státní bezpečnosti, ze které bylo možné sledovat americké a jugoslávské velvyslanectví a přístupovou cestu k západoněmeckému velvyslanectví. Poslední zprávy o pozorování z tohoto místa pochází z roku 1990.[4] 15. dubna 2010 byla pozorovatelna s krycím názvem „Kajka“ zpřístupněna veřejnosti, nacházela se v ní expozice, která dokumentovala činnost správy sledování StB.[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Interiér

Chrám tvoří jižní část komplexu bývalé jezuitské malostranské koleje. Výchozí předloha kostela je hlavní jezuitský vzorový kostel Il Gesù v Římě, jehož konečným architektem byl Giacomo della Porta.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Hlavní průčelí chrámu je konvexně-konkávně zvlněné a při pohybu diváka vytváří iluzi pohybující se hmoty. Součástí složitě utvářené fasády jsou dvě dvojice sloupů, znak mecenáše stavby, Františka Karla Libštejnského z Kolovrat, balustrády a sochy svatých z dílny Jana Bedřicha Kohla-Severy. Ve výklenku ve štítě je to sv. Mikuláš, na atice sv. Petr a Pavel a jezuitští Ignác a František Xaverský, na balustrádě nad hlavním vchodem církevní otcové ve volných kopiích z konce 19. století.

Jižní průčelí je tvořeno vysokým soklem, dvěma patry s pravidelně uspořádanými okny a atikou s neobvyklými trojlistými otvory. Osa křížení kostela je na fasádě jen málo výrazně vyznačena a sochařsky doplněna, v dolním patře sochou Víry a putti s tiárou a mitrou ve výklenku z dílny Ignáce Platzera. Tato dílna osadila i roku 1879 odstraněné sochy na atice,[6] kde jen v ose křížení Salvátor od Roberta Platzera z poloviny 19. století.

Východní průčelí z větší části zakrývají přilehlé domy, na nimi na balustrádě immaculata, sv. Filip a Juda Tadeáš, kopie Platzerových soch od A. Procházky. Severní fasáda s portálem do krypty je skryta ve dvoře profesního domu.

Kupole nad křížením chrámu je posazena na vysoký tambur členěný okny a pilastry s vázami. Plastické členění probíhá i přes dvojplášťovou kupoli, kde zdůrazněno klempířsky a volskými oky, až na lucernu s dekorativně řešeným ochozem. Ozdobně klempířsky zpracovaná střecha lucerny vrcholí zlaceným motivem plamene a Trojice s božím okem. Kopule je stejně vysoká jako sousední věž kostela.

Věž je složitě utvářena, jednotlivá patra jsou na principu superpozice řádů a měnících se a zmenšujících půdorysů s konkávním prohnutím a složitě řešenými nárožími. Celek vrcholí hodinami a náročně klempířsky zpracovanou střechou s trojlaločnými okny a vázami. Věž již v době její výstavby ve sporu získala obec a má proto vchod zvenčí se znakem Prahy a také vlastní číslo popisné 556.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Chrám vyniká nejenom architekturou, ale i výzdobou. Upoutají nás především nástropní fresky v lodi od Jana Lukáše Krackera z r. 1760 a v 70 m vysoké kupoli od Františka Xavera Palka. Interiér je dále zdoben sochami Františka Ignáce Platzera, závěsnými obrazy pašijového cyklu od Karla Škréty, a řadou dalších maleb od Palka, Kramolína, Raaba. Barokní varhany mají více než 4.000 píšťal až šest metrů vysoké, a byly hrané Mozartem v roce 1787.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emanuel Poche: Prahou krok za krokem, Praha 1958, s. 40
  2. Vlček (1999), s. 91
  3. Vlček (1999), s. 92
  4. ČTK. Ve věži chrámu sv. Mikuláše byla zpřístupněna pozorovatelna StB [online]. Novinky.cz, 2010-04-17, [cit. 2010-05-01]. Dostupné online.  
  5. Pozorovatelna StB poprvé přístupna veřejnosti [online]. Abscr.cz, 2010-04-15, [cit. 2010-05-01]. Dostupné online.  
  6. Poche (1958), s. 41
  7. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu