Karel Škréta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém barokním malíři. O opeře Karla Bendla pojednává článek Karel Škréta (opera).
Karel Škréta
Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635
Portrét Karla Škréty od italského malíře Tiberia Tinelliho z roku 1635
Rodné jméno Karel Škréta Šotnovský ze Závořic
Narození 1610
Praha
Úmrtí 30. července 1674
Praha
Národnost česká
Povolání malíř
Hnutí baroko
Významná díla Sv. Martin se dělí o plášť se žebrákem, 1645
Některá data se získávají z datové položky.

Karel Škréta (1610 Praha30. července 1674 Praha), celým jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic, byl patrně nejvýznamnější český barokní malíř 17. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v domě U Černého jelena vedle Týnského chrámu v protestantské rodině úředníka královské komory Konráda Škréty a Kateřiny Herkulesové z Morchendorfu. Do vladyckého stavu s přídomkem Šotnovský ze Závořic byl povýšen v roce 1570 jeho děd, Jan Škréta, který se z kožešníka v moravské Olešnici vypracoval na senátora ve staroměstské pražské radě. Karlovým strýcem a později poručníkem byl kutnohorský mincmistr Pavel Škréta. Škrétovým žákem byl jeho syn Karel (16461691).[1] Malbou se zabýval jen příležitostně, působil jako rada nejvyššího purkrabského soudu. Podílel se na některých obrazech svého otce.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Karlův otec zemřel v roce 1613 a ve své závěti nabádal svou ženu, aby dala děti vzdělat ve víře a v literárním umění. Nejspíše studoval na sousední Týnské škole. Dostalo se mu důkladného humanistického vzdělání, kromě latiny a němčiny ovládal i italštinu. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře, snad Jiljího Sadelera.

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře odešla rodina do emigrace: v roce 1628 je ve Stuttgartu. V roce 1630 přišel do Benátek, kde se zdržel několik let. Navštívil i Boloňu a v roce 1634 přišel do Říma Urbana VIII. Zde se stal členem malířského sdružení Schilderbent, ovládaného Nizozemci, s přezdívkou Slackwart a Espadron (česky Šaršoun - meč). Po roce odešel zpátky do Saska a nakonec se vrátil do Čech. Usadil se v Praze, což mu umožnila konverze ke katolictví, a brzy se mu také podařilo vysoudit zpátky propadlý majetek, zřejmě měl vlivné přímluvce.

Návrat[editovat | editovat zdroj]

V Praze maloval oltářní obrazy (např. pro Týnský chrám nebo kostel sv. Prokopa). Významný je jeho pašijový cyklus v pražském chrámu sv. Mikuláše. Vynikl také jako portrétista, kreslíř a autor předloh ke grafickým listům.

Škréta je pohřben v kostele sv. Havla v Praze na Starém Městě. Je po něm pojmenovaná ulice Škrétova na pražských Vinohradech, v Brně, Ostravě, Olomouci, Ústí nad Labem, Jihlavě, České Lípě, Litoměřicích, Vysokém Mýtě, Hořicích, Lysé nad Labem a Řevnicích a dále ulice Karla Škréty v Žatci.

Po Škrétovi je pojmenována také ulice v Plzni (s chybným názvem Skrétova).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Škréta v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Epizody ze života Karla Škréty zpracovává veselohra Václava Aloise Svobody Karel Skreta z roku 1841 a opera Karla Bendla a Elišky Krásnohorské Karel Škréta z roku 1883.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Neumann, Jaromír Český barok, vyd. Odeon, Praha 1974, s. 80

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • TANNER, Matěj, 1630-1692: Societas Jesu Usque ad Sanguinem Pro Deo, Et Fide Christiana militans Pragae : Typis Universitatis Carolo-Ferdinandeae, in Collegio Societatis Jesu ad S. Clementem, 1675? – 200 listů.

Heinsch, Jan Jiří, 1647-1712 (ilustráto) Küsel, Melchior, 1626-1683 (ilustráto) Škréta, Karel, 1610-1674 (ilustráto) Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online